23 Cdo 201/2024-394
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph. D., ve věci žalobců a) R. O., a b) T. K., obou zastoupených Mgr. Danielem Grimmem, advokátem se sídlem v Ostravě, Bozděchova 567/8, proti žalovaným 1) L. P., a 2) P. P., obou zastoupených Mgr. Veronikou Sehnalovou Kostkovou, advokátkou se sídlem v Praze, Nové náměstí 1370/17, o zaplacení 165.019 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 28 C 300/2020, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, č. j. 19 Co 193/2023-378, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, č. j. 19 Co 193/2023-378, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
1. Žalobci se domáhali zaplacení částky 82.509,50 Kč s příslušenstvím od žalované 1) a částky 82.509,50 Kč s příslušenstvím od žalované 2) jako slevy z kupní ceny.
2. Rozsudkem ze dne 21. 3. 2023, č. j. 28 C 300/2020-341, Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) žalované 1) uložil povinnost zaplatit žalobcům částku 82.509,50 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok I), žalované 2) uložil povinnost zaplatit žalobcům částku 82.509,50 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV).
3. K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 9. 2023, č. j. 19 Co 193/2023-378, rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že žaloba se co do částky 75.634,50 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje (první výrok). Odvolací soud dále rozhodl, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění tak, že žaloba se co do částky 75.634,50 Kč s příslušenstvím ve výroku blíže specifikovaným zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje (druhý výrok). Dále odvolací soud rozhodl o nákladech řízení (třetí až pátý výrok).
4. Soudy vyšly ze shodných skutkových závěrů, že žalobci jako kupující a žalované jako prodávající uzavřeli dne 27. 7. 2017 kupní smlouvu na pozemek p. č. XY a další pozemky v k. ú. XY, obec XY. Pozemky byly inzerovány jako vhodné pro budoucí výstavbu rodinných domů. Před uzavřením smlouvy žalovaná 1) podala Stavebnímu úřadu městského obvodu XY, obec XY, na pět parcel, s čímž stavební úřad dne 10. 5. 2017 vyslovil souhlas s tím, že dané pozemky budou využity pro zástavbu nových rodinných domů včetně příjezdové komunikace. Žalobci dále jako prodávající převedli vlastnické právo k pozemku p. č. XY kupní smlouvou ze dne 28. 3. 2018 na manžele S. jako kupující, kteří následně uzavřeli smlouvu o díle na výstavbu rodinného domu na uvedeném pozemku. Při zahájení stavebních prací bylo zjištěno, že se pod povrchem pozemku nachází navážka, suť a skládka. Zemina, na níž bylo možné založit rodinný dům, se nacházela až v hloubce 2,7 metrů. Manželé S. u žalobců uplatnili nárok na slevu z kupní ceny ve výši 165.019 Kč odpovídající nákladům vynaloženým na sanaci pozemku. Žalobci manželům S. tuto částku zaplatili a následně se slevy z kupní ceny v této výši neúspěšně domáhali vůči žalovaným.
5. Soudy učinily shodné právní závěry, že skládka, navážka a suť jsou vadou prodávané nemovité věci. Žalobci řádně vytkli vadu a vznesli požadavek na slevu z kupní ceny. Soudy požadavek na slevu posoudily shodně jako oprávněný, učinily však rozdílné závěry při určení výše slevy. Soud prvního stupně vyšel z cenové kalkulace zhotovitele provádějícího sanační práce, který práce nezbytné pro uvedení pozemků do bezvadného stavu tak, aby na něm bylo možné postavit požadovaný rodinný dům, vyčíslil na 165.019 Kč včetně DPH. V této výši soud prvního stupně žalobcům slevu z kupní ceny přiznal. Odvolací soud vycházel z toho, že výše slevy z ceny musí být limitována výší ceny. Celková cena za pozemek o výměře 4 807 m? byla 1.650.000 Kč, tedy ceně za 1 m? odpovídá 343,25 Kč. Vada byla zjištěna pouze na části pozemku o výměře 80 m?. Limitem slevy z kupní ceny tedy je částka 27.460 Kč odpovídající (maximální) rozloze vadného pozemku o velikosti 80 m?. Odvolací soud dále vyložil, že vzhledem k povaze a rozsahu vady, charakteru vady a nákladům na odstranění vady považoval za přiměřenou slevu ve výši 50 % z kupní ceny pozemku, tedy celkem částku 13.730 Kč.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále též „dovolatelé“) dovolání s tím, že je považují za přípustné ve smyslu § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny. V konkrétnosti dovolatelé předkládají k posouzení otázky: a) Může soud vypočítat slevu z kupní ceny pouze ve vztahu k části pozemku (nemovité věci), kde měla být provedena výstavba, když prokázaná vada ovlivňovala samotné nakládání či případnou možnost prodeje předmětného pozemku jako celku? b) Má být limit slevy z kupní ceny při prodeji pozemku stanoven z celkové kupní ceny za pozemek jako celek, nebo je nutné slevu stanovit pouze v rozsahu výměry dotčené části pozemku, byť tato vada ovlivňuje využitelnost a prodejnost pozemku jako celku? c) Lze při stanovení výše slevy z kupní ceny rozpočítat celkovou kupní cenu za celý pozemek na cenu za metr čtvereční a stanovit limit slevy částkou odpovídající součinu dotčených metrů čtverečních a takto vypočtené ceny za metr čtvereční? d) Je-li stanovena kupní cena za pozemek jako celek bez uvedení kupní ceny připadající na metr čtvereční výměry, lze automaticky předjímat, že kupní cena připadající na metr čtvereční odpovídá podílu celkové kupní ceny a celkové výměry pozemku? Lze takto stanovit limit při určení výše slevy z kupní ceny?
7. Dovolatelé se domnívají, že odvolací soud nesprávně určil výši slevy z kupní ceny, neboť uplatněné řešení v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (konkrétně rozsudkem ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 32 Odo 956/2002) nevytváří situaci blížící se stavu, kdy by bylo plněno bez vad.
8. Na tomto základě dovolatelé navrhují, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
9. Žalované se dle obsahu spisu k dovolání nevyjádřily.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.).
11. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobami k tomu oprávněnými a řádně zastoupenými podle § 241 odst. 1 o. s. ř., zabýval přípustností dovolání.
12. Dle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se v otázce způsobu určení výše slevy z kupní ceny odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
14. Dovolání je důvodné.
15. Dle § 2100 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti.
16. Dle § 2106 odst. 1 písm. c) o. z. má kupující právo na přiměřenou slevu z kupní ceny, je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy.
17. Dle § 2131 o. z. se v ostatním na smlouvu o koupi nemovité věci použijí přiměřeně ustanovení o koupi movitých věcí.
18. V dovolacím řízení nebyl zpochybněn závěr soudů, že skládka, navážka a suť jsou vadou prodávané nemovité věci a že z toho důvodu žalobcům vzniklo právo na přiměřenou slevu z kupní ceny. Z tohoto závěru proto dovolací soud dále vychází.
19. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí týkajících se právní úpravy zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále též „obč. zák.“), uvedl, že pro určení výše slevy přiznávané z titulu odpovědnosti za vady zákon nestanoví žádné obecné pravidlo (srov. rozsudky ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 33 Odo 557/2004, a ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012, jakož i další rozhodnutí v nich odkazovaná; obdobně též v odborné literatuře např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009). Oproti tomu právní úprava obsažená v § 439 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále též „obch. zák.“), výslovně stanovovala, že „nárok na slevu z kupní ceny odpovídá rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo zboží bez vad, a hodnotou, kterou mělo zboží dodané s vadami, přičemž pro určení hodnot je rozhodující doba, v níž se mělo uskutečnit řádné plnění“ (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 32 Odo 230/2003).
20. Do občanského zákoníku z roku 2012 v rámci obecné úpravy práv z vadného plnění při koupi věci (která se aplikuje i na nyní posuzovanou věc) nebyla převzata úprava uvedená v § 439 obch. zák. Zákon č. 89/2012 Sb. tedy stejně jako zákon č. 40/1964 Sb. žádné obecné pravidlo pro určení výše přiměřené slevy z kupní ceny nestanovuje. K použitelnosti závěrů dosavadní judikatury o absenci obecného pravidla pro určení výše slevy i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. se Nejvyšší soud přihlásil již v rozsudku ze dne 25.
10. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2909/2023, či v usneseních ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4442/2018, a ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3714/2022. Pro úplnost lze dodat, že zákonem č. 374/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, byl do § 2171 odst. 2 o. z. (tj. jednoho ze zvláštních ustanovení o prodeji zboží spotřebiteli) promítnut čl. 15 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/771 ze dne 20.
5. 2019, o některých aspektech smluv o prodeji zboží, o změně nařízení (EU) 2017/2394 a směrnice 2009/22/ES a o zrušení směrnice 1999/44/ES, podle něhož snížení ceny musí být přiměřené k poklesu hodnoty zboží, které spotřebitel obdržel, ve srovnání s hodnotou, kterou by zboží mělo, kdyby bylo v souladu se smlouvou (srov. důvodovou zprávu k zákonu č. 374/2022 Sb., jež je dostupná na www.psp.cz ). Ustanovení § 2171 odst. 2 o. z. tak obsahuje zvláštní pravidlo, podle kterého se v případech prodeje hmotné movité věci spotřebiteli (§ 2158 o.
z.) přiměřená sleva určí „jako rozdíl mezi hodnotou věci bez vady a vadné věci, kterou kupující obdržel“. Výklad uvedeného ustanovení [a např. posouzení otázky odpovídající transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/771 tuzemským zákonodárce] však není pro posouzení nyní projednávané věci určující, neboť o případ prodeje hmotné movité věci spotřebiteli v ní nešlo. Ostatně tato nová právní úprava transponující do českého právního řádu citovanou směrnici nemůže mít vliv na právní posouzení nyní projednávané věci též z důvodu, že v době uzavření kupní smlouvy (tj. v době rozhodné pro právní posouzení věci) ještě nebyla účinná (srov. též přechodná ustanovení v čl.
IV odst. 1 zákona č. 374/2022 Sb.).
21. Z dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu tak vyplývá, že ustanovení § 2106 o. z. (stejně jako § 597 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb.) patří ve způsobu určení přiměřené slevy ze sjednané kupní ceny k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1207/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4442/2018). Závěr o přiměřenosti slevy z kupní ceny tedy vyžaduje komplexní úvahu soudu zohledňující individuální okolnosti případu. Vždy je však třeba vycházet z účelu práv z vadného plnění, z něhož vyplývá požadavek na nápravu poruchy ekvivalence vzájemných plnění. Rozhodnutí o přiměřenosti výše slevy však přednostně náleží do rukou soudů nižších instancí, jež jsou – vzhledem k zásadám ústnosti a přímosti řízení – s účastníky v bezprostředním kontaktu, a disponují tudíž náležitými skutkovými podklady pro vyhodnocení zmiňovaných aspektů daného sporu. Dovolací soud může takovou právní otázku učinit předmětem svého přezkumu toliko v případech zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3539/2016, či ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1643/2015). Soud ovšem vždy musí řádně odůvodnit, proč zvolený způsob určení slevy z kupní ceny v konkrétních poměrech daného případu nejlépe vyrovnává poruchu ekvivalence plnění.
22. I v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 jsou tedy přiměřeně použitelné závěry dosavadní rozhodovací praxe týkající se výkladu § 597 odst. 1 obč. zák., podle kterých musí být při určení částky odpovídající přiměřené slevě z kupní ceny vždy přihlíženo ke konkrétním okolnostem daného případu. Výše slevy z ceny bude záviset především na povaze a rozsahu vad vzhledem k ceně, na snížení funkčních vlastností věci a příp. její estetické hodnoty. Při jejím určení je nutné přihlížet k tomu, jak se vytčená vada projevuje při užívání věci, jak vady omezují či komplikují užívání věci, popř. snižují životnost věci, k dalšímu možnému způsobu a rozsahu užívání věci, k ceně nutných oprav věci (přičemž slevu obvykle nelze ztotožnit pouze s náklady spojenými s odstraněním vad či s hodnotou všech nákladů, které se sám kupující rozhodl vynaložit na odstranění vady) a jiným obdobným hlediskům, přičemž prostřednictvím slevy by měla být vytvořena situace blížící se stavu, kdy by bylo plněno bez vad (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 33 Cdo 69/2013, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1317/2021, a ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4541/2016).
23. Při posouzení, jaká výše slevy z ceny je přiměřená, tj. jaká výše slevy je způsobilá vytvořit situaci blížící se stavu, kdy by bylo plněno bez vad, je však nezbytné mít na zřeteli, že sleva z ceny je jedním z práv z vadného plnění. Proto je při jejím určení nutné vycházet ze smyslu a účelu práv z vadného plnění. Hlavním účelem úpravy práv z vadného plnění je přitom poskytnutí ochrany věřiteli (kupujícímu), který neobdržel smluvně dohodnuté plnění (resp. plnění o smluvně dojednaných parametrech).
Účel této úpravy tak tkví především v nápravě poruchy ekvivalence vzájemných plnění, resp. cílí na vyrovnání ekvivalence plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020, uveřejněný pod číslem 98/2022 Sb. rozh. obč.). Jinak řečeno smyslem úpravy práv z vadného plnění (tj. i smyslem poskytnutí přiměřené slevy z ceny) je opětovně docílit rovnovážného stavu mezi plněním smluvních stran (zaplacenou kupní cenou a obdrženou věcí), který byl narušen vadným plněním jedné z nich (prodávajícím), tj. tím, že oproti smluvně předpokládanému stavu ekvivalence plnění (kupující za určitou dohodnutou kupní cenu měl obdržet bezvadné plnění této dohodnuté ceně odpovídající) ve skutečnosti kupující obdržel plnění vadné, a tedy již proto neodpovídající sjednané ceně.
Smyslem úpravy práv z vadného plnění není reparace vzniklých škod (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1207/2023; v literatuře obdobně Kolmačka, V. Přiměřené snížení ceny jako prostředek nápravy narušené subjektivní ekvivalence. Právní rozhledy, 2021, č. 13–14, s. 457–468).
24. Přiměřená sleva z kupní ceny proto musí odpovídat takové výši, která v konkrétních poměrech dané věci bude odpovídající míře narušení ekvivalence plnění a bude způsobilá toto narušení narovnat (prostřednictvím snížení ceny). Určení slevy z kupní ceny pouze prostým určením rozdílu hodnoty věci bez vady a hodnoty dodané věci vadné či určením částky odpovídající výši nákladů na opravu vadné věci bez dalšího (bez zohlednění dalších konkrétních okolností věci) takovým požadavkům nedostojí. Přiměřenou výši slevy z kupní ceny nelze relevantně určit bez přihlédnutí k tomu, jakým způsobem vada věci snižuje její použitelnost a možnost užívání, příp. její životnost oproti stavu předpokládanému při uzavření smlouvy (tj. oproti stavu bezvadného plnění, pro který byla sjednána konkrétní kupní cena), zda šlo o prodej věci za obvyklou cenu či za cenu sníženou nebo naopak zvýšenou oproti ceně obvyklé, příp. zda věc po případné opravě bude svým stavem odpovídající stavu předpokládanému při uzavření kupní smlouvy, pro který byla sjednána konkrétní kupní cena apod. Například v případě prodeje věci za cenu nižší či vyšší, než je cena obvyklá, totiž bude při existenci vady věci výše přiměřené slevy způsobilé narovnat ekvivalenci plnění jiná (bude poměrně snížená či zvýšená) než v případě prodeje téže věci se stejnou vadou za cenu odpovídající obvyklé kupní ceně, neboť v obou z těchto případů bude slevou z kupní ceny dorovnávána ztráta jiné sjednané hodnoty plnění. Stejně tak obecně nelze stanovit jako přiměřenou výši slevy z kupní ceny (s přihlédnutím i k hodnotě opravy věci) stejnou částku v případě opravy vadné věci zcela nové, u níž byla očekávána při koupi dlouhá životnost, které může být případnou opravou dosaženo, a v případě věci starší, v době koupě již blíže k hranici své životnosti, u níž případnou opravou oproti stavu očekávanému při koupi dojde k významnému prodloužení životnosti. V druhém z případů by totiž poskytnutím slevy odpovídající nákladům na opravu nedošlo pouze k vyrovnání ekvivalence plnění, ale kupujícímu by se dostalo plnění již nad rámec předpokládaný smlouvou (srov. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1207/2023).
25. V nyní projednávané věci odvolací soud vyšel z toho, že jelikož byla vada zjištěna pouze na části prodávaných pozemků, limitem určení výše slevy je cena odpovídající rozloze vadné části pozemků. Cenu vadné části odvolací soud určil tak, že z celkové sjednané ceny vypočetl cenu za metr čtvereční pozemků, kterou následně vynásobil rozlohou vadné části prodávané nemovitosti. Následně odvolací soud žalobcům přiznal slevu ve výši 50 % z takto vypočtené kupní ceny vadné části nemovitosti. Závěr o výši slevy odvolací soud odůvodnil pouze strohou formulací, že ji považuje za přiměřenou vzhledem k povaze a rozsahu vady, charakteru vady a nákladům na odstranění vady.
26. Odvolacím soudem zvolený mechanismus určení výše slevy z kupní ceny uvedeným požadavkům formulovaným dřívější rozhodovací praxí dovolacího soudu neodpovídá. Odvolací soud se zejména nijak dosud nezabýval otázkou, zda je zvolené řešení vhodné k nápravě narušené ekvivalence plnění. Vyšel-li odvolací soud při určení limitu pro výši slevy z tzv. jednotkové ceny pouze za vybranou část pozemku, neodpovídá takový závěr dosavadním zjištěním soudu a nevychází z pravidel výkladu právního jednání. Z dosavadních zjištění soudů vyplývá, že způsob určení ceny podle jednotlivých částí pozemků ve smlouvě ujednán nebyl.
27. Za situace, kdy odvolací soud namísto judikaturou Nejvyššího soudu výše nastíněným možným variantám způsobu určení slevy z kupní ceny zvolil vlastní, odlišné řešení, aniž by jakkoliv vyložil, proč tento způsob výpočtu lépe slouží účelu práv z vadného plnění, tedy nápravě narušené ekvivalence plnění, jde o úvahu zjevně nepřiměřenou (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1207/2023).
28. Odvolací soud v novém rozhodnutí posoudí přiměřenou výši slevy z ceny způsobem napravujícím narušenou ekvivalenci plnění (za použití pravidel popsaných v odst. 23 výše). Odvolací soud současně v souladu s pravidly o výkladu právního jednání posoudí, zda kupní cena byla stranami stanovena souhrnně pro všechny pozemky dohromady, nebo zda byla ujednána v rozdílné výši pro jednotlivé prodávané pozemky či jejich části.
V. Závěr
29. Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a podmínky pro jeho změnu dány nejsou, Nejvyšší soud bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozsudek odvolacího soudu zrušil podle § 243e odst. 1 o. s. ř., a to včetně závislých výroků o nákladech řízení (§ 243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.), a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta první o. s. ř.). S ohledem na neúplné, tudíž nesprávné posouzení základní otázky způsobu určení přiměřené slevy z ceny se dovolací soud nezabýval v konkrétnosti dalšími dovolacími námitkami žalobců.
30. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
31. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 10. 2024
JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu