23 Cdo 4979/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka
Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve
věci žalobkyně GREGUŠKA LQD s.r.o., (dříve ABITARE PRAHA spol. s r.o.), se
sídlem v Praze 5, Kováků 456/28, PSČ 150 00, IČO 63990156, zastoupené Mgr.
Ivanem Chytilem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Maiselova 38/15, PSČ 110 00,
proti žalované SAMMCO s.r.o., se sídlem v Praze 5, Kováků 456/28, PSČ 150 00,
IČO 25139746, zastoupené JUDr. Jaroslavou Vaňkovou, advokátkou, se sídlem v
Praze 9, Leštínská 12, PSČ 193 00, o zaplacení částky 2 760 143,57 Kč s
příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 5/2011, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. května 2014,
č. j. 1 Cmo 279/2013-207, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího
řízení částku 23 813 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr.
Jaroslavy Vaňkové, advokátky, se sídlem v Praze 9, Leštínská 12, PSČ 193 00.
(výrok pod bodem II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem III). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně jako zhotovitelka a
žalovaná jako objednatelka uzavřely dne 21. srpna 2006 smlouvu o dílo, v níž se
žalobkyně zavázala provést pro žalovanou výstavbu bytového domu „Bydlení pod
Mrázovkou“ za sjednanou cenu díla. Splatnost ceny byla sjednána v článku V
odst. 6 smlouvy o dílo tak, že 90 % ceny díla uhradí objednatelka na základě
průběžné fakturace a zbývajících 10 % uhradí tak, že 5 % uhradí po podpisu
protokolu o předání a převzetí prací (dále jen „první pozastávka“) a 5 % po
podpisu protokolu o odstranění vad provedených prací a vydání kolaudačního
rozhodnutí (dále jen „druhá pozastávka“). Pro realizaci stavebních prací
uzavřela žalobkyně smlouvu o dílo se společností FCC-První Česká projekční a
stavební, a.s., která dílo provedla a předala je žalobkyni, o čemž byl sepsán
první protokol o předání díla – stavby ze dne 12. března 2008. Tento protokol
nepovažoval soud prvního stupně za završení smlouvy mezi účastníky řízení,
neboť je spojen s předáním díla podle smlouvy ze dne 28. srpna 2006 uzavřené
mezi žalobkyní a jejím subdodavatelem. Soud prvního stupně dále zjistil, že dne
28. března 2006 byl sepsán druhý protokol o předání díla – stavby bytového domu
„Bydlení pod Mrázovkou“ v Praze 5 - Smíchově, tentokrát za účasti žalobkyně
označené jako zhotovitelka díla s podpisem její jednatelky Ing. M. G. a za
účasti žalované označené jako objednatelka díla s podpisem jejího jednatele
Ing. arch. O. G., a že protokol je dále podepsán P. K označeným jako „TD
investora a zhotovitele“. Smlouvu o dílo účastníků posoudil soud prvního stupně podle § 536 a násl. obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Dospěl k závěru, že k předání díla
mezi účastníky došlo podpisem protokolu o předání díla – stavby ze dne 28. března 2008. Tento protokol je podepsán smluvními stranami, odkazuje na smlouvu
o dílo mezi nimi uzavřenou, obsahuje základní náležitosti nasvědčující tomu, že
k předání díla došlo. Nepřijal námitky žalované, že neobsahuje striktně všechny
náležitosti předvídané smlouvou o dílo v článku VI odst. 12, zejména podpisy
„TDI“, stavbyvedoucího, atd., dále soupisy vad a nedodělků, akcentoval, že
protokol podle své výslovné dikce odkazuje na předávací protokol ze dne 12. března 2008, odkazuje na tam uvedený soupis vad, obsahuje podpis P. K. jakožto
„TD investora a zhotovitele“, takže by se jevilo příliš formalistické pouze na
těchto detailech vyslovit tak závažný skutkový závěr, že dílo nebylo dodnes
řádně předáno, a to zejména v situaci, kdy mezi stranami nebylo pochyb, že
předmětný dům je dokončen, předán a užíván, když v podstatě šlo pouze o to, zda
nastaly podmínky pro výplatu první pozastávky - „zádržného“. K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. května 2014, č. j.
1 Cmo 279/2013-207, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba na
zaplacení částky 2 760 143,57 Kč s úrokem z prodlení ve výši vymezené ve výroku
rozsudku se zamítá (výrok pod bodem I), odvolání žalované proti výroku rozsudku
soudu prvního stupně pod bodem II se odmítá (výrok pod bodem II), změnil výrok
rozsudku soudu prvního stupně pod bodem III o náhradě nákladů řízení (výrok pod
bodem III) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem IV). Odvolací soud zopakoval některé pro věc rozhodné důkazy, a to s ohledem na
řešení základní otázky sporu – zda se stala splatnou první pozastávka. Odvolací
soud vyšel z článku VI smlouvy o dílo, který v příslušných odstavcích definuje
části podléhající převzetí. Podle odstavce 10 tohoto článku se jedná o:
venkovní přípojky, bytový dům s výjimkou vlastních bytů, venkovní části (sadové
úpravy, vjezdová rampa do garáží apod.), jednotlivé byty. V odstavci 12 tohoto
článku smlouvy je sjednáno, jak předání proběhne, a co bude obsahem tohoto
protokolu:
a) při přejímce bude provedena vizuální kontrola provedeného díla a
budou předána osvědčení o jakosti použitých materiálů včetně prohlášení o
shodě, záruční listy, dvě paré projektu skutečného provedení stavby, revizní
zprávy elektro, včetně bleskosvodů, tlaková a topná zkouška ÚT, zkouška tlakové
vody, zkouška těsnosti kanalizace, atesty pro provoz výtahu atd., vše s kladným
hodnocením,
b) o předání a převzetí díla společně zhotovitel a TDI pořídí zápis
(protokol) o předání a převzetí stavby, který podepíše objednatel, TDI,
zhotovitel a stavbyvedoucí a odpovědný zástupce příslušného vyššího či přímého
dodavatele; nedílnou součástí zápisu je seznam zjištěných vad a nedodělků s
uvedením termínů jejich odstranění, drobné vady či nedodělky nebránící užívání
stavby samy o sobě ani ve spojitosti nejsou pro objednatele důvodem k
nepřevzetí díla. Odvolací soud potvrdil správnost závěru soudu prvního stupně, že první protokol
z 12. března 2008 se týká pouze vztahu mezi žalobkyní a jejím hlavním
subdodavatelem. Ohledně druhého předávacího protokolu z 28. března 2008 dospěl
k opačnému závěru než soud prvního stupně, a sice že obsah tohoto druhého
protokolu evidentně neodpovídá citovaným ustanovením smlouvy, což je v rozporu
s ustálenou judikaturou soudů o nutnosti smluvních stran dodržet sjednaný
postup předávání díla. Při absenci předání jednotlivých částí díla (např. jednotlivých bytů), podpisů oprávněných osob a soupisu vad u položek č. 15 až
27 v hodnotě přesahující 20 mil. Kč (viz k druhému protokolu přiložená
rekapitulace nákladů stavby) nelze u takové investiční akce hovořit o přílišném
formalismu. Odvolací soud také poukázal na to, že podle článku VI odst. 13
smlouvy měla žalobkyně obdobně přejímat dodávky od svých subdodavatelů nebo na
to, že v druhém protokolu je uvedeno u zmiňovaných položek č. 15 až 27, že jsou
předány bez výhrad, ač v prvním protokolu je např. položka 26 (zahrada) předána
s vadami a jednalo se o součást dodávky hlavního subdodavatele.
Podle názoru
odvolacího soudu z obsahu druhého protokolu nelze spolehlivě zjistit, co
vlastně bylo předmětem této přejímky, i v tomto směru jeho obsah neodpovídá
smlouvě. Z textu protokolu „Položka č. 15 – 27 – předáno bez výhrad“ by bylo
možné dokonce dovozovat, že předmětem druhého protokolu byly jen dotčené práce
PSV (vymezené ve výše zmiňované rekapitulaci nákladů stavby). Pak by se ovšem v
žádném případě nemohlo jednat o odevzdání a převzetí celého díla. Na uvedeném nemůže nic změnit ani to, že žalovaná dílo fakticky užívá, neboť
smlouva dávala a dává žalobkyni účinné nástroje k tomu, aby došlo k předání
díla (článek VI odst. 15 ve spojení s odstavcem 16), k čemuž přistupují
příslušná ustanovení obchodního zákoníku. Odvolací soud tak nesouhlasí s
argumentací žalobkyně, že jednání žalované je účelové a v rozporu se zásadami
poctivého obchodního styku. Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně v řízení neprokázala naplnění dohodnutých
podmínek, které by založily předpoklad pro vznik práva na zaplacení sporné
části ceny díly, tedy první pozastávky.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání směřujícím proti jeho
výrokům pod body I a IV. Dovolání považuje za přípustné podle § 237 až § 238a
občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že rozhodnutí odvolacího
soudu spočívá ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. na nesprávném právním posouzení
věci. Žalobkyně ve svém dovolání zopakovala skutkové závěry soudů obou stupňů i
jejich právní hodnocení věci. Dovolatelka se domnívá, že přípustnost dovolání
je založena tím, že odvolací soud při výkladu smlouvy o dílo postupoval v
rozporu s usnesením dovolacího soudu ze dne 30. června 2009, sp. zn. 23 Cdo
1677/2008, event. v rozporu s rozsudkem dovolacího soudu ze dne 29. února 2012,
sp. zn. 23 Cdo 925/2010. V nyní posuzované věci byly předloženy dva protokoly o
předání díla – stavby, a to ze dne 12. března 2008 a ze dne 28. března 2008
včetně příloh. Na absenci některých požadavků uvedených ve smlouvě o dílo je
podle názoru dovolatelky zapotřebí nahlížet pohledem uvedené judikatury, tj. tuto absenci považovat za drobné nedostatky, které nezpůsobují, že nenastala
splatnost předmětné částky odpovídající zádržnému ve výši 5 % z ceny díla. Dovolatelka navrhla zrušení rozsudku odvolacího soudu v jeho výrocích pod body
I a IV a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve vyjádření k dovolání vyslovila pochybnosti o jeho přípustnosti a
poukázala na celou řadu judikátů týkajících otázky splatnosti ceny díla a
splnění náležitostí protokolu o předání a převzetí, z nichž vyplývá, že
sjednají-li si smluvní strany způsob a postup pro předání díla, má to ten
důsledek, že k provedení předmětného díla, na něž obchodní zákoník v ustanovení
§ 548 odst. 1 váže vznik práva na zaplacení díla, může dojít pouze způsobem a
postupem dohodnutým účastníky ve smlouvě, nikoli postupem a způsobem jiným,
tedy ani fakticky. Podle názoru žalované se soud prvního stupně ani soud
odvolací nemusely zabývat výkladem konkrétních ustanovení smlouvy o dílo za
použití výkladových pravidel, jak dovolatelka namítá, neboť text smlouvy, pokud
jde o předání a převzetí díla a jeho zaplacení je zcela jasný a v průběhu sporu
ho žádná ze stran nezpochybňovala. Tvrzení dovolatelky o rozporu závěrů
odvolacího soudu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu je opřen o judikát,
který se na danou věc nevztahuje. Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§
10a o. s. ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád (dále opět jen „o. s. ř.“), ve znění účinném do 31. prosince 2013 (článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony). Podle § 237 o. s. ř.
není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle dovolatelky spočívá přípustnost dovolání v tom, že se odvolací soud
odchýlil od rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2009, sp. zn. 23 Cdo
1677/2008, když podle dovolatelky nebyl při výkladu projevu vůle stran dodržen
postup odpovídající zákonu a judikatuře. Podle názoru dovolatelky je totiž
nutno absenci některých požadavků uvedených ve smlouvě o dílo považovat pouze
za drobné nedostatky, které nezpůsobují, že nenastala splatnost předmětné
částky odpovídající zádržnému ve výši 5 % z ceny díla. Odvolací soud se však od judikatury citované dovolatelkou neodchýlil, jestliže
dovodil, že žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení pozastávky ve výši 5 % z
ceny díla, když protokol o předání a převzetí prací, na jehož základě mělo
žalobkyni vzniknout právo na zaplacení této části pozastávky, nebyl podepsán
všemi osobami, které ho měly podle smlouvy o dílo podepsat. Odvolací soud vyšel správně z článku V odst. 6 smlouvy o dílo, v němž bylo
sjednáno, že objednatel uhradí zhotoviteli práce do výše 90 % smluvní ceny bez
započtení víceprací; zbývajících 10 % bude uhrazeno takto: 5 % do 14ti dnů po
podpisu protokolu o předání a převzetí prací, 5 % do 14ti dnů po podpisu
protokolu o odstranění vad provedených prací a vydání kolaudačního rozhodnutí;
nejdéle však do 60ti dnů po podpisu protokolu o odstranění vad provedených
prací. Odvolací soud nepochybil ani v dalších závěrech ohledně náležitostí
zmíněného protokolu, když poukázal na článek VI odst. 12 písm. b) smlouvy o
dílo, v němž byly tyto náležitosti protokolu o předání sjednány takto: o
předání a převzetí díla společně zhotovitel a TDI pořídí zápis (protokol) o
předání a převzetí stavby, který podepíše objednatel, TDI, zhotovitel a
stavbyvedoucí a odpovědný zástupce příslušného vyššího či přímého dodavatele;
nedílnou součástí zápisu je seznam zjištěných vad a nedodělků s uvedením
termínů jejich odstranění, drobné vady či nedodělky nebránící užívání stavby
samy o sobě ani ve spojitosti nejsou pro objednatele důvodem k nepřevzetí díla. V této souvislosti je možno odkázat např. na rozsudek ze dne 29. ledna 2013,
sp. zn. 23 Cdo 1168/2011, podle kterého jestliže podle ustanovení smlouvy o
dílo mělo právo na zaplacení ceny díla vzniknout při splnění dvou podmínek, a
to po dokončení díla a po jeho protokolárním převzetí (zápisem), není v případě
nesplnění druhé podmínky, tj. protokolárního převzetí díla, pro vznik práva na
zaplacení ceny díla rozhodné, že předmět díla byl objednatelem užíván.
Obdobně
v rozsudku ze dne 21. dubna 2006, sp. zn. 32 Odo 296/2005, dospěl dovolací soud
k závěru, že nepředá-li zhotovitel dílo objednateli způsobem ve smlouvě o dílo
sjednaným, nenastane splatnost ceny díla a objednatel není v prodlení s úhradou
ceny díla, tudíž není povinen zaplatit smluvní pokutu, protože neporušil
povinnost zaplatit cenu díla ve lhůtě splatnosti (obdobně srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. 32 Cdo 2399/2012 nebo
rozsudek ze dne 11. července 2013, sp. zn. 32 Cdo 2399/2012 a další). Na správnosti závěru odvolacího soudu, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení
5% zádržného z ceny díla, když protokol o předání a převzetí prací, na jehož
základě mělo žalobkyni vzniknout právo na zaplacení této části pozastávky,
nebyl podepsán všemi osobami, které ho měly podle smlouvy o dílo podepsat, nic
nemění skutečnost, že odvolací soud nesprávně dovodil, že z protokolu o předání
díla ze dne 28. března 2008 nelze zjistit, co vlastně bylo předmětem přejímky –
předmětem přejímky byla stavba bytového domu „Bydlení pod Mrázovkou“, tedy celý
předmět sjednaného díla, přičemž skutečnost, že nebyl dodržen postup podle
článku VI odst. 10 smlouvy o dílo neznamená, že nemohlo dojít k předání celého
díla. Rovněž je třeba poznamenat, že skutečnost, zda objednatel při předání díla
uplatní či neuplatní své nároky z vad díla, je věcí objednatele a případná
skutečnost, že objednatel dílo převzal, aniž reklamoval vady díla, neznamená,
že nedošlo k předání díla. Kromě toho vady díla lze reklamovat i odkazem na
jinou listinu.
Z výše uvedeného vyplývá, že nebyly naplněny podmínky přípustnosti dovolání
stanovené v § 237 o. s. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
odmítl.
V souladu s § 243f odst. 2 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů
dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinná povinnost, kterou jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 26. listopadu 2015
JUDr. Zdeněk D e s
předseda senátu