23 Cdo 3798/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve
věci žalobce Ing. V. H., proti žalovaným 1. Městské části Praha 4, se sídlem v
Praze 4, Táborská 350, zastoupené JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou, se sídlem
v Praze 4, Medkova 913, a 2. Hlavnímu městu Praha, se sídlem v Praze 2,
Mariánské náměstí 2, zastoupenému JUDr. Světlanou Zvolánkovou, advokátkou, se
sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 18, o zaplacení částky 519 225 Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 6/2004, o
dovolání první žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. února
2009, č. j. 58 Co 449/2008-304, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2009, č. j. 58 Co
449/2008-304, ve výroku pod bodem I v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil
rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k první žalované, a ve výroku pod bodem
II, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 6. května 2008, č. j. 51 C
6/2004-261, ve výrocích pod body I, III, VI a VII se zrušují a věc se v tomto
rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 6. května 2008, č. j. 51 C
6/2004-261, uložil první žalované, aby zaplatila žalobci částku 437 893 Kč
spolu se 17% úroky z prodlení ročně z částky 437 893 Kč od 6. 1. 1999 do
zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu o zaplacení částky 437 893 Kč
spolu s 17% úrokem z prodlení ročně z částky 437 893 Kč od 6. 1. 1999 do
zaplacení ve vztahu k druhé žalované (výrok pod bodem II), rozhodl o doplacení
soudního poplatku (výrok pod bodem V) a rozhodl o náhradě nákladů řízení
(výroky pod body III, IV, VI a VII). Soud prvního stupně zjistil, že žalobce a první žalovaná mezi sebou dne
8. 4. 1998 uzavřeli smlouvu o dílo č. 050607, jejímž předmětem byla
rekonstrukce Nuselského divadla, Křesomyslova 625/5, Praha 4. V čl. II bodu 2
smlouvy bylo ujednáno, že objednatel (první žalovaná) je oprávněn upravit
předmět plnění i v průběhu prací, případně omezit rozsah některých prací a
dodávek nebo jejich rozsah rozšířit a zhotovitel (žalobce) je povinen
objednatelem požadované změny akceptovat. Změny předmětu plnění budou zahrnuty
do písemných dodatků k této smlouvě a do zadávacích listů. Přílohu č. 2 smlouvy
tvoří listina označená jako „Výkaz-výměr“, která obsahuje propočet díla
zahrnující položku „montážní práce – vzduchotechnika“ ve výši 1 369 550 Kč. Z výslechu svědkyně P. soud prvního stupně zjistil, že projektová dokumentace,
která se týkala smluv o dílo ze dne 8. 4. 2000, neřešila všechny požadavky na
stavební práce a dodávky, byla nekompletní, a proto byly vyhotovovány tzv. zadávací listy, které pokrývaly vícepráce a zvyšovaly se tím náklady. Zadávacím
listem č. 9 se rozšiřoval předmět plnění, na základě požadavku odběratele, o
měření a regulaci vzduchotechniky, a to nad rámec původních smluv z 8. 4. 1998. Ze zadávacího listu č. 9 soud prvního stupně zjistil, že zadávací list měl být
podkladem pro uzavření dodatku smlouvy o dílo na rozšíření dodávky
vzduchotechniky o dodávku měření a regulace za předem odsouhlasenou cenu 519
225 Kč včetně DPH. Ze zápisu ze dne 3. 10. 1998 a 4. 10. 1998 bylo zjištěno, že
žalobce a první žalovaná se dohodli na zrušení všech 27 zadávacích listů,
vystavených z důvodu prací, které nebyly předmětem původního zadání veřejné
zakázky (tedy uzavřených smluv), a žalobce měl provést nové zúčtování. Z pro
forma faktury č. 2/98 ze dne 20. 4. 1998 a z pro forma faktury ze dne 19. 6. 1998 soud nezjistil, že by první žalovaná zaplatila měření a regulaci
vzduchotechniky, neboť je zde fakturována sjednaná cena za dodávku
vzduchotechniky dle uzavřené smlouvy o dílo č. 050607 ze dne 8. 4. 1998 ve výši
1 369 550 Kč, což odpovídá výkazu výměr ke zmíněné smlouvě o dílo. Ze smlouvy o
dílo č. 98040 uzavřené mezi žalobcem jako objednatelem a společností AREA,
s.r.o., jako zhotovitelem, soud zjistil, že předmětem této smlouvy byla dodávka
a montáž vzduchotechniky včetně měření a regulace pro akci „Nuselské divadlo“. Cena díla se skládala z částky 1 369 550 Kč za vzduchotechniku a pouze
orientační částky 431 500 Kč za měření a regulaci vzduchotechniky. Z faktury č. 6115/98 a z výpisu z účtu žalobce ze dne 15. 4. 1998, 2. 7. 1998, 4. 8. 1998 a
10. 12. 1998 soud zjistil, že žalobce zaplatil společnosti AREA, s. r. o., za
dodávku vzduchotechniky částku 1 369 550 Kč a za dodávku měření a regulace
vzduchotechniky částku 491 550 Kč. Z výslechu svědka M.
M., jednatele
společnosti AREA, s.r.o., soud zjistil, že při dodávce vzduchotechniky a
dodávce měření a regulace vzduchotechniky se jedná o dodávky dvou rozdílných
technologických celků, přičemž vzduchotechnika nemůže fungovat bez měření a
regulace. Společnost AREA, s.r.o., zajišťovala pro žalobce obě dvě dodávky. Je
ale možné objednat si dodávku pouze vzduchotechniky, což je dáno tím, že
dodávka vzduchotechniky je svou podstatou dodávka mechaniky, kdežto dodávka
měření a regulace zahrnuje i elektřinu. Ze smlouvy o dílo ze dne 16. 10. 1998
soud prvního stupně zjistil, že se netýkala dodávky měření a regulace, neboť
tato položka není uvedena v předmětu smlouvy. Při právním posouzení věci se soud prvního stupně nejprve zabýval
pasivní legitimací žalovaných v řízení. Dospěl k závěru, že pasivně
legitimovaným subjektem v řízení je první žalovaná. Podle zákona č. 419/1990
Sb. městské části, kterým byl svěřen majetek hlavního města Prahy do
hospodaření, vystupují v rozsahu stanoveném tímto zákonem, tedy i v právních
vztazích týkajících se jim svěřeného majetku svým jménem a nesou odpovědnost z
těchto vztahů vyplývajících. Z toho lze dovodit, že odpovědnost spojená s
právními vztahy týkajícími se objektu Nuselského divadla, ať smluvními či
bezesmluvními, nese Městská část Praha 4, tedy první žalovaná. Odpovědnost
městské části vyplývá i z čl. 3 obecně závazné vyhlášky hlavního města Prahy ze
dne 28. 4. 1994, č. 23/1997. Soud prvního stupně dále uzavřel, že dodávka měření a regulace
vzduchotechniky nebyla součástí sjednaného díla mezi žalobcem a první
žalovanou. Původní projekt, který byl součástí smlouvy ze dne 8. 4. 1998, tuto
dodávku neobsahoval. Při provádění rekonstrukce divadla však vyvstala potřeba
dodávky měření a regulace vzduchotechniky, neboť ta bez toho nemůže fungovat, a
proto byl vyhotoven zadávací list č. 9. Ten byl zrušen a měl být nahrazen
smlouvou ze dne 16. 10. 1998, která měla ošetřit tzv. vícepráce, tedy původně
nesjednaná plnění. Smlouvu ze dne 16. 10. 1998 posoudil soud prvního stupně
jako neplatnou dle § 536 odst. 1 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“)
pro neurčitost sjednaného předmětu díla, vymezeného slovy „zejména“. V řízení tedy bylo prokázáno, že ve prospěch první žalované bylo
poskytnuto bezesmluvní plnění spočívající v dodávce měření a regulace
vzduchotechniky. Při posuzování otázky, zda a v jakém rozsahu došlo k
bezesmluvnímu plnění ve prospěch první žalované, dospěl soud prvního stupně k
závěru, že jelikož se dodávka stala součástí stavby a zahrnovala i práce, nelze
toto plnění zpět vydat žalobci. Proto podle § 458 odst. 1 občanského zákoníku
(dále jen „obč. zák.“) vyšel ze znaleckého posudku Ing. R. L., který určil
obvyklou (tržní) cenu plnění k datu jeho poskytnutí, tedy k roku 1998, ve výši
437 893 Kč. V tomto rozsahu proto soud prvního stupně žalobě vyhověl. K odvolání žalobce a první žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze
dne 11. února 2009, č. j. 58 Co 449/2008-304, potvrdil rozsudek soudu prvního
stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení
(výroky pod body II a III).
Odvolací soud dospěl k závěru, že první žalovaná je ve věci pasivně
legitimovaná, jelikož vyhláška č. 23/97, o hospodaření s majetkem hlavního
města Prahy, neomezuje právo hospodařit se svěřeným majetkem jen na právo
majetek držet a užívat, případně pronajímat, nýbrž ji vybavuje právy vlastníka. Mezi ně patří i právo v rámci údržby nemovitosti uzavřít smlouvu o dílo na
rekonstrukční práce a schopnost být z této smlouvy nositelem práv a
povinností. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v řízení nebylo
prokázáno, že by měření a regulace vzduchotechnicky bylo součástí původní
smlouvy o dílo ze dne 8. 4. 1998. S ohledem na v řízení prokázanou skutečnost,
že vzduchotechnika a její měření a regulace představují dodávky dvou
technologických celků, které může dodat odlišný dodavatel, nebylo možné dospět
k závěru, že dodávka měření a regulace vzduchotechniky byla ve smlouvách mezi
žalobcem a prvou žalovanou od počátku zahrnuta. Její dodatečné objednání
zadávacím listem č. 9 nebylo po jeho zrušení nahrazeno ohledně dodávky měření a
regulace vzduchotechniky neplatnou smlouvou ze dne 16. 10. 1998. V řízení
nebylo prokázáno, že by první žalovaná zaplatila dodávku měření a regulace
vzduchotechniky, ačkoli tato součást celkové rekonstrukce byla zhotovena a
následně předána první žalované. Při hodnocení nároku žalobce podle § 451 obč. zák. vyšel odvolací soud ze
znaleckého posudku, jímž znalec Ing. L. stanovil hodnotu dodávky měření a
regulace vzduchotechniky částkou 437 893 Kč. V tomto rozsahu se dostalo první
žalované plnění, o které se její majetek nezmenšil, ačkoli se dodávka měření a
regulace stala součástí rekonstruované budovy divadla. S ohledem na to, že
dodávka měření a regulace vzduchotechniky byla pouze jednou částí celkové
rekonstrukce divadla, nevycházel odvolací soud při stanovení rozsahu
bezdůvodného obohacení z rozhodnutí R 26/75, podle kterého je pohledávkou z
bezdůvodného obohacení nikoli hodnota vynaložených prostředků, nýbrž rozdíl
mezi hodnotou nemovitosti před a po adaptaci. Odvolací soud odmítl námitku nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce. Dodávku měření a regulace vzduchotechniky prováděla společnost AREA, s.r.o.,
která byla v subdodavatelském vztahu k žalobci, a v řízení bylo prokázáno
zaplacení této dodávky subdodavateli žalobcem ve výši 491 550 Kč. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v plném
rozsahu potvrdil. Rozsudek odvolacího soudu napadla první žalovaná dovoláním, jehož
přípustnost opírá o § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolatelka předkládá
Nejvyššímu soudu následující otázky zásadního právního významu:
a) Jak se může první žalovaná v postavení subjektu se svěřenou správou
nemovitostí v majetku vlastníka obohatit na úkor žalobce plněním z dodávky
měření a regulace, kterou nezhotovil žalobce, za stavu plnění z neplatné
smlouvy o dílo, když žalobce netvrdí, že zhotovení prací jako celku, tj. vzduchotechniky včetně měření a regulace nebylo zaplaceno?
b) Jak může měření a regulace, která ovládá vzduchotechniku, být
považováno za samostatnou dodávku, když bez ovládacích prvků měření a regulace
vzduchotechnika nefunguje? Je měření a regulace ovládající vzduchotechniku
samostatnou dodávkou, či jí může být, pokud měření a regulace je ovládacím
prvkem vzduchotechniky? c) Představuje bezdůvodné obohacení přijatého plnění tržní hodnotu ceny
dodávky měření a regulace nebo prací před a po rekonstrukci majetku? d) Zakládá závazek žalobce bezplatně odstranit závady a nedodělky
předmětu plnění nárok na finanční plnění nebo povinnost dodávku řádně splnit v
takovém rozsahu, aby byla funkční? Podle dovolatelky se soudy nevypořádaly s otázkou, proč je měření a regulace
samostatnou dodávkou, když vzduchotechnika bez nainstalování měření a regulace
nemůže fungovat a jedná se o dodávku od jediného subjektu, společnosti AREA, s. r. o., která dodala vzduchotechniku i měření a regulaci. Při hodnocení, zda se jedná o jednu dodávku či nikoli, soud zcela pominul
smlouvu o dílo uzavřenou dne 27. 3. 1998 mezi žalobcem a společností AREA, s. r. o., tedy před podpisem smluv o dílo s první žalovanou, z níž vyplývá, že
žalobce věděl od samého začátku, že vzduchotechnika obsahuje i měření a
regulaci. Z toho je nesporné, že se nemohlo jednat o následné plnění. Dovolatelka dále namítá, že soud nepřihlédl ani k ustanovení § 550
obch. zák., a to i s ohledem na dobré mravy, neboť žalobce neprokázal, že jako
zhotovitel díla upozornil objednatele na nedostatek vymezení předmětu plnění o
ovládání vzduchotechniky, a to měřením a regulací. Soudy se dále nezabývaly čl. 25 smlouvy o dílo na opravu a rekonstrukci
divadla, v němž se žalobce zavázal bezplatně odstranit všechny vady a provést
všechny nedodělky. Z obsahu této dohody vyplývá, že k žádnému bezdůvodnému
obohacení dojít nemohlo, protože pokud vzduchotechnika byla nefunkční bez
měření a regulace, jedná se o vadu bránící provozu díla. Dle dovolatelky se soudy nevypořádaly řádně s tím, zda k bezdůvodnému obohacení
vůbec došlo, protože znalecký posudek oceňuje výši provedených prací a nikoli
bezdůvodné obohacení mezi první žalovanou a žalobcem. Rozsudky obou soudů jsou
tak podle názoru první žalované v rozporu se zněním § 457 obč. zák. a ustálenou
judikaturou, jelikož bezdůvodné obohacení nespočívá v hodnotě vynaložených
prostředků na zhotovení měření a regulace, ale v rozdílu mezi hodnotou
nemovitosti před zhotovením rekonstrukce a oprav Divadla na Fidlovačce a v
hodnotě po provedení prací dotčených žalobou. Z výše uvedených důvodů dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky
zrušil napadené rozsudky a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy
nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009
Sb. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§ 10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II
uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního
řádu ve znění účinném do 30.
června 2009. Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou,
nejprve posuzoval, zda je dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku
odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci
samé, a podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. proti rozsudku, jímž bylo
potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl
ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku nebo usnesení proto, že byl vázán
právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O žádný z
uvedených případů se v posuzované věci nejedná. Proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního
stupně, je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. za
podmínky, že dovolání není přípustné podle písmena b) tohoto ustanovení a
dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo
dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s
hmotným právem. Předpokladem je, že řešení právní otázky mělo pro rozhodnutí o
věci určující význam, tedy že nešlo jen o takovou právní otázku, na níž
rozsudek odvolacího soudu nebyl z hlediska právního posouzení věci založen. Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není
založena již tím, že dovolatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu
má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává
tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v
ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.
Teprve za situace, kdy dovolací soud shledá přípustnost dovolání pro zásadní
právní význam napadeného rozsudku, může se zabývat uplatněnými dovolacími
důvody.
Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že dovolání
je podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací
soud řešil právní otázku v rozporu s hmotným právem, když dovodil, že měření a
regulace nebyly součástí původní smlouvy o dílo a jednalo se o samostatné dílo,
za jehož provedení vznikl žalobci nárok na zaplacení z titulu bezesmluvního
plnění.
Podle ustanovení § 549 odst. 2 obch. zák. dohodnou-li se strany po uzavření
smlouvy na změně díla a nesjednají-li její důsledky na výši ceny, je objednatel
povinen zaplatit cenu zvýšenou nebo sníženou s přihlédnutím k rozdílu v rozsahu
nutné činnosti a v účelných nákladech spojených se změněným prováděním díla.
Podle již dlouholeté konstantní judikatury Nejvyššího soudu (srov. např.
rozsudek ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 1043/2005, rozsudek ze dne 21. 10.
2009, sp. zn. 23 Cdo 2856/2009, rozsudek ze dne 14. 2. 2012, sp. zn. 23 Cdo
2613/2010) je pro aplikaci tohoto ustanovení nezbytné, aby se strany dohodly
na změně smlouvy.
Podle skutkového zjištění soudu prvního stupně bylo v článku II bodu 2 smlouvy
o dílo č. 050607 sjednáno, že objednatel je oprávněn upravit předmět plnění i
v průběhu prací, případně omezit rozsah některých prací a dodávek nebo jejich
rozsah rozšířit a zhotovitel je povinen objednatelem požadované změny
akceptovat. Změny předmětu plnění budou zahrnuty do písemných dodatků k této
smlouvě a do zadávacích listů. Podle článku IV bylo mezi stranami dojednáno, že
úprava smluvní ceny bude provedena na podkladě zadávacích listů odsouhlasených
oprávněným zástupcem objednatele ve věcech technických. Podle článku X bodu 6
smlouvy lze smlouvu doplňovat či měnit pouze písemnými dodatky podepsanými
oprávněnými zástupci stran podle článku I smlouvy. Soud prvního stupně současně
učinil skutkové zjištění, že strany sice vyhotovily zadávací list č. 9, kterým
se na základě požadavku objednatele rozšiřoval předmět plnění smlouvy o měření
a regulaci vzduchotechniky, v zápise ze dne 3. a 4. 10. 1998 se však dohodly na
zrušení všech 27 zadávacích listů vystavených z důvodu prací, které nebyly
předmětem původního zadání veřejné zakázky, tedy uzavřených smluv, s tím, že
žalobce měl provést nové zúčtování. K uzavření nové smlouvy, či změně původní
smlouvy pak již podle skutkového zjištění soudu prvního stupně nedošlo.
Dovolací soud při zkoumání přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c)
o. s. ř. není oprávněn zabývat se jinými než právními otázkami. Skutkovými
závěry, ze kterých vycházel při svém rozhodování odvolací soud, je dovolací
soud vázán a při rozhodování o dovolání proti potvrzujícímu rozsudku, kdy je
třeba přípustnost dovolání posuzovat podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř, není
správnost skutkových závěrů oprávněn přezkoumávat. Dovolací přezkum se v
případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. otevírá
zásadně jen posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu, nikoliv
jiným otázkám. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou být jen ty
skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v řízení před soudem prvního
stupně a před soudem odvolacím, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v
odůvodnění rozhodnutí. Skutkový stav věci a výsledky dokazování nemohou před
dovolacím soudem doznat změny.
Nejvyšší soud tudíž vyšel ze shora uvedeného skutkového zjištění soudu prvního
stupně, z něhož vycházel i soud odvolací. Z tohoto skutkového zjištění se pak
podává, že podle mezi stranami uzavřené smlouvy žalobci právo na zaplacení
dodávky měření a regulace vzduchotechniky nevzniklo (zadávací list č. 9 byl
dohodou stran následně zrušen, ke změně smlouvy nedošlo). Žalobci nevzniklo ani
právo na zaplacení zvýšené ceny podle ustanovení § 549 odst. 2 obch. zák.,
neboť jak již shora uvedeno, podmínkou pro vznik tohoto nároku je dohoda o
změně předmětu plnění podle uzavřené smlouvy, k čemuž však nedošlo.
Žalobci však nevzniklo ani právo na vydání bezdůvodného obohacení z titulu
dodávky tohoto měření a regulace. Nejvyšší soud již v řadě rozhodnutí (mimo
shora uvedených srov. např. usnesení ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 23 Cdo
1146/2007, rozsudek ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, či rozsudek
ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 23 Cdo 3891/2010) dospěl k závěru, že plnění z
titulu víceprací beze změny uzavřené smlouvy není bezdůvodným obohacením
objednatele na úkor zhotovitele, neboť v takovém případě se nenaplní žádná ze
skutkových podstat bezdůvodného obohacení upravených v § 451 a § 454 obč. zák.,
jelikož v takovém případě nejde o plnění bez právního důvodu, ale o plnění na
základě smlouvy o dílo, u něhož nebyly splněny podmínky pro úhradu těchto
prací. Tento závěr je třeba vztáhnout i na posuzovanou věc, kdy bylo plněno nad
rámec uzavřené smlouvy, aniž došlo k její změně.
Pouze v případě, že by poskytnuté plnění nebylo spjato s původním plněním
(nebyla by dána vzájemná souvislost těchto plnění) bylo by možno aplikovat
ustanovení § 451 a násl. obč. zák. o bezdůvodném obohacení. Ze skutkového
zjištění soudu prvního stupně se však podává, že tomu tak v daném případě není.
V této souvislosti je významné zejména skutkové zjištění soudu prvního stupně,
že při provádění rekonstrukce divadla vyvstala potřeba dodávky měření a
regulace vzduchotechniky, neboť bez tohoto měření regulace nemůže
vzduchotechnika fungovat a proto byl vystaven zadávací list č. 9. Soud prvního
stupně učinil i skutkové zjištění, že vzduchotechnika bez měření a regulace by
nemohla být zkolaudována.
Právní posouzení této otázky odvolacím soudem je proto nesprávné a naplňuje
dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o.
s. ř.)
S ohledem na výše uvedené bylo nadbytečné, aby se dovolací soud zabýval i
ostatními dovolacími námitkami dovolatelky.
Ze shora uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není v napadeném
rozsahu z hlediska uplatněného dovolacího důvodů [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s.
ř.] správný. Nejvyšší soud jej proto podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za
středníkem o. s. ř., ve výroku pod bodem I, v němž odvolací soud potvrdil
rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu k první žalované, a v závislém výroku
pod bodem II o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a první
žalovanou, zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího
soudu v napadeném rozsahu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k
první žalované, Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 o. s. ř. zrušil i rozsudek
soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I a v závislých výrocích pod body III,
VI a VII, jež se týkají náhrady nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a první
žalovanou a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení, jež se
týkají vztahu mezi žalobcem a první žalovanou (včetně nákladů řízení, jež
vznikly České republice) rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. července 2012
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu