USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka,
Ph.D., ve věci žalobce V. G. – G. C., s místem podnikání XY, IČ XY,
zastoupeného
Mgr. Petrem Kafkou, advokátem se sídlem Na Slupi 134/15, Praha 2, proti
žalované Metal Produkt Servis Praha, s.r.o., se sídlem Davídkova 692/30, Praha
8, PSČ 180 00, IČ 26708159, zastoupené JUDr. Jakubem Kadlecem, advokátem se
sídlem Lucemburská 1569/47, Praha 3, o zaplacení 53 425,94 EUR s
příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 42 Cm 128/2011, o
dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2018, č.
j. 1 Cmo 113/2017-407, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“), jako soud dovolací
podle § 10a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přezkoumal dovolání
žalované včas podané proti rozsudku Vrchního soudu v Praze (dále jen „odvolací
soud“) ze dne 5. 6. 2018, č. j. 1 Cmo 113/2017-407, kterým byl výrokem I.
potvrzen rozsudek Městského soudu v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) ze
dne 10. 5. 2017, č. j. 42 Cm 128/2011-365, ve výrocích III., IV., V. a v části
výroku I. o povinnosti žalované zaplatit žalobci v obecné lhůtě 52 271,69 EUR s
úrokem z prodlení ve výši 11,25% p.a. z částky 7 621,43 EUR od 22. 11. 2008 do
zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 44 650,26 EUR
od 8. 10. 2009 do zaplacení; výrokem II. změněn rozsudek soudu prvního ve
zbývající části jeho vyhovujícího výroku I. ohledně zaplacení částky 1 154,25
EUR s úrokem z prodlení ve výši 11,25 % p.a. z uvedené částky od 22. 11. 2008
do zaplacení tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá; výrokem III.
konstatováno, že ve výrocích II. a VI. zůstal rozsudek soudu prvního stupně
nedotčen a výrokem IV. rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Vždy se však musí
jednat o otázku, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno.
Odvolací soud v dané věci řešil právní otázku nároku na doplacení ceny díla
podle smlouvy o dílo uzavřené pod č. 26/08/2008 dne 10. 10. 2008 mezi žalobcem,
jako zhotovitelem, a žalovanou, jako objednatelkou, ve smyslu ustanovení § 548
odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), podle něhož je objednatel
povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě, a pokud ze
smlouvy nebo tohoto zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu
provedením díla. Odvolací soud při právním posouzení věci vyšel ze zjištění
obsahu předmětné smlouvy, v níž bylo uvedeno (č.l. 6.2.), kdy má žalobce nárok
na doplatek ceny díla s ohledem na sjednání naplnění podmínek předání díla v
čl. 3.3. smlouvy, obsahující dohodu o předáním díla, jímž se rozumí
protokolární předání díla bez jakýchkoliv vad a nedodělků, které brání užívání
stavby. Ze zápisu o předání a odevzdání stavby podepsaného oběma účastníky dne
31. 1. 2009 odvolací soud zjistil, že tohoto dne došlo k předání a převzetí
kompletně dokončeného díla podle uzavřené smlouvy, provedeného v požadované
kvalitě bez vytčených zjevných vad a nedodělků. Z těchto zjištění odvolací soud
učinil závěr, že v souladu se smlouvou byla naplněna hmotněprávní podmínka pro
vznik práva žalobce na doplatek ceny díla podle konečné faktury č. 124/2009/Gr
ze dne 7. 9. 2009 ve výši 52 271,69 EUR s příslušenstvím specifikovaným ve
výroku I., jestliže předmětem odvolacího řízení zůstala částka 53 425,94 EUR s
příslušenstvím, a kdy bylo zjištěno, že zbylá žalovaná částka 1 154,25 EUR s
příslušenství představovala nedoplatek z faktury č. 225/2008/Gr ze dne 23. 10.
2008, která nebyla předmětem podané žaloby.
Dovolatelka k řešené právní otázce odvolacím soudem, tj. nároku na doplatek
ceny díla, žádnou konkrétní právní otázku neuvedla, dovolání zakládá na
nesouhlasu s právním posouzením věci založené na kritice provádění dokazování
soudem prvního stupně, hodnocení důkazů oběma soudy, a to s odkazem na
judikaturu Nejvyššího soudu, od níž se měl odvolací soud odchýlit při hodnocení
skutkových zjištění a zejména hodnocení důkazu znaleckým posudkem. Odvolací
soud ovšem své rozhodnutí nezaložil na řešení těchto procesních otázek týkající
se dokazování a hodnocení důkazů. Dovolací soud se přitom k nutnosti vymezení
relevantní právní otázky, jakožto obsahové náležitosti dovolání, již několikrát
vyjádřil ve své rozhodovací praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
30. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1853/2013, či usnesení ze dne 23. 8. 2016, sp. zn.
23 Cdo 1871/2016 - veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz), kdy dovodil, že
pokud dovolatel v dovolání neuvede otázku, která je podstatná pro rozhodnutí
soudu v posuzované věci, je dovolání nepřípustné. Námitky dovolatelky ke
skutkovým zjištěním soudu a k hodnocení důkazů odvolacím soudem přípustnost
dovolání založit nemohou. Skutkové závěry odvolacího soudu nepodléhají
dovolacímu přezkumu a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o
zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze
(ani v režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném
od 1. ledna 2013) úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např.
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013,
publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014).
Namítá-li žalovaná vadný postup odvolacího soudu při zjišťování skutkového
stavu věci, nedostatečnost skutkových zjištění a procesní nedostatky při
poučení účastníka oběma soudy, směřují její námitky ke konkrétnímu procesnímu
postupu soudu. Námitky dovolatele směřující ke konkrétnímu procesnímu postupu
soudu, tedy do vad řízení, neodpovídají kritériím stanoveným v § 237 o. s. ř.
(vzhledem k § 241a odst. 1 o. s. ř. nejsou ani způsobilým dovolacím důvodem);
přípustnost dovolání tudíž založit nemohou, i kdyby se soud vytýkaných
procesních pochybení (ať již domnělých či skutečných) dopustil (srov. např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2017, sp. zn. 23 Cdo 2222/2017 a ze dne
16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4300/2017 – veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz
). Též výtkou, že rozhodnutí odvolacího soudu bylo překvapivé, dovolatelka
uplatňuje vadu řízení nezahrnující odvolacím soudem řešenou právní otázku
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu a ze dne 7. 11. 2014, sp. zn. 32 Cdo
1891/2014 - veřejnosti dostupném na www.nsoud.cz).
Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené proto uzavřel, že dovolání žalované
není podle § 237 o. s. ř. přípustné a podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jej odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se dále neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2018