24 Nd 468/2024-1243
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudů JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce P. K., zastoupeného JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Jana Koziny č. 1295/2a, proti žalovanému J. K., zastoupenému JUDr. Adamem Valíčkem, MBA, advokátem se sídlem v Brně, náměstí Svobody č. 87/18, i.s. Mgr. Denisem Pemlem, advokátem se sídlem v Brně, náměstí Svobody č. 87/18, za účasti 1. E. H., zastoupené JUDr. Romanem Chytilem, se sídlem v Olomouci, Riegrova č. 395/15, a 2. J. H., jako vedlejších účastnic na straně žalovaného, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Rychnově na Kněžnou pod sp. zn. 3 C 176/2022, v řízení o dovolání vedeném u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 2650/2024, o vyloučení soudce, takto:
Soudce Nejvyššího soudu JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph. D., není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 2650/2024.
K odvolání žalovaného a vedlejších účastnic na straně žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18.4.2024 č.j. 25 Co 256/2023-1099 rozhodl, že soudce Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou JUDr. Jiří Fuks, Ph. D., není vyloučen z projednání a rozhodnutí této věci (výrok I.), potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 28.6.2023 č.j. 3 C 176/2022-936 (výrok II.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výroky III. až VI.). Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (zastoupen advokátem JUDr.
Adamem Valíčkem, MBA, i.s. advokátem Mgr. Denisem Pemlem) včasné dovolání. Podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu je k projednání a rozhodnutí o podaném dovolání příslušný senát 23 Cdo ve složení JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph. D., JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D. a JUDr. Pavel Tůma. Dne 8.10.2024 soudce JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph. D., předložil věc předsedovi Nejvyššího soudu k rozhodnutí podle ustanovení § 15 odst. 1, 2 o.s.ř., neboť podle jeho názoru je dán důvod k jeho vyloučení podle ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř., spočívající v jeho poměru k zástupci žalovaného (současně dovolatele) Mgr.
Denisu Pemlovi, který je jeho bývalým asistentem a se kterým má kolegiálně přátelský vztah. Dne 15.10.2014 předseda Nevyššího soudu JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D., ve shodě s předsedkyní občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu JUDr. Pavlínou Brzobohatou, vyjádřil názor, že není důvod k pochybnostem o podjatosti soudce JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph. D. Podle ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle citovaného ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Podle ustanovení § 15 odst. 1 věty první o.s.ř. jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. Jde-li o vyloučení podle § 14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1 (§ 15 odst. 2 věta druhá o.s.ř.).
Podle ustanovení § 16 odst. 1 o.s.ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu. K důvodům vyloučení soudce uvedeným v ustanovení § 14 odst. 1 o.s.ř. se ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu již v minulosti vyjádřila a zaujala stanovisko, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech.
Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání.
Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň se může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18.4.2012 sen.zn. 29 NSCR 26/2012, uveřejněné pod č. 85 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2012, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2001 sp. zn. 29 Odo 750/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 48, ročník 2002).
K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci přitom může dojít teprve tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3.7.2001 sp. zn. II. ÚS 105/01). K posuzování vztahů kolegiality mezi soudcem a účastníkem řízení (jeho zástupcem), o které jde v daném případě, je třeba poukázat na závěr ustálené judikatury, podle něhož vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci, jestliže tyto vztahy spočívají pouze v tom, že se soudci navzájem znají nebo jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v tomtéž oddělení či senátě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9.5.2001 sp. zn. 4 Nd 114/2001, ze dne 14.
1. 2011, sp. zn. 11 Nd 456/2010, ze dne 30.9.2014 sp. zn. 29 Nd 318/2014, ze dne 16.10.2017 sp. zn. 32 Nd 117/2017 nebo ze dne 30.8.2018 sp. zn. 29 NSČR 35/2016). Uvedené stanovisko, které akceptoval i Ústavní soud (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 24.3.2009 sp. zn. I. ÚS 274/09), lze podle názoru Nejvyššího soudu vztáhnout i na poměry dané věci, kdy jde o posouzení vztahu kolegiality mezi soudcem a substitučním zástupcem účastníka řízení, který je bývalým asistentem dotčeného soudce. K existenci kolegiálního vztahu by musely přistoupit další okolnosti vyvolávající oprávněné pochybnosti o nepodjatosti dotčeného soudce.
V dané věci však žádná taková další okolnost, která by odůvodňovala pochybnost o nepodjatosti, zjištěna nebyla, a ani nebyla tvrzena. Senát Nejvyššího soudu, kterému podle ustanovení § 16 odst. 1 věty druhé o.s.ř. přísluší rozhodnout o (ne)podjatosti dotčeného soudce, proto dospěl k závěru, že soudce Nejvyššího soudu JUDr. Ing. Pavel Horák, Ph. D. není vyloučen z projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 2650/2024.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 11. 2024
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu