23 Nd 504/2025
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a
soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., v právní
věci budoucí žalobkyně Lesní správy Lány, se sídlem v Lánech, Lesní 140,
identifikační číslo osoby 00000078, proti budoucímu žalovanému M. Š., o
zaplacení 2 752,94 EUR s příslušenstvím, o určení místní příslušnosti, takto:
Návrh na určení místní příslušnosti se zamítá.
1. Podáním ze dne 1. 9. 2025 budoucí žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší
soud podle ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, (dále jen „o. s. ř.“) určil, který soud projedná a rozhodne jako soud
místně příslušný žalobu (jejíž znění budoucí žalobkyně k návrhu přiložila) o
zaplacení částky 2 752,94 EUR s příslušenstvím z titulu neuhrazené kupní ceny.
Podle tvrzení budoucí žalobkyně tato jako prodávající a budoucí žalovaný jako
kupující uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byla dodávka dřeva na
odvozním místě z pozemků budoucí žalobkyně. Budoucí žalovaný neuhradil dodávku
dřeva ze dne 21. 11. 2024 v hodnotě 2 734 EUR. Z důvodu prodlení budoucího
žalovaného s úhradou předchozích dodávek mu byla rovněž vystavena penalizační
faktura v hodnotě 18,94 EUR, kterou rovněž neuhradil.
2. V odůvodnění návrhu na určení místní příslušnosti budoucí žalobkyně
mimo jiné uvedla, že obě strany v kupní smlouvě ujednaly, že právní vztahy
vyplývající z této smlouvy se řídí českým právem, a to zejména s ohledem na v
kupní smlouvě obsažené opakované odkazy na zákon č. 89/2012 Sb., občanský
zákoník. Sudiště si strany v kupní smlouvě nesjednaly. S ohledem na skutečnost,
že podmínky místní příslušnosti chybějí, budoucí žalobkyně podala návrh
Nejvyššímu soudu ve smyslu § 11 odst. 3 o. s. ř. na určení, který soud věc
projedná a rozhodne.
3. Podle ustanovení § 11 odst. 1 o. s. ř. se řízení koná u toho soudu,
který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou
až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Věcně a místně příslušným je vždy také soud, jehož příslušnost již není možné
podle zákona zkoumat nebo jehož příslušnost byla určena pravomocným rozhodnutím
příslušného soudu.
4. Podle ustanovení § 11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do
pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo
je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
5. Návrh na určení místní příslušnosti podle § 11 odst. 3 o. s. ř.
Nejvyššímu soudu může podat přímo také účastník řízení, přičemž se tak může
stát (jako v posuzovaném případě) ještě před podáním žaloby nebo jiného návrhu
na zahájení řízení. Vyhovět takovému návrhu a určit místně příslušný soud,
který by měl danou věc projednat a rozhodnout, však Nejvyšší soud může jen
tehdy, bude-li zřejmé, jaké věci se návrh týká, jinak řečeno, předloží-li
účastník spolu s návrhem na určení místní příslušnosti též žalobu (jiný návrh
na zahájení řízení), z níž se bude podávat okruh účastníků a předmět řízení, o
němž bude následně rozhodováno (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 19. 3. 2014, sp. zn. 26 Nd 375/2013).1.
2. Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda je dána pravomoc českých soudů věc
rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd
316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek). Postupoval podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních
rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen
„nařízení Brusel I bis“.
3. V posuzovaném případě se jedná o spor z titulu porušení smluvního
závazku s mezinárodním prvkem, který je dán sídlem budoucího žalovaného ve XY.
4. Účastnící v kupní smlouvě nesjednali ve smyslu čl. 25 odst. 1
nařízení Brusel I bis mezinárodní příslušnost soudů České republiky. Ve věci
není dána výlučná příslušnost soudů podle čl. 24 nařízení Brusel I bis a dle
tvrzení budoucí žalobkyně ani příslušnost podle čl. 17 a násl. tohoto nařízení.
Zároveň nelze v tuto chvíli uvažovat ani o příslušnosti soudů postupem podle
čl. 26 nařízení Brusel I bis.
5. Podle čl. 7 odst. 1 a) nařízení Brusel I bis může být osoba, která má
bydliště v některém členském státě, v jiném členském státě žalována, pokud
předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek,
o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Podle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení
Brusel I bis je pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak
místem plnění zmíněného závazku v případě prodeje zboží místo na území
členského státu, kam zboží podle smlouvy bylo nebo mělo být dodáno.
6. Předmětem kupní smlouvy, kterou mezi sebou budoucí žalobkyně a
budoucí žalovaný uzavřeli, byla dodávka dřeva na odvozním místě z pozemků
budoucí žalobkyně. Budoucí žalovaný má sídlo na XY, nicméně podle čl. 7 odst. 1
písm. a) a b) nařízení Brusel I bis může být budoucí žalovaný žalován v místě
splnění závazku, tj. místě, kam bylo zboží dodáno. Takové místo v projednávané
věci představují pozemky budoucí žalobkyně. Pravomoc soudů České republiky tak
je dána. Nejvyšší soud se dále zabýval tím, zda podmínky místní příslušnosti
chybějí nebo je nelze zjistit.
7. V posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro postup podle § 11
odst. 3 o. s. ř., podle kterého, jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů
České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze
zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne. Soudem místně
příslušným je totiž podle čl. 7 odst. 1 nařízení Brusel I bis „soud místa, kde
závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn.“. Článek 7 odst. 1 nařízení
Brusel I bis totiž neupravuje (nezakládá) pouze mezinárodní příslušnost soudů
určitého členského státu, ale také místní příslušnost konkrétního soudu (srov.
například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. 30 Nd 79/2017,
ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 23 Nd 35/2021, a ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 27
Cdo 3037/2020, na úrovni unijního práva srov. např. rozsudek Soudního dvora
Evropské unie ze dne 3. 5. 2007, Color Drack GmbH proti Lexx International
Vertriebs GmbH, C-386/05). Nelze tak dovodit, že by podmínky místní
příslušnosti chyběly nebo je nebylo možné zjistit (k tomu srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 30 Nd 391/2017, či ze dne 22. 7.
2020, sp. zn. 30 Nd 220/2020).
8. Jelikož nejsou splněny podmínky podle § 11 odst. 3 o. s. ř., Nejvyšší
soud zamítl návrh budoucí žalobkyně, aby určil, který místně příslušný soud věc
projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 10. 2025
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D.
předseda senátu