USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce M. K., zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Bolzanova 461/5, proti žalované L. B., zastoupené JUDr. Marcelou Ondřejovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Mírová 69/71, o zaplacení 1 448 652,42 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 20 C 15/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 12. 2023, č. j. 25 Co 239/2023-694, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 14 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její právní zástupkyně.
1. Žalobce se v řízení na žalované domáhal zaplacení částky ve výši 1 448 652,42 Kč s příslušenstvím jako peněžité náhrady odpovídající hodnotě poskytnutého hmotného plnění v podobě dodávek stavebního materiálu, vybavení a dalších hmotných předmětů na stavbu v žalobě určeného rodinného domu podle ústně uzavřené kupní smlouvy mezi žalovanou a společností wayant s.r.o. v likvidaci (identifikační číslo 28453000), jejíž je žalobce jediným společníkem a jednatelem. Uvedenou pohledávku společnost wayant s.r.o. v likvidaci postoupila smlouvou ze dne 30. 9. 2022 na žalobce. Žalovaná žalobcem uplatněný nárok neuznala.
2. Okresní soud v Kolíně jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. 6. 2023, č. j. 20 C 15/2023-615, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci
částku 1 448 652,42 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výrok II) a o náhradě nákladů státu (výrok III). Samostatným usnesením ze dne 8. 9. 2023, č. j. 20 C 15/2023-633, určil výši náhrady nákladů státu částkou 1 832 Kč.
3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalované napadeným rozsudkem změnil výrok I soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 1 448 652,42 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I napadeného rozsudku), rozhodl o náhradě nákladů mezi účastníky v řízení před soudem prvního stupně (výrok II napadeného rozsudku), rozhodl o náhradě nákladů státu (výrok III napadeného rozsudku) a o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (výrok IV napadeného rozsudku).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním, v němž namítl, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu reprezentované rozsudky ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1625/2023, či ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 354/2020, které se vztahují k problematice odpadnutí účelu plnění z důvodu ukončení společného soužití a užívání nemovitosti v nesezdaném poměru. Žalobce má za to, že odvolací soud měl zohlednit, že rozchodem partnerů odpadl z jeho strany právní důvod pro poskytování investic do společného bydlení, a žalovaná se tak na jeho úkor bezdůvodně obohatila. Žalobce proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc k novému projednání a rozhodnutí.
5. Ve vyjádření k dovolání žalovaná uvedla, že žalobce se původně domáhal zaplacení žalované částky z titulu postoupené pohledávky společností wayant s.r.o. v likvidaci a zdůraznila, že žalovaná pohledávka nikdy neexistovala. Navrhla proto Nejvyššímu soudu, aby dovolání zamítl a uložil žalobci povinnost uhradit náklady dovolacího řízení.
6. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
7. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Dovolací soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se dále zabýval přípustností dovolání.
8. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
9. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
10. Namítá-li žalobce, že se odvolací soud nezabýval otázkou, zda žalovaná částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalované, které vzniklo odpadnutím účelu plnění z důvodu ukončení společného soužití a užívání nemovitosti, dovolací soud uvádí, že jejím prostřednictvím nemůže být přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založena. Odvolací soud totiž vyšel ze závěru, že žalované jakožto spoludlužnici vznikla na základě inominátní smlouvy, kterou společně s žalobcem uzavřeli se společností wayant s.r.o. v likvidaci, povinnost hradit pouze polovinu peněžitého závazku ve smyslu § 1871 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, přičemž tento její závazek vůči společnosti wayant s.r.o. v likvidaci, a později vůči žalobci jako postupníkovi, zanikl splněním ve smyslu § 1908 odst. 1 o. z. (srov. bod 20 odůvodnění napadeného rozsudku). Dospěl-li tedy odvolací soud v projednávané věci k závěru, že závazek žalované založený inominátní smlouvou se společností wayant s.r.o. v likvidaci, postoupený následně žalobci, zanikl splněním, nebyl v řízení důvod k tomu, aby byl žalobcem uplatněný nárok právně posuzován jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním z právního důvodu, který odpadl. Uvedená námitka žalobce se tedy míjí s právním posouzením věci odvolacím soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
11. Z výše uvedeného důvodu pak není přiléhavý ani odkaz žalobce na závěry vyslovené v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 28 Cdo 1625/2023, a ze dne 10. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 354/2020, vztahující se k problematice odpadnutí účelu plnění z důvodu ukončení společného soužití partnery a užívání nemovitosti v nesezdaném poměru. Nadto je vhodné dodat, že uvedenou argumentaci uplatňuje žalobce poprvé až v podaném dovolání, a tedy v rozporu s ustanovením § 241a odst. 6 o. s. ř. (srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2507/2011, ze dne 30. 3. 2021, sp. zn. 23 Cdo 619/2021, ze dne 11. 11. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2067/2021, ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2379/2021, ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3081/2022, nebo ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. 23 Cdo 651/2023).
12. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že rozsah dovolání posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. ani přípustné.
13. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. 14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalovaná domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).
V Brně dne 6. 11. 2024
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu