USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobce Z. S., zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, proti žalované Orofa s.r.o., naposledy sídlem v Košicích, Južná trieda 2/A, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50800701, zaniklé ke dni 25. 8. 2023, o zrušení rozhodčího nálezu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 41/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. 4 Cmo 102/2024-434,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobce dne 23. 8. 2023 podal dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 5. 2023, č. j. 4 Cmo 71/2022-292, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2022, č. j. 41 Cm 41/2021-46, kterým byla zamítnuta žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodčího nálezu vydaného Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky dne 4. 6. 2021, sp. zn. Rsp 824/16.
2. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně usnesením ze dne 26. 4.
2024, č. j. 41 Cm 41/2021-427, dovolací řízení zastavil (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II) a o vrácení části soudního poplatku za dovolání žalobci (výrok III).
3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I napadeného usnesení) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného usnesení).
4. V napadeném usnesení odvolací soud uvedl, že po podání dovolání byla žalovaná obchodní společnost zrušena usnesením Městského soudu v Košicích ze dne 25. 4. 2022, sp. zn. 9 CbR/61/2021. Usnesením Městského soudu v Košicích ze dne 2. 8. 2023, č. j. 9 CbR/61/2021-24, bylo rozhodnuto o výmazu žalované z obchodního rejstříku bez likvidace, k němuž došlo dne 25. 8. 2023, přičemž žalovaná zanikla bez právního nástupce. Odvolací soud pak shodně se soudem prvního stupně shledal, že jelikož žalovaná pozbyla způsobilost být účastníkem řízení a nemá právního nástupce, jenž by převzal její práva a povinnosti, je namístě dovolací řízení podle § 107 odst. 5 o. s. ř. zastavit.
5. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřoval v řešení otázky procesního práva, jež dle jeho mínění v judikatuře Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena, a sice zda „může soud zastavit dovolací řízení z důvodu zániku druhého z účastníků soudního řízení v průběhu dovolacího řízení za situace, kdy tím bude dovolatel připraven o své zákonem zakotvené právo na soudní ochranu spočívající v právu na zrušení rozhodčího nálezu vydaného bez rozhodčí doložky“. Žalobce namítl, že pohledávka přisouzená rozhodčím nálezem byla postoupena společnosti Oluwa s.r.o., se sídlem v Prešově, Hlavná 50, identifikační číslo osoby 50800621, která dne 26. 4. 2024 podle § 107a o. s. ř. vstoupila do exekučního řízení namísto žalované (v postavení oprávněné), a pohledávka je tak nadále exekučně vymáhána. Povaha věci dle žalobce umožňuje pokračování v dovolacím řízení, v němž by zaniknuvší žalované nemohla vzniknout žádná újma na právech. Zastavením dovolacího řízení mělo být žalobci znemožněno domáhat se zrušení rozhodčího nálezu, v čemž spatřoval odepření spravedlnosti a porušení práva na spravedlivý proces.
6. Žalobce měl dovolání za přípustné rovněž pro řešení otázky, zda „je soud v situaci, kdy zastavuje dovolací řízení z důvodu ztráty procesní způsobilosti jednoho z účastníků (který není dovolatelem) povinen současně zrušit i dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu a předcházející rozsudek soudu prvního stupně“, jež podle jeho názoru v rozhodování Nejvyššího soudu dosud nebyla vyřešena.
7. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
8. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Nejvyšší soud shledal, že dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř. a dále se zabýval jeho přípustností.
9. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
10. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. Shora uvedené námitky žalobce, resp. jím předložené otázky procesního práva (viz body 5 a 6 odůvodnění shora), přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají, neboť odvolací soud tyto otázky vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (nejde tak o otázky v judikatuře Nejvyššího soudu dosud neřešené, jak se domníval žalobce).
12. Soudní řízení může být vedeno jen tehdy, jsou-li splněny tzv. podmínky řízení, tj. podmínky, za nichž může soud rozhodnout ve věci samé. Jednou z takových podmínek je i způsobilost být účastníkem soudního řízení (§ 19 o. s. ř.). Dojde-li k zániku této podmínky v průběhu řízení tím, že účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být jeho účastníkem, musí soud nejprve rozhodnout o procesním nástupnictví podle § 107 o. s. ř.
13. Ustálená judikatura Nejvyššího soudu vychází ze závěru, že § 107 o. s. ř. upravuje procesní postup soudu v situaci, kdy účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení, a to dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno. Umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou procesním nástupcem právnické osoby, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby podle hmotného práva převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5151/2015, ze dne 2. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3625/2015, ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 23 Cdo 773/2015, ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3091/2012, ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2883/2009, a ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 1770/2006).
14. Judikatura Nejvyššího soudu dále dovodila, že zanikne-li v průběhu dovolacího řízení účastník bez právního nástupce [není tu subjekt, který by vstoupil do jeho práv a povinností, popřípadě který by převzal práva a povinnosti, o něž v řízení jde (srov. § 107 odst. 3 o. s. ř.)], pak povaha věci neumožňuje, aby bylo v dovolacím řízení pokračováno (srov. z poslední doby usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1875/2023, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2023, sp. zn. 23 Cdo 2975/2023).
15. Nejvyšší soud se také přihlásil k závěru, podle něhož zjistí-li soud prvního stupně ve sporném řízení v době před předložením věci dovolacímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání, že druhý účastník sporu, jímž je právnická osoba, zanikl po zahájení dovolacího řízení výmazem z obchodního rejstříku bez právního nástupce, je sám oprávněn vydat (podle § 107 odst. 5 o. s. ř., ve spojení s § 241b odst. 1 o. s. ř. a § 243b o. s. ř.) usnesení o zastavení dovolacího řízení (srov. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2023, sp. zn. 74 Co 247/2022, uveřejněné pod číslem 25/2024 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
16. V projednávané věci odvolací soud (potažmo soud prvního stupně) při zkoumání podmínek řízení (§ 103 o. s. ř.) zjistil, že po podání dovolání (dne 23. 8. 2023) a před předložením věci dovolacímu soudu došlo k zániku žalované právnické osoby výmazem z obchodního rejstříku (ke dni 25. 8. 2023), v důsledku čehož žalovaná pozbyla způsobilost být účastníkem řízení podle § 19 o. s. ř., přičemž nemá právního nástupce. Jestliže tedy žalovaná zanikla bez právního nástupce, který by po jejím zániku vstoupil do jejích práv a povinností, popřípadě, který by po jejím zániku převzal práva a povinnosti, o něž v řízení jde, je právní závěr odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) o nutnosti zastavit řízení podle § 107 odst. 5 o. s. ř. v souladu s judikaturou dovolacího soudu.
17. Nejvyšší soud k tomu dodává, že odvolacímu soudu (soudu prvního stupně) nelze vytýkat ani to, že nerozhodl o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř., došlo-li před zánikem žalované bez právního nástupce k údajnému postoupení pohledávky na jiný subjekt. K procesnímu nástupnictví podle § 107a o. s. ř. nedochází (na rozdíl od § 107 o. s. ř.) ze zákona a soud se jím nezabývá bez návrhu (jen z úřední povinnosti); v dovolacím řízení je postup podle § 107a o. s. ř. již vyloučen (§ 243b o. s. ř.). Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 1074/2013, je z hlediska projednávané věci nepřípadný již proto, že v odkazovaném rozhodnutí byl dovolatel (coby žalovaný), který zemřel bez právního nástupce, v poměrech přípustného dovolání soudy nižších stupňů zavázán k peněžitému plnění protistraně, což však není případ projednávané věci. Žalobcem navrhovaný postup by nadto nedával prostor k následnému rozhodnutí podle § 107a o. s. ř., neboť řízení by bylo rozhodnutím dovolacího soudu zastaveno.
18. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v § 237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. 19. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 12. 2024
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. předseda senátu