23 Nd 504/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., v právní věci budoucí žalobkyně Lesní správy Lány, se sídlem v Lánech, Lesní 140, identifikační číslo osoby 00000078, proti budoucímu žalovanému M. Š., o zaplacení 2 752,94 EUR s příslušenstvím, o určení místní příslušnosti, takto:
Návrh na určení místní příslušnosti se zamítá.
1. Podáním ze dne 1. 9. 2025 budoucí žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) určil, který soud projedná a rozhodne jako soud místně příslušný žalobu (jejíž znění budoucí žalobkyně k návrhu přiložila) o zaplacení částky 2 752,94 EUR s příslušenstvím z titulu neuhrazené kupní ceny. Podle tvrzení budoucí žalobkyně tato jako prodávající a budoucí žalovaný jako kupující uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byla dodávka dřeva na odvozním místě z pozemků budoucí žalobkyně. Budoucí žalovaný neuhradil dodávku dřeva ze dne 21. 11. 2024 v hodnotě 2 734 EUR. Z důvodu prodlení budoucího žalovaného s úhradou předchozích dodávek mu byla rovněž vystavena penalizační faktura v hodnotě 18,94 EUR, kterou rovněž neuhradil.
2. V odůvodnění návrhu na určení místní příslušnosti budoucí žalobkyně mimo jiné uvedla, že obě strany v kupní smlouvě ujednaly, že právní vztahy vyplývající z této smlouvy se řídí českým právem, a to zejména s ohledem na v kupní smlouvě obsažené opakované odkazy na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Sudiště si strany v kupní smlouvě nesjednaly. S ohledem na skutečnost, že podmínky místní příslušnosti chybějí, budoucí žalobkyně podala návrh Nejvyššímu soudu ve smyslu § 11 odst. 3 o. s. ř. na určení, který soud věc projedná a rozhodne.
3. Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení. Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím příslušného soudu.
4. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
5. Návrh na určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 o. s. ř. Nejvyššímu soudu může podat přímo také účastník řízení, přičemž se tak může stát (jako v posuzovaném případě) ještě před podáním žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení. Vyhovět takovému návrhu a určit místně příslušný soud, který by měl danou věc projednat a rozhodnout, však Nejvyšší soud může jen tehdy, bude-li zřejmé, jaké věci se návrh týká, jinak řečeno, předloží-li účastník spolu s návrhem na určení místní příslušnosti též žalobu (jiný návrh na zahájení řízení), z níž se bude podávat okruh účastníků a předmět řízení, o němž bude následně rozhodováno (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 26 Nd 375/2013).1.
2. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Postupoval podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“.
3. V posuzovaném případě se jedná o spor z titulu porušení smluvního závazku s mezinárodním prvkem, který je dán sídlem budoucího žalovaného ve XY.
4. Účastnící v kupní smlouvě nesjednali ve smyslu čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodní příslušnost soudů České republiky. Ve věci není dána výlučná příslušnost soudů podle čl. 24 nařízení Brusel I bis a dle tvrzení budoucí žalobkyně ani příslušnost podle čl. 17 a násl. tohoto nařízení. Zároveň nelze v tuto chvíli uvažovat ani o příslušnosti soudů postupem podle čl. 26 nařízení Brusel I bis.
5. Podle čl. 7 odst. 1 a) nařízení Brusel I bis může být osoba, která má bydliště v některém členském státě, v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I bis je pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak místem plnění zmíněného závazku v případě prodeje zboží místo na území členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno.
6. Předmětem kupní smlouvy, kterou mezi sebou budoucí žalobkyně a budoucí žalovaný uzavřeli, byla dodávka dřeva na odvozním místě z pozemků budoucí žalobkyně. Budoucí žalovaný má sídlo na XY, nicméně podle čl. 7 odst. 1 písm. a) a b) nařízení Brusel I bis může být budoucí žalovaný žalován v místě splnění závazku, tj. místě, kam bylo zboží dodáno. Takové místo v projednávané věci představují pozemky budoucí žalobkyně. Pravomoc soudů České republiky tak
je dána. Nejvyšší soud se dále zabýval tím, zda podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit.
7. V posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro postup podle § 11 odst. 3 o. s. ř., podle kterého, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Soudem místně příslušným je totiž podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis „soud místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn.“. Článek 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis totiž neupravuje (nezakládá) pouze mezinárodní příslušnost soudů určitého členského státu, ale také místní příslušnost konkrétního soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.
3. 2017, sp. zn. 30 Nd 79/2017, ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 23 Nd 35/2021, a ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3037/2020, na úrovni unijního práva srov. např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 3. 5. 2007, Color Drack GmbH proti Lexx International Vertriebs GmbH, C-386/05). Nelze tak dovodit, že by podmínky místní příslušnosti chyběly nebo je nebylo možné zjistit (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 30 Nd 391/2017, či ze dne 22. 7. 2020, sp. zn. 30 Nd 220/2020).
8. Jelikož nejsou splněny podmínky podle § 11 odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší soud zamítl návrh budoucí žalobkyně, aby určil, který místně příslušný soud věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2025
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D. předseda senátu