23 Cdo 4100/2016
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Moniky Vackové, ve věci
žalobkyně MAT Design s. r. o., se sídlem v Mníšku pod Brdy, Rymaně 620,
identifikační číslo osoby 24759465, zastoupené JUDr. Vladimírem Vlasákem,
advokátem se sídlem v Libeři, č. p. 251, proti žalované Městská část Praha 6,
se sídlem v Praze 6, Čs. armády 23, identifikační číslo osoby 00063703,
zastoupené JUDr. Františkem Vokůrkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Jeseniova
2863/50, o zaplacení částky 956.975 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 71/2013, o dovolání žalované proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2016, č. j. 21 Co 117/2016-251, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2016, č. j. 21 Co 117/2016-251
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 23. 10. 2015, č. j. 6 C 71/2013-218,
zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobkyni
částku 956.975 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), uložil žalobkyni povinnost
zaplatit žalované náklady řízení (bod II. výroku) a dále rozhodl, že žalobkyně
je povinna zaplatit České republice náklady znalečného, jejichž výše bude
uvedena v samostatném rozhodnutí (bod III. výroku). O výši nákladů znalečného
bylo rozhodnuto usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 21. 1. 2016, č. j. 6 C 71/2013-230. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně uzavřela dne 25. 5. 2011 s žalovanou
smlouvu o dílo, v níž předmětem plnění byla výměna původních oken za plastová
pětikomorová včetně vstupních dveří do bytové sekce s tím, že podrobný soupis
požadovaných prací včetně výměr a cenové nabídky je uveden v příloze a je
nedílnou součástí smlouvy. V objednacím a zaměřovacím listu, který je součástí
smlouvy, byla jednotlivá okna řádně specifikována počtem kusů, rozměry rámu,
barvou i materiálem. V čl. VI. si účastníci smlouvy sjednali, že zhotovitel
vystaví konečnou fakturu po řádném předání a převzetí díla bez závad
objednatelem. V průběhu provádění díla žalovaná prostřednictvím jí zastupující
správcovské firmy upozorňovala na vady díla spočívající v nedořešení detailů
styčné spáry mezi okenním rámem a parapetem, požadovala funkční a estetické
začištění oken u vnějších a vnitřních parapetů, kdy navíc požadovala navázání
na stávající parapety s tím, že hrozí zatékání vody a napojení na stávající
vnitřní parapet je nevhodné a neestetické. Z těchto důvodů nebylo dílo dne 15. 8. 2011 objednatelem (žalovanou) převzato. K převzetí díla nedošlo ani v
náhradním termínu stanoveném žalobkyní na 21. 9. 2011. Žalovaná následně
vyzvala žalobkyni dopisem ze dne 7. 9. 2011 k odstranění vad a nedodělků v
termínu do 14. 9. 2011 a upozornila ji, že pokud tak neučiní, bude nucena
provést práce jí vybranou firmou na náklady žalobkyně. Žalobkyně vady díla
neodstranila. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 324, § 536 odst. 1 až 3, § 548
odst. 1, § 554 odst. 1 obchodního zákoníku a uvedl, že je-li zaplacení ceny
díla ve smlouvě sjednáno ve vazbě na splnění závazku, nevznikne při vadném
plnění právo na zaplacení. Dílo, které je vadné, nelze považovat za dílo řádně
provedené, když zhotovitel měl právo na doplacení ceny díla po řádném předání a
převzetí bez závad objednatelem. K tomu však v daném případě dle soudu nedošlo. I když provedení venkovních parapetů, tedy dodání a montáž nových klempířských
prací nebylo součástí předmětu díla, nebyl tím zhotovitel oproštěn od toho, aby
zabránil vhodným vodotěsným připojením původních parapetů k novým oknům výskytu
vlhkosti ve stavebních konstrukcích nebo na povrchu stavebních konstrukcí
uvnitř stavby. Zhotovitel (žalobkyně) realizoval dílo v rozporu s technickými
požadavky na stavby.
Kromě toho dodaný typ okenního kování nesplňuje běžné
nároky a funkční a bezpečnostní požadavky u sklápěcích křídel, když bylo
použito kování určené jako okenní brzda s omezovačem otevírání a nebylo
výrobcem oken použito u sklápěcích křídel kování určené pro sklápěcí křídla. Tento závěr nezpochybňují ani žalobkyní dodatečně předložená prohlášení o
shodě. Kliky na oknech byly umístěny v takové výšce, že nebyly ze země bez
použití přídavných prostředků použitelné. Tyto vady žalovaná žalobkyni při
jejím pokusu o předání díla dne 21. 9. 2011 vytkla, když už při předávání díla
dne 15. 8. 2011 žalobkyni vytkla, že není vyřešen detail spodního zakončení
oken vně i uvnitř vhodným způsobem a hrozí zatékání. Způsob provedení, resp. žalovanou vytýkané vady, má soud za prokázány i ze znaleckého posudku. Soud tak
dospěl k závěru, že žalobkyni dosud nevzniklo právo na doplacení ceny za dílo
ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení. Na tom nic nemění ani
skutečnost, že si žalovaná již nechala odstranit vady díla další firmou,
protože tak učinila až po té, kdy žalobkyně přes její opakované výzvy odmítla
vady díla odstranit na své vlastní náklady a žalovaná musela zajistit
bezporuchové a bezpečné užívání budovy školy. Argument žalobkyně, že žalovaná
ode dne dokončení prací na díle žalobkyní do současné doby dílo plnohodnotně a
bez omezení užívá, neobstojí, protože, jak shora uvedeno, žalovaná nechala vady
díla odstranit jiným dodavatelem a, jak plyne ze znaleckého posudku Ing. Nýče,
zjištěné vady díla jeho řádnému užívání bránily, byť byl objekt s riziky
popsanými ve znaleckém posudku užíván. Soud proto žalobu zamítl. K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu
prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit
žalobkyni částku 956.975 Kč s příslušenstvím (první výrok). Současně rozsudek
soudu prvního stupně ve výroku III., ve spojení s usnesením soudu prvního
stupně ze dne 21. 1. 2016, č. j. 6 C 71/2013-230, změnil tak, že povinnost k
úhradě nákladů znalečného České republice se ukládá žalované, jinak jej ve
výroku III. potvrdil (druhý výrok) a uložil žalované povinnost zaplatit
žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (třetí výrok). Odvolací soud, vycházejíc z provedeného dokazování soudem prvního stupně,
zhodnotil skutkový stav po právní stránce rozdílně, když uvedl, že žalobkyně
dílo řádně ukončila k datu 15. 8. 2011 (sjednaný termín ukončení prací) a
odstranila i drobné nedostatky, které se týkaly předmětu plnění, a měla proto
právo na zaplacení ceny díla (doplacení vystavených faktur dle § 548 odst. 1
obch. zák.). K tomuto datu je ve stavebním deníku uvedeno, že byla provedena
prohlídka stavby a okna zabudována a začištěna ve všech pozicích dle zadávací
dokumentace, ze strany zadavatele je pouze uvedeno, že hrozí zatékání vně i
uvnitř okna, protože zakončení okna není vyřešeno vhodným způsobem.
V tomto
zápisu reagoval i zhotovitel písemně tak, že navázání okna na parapety nebylo
zástupcem firmy dříve zastupující zadavatele výslovně požadováno z důvodů
následné výměny parapetů při zateplování budovy, zástupce investora z těchto
důvodů dílo nepřevzal, ačkoliv jej převzít měl, protože vytýkaný nedodělek
nebyl předmětem smlouvy o dílo, a v průběhu provádění díla nebyl požadavek na
úpravu okna a zabránění zatékání nikým ze strany zadavatele vznesen ani jako
vícepráce. Nárok na zaplacení ceny díla je ze strany žalobkyně zcela legitimní,
protože dílo tak, jak bylo sjednáno, dokončila a nabídla k převzetí. Dle
odvolacího soudu na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že zadavatel
zhotoviteli vytýkal později i další vady provedení, např. nevhodný systém
kování, které byly zjištěny dle znaleckých posudků, protože způsob provedení
díla nebyl sjednán a k těm, které žalobkyně použila, přiložila jejich
certifikaci. Nelze přehlédnout, že dle zápisu ve stavebním deníku se
kontrolních dnů za investora zúčastnily osoby jej zastupující při provádění
díla, které neměly zásadní výhrady k předmětu plnění, který byl podle smlouvy o
dílo sjednán a nepožadovaly provedení dalších prací nebo jiný způsob jejich
provedení, případně použití jiných materiálů nebo komponentů. Skutečnosti, že
dílo nebylo opakovaně převzato a že nebyl sepsán zápis o převzetí, nejsou proto
významné ve vztahu k úvaze, zda žalobkyně dílo skutečně provedla a ukončila a
zda poté nepřevzetí díla nebylo způsobeno neochotou žalované ke splnění
povinnosti podle čl. V. smlouvy o dílo. K tíži žalobkyně nelze přičítat, že byl
předmět plnění ve smlouvě o dílo v čl. II. specifikován nedostatečně,
neobsahoval rovněž provedení dokončovacích prací, týkajících se spodního
zakončení oken, včetně připojení původních vnitřních i vnějších parapetů, které
by zabránily zatékání vody do objektu, případně odstranění výskytu vlhkosti ve
stavebních konstrukcích, nebo na jejich povrchu, zajištění tepelné izolace,
použití vhodného typu kování, nebo i konkrétní zajištění bezpečnostních
požadavků, apod. Odvolací soud uzavřel, že soudu prvního stupně nelze
přisvědčit, že k předání díla (a tedy jeho dokončení) nedošlo z důvodu na
straně zhotovitele (žalobkyně) pro výskyt vytýkaných vad. Předmět plnění byl
naopak řádným ukončením díla splněn, jeho úspěšným uvedením do provozu, a to i
za situace, kdy nedošlo k jeho předání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“)
dovolání s tím, že je považuje za přípustné dle ustanovení § 237 zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s.
ř.“), neboť podle jejího názoru rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení
otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu. S odkazem na ustálenou rozhodovací praxi
dovolacího soudu (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2002, sp. zn.
29 Odo 11/2001, ze dne 11. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2399/2012, ze dne 22. 9.
2009, sp. zn. 32 Cdo 2592/2008, ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2552/2010)
namítá nesprávné právní posouzení odvolacím soudem spočívající v nesprávné
aplikaci ustanovení § 548, § 554 obch. zák. Žalovaná dále uvádí (s odkazem na
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 210/2003), že
odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nesplňuje požadavky ust. § 157 odst. 2
o. s. ř., namítajíc „kusost a nelogičnost odůvodnění“, které je tak
nepřezkoumatelné.
Dovolatelka předkládá dovolacímu soudu soubor otázek, o nichž se domnívá, že je
odvolací soud posoudil v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, a které
specifikuje takto: 1) Zda „zhotoviteli náleží plná cena díla, i když zhotovené
dílo prokazatelně vykazuje vady bránící řádnému a bezpečnému užívání díla a
navíc o existenci těchto vad zhotovitel věděl, resp. musel vědět, neboť
částečně šlo o vady zjevné a částečně o vady, na které byl zhotovitel
objednatelem upozorňován.“ 2) Zda „ač účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, ve
které je obsaženo výslovné a speciální ujednání o tom, že nárok na doplatek
ceny díla ve výši 20 % sjednané ceny díla vznikne zhotoviteli až po řádném
předání a převzetí díla bez závad, tak i když zhotovené dílo prokazatelně
vykazuje vady bránící řádnému a bezpečnému užívání díla a z tohoto důvodu
nebylo objednatelem převzato, zhotoviteli vznikl nárok na tento doplatek ve
výši 20 % ceny díla.“ 3) Zda „pokud smlouva o dílo nestanoví výslovně požadavky
na technické parametry díla, tak může zhotovitel provést dílo i s omezenou
funkčností a v rozporu s obecně platnými technickými požadavky na provedení
stavby.“ 4) Zda „ač dílo prokazatelně vykazovalo vady již v průběhu zhotovování
díla, nevznikl objednateli nárok na uplatnění smluvní sankce - smluvní pokuty
ve výši 98.458 Kč.“ 5) Zda „ač sám zhotovitel považuje dílo za předané až dnem
21. 9. 2011, nevznikl objednateli nárok na uplatnění smluvní sankce – smluvní
pokuty za nedodržení termínu zhotovení díla (i kdyby dílo bylo řádně
provedeno).“ 6) Zda „ač dílo prokazatelně vykazuje vady bránící jeho řádnému a
bezpečnému užívání a zhotovitel tyto vady neodstranil, nevzniká objednateli
nárok započíst náklady na odstranění těchto vad proti nároku zhotovitele na
cenu díla a rovněž tak, že nevzniká objednateli nárok na smluvní sankci za
nedodržení povinnosti ve sjednaném termínu provést dílo bez vad.“
Žalobkyně se k dovolání vyjádřila tak, že navrhuje dovolání žalované zamítnout.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241
odst. 1 o. s. ř., se zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť odvolací soud se
při řešení otázky, zdali dílo bylo provedeno řádně, tedy bez vad, odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
V projednávané věci ze skutkových zjištění (zejména ze dvou znaleckých posudků
zpracovaných Výzkumným ústavem pozemních staveb a Ing. Nýčem) vyplynulo, že
zhotovené dílo trpělo nedostatky, jejichž příčinou byl špatný technologický
postup zhotovitele. Zhotovitel realizoval dílo v rozporu s technickými
požadavky na stavby, když nezabránil vhodným vodotěsným připojením původních
parapetů k novým oknům výskytu vlhkosti ve stavebních konstrukcích nebo na
povrchu stavebních konstrukcí uvnitř stavby a nedostatečným tepelně izolačním
vlastnostem uvnitř daných konstrukcí. Žalobkyní provedené zednické zapravení
považoval znalec za technologii nevhodnou, protože nezaručí vodotěsné připojení
okna, neumožní tepelnou dilataci okna a nezaručí splnění závazného požadavku v
době realizace stavby na nejnižší vnitřní povrchovou teplotu. Dodaný typ
okenního kování určeného jako okenní brzda s omezovačem otevírání nesplňoval
běžné nároky a funkční a bezpečnostní požadavky, jelikož nebylo použito kování
určené pro sklápěcí křídla. Rovněž kliky na oknech byly umístěny ve výšce 2,45m
nad podlahou, přičemž z takové výšky nejsou okna za běžných podmínek
ovladatelná, tedy neplní jednu ze svých důležitých hygienických funkcí
důležitých zejména v prostorech s velkým výskytem lidí. Ze skutkových zjištění
soudů (vycházejících ze znaleckého posudku zpracovaného znalcem Ing. Nýčem)
rovněž vyplývají nedostatky díla, které brání bezpečnému užívání díla, neboť v
důsledku použití nevhodné okenní brzdy s omezovačem otvírání je uživatel nucen
okno nepoužívat (nevyklápět), protože při případném použití je vystaven
nebezpečí zranění vlivem neřízeného pádu křídla. Tento stav byl znalcem označen
jako havarijní, ohrožující zdraví a život uživatelů objektu. Rovněž technický
postup, jakým byly okenní výplně navázány na původní parapety (přihnutí
původních parapetů k novým okenním rámům a zatmelení silikonovým tmelem
prostoru mezi těmito prvky), naznačuje neprofesionalitu zhotovitele. I samotné
zatmelení spáry mezi rámem a oplechováním bylo zcela neprofesionálně provedeno,
neboť na mnoha místech došlo vlivem nadměrného množství použitého tmelu ke
smrštění tohoto materiálu a tímto ke ztrátě jakékoliv těsnící funkce takového
řešení. Tento stav způsobí pří dalším používání díla výskyt dalších poruch
vlivem zatékání po parapetním zdivu do interiéru. Nadměrné zvlhčování zdiva
následně povede k výskytu plísní. Nesprávný technologický postup vedl také ke
zhoršení energetické náročnosti budovy. Současný stav většiny nových okenních
výplní podle zjištění skutkových zjištění v dané věci je vlivem těchto vad
neuspokojivý až hraničící s havarijním stavem, který ohrožuje zdraví uživatelů.
Dílo má vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě
(§ 560 odst. 1 obch. zák.).
Je-li smlouvou o dílo dohodnuto dodání a montáž díla, pak právě s ohledem na
účel této smlouvy je třeba přisvědčit závěru, že důraz při splnění závazku ze
smlouvy o dílo je z hlediska vadnosti takovéhoto plnění třeba klást na
funkčnost dodaných věcí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2006, sp.
zn. 32 Odo 351/2005). V daném případě pro právní posouzení věci bylo podstatné
zjištění, zda lze dílo (nová plastové okna) užívat k účelu, ke kterému mělo
sloužit. Skutková zjištění vyplývající z výsledků dokazování (zejména z obsahu
provedených znaleckých posudků) dovozují, že v důsledku nesprávného
technologického postupu dílo vykazovalo takové vady, pro něž nebylo možné toto
dílo plnohodnotně a bez omezení užívat, které bránily bezpečnému užívání tohoto
díla a které vedly k omezení jeho funkčnosti.
Podle ustanovení § 548 odst. 1 obch. zák. je objednatel povinen zaplatit
zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto
zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla. Podle
ustanovení § 554 odst. 1 obch. zák. zhotovitel splní svou povinnost provést
dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém
místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem. Je-li místem předání jiné místo,
než je uvedené v odstavcích 2 a 4, vyzve zhotovitel objednatele k převzetí
díla.
Dílo, které je vadné, nelze považovat za dílo provedené, a to ani tehdy, když
je objednatel převezme. Pokud mezi účastníky nebylo sjednáno jinak, zhotoviteli
v takovém případě právo na zaplacení ceny díla nevznikne (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001).
S ohledem na právní závěry o vadách díla je zřejmé, že žalobkyně nesplnila svou
povinnost provést dílo, neboť dílo, tj. montáž nových plastových oken, nebylo
provedeno řádně, vykazovalo vady. Právní posouzení odvolacího soudu je proto
nesprávné.
Vzhledem k nesprávnému právnímu závěru odvolacího soudu o řádném provedení díla
(námitky dovolatelky označené výše pod otázkami 1 až 3), se již dovolací soud
nezabýval dalšími otázkami namítanými dovolatelkou ve vztahu ke sjednané
smluvní pokutě, jimiž se dosud nezabýval ani odvolací soud.
Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu, včetně výroku o náhradě nákladů,
zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci
rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale
znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část věty
za středníkem a věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. února 2017
JUDr. Pavel H o r á k, Ph.D.
předseda senátu