24 Cdo 1976/2025-1136
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce Mgr. Lukáše Nohejla, advokáta se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1525/39, správce pozůstalosti po V. M., proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká č. 1024/11a, zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, o vydání náhradního pozemku, o pokračování v řízení, vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 5 C 246/2017, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. dubna 2025, č. j. 10 Co 181/2025-1062, takto:
Dovolání žalované se odmítá.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 16. 4. 2025, č. j. 10 Co 181/2025-106, změnil k odvolání žalované napadené usnesení soudu I. stupně tak, že v řízení se bude místo s dosavadním správcem pozůstalosti, který zemřel, pokračovat s Mgr. Lukášem Nohejlem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova č. 1525/39. Odvolací soud konstatoval, že původní žalobkyně v průběhu řízení zemřela, následně bylo rozhodnuto o pokračování v řízení na straně žalující se správcem pozůstalosti V. V., který však následně během řízení také zemřel, a proto nyní odvolací soud rozhodl, že bude v řízení na straně žalující pokračováno s advokátem Mgr. Lukášem Nohejlem, který byl dědickým soudem pravomocně jmenován správcem pozůstalosti. Ke změně usnesení soudu došlo proto, že neobsahoval označení osoby, s níž bude v řízení pokračováno. Námitky proti rozsahu oprávnění správce podle odvolacího soudu nemohly být relevantní, protože o přibrání správce pozůstalosti bylo rozhodnuto již v dřívějším rozhodnutí, nyní tato otázka při změně správce pozůstalosti již nemůže být předmětem odvolacího přezkumu.
2. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala dovolání žalovaná. Předkládá otázku, zda v případě žaloby na nahrazení vůle v rámci restitučních sporů lze při úmrtí žalobce pokračovat v řízení se správcem pozůstalosti v případě, že právo na náhradu za odňaté pozemky nelze realizovat z důvodu nemožnosti vkladu do katastru nemovitostí na oprávněnou osobu z důvodu jejího úmrtí. Dovolatelka poukazuje na změnu judikatury reprezentovanou nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 164/24, z nějž vyplývá, že rozsudek o nahrazení vůle k vydání náhradních pozemků podle zákona o půdě není konstitutivním rozhodnutím o nabytí vlastnického práva, nýbrž že je k nabytí vlastnického práva zapotřebí ještě vklad do katastru nemovitostí. V důsledku změny této judikatury podle dovolatelky nemůže dojít k realizaci práva na náhradu za odňaté pozemky. Vlastnické právo nebude zavkladováno do katastru bez pravomocného skončení pozůstalostního řízení. Dovolatelka zdůrazňuje, že zde není stanovisko dědiců. Pokud by náhradní pozemky vybíral správce pozůstalosti, došlo by podle ní ke změně účelu spravovaného majetku. Závěrem dovolatelka poukazuje na dvě rozhodnutí katastrálních úřadů, které přerušily vkladová řízení.
3. K dovolání žalované podal vyjádření žalobce, v němž uvádí, že následné katastrální řízení bude pravděpodobně přerušeno do skončení pozůstalostního řízení. Tímto postupem nedochází k žádnému zásahu do práv původní žalobkyně ani jejích dědiců, jde jen o odklad do doby, kdy bude známa oprávněná osoba. Otázka způsobu provedení vkladu podle žalobce není předmětem tohoto řízení a nepředstavuje ani podmínku pro vydání rozhodnutí v tomto řízení. Navrhuje proto zamítnutí dovolání žalované.
4. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
5. Dovolání žalované není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť je napadené usnesení odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
6. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že činnost správce pozůstalosti vedoucí k dovršení přiznaného restitučního nároku je činností naplňující prostou správu podle ustanovení § 1405 o. z. (činit vše, co je nutné k zachování spravovaného majetku), tak, aby nedošlo ke zhoršení stavu přiznaného restitučního nároku zejména tím, že se vlivem času (kdy převod pozemků uplatňují i další restituenti) zmenší výběr vhodných náhradních pozemků ve vlastnictví státu (srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2021, sp. zn. 24 Cdo 2335/2021, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 68, ročník 2022; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2021, sp. zn. 24 Cdo 1286/2021; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2021, sp. zn. 24 Cdo 1660/2021; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2021, sp. zn. 24 Cdo 2238/2021, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.8.2021, sp. zn. 24 Cdo 2261/2021).
7. Poukazuje-li dovolatelka na nález Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. IV. ÚS 164/24, ten pro projednávanou věc nemá bezprostřední význam a jeho závěry se v žádném případě netýkají otázky, jaké činnosti správce pozůstalosti naplňují prostou správu pozůstalosti. Dovolatelka tvrdí, že nyní již nemůže být přiznaný restituční nárok fakticky realizován (vymožen), a proto podle názoru dovolatelky již nemůže být naplněn tento dovolacím soudem stanovený předpoklad, když za hlavní důvod výše uvedených rozhodnutí dovolatelka považuje, že již právní mocí rozsudku dojde k nabytí vlastnického práva (zřejmě k dovršení realizace restitučního nároku). Tento názor dovolatelky je však zcela neopodstatněný, neboť pro posuzovanou otázku prosté správy pozůstalosti není podstatné, jestli bude mít následný vklad do katastru nemovitostí deklaratorní, nebo konstitutivní účinky. Projednáním věci může být přiznaný restituční nárok realizován (vymožen), přičemž pro vymezení rozsahu prosté správy pozůstalosti není významné, zda bude realizace restitučního nároku fakticky dokončena již právní mocí rozsudku, nebo až vkladem do katastru nemovitostí na základě takového rozsudku. Významné totiž je, že se jedná o činnost potřebnou k realizaci (vymožení) restitučního nároku. Dovolatelka správně konstatuje, že Nejvyšší soud v uvedených usneseních nijak neřešil problematiku následného vkladu do katastru nemovitostí, dovolatelka se však mýlí, pokud presumuje, že tomu tak bylo výlučně z důvodu, že vycházel z teze o konstitutivnosti soudního rozhodnutí, neboť jestliže se Nejvyšší soud ve výše uvedených usneseních nezabýval problematikou následného vkladu do katastru nemovitostí, bylo tomu tak v prvé řadě proto, že uvedené není pro projednávanou otázku rozsahu prosté správy pozůstalosti významné. Pokud bude následně potenciální vkladové řízení (dovolací soud nijak nepředjímá výsledek tohoto řízení) přerušeno do rozhodnutí pozůstalostního soudu o dědictví, jak akcentuje dovolatelka, nevidí v uvedeném dovolací soud ničeho, co by bylo jakkoli způsobilé něčeho změnit na již výše vyslovených závěrech. V této souvislosti lze připomenout, jak již bylo uvedeno výše, že pokračováním v řízení se správcem pozůstalosti se zamezí zmenšení výběru vhodných náhradních pozemků ve vlastnictví státu, na tom se ničeho nemění. I když samotnou právní mocí rozsudku nedojde k nabytí vlastnického práva, bude případné přerušené vkladové řízení signalizovat, že se již nejedná o vhodný pozemek k vydání jinému restituentovi v jiném řízení.
8. Nejvyšší soud proto dovolání žalované na základě výše uvedeného podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
9. Rozhodnutím o dovolání žalované je zároveň konzumován její návrh na odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu.
10. Tímto rozhodnutím se řízení nekončí; o náhradě nákladů tohoto řízení bude rozhodnuto v rámci rozhodnutí o věci samé (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 9. 2025
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu