23 Cdo 787/2007
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing.
Jana Huška a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci
žalobce B. P. I.H., spol. s r.o., zast. Mgr. K. H., advokátem proti žalovaným:
1) A. R. k. s., zast. JUDr. P. V., advokátem 2) R. C. s.r.o., zast. JUDr. P.
K., advokátem 3) Č. r. – M. f., o určení neplatnosti smluv o postoupení
pohledávky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 100/2005, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října
2006, č. j. 14 Co 438/2006-77, ve znění opravného usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 8. prosince 2006, č. j. 14 Co 438/2006-83, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2006, č. j. 14 Co 438/2006-77,
ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2006, č. j. 14 Co
438/2006-83 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. 5. 2006, č. j. 20
Co 100/2005-43 se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. 10. 2006, č. j. 14
Co 438/2006-77, ve znění usnesení tohoto soudu ze dne 8. 12. 2006, č. j. 14 Co
438/2006-83, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako soudu prvního
stupně ze dne 29. 5. 2006, č. j. 20 Co 100/2005-43, ve znění usnesení tohoto
soudu ze dne 28. 6. 2006, č. j. 20 C 100/2005-45, v němž soud prvního stupně
zamítl žalobu na určení neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené
mezi prvním a druhým žalovaným, jejímž předmětem byly pohledávky za společností
C. C. S., a. s., dále zamítl žalobu o určení neplatnosti smlouvy o postoupení
pohledávek uzavřených mezi druhým a třetím žalovaným, jejímž předmětem byly
pohledávky za společností C. C. S., a. s., a rozhodl o nákladech řízení před
soudem prvního stupně; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že ze Všeobecných podmínek
Č. pro postupování pohledávek třetím osobám za úplatu ve výběrovém řízení (dále
„VP“) bylo zjištěno, že jediným kritériem výběrového řízení je výše nabídnuté
úplaty za postoupení pohledávky a dle čl. VIII si Č. vyhradila právo odmítnout
všechny nabídky. Postupování pohledávek lze dle Směrnice Č. pro individuální
postupování pohledávek č. S/01/2002/04 (dále jen „Směrnice“) a jejích čl.
1.1.2.5, čl. 3, čl. 5.5, čl. 7.5.2, čl. 7.6 a 7.7 realizovat formou výběrových
řízení, a to obchodní veřejnou soutěží nebo veřejným výběrovým řízením. O formě
výběrových řízení rozhoduje schvalovatel, tj. pracovník či orgán Č., pořadí
účastníků výběrového řízení určuje výše nabídek.
Poté odvolací soud konstatoval, že odvolání žalobce není důvodné. V
podrobnostech uvedl, že řízení před soudem prvního stupně nebylo postiženo
vadou spočívající v tom, že by soud nepoučil žalobce podle § 118a odst. 1 o. s.
ř. o nutnosti tvrdit naléhavý právní zájem (§ 213b odst. 2 o. s. ř.).
Naléhavý právní zájem tvrdil žalobce již v žalobě a poté i v odvolacím řízení a
ten spatřoval v tom, že byla porušena ve výběrovém řízení rovnost stran a proto
je řízení neplatné a bylo-li by výběrové řízení řádné, stal by se jeho vítězem
a byla by s ním uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Ustanovení § 118a
odst. 1 o. s. ř. nesmí podle odvolacího soudu sloužit k nápovědě účastníku,
jaké okolnosti má tvrdit, aby byl v řízení úspěšný, ale slouží ke splnění
povinnosti tvrzení, pokud nejsou vylíčeny všechny rozhodné skutečnosti nebo
jsou uvedeny neúplně.
Odvolací soud dále v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že podmínkou úspěšnosti
žaloby na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není (§ 80 písm. c) o.
s. ř.) je i věcná aktivní legitimace žalobce. Věcnou legitimaci k podání žaloby
má buď účastník smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 24. 5. 2001, sp. zn.
22 Cdo 1701/99) nebo i osoba odlišná, jestliže by vyhovění žalobě mohlo mít
příznivý dopad na její právní postavení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu z 15.
6. 1999, sp. zn. Cdon 1690/97, nebo rozhodnutí ze dne 6. 3. 2001, sp. zn. 22
Cdo 797/2000). V posuzovaném případě není žalobkyně účastníkem smluv, jejichž
určení neplatnosti se domáhá, proto by její věcná legitimace byla dána tehdy,
pokud by vyhovění žalobě mohlo mít příznivý dopad na jeho právní postavení.
Postup 3. žalovaného při postupování pohledávek je upraven jeho vnitřními
předpisy, a to VP a Směrnicí, neboť zákon č. 239/2001 Sb. nestanoví žádné
podmínky, kromě toho,že pohledávku lze postoupit třetí osobě za tržní cenu (§
13 odst. 6 uvedeného zákona). Z těchto předpisů vyplývá, že 3 žalovaný volí
formu výběrového řízení a při zvolení určité formy výběrového řízení je jediným
kritériem výše cenové nabídky. Ve výzvě k podání nabídek si 3. žalovaný
(současně i 1 žalovaný) vyhradil právo odmítnout nabídku, změnit vyhlášené
podmínky nebo výběrové řízení zrušit. Předmětné výběrové řízení nebylo veřejnou
obchodní soutěží dle § 281 a násl. obch. zák., ale byl zvolen zákonem
neupravený způsob uzavření smlouvy, a tento postup nebyl podle odvolacího soudu
v rozporu s poctivým obchodním stykem, s postupem byl žalobce seznámen, neboť
proti podpisu převzal VP.
Z listinných důkazů podle odvolacího soudu vyplývá, že ani předložením nejvyšší
cenové nabídky, která však nebyla žalobcem ani učiněna, nevzniká tomuto
účastníkovi právo na uzavření smlouvy o postoupení pohledávek. Proto ani úspěch
v řízení o určení neplatnosti předmětných smluv by pro žalobce neznamenalo jeho
příznivější právní postavení.
Žalobce předložil při odvolacím jednání dne 13. 10. 2006 smlouvu ze dne 12. 10.
2006 o postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobcem (postupník) a 1. žalovaným
(postupitelem) a z ní dovozuje svoji věcnou aktivní legitimaci. Touto smlouvou
byly postoupeny 2. žalovanému (platnost této smlouvy o postoupení pohledávek je
mj. předmětem tohoto řízení), s odkládací podmínkou vázanou na to, že bude
určena neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek uzavřena s 2. žalovaným,
popř. bude určeno, že vlastníkem pohledávek je 1. žalovaný, odvolací soud
konstatoval, že jde o přípustný důkaz dle § 205a odst. 1 písm. f) o. s. ř.
Odvolací soud konstatoval, že vznik práva žalobce být věřitelem ze smlouvy z
12. 10. 2006 je vázán na splnění odkládací podmínky (úspěchu v řízení o
neplatnost výběrového řízení a tím i neplatnost smlouvy o postoupení pohledávek
uzavřené mezi 1. a 2. žalovaným. Splnění odkládací podmínky je právní
skutečností (§ 36 obč. zák.). V souvislosti se smlouvou z 12. 10. 2006 tak
žalobce požaduje určení existence právní skutečnosti, která má za následek
vznik práva, nikoliv existenci či neexistenci práva či právního vztahu. Proto
nová tvrzení související s touto smlouvou nesplňují předpoklady určovací žaloby
dle § 80 písm. c) o. s. ř. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 5. 2001, sp.
zn. 22 Cdo 494/2000).
Odvolací soud na základě uvedeného uzavřel, že žalobce není věcně aktivně
legitimován a není naléhavý právní zájem na požadovaném určení a proto potvrdil
rozsudek soud prvního stupně jako věcně správný.
Dovoláním ze dne 16. 1. 2007 napadl žalobce shora uvedený rozsudek odvolacího
soudu v celém rozsahu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř. a za otázku zásadního právního významu označil to, zda
„osoba, jež byla účastníkem veřejného výběrového řízení, které vyhlásily osoby,
které mají státní majetkovou účast a jež není obchodní veřejnou soutěží dle
ustanovení obchodního zákoníku, má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti
smluv, které byly uzavřeny vyhlašovateli s jiným účastníkem veřejného
výběrového řízení na základě provedeného výběrového řízení, avšak v rozporu s
jeho výsledky, navíc pokud by určení neplatnosti smluv mělo vliv na změnu
postavení žalobce, když by jím uzavřená smlouva nabyla účinnosti ohledně 1.
žalovaného, resp. umožnila uzavření nové smlouvy s 3. žalovaným.
V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že při výběrovém řízení došlo k
porušení zásady rovného postavení stran. Žádný z účastníků nesplnil podmínky
výběrového řízení, nebyl vyhlášen vítěz, ani nebylo výběrové řízení zrušeno,
popř. změněny podmínky soutěže, přesto pokračovala 3. a 2. žalovaná v jednání o
postoupení pohledávek, které měla za společností C. C. S., a. s., s 1.
žalovanou. Protože je neplatné výběrové řízení, jsou neplatné smlouvy o
postoupení pohledávek uzavřené 1.a 2. žalovanou a smlouva o postoupení
předmětných pohledávek uzavřená 1. (správně 2.) a 3. žalovanou. Žalobce je toho
názoru, že se mohl stát vítězem výběrového řízení, pokud by v něm byly rovné
podmínky pro jeho účastníky a byla by s ním uzavřena smlouva o postoupení
předmětných pohledávek a následně poté by byl i konkursním věřitelem v
konkursním řízení, které je proti majetku společnosti C. C. S., a. s., vedeno u
Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 34 K 72/98.
Dovolatel dále uvedl, že jeho naléhavý právní zájem na určení neplatnosti
vedených smluv o postoupení pohledávek je odůvodněn též smlouvou z 12. 10.
2006, podle níž by po splnění tam uvedených podmínek (tj. neplatnosti smlouvy o
postoupení pohledávek uzavřené 1. a 2. žalovaným) na něho byly postoupeny
předmětné pohledávky, z čehož je zřejmé, že v případě určení neplatnosti
žalobou napadených smluv o postoupení pohledávek by došlo k zásadní změně jeho
právního postavení. Vzhledem k tom dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil
rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V podání ze dne 6. 2. 2007 se k dovolání vyjádřil 2. žalovaný. V obsáhlém
vyjádření zejména uvedl, že dovolání není přípustné podle ust. § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., neboť žalobce v dovolání namítá faktické otázky, nikoliv
otázky právní a taktéž neuvádí z jakého důvodu má žalobcem předložená otázka
posouzení naléhavého právního zájmu na určení neplatnosti předmětných smluv
zásadní právní význam. Otázka existence naléhavého právního zájmu je podle 2.
žalovaného judikaturou vyšších soudů uspokojivě řešena. Pokud odvolací soud
dovodil, že žalobci by nevzniklo žádné právo (tj. právo požadovat uzavření
smlouvy na postoupení předmětných pohledávek) ani kdyby bylo určeno, že
výběrové řízení a předmětné smlouvy o postoupení pohledávek jsou neplatné, je
tento závěr zcela v souladu s judikaturou vyšších soudů, např. rozhodnutím
Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 814/2005, sp. zn. 20 Cdo 750/2006, popř.
nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 17/95. Proto nemůže jít o otázku
zásadního právního významu.
Žalovaný 2 dále ve vyjádření uvedl, že odvolací soud správně odvodil nedostatek
věcné aktivní legitimace na straně žalobce, neboť požadované určení by nevedlo
k tomu, že jeho postavení by bylo příznivější, protože i v případě určení
neplatnosti předmětných smluv by se žalobce nemohl domáhat žádného práva vůči
kterémukoli z žalovaných.
Podle 2. žalovaného skutečnost, že 1. a 3. žalovaný jsou osoby se státní
majetkovou účastí nečiní rozsudek odvolacího soudu právně významným, neboť
výkon práv těchto osob ve výběrovém řízení a při uzavírání smluv o postoupení
pohledávek je nutné posuzovat jako výkon práv soukromými osobami,
nevystupujícími z pozice nositele veřejné moci (viz např. též rozhodnutí
Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1971/2003).
Odvolací soud podle 2. žalovaného posoudil otázku naléhavého právního zájmu a
věcné aktivní legitimace v souladu s konstantní judikaturou vyšších soudů.
Pokud žalobce v dovolání poukazoval na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne
12. 10. 2006, uzavřenou mezi žalobcem a 1. žalovaným na 2. žalovaného, byla ve
smlouvě z 12. 10. 2006 sjednána odkládací podmínka spočívající v tom, že soudem
bude určeno, že je neplatná smlouva o postoupení pohledávek na 2. žalovaného.
Tato smlouva se netýká pohledávek postoupených smlouvou uzavřenou mezi 2. a 3.
žalovaným a proto by u této smlouvy nemohla zakládat naléhavý právní zájem na
určení její neplatnosti.
Žalovaný je toho názoru, že smlouva z 12. 10. 2006 byla uzavřena zcela účelově,
den před rozhodnutím odvolacího soudu, nezakládá naléhavý právní zájem žalobce
na určení neplatnosti smlouvy uzavřené mezi 1. a 2. žalovaným, tedy s tím, že
je nejistá účinnost této smlouvy (odkládací podmínka) a proto nemůže být
žalobce ohrožen, popř. pro své nejisté postavení vystaven konkrétní újmě, což
jsou podmínky osvědčující naléhavý právní zájem.
S ohledem na uvedené 2. žalovaný navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce
odmítl a rozhodl o náhradě nákladů tohoto řízení.
V podání ze dne 25. 1. 2007 se k dovolání vyjádřil 3. žalovaný. Ve vyjádření
uvedl, že setrvává na svých stanoviscích a argumentech, které uplatnil v
průběhu řízení. Dále je toho názoru, že odvolací soud názorně vyložil proč
žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určením a proč není žalobce
ve věci aktivně legitimován a že situaci žalobce nezměnila ani účelově uzavřená
smlouva ze dne 12. 10. 2006.
Vzhledem k tomu 3. žalovaný navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalobce zamítl.
Žalovaný 1 se, jak to vyplývá z předkládací zprávy a obsahu spisu, k dovolání
žalobce nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatoval,
že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou, včas, obsahuje stanovené
náležitosti, dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.
V posuzovaném případě, kdy bylo odvolacím soudem potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé přichází v úvahu přípustnost dovolání upravené v §
237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř.
Podle ust. § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není v dané věci dovolání přípustné,
neboť odvolací soud dovoláním napadeným rozhodnutím potvrdil v pořadí prvý
rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti
rozsudku odvolacího soudu a usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle § 237
odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené
rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle ust.
§ 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní
význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího
soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím
soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným
právem.
Přípustnost dovolání podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je tedy
založena na tom, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu, popř. v něm
řešená právní otázka, má zásadní právní význam a rozhodnutí na řešení této
otázky spočívá. Způsobilým dovolacím důvodem proto může být pouze nesprávné
právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.) a nikoli např.
nesprávnosti skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o. s. ř.).
Dovolatel za otázku zásadního právního významu označil, zda „osoba, jež byla
účastníkem veřejného výběrového řízení, které vyhlásily osoby, které mají
státní majetkovou účast a jež není obchodní veřejnou soutěží dle ustanovení
obchodního zákoníku, má naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smluv,
které byly uzavřeny vyhlašovateli s jiným účastníkem veřejného výběrového
řízení na základě provedeného výběrového řízení, avšak v rozporu s jeho
výsledky, navíc pokud by určení neplatnosti smluv mělo vliv na změnu postavení
žalobce, když by jím uzavřená smlouva nabyla účinnosti ohledně 1. žalovaného,
resp. umožnila uzavření nové smlouvy se 3. žalovaným.“
Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že není dána věcná aktivní
legitimace žalobce, neboť žalobce není účastníkem smluv, jejichž určení
neplatnosti se domáhá a ani vyhovění žalobě by pro něho nemělo příznivý dopad
na jeho právní postavení. V zákoně č. 239/2001 Sb. nejsou stanoveny podmínky
pro postup 3. žalovaného v případě postupování pohledávek. V interních
předpisech, Směrnici pro individuální postupování pohledávek S/01/2002/04,
Všeobecných podmínkách a Výzvě k podání nabídek (čl. VII.) se stanoví, že formu
výběrového řízení určuje 3. žalovaný a dále, že jediným kritériem je výše
nabídek a že jak 3. žalovaný tak i 1. žalovaný si ve Výzvě k podání nabídek
vyhradili právo mj. odmítnout nabídky. Protože ani předložením nejvyšší nabídky
nevzniká účastníku veřejného výběrového řízení právní nárok na uzavření smlouvy
o postoupení pohledávek, není tak podle odvolacího soudu dána aktivní věcná
legitimace žalobce. Podle odvolacího soudu nemůže na uvedeném závěru nic změnit
ani dodatečně předložený důkaz – smlouva z 12. 10. 2006 – jíž 1. žalovaný
postoupil žalobci pohledávky, které byly předtím postoupeny 2. žalovanému, a
to s odkládací podmínkou – určením neplatnosti posléze uvedené smlouvy o
postoupení pohledávek.
Podle § 80 písm. c) o. s. ř. lze žalobou uplatnit, aby bylo rozhodnuto o
určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní
zájem.
Určovací žaloba je tedy preventivního charakteru a je namístě tam, kde lze
jejím prostřednictvím eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním
vztahu a k nápravě nelze dospět jinak, popř. tam, kde určovací žalobou lze
účinněji než jinými právními prostředky dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní
rámec, který může odvrátit budoucí spory účastníků (viz též např. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2002, sp. zn. 21 Cdo 630/2002).
Naléhavý právní zájem na určení dle § 80 písm. c) o. s. ř. má nejen účastník
právního vztahu nebo práva, o něž v tomto řízení jde. Aktivně legitimován k
žalobě na určení neplatnosti smlouvy je i osoba, která není stranou této
smlouvy, ovšem za podmínky, že by případné vyhovění žalobě mohla mít dopad na
její právní postavení. Předpokladem úspěšnosti žaloby na určení je věcná
legitimace žalobce, což však není určující hledisko při posuzování naléhavého
právního zájmu na požadovaném určení.
Dovolací soud již v rozsudku ze dne 3. 4. 1997 sp. zn. 20 Odon 8/96
konstatoval, že neúspěšný účastník veřejné obchodní soutěže je věcně
legitimován k podání návrhu na určení, zda tu právní vztah je či není, v
posuzovaném případě se jednalo o určení platnosti kupní smlouvy.
V dané věci je otázkou, zda se uvedený závěr uplatní i tehdy, nejednalo-li se o
veřejnou obchodní soutěž dle ust. § 281a a násl. obch. zák., ale o veřejné
výběrové řízení k podávání nabídek na postoupení pohledávek.
Z výzvy k podávání nabídek a ze Všeobecných podmínek Č. pro postupování
pohledávek třetím osobám za úplatu ve výběrovém řízení vyplývá, že bylo
vyhlášeno (Č. a A. R. k. s.) veřejné výběrové řízení k podávání nabídek na
postoupení pohledávek Č. k. a. a A. R. k. s.., přičemž jediným kritériem tohoto
výběrového řízení byla nejvyšší nabídka úplaty za postupované pohledávky a s
účastníkem, který byl takto vybrán byla uzavřena smlouva o postoupení
pohledávek. Vyhlašovatel soutěže si vyhradil mj. právo odmítnout všechny
předložené nabídky.
Ve výběrovém řízení byla vybrána nabídka 2. žalovaného (R. C. s. r. o.), s níž
postupitelé uzavřeli smlouvy o postoupení pohledávek.
Dovolací soud na základě uvedeného dospěl s ohledem na to, že předmětné veřejné
výběrové řízení mělo vést k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek, k názoru,
že závěry učiněné v rozsudku ze dne 3. 4. 1997, sp. zn. 2 Odon 8/96, lze
vztáhnout i na posuzovaný případ. Proto je účastník, který v rámci vyhlášení
veřejného výběrového řízení neuspěje (nebyla-li soutěž zrušena či nebyly
odmítnuty všechny nabídky), věcně legitimován k podání návrhu na určení
platnosti uzavřených smluv o postoupení pohledávek. Pokud se žalobce zúčastnil
předmětného veřejného výběrového řízení je též dán jeho naléhavý právní zájem
na požadovaném určení, neboť případný závěr o neplatnosti předmětných smluv o
postoupení pohledávek může ovlivnit jeho právní postavení, vč. eventuální
možnosti uzavření smlouvy o postoupení pohledávek v dalším výběrovém řízení.
Dovolací soud proto dospěl k závěru, že odvolací soud (i soud prvního stupně)
posoudil věcnou legitimaci a naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném
určení v rozporu s hmotným právem a judikaturou dovolacího soudu a vzhledem k
tomu je dovolání přípustné podle ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a je též
důvodné.
Nejvyšší soud proto podle § 243b odst. 2 a 3 o. s. ř. rozhodl tak, že
rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vzhledem k tomu, že důvody, pro něž bylo
zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu platí i pro rozhodnutí soudu prvního
stupně, zrušil i toto rozhodnutí.
O nákladech řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude podle ust. § 243d
odst. 1 o. s. ř. rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. února 2009
JUDr. Ing. Jan H u š e k
předseda senátu