24 Cdo 2152/2025-1139
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. N., zastoupeného Mgr. Lenkou Hrudíkovou, advokátkou se sídlem v Přerově, Boženy Němcové č. 1695/2, proti žalované J. S., zastoupené JUDr. Irenou Tšponovou, advokátkou se sídlem v Přerově, Pivovarská č. 89/1, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 8 C 20/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 4. března 2025, č. j. 75 Co 139/2024-1105, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Okresní soud v Přerově rozsudkem ze dne 7. 2. 2024, č. j. 8 C 20/2017-976, zamítl žalobu na určení, že žalobce je dědicem v rozsudečném výroku označeného zůstavitele.
2. K odvolání žalobce Krajský soud Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 4. 3. 2025, č. j. 75 Co 139/2024-1105, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.
3. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soud podal žalobce dovolání, v němž namítá, že poté, co soud rozhodl o pokračování v přerušeném řízení, nevyhověl jeho následnému návrhu na přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř., který byl odůvodňován tím, že návrhem na obnovu řízení a stížností k Evropskému soudu pro lidská práva napadl své trestní odsouzení, které má vliv na jeho dědickou nezpůsobilost. Dále namítá nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně, když nespecifikoval jednotlivé důkazní návrhy, které zamítnul. Dovolatel rovněž namítá podjatost soudce na základě postupu při protokolaci jednání. Závěrem namítá, že mělo být nesprávně posouzeno nerozlučné společenství účastníků, když se řízení podle něj měla účastnit i jeho sestra, která se řízení neúčastnila na základě listiny o vydědění. Ve svém doplnění dovolání, učiněném až po uplynutí dovolací lhůty, dovolatel opakuje své námitky.
4. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
5. Dovolání není přípustné pro řešení otázky předpokladů pro přerušení řízení, neboť na ní napadené rozhodnutí nezávisí, jelikož návrh na přerušení řízení byl zamítnut samostatným usnesením, čímž již byla tato otázka pravomocně vyřešena. Vzhledem k tomu, že proti takovému usnesení nebylo podle § 202 odst. 1 písm. g) o. s. ř. odvolání přípustné, tím spíše není namístě, aby v rámci mimořádného opravného prostředku proti rozhodnutí ve věci samé jej nyní přezkoumával dovolací soud.
6. Pouze nad rámec uvedeného lze poznamenat, že § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. (fakultativní přerušení řízení) patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014, a ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 29 Cdo 2609/2020). Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2007/2021).
7. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí uvedl, že smyslem přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je zajistit hospodárnost řízení; proto by měl soud posoudit, zda vyčkání výsledku jiného řízení bude i z hlediska délky původního (hlavního) řízení účelné, nebo zda si otázku, která může mít význam pro jeho rozhodnutí, vyřeší předběžně sám. Při úvaze o tom, zda řízení přeruší, by měl postupovat podle okolností konkrétního případu, zejména s ohledem na to, zda v řízení nelze učinit jiná vhodná opatření, a také s ohledem na celkovou délku řízení, o kterou se nutně původní řízení prodlouží (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009, nebo usnesení téhož soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1576/2015).
8. Již s ohledem na dosavadní délku řízení, kdy řízení o učení dědického práva bylo zahájeno žalobou téměř před deseti lety, je přitom evidentní, že zamítnutí návrhu na přerušení řízení bylo zcela přiléhavé.
9. Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka ohledně nerozlučného společenství, neboť jednak pokud dovolatel tvrdí, že se řízení měla účastnit i jeho sestra, která své vydědění nenapadla, potom je to on jako žalobce, kdo svým návrhem vymezuje okruh účastníků řízení, a navíc by uvedené mohlo představovat potenciálně pouze další důvod k zamítnutí žaloby dovolatele, proto na této právní otázce napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí.
10. Přípustnost dovolání nemůže být založena ani tím, pokud dovolatel dále namítá podjatost soudce a způsob odůvodnění zamítnutí jeho návrhu na provedení důkazů, neboť tím dovolatel namítá domnělé vady řízení. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze však dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3. Podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř., je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V projednávané věci však dovolání přípustné není, jak bylo vyloženo výše.
11. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce na základě výše uvedeného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. 10. 2025
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu