ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra
Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce J. P., zastoupeného Mgr. Michalem Dlabolou, advokátem se sídlem v Praze
7, U Studánky 3, proti žalovaným 1) M. H., zastoupenému Mgr. Pavlem Drumevem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Palackého 15, a 2) Kooperativa pojišťovně, a.s.,
se sídlem v Praze 1, Templová 747/5, IČO 47116617, o 295.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 39 C 315/2005,
o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna
2011, č. j. 11 Co 414/2010-155, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
295.000,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze
zjištění, že dne 15. 3. 2005 se při dopravní nehodě střetla tři vozidla tak, že
žalovaný 1) nedodržel bezpečnou vzdálenost od vozidla žalobce, zezadu do něj
narazil a v důsledku toho narazil vůz žalobce do před ním stojícího vozidla
Renault J. R. Poškození vozidla žalobce bylo znaleckým posudkem ohodnoceno na
290.000,- Kč, posudek stál 5.000,- Kč. Žalovaná 2), u níž byl žalovaný 1)
pojištěn, odmítla škodu uhradit, neboť je přesvědčena, že nehoda byla fingovaná
a k pojistné události nedošlo. Znalec Ing. Tomáš Strouhal ve svém posudku pro
Policii ČR totiž uvedl, že rozsah poškození vozidla neodpovídá tvrzenému
průběhu dopravní nehody a je technicky nepřijatelný pro popisovaný průběh
nehody. Podle znalce Ing. Zbyňka Vlasáka [posudek podal pro žalovanou 2)] nelze
vyloučit kontakt zúčastněných vozidel, avšak vyloučen je vznik dokumentovaných
poškození vozidel podle popisu nehodového děje. Doc. Ing. Jindřich Šachl, CSc.,
kterého v projednávané věci ustanovil znalcem soud, rovněž uvedl, že v řešeném
případě nejde o skutečnou dopravní nehodu, ale o situaci navozenou na místě
uměle. Naopak ze znaleckých posudků vyhotovených v rámci trestního řízení
vedeného proti žalobci, žalovanému 1) a J. R. pro trestný čin pojistného
podvodu (byli obžaloby zproštěni) vyplynulo, že podle Ústavu silniční a městské
dopravy, a. s., člena skupiny DEKRA, odpovídal průběh dopravní nehody
mechanismu poškození vozidel, jeho deklarovanému rozsahu včetně posouzení
celkové situace v místě dopravní nehody a vzájemné korespondenci poškození
vozidel; revizní posudek Vysokého učení technického v Brně, Ústavu soudního
inženýrství, vyslovil závěr, že poškození vozidel korespondují s tvrzeným
nehodovým dějem, přičemž vzhledem k nedostatečné dokumentaci místa dopravní
nehody nelze vyloučit, že se nehoda odehrála podle popisu jejích účastníků.
Soud tyto důkazy vyhodnotil tak, že provozem vozidla ve vlastnictví žalované 2)
byla žalobci způsobena škoda v příčinné souvislosti s porušením povinnosti
žalovaného 1). Vycházel přitom především z revizního posudku Vysokého učení
technického vyhotoveného pro účely řízení trestního a opakovaně provedeného v
řešené věci; jeho závěry označil za návodné a rozhodující.
K odvolání žalované 2) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 1. 2011, č. j.
11 Co 414/2010-165, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu v plném
rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů před soudy obou stupňů. V prvé řadě
vytkl soudu prvního stupně pochybení při zjišťování skutkového stavu věci a
nedostatky odůvodnění, které postrádá náležitosti vyžadované § 157 odst. 2
o.s.ř. Po zopakování důkazu znaleckým posudkem doc. Ing. Šachla, CSc., se
odvolací soud přiklonil k závěru, že v souzené věci nejde o skutečnou dopravní
nehodu, ale o uměle navozenou situaci a nehodový děj se nestal. Tento znalecký
posudek byl vypracován v řízení před soudem prvního stupně, jehož závěry jsou
jednoznačné a nemohou na tom nic změnit ani závěry posudků vypracovaných v
trestním řízení, které je ovládáno zásadou in dubio pro reo; ta však v
občanském soudním řízení neplatí. Protože tedy nebylo prokázáno (byť to nebylo
ani jednoznačně vyvráceno), že ke škodě na vozidle žalobce došlo při dopravní
nehodě, nemohla být žaloba úspěšná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že
odvolací soud pochybil, vyšel-li pouze z důkazu znaleckým posudkem doc. Ing.
Šachla, CSc., a nenechal jej přezkoumat jiným znalcem, přičemž nezdůvodnil,
proč zbylé posudky při zjišťování skutkových okolností případu nezohlednil a po
věcné stránce jim nevěnoval pozornost. Dovolatel je přesvědčen, že znalecké
posudky získané v rámci trestního řízení jsou použitelné jako důkazy i pro
řízení občanskoprávní a nelze je přehlížet, byť se při jejich hodnocení
neuplatní zásada in dubio pro reo. Odvolací soud měl proto hodnotit všechny
znalecké posudky a vyrovnat se s jejich rozpornými závěry, zejména se závěry
revizního znaleckého posudku Vysokého učení technického vyjadřujícího se ke
správnosti závěrů doc. Ing. Šachla, CSc. Poukázal při tom na závěry rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 329/2010. Neodstranil-li
odvolací soud rozpory mezi znaleckými posudky provedenými k důkazům před soudem
prvního stupně a soudem odvolacím a nenechal si ani zpracovat revizní znalecký
posudek, pak neodůvodněně upřednostnil jeden z důkazů a postupoval v rozporu s
judikaturou dovolacího soudu, např. s rozhodnutím ze dne 17. 6. 2008, sp. zn.
22 Cdo 1290/2007. Zpracování znaleckých posudků rovněž nezbavuje soud
povinnosti provést i další důkazy, zejména tehdy, mohou-li odstranit
pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku. V neposlední řadě považuje
dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu za nesprávné, jestliže rozsudek soudu
prvního stupně pro nepřezkoumatelnost nezrušil a nevrátil k dalšímu řízení,
naopak jej změnil a rozhodl ve věci sám, přestože vycházel z odlišných
skutkových zjištění. V souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 24. 3.
1999, sp. zn. 21 Cdo 1901/98, platí, že jestliže se změnila zásadní skutková
zjištění ovlivňující právní posouzení věci, neměl by odvolací soud odepřít
možnost přezkumu správnosti skutkových zjištění, neboť by byla porušena zásada
dvouinstančnosti; v řešeném případě proto nebyly dány podmínky ani pro
potvrzení ani pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně. Ze všech uvedených
důvodů dovolatel navrhl, aby byl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen a
věc vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná 2) považuje napadené rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné,
provedl-li odvolací soud k důkazům pouze jeden znalecký posudek, a to posudek
doc. Ing. Šachla, CSc., který jediný byl přibrán soudem prvního stupně k
zodpovězení odborné otázky. Žalobce proto nesprávně klade na roveň listinné
důkazy provedené v řešené věci a mimo něj v řízení trestním. Je to žalobce,
kterého stíhá břemeno důkazní ohledně tvrzených skutečností; odvolací soud
proto postupoval zcela správně, jestliže v pochybnostech rozhodl v neprospěch
žalobce a navrhl, aby dovolací soud jeho dovolání jako nedůvodné zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) vzhledem k datu vydání
napadeného rozhodnutí postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle
občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 – srov. čl. II bod 7.
zákona č. 404/2012 Sb. – dále též jen „o.s.ř.“). Po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o.s.ř.),
dospěl k závěru, že dovolání žalobce, které je podle § 237 odst. 1 písm. a)
o.s.ř. přípustné, není důvodné.
Podle § 127 odst. 1 o.s.ř. ve znění účinném v době rozhodování odvolacího
soudu, tj. ve znění účinném před novelou provedenou zákonem č. 218/2011 Sb.,
účinným od 1. 8. 2011, závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je
třeba odborných znalostí, ustanoví soud po slyšení účastníků znalce. Soud
znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně.
Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu
znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem
znalce.
Podle odst. 2 tohoto ustanovení znalecký posudek je možno také dát přezkoumat
jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí.
Zjištění průběhu tvrzené dopravní nehody v dané věci nepochybně vyžaduje
posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, proto je
odpovídajícím důkazem znalecký posudek; byl-li posudek podán písemně v jiném
řízení (či jej předložil účastník), prováděl se před účinností § 127a o.s.ř.
(do 31. 12. 2012) jako důkaz listinou podle § 129 o.s.ř. (srov. též zprávu o
úrovni znaleckého dokazování u soudů a státních notářství občanskoprávního
kolegia bývalého Nejvyššího soudu ČSR, publikovanou pod č. 1/1981 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek). V posuzované věci byl pro účely občanského
soudního řízení o náhradu škody, resp. pojistné plnění, v němž důkazní břemeno
tíží žalobce, vypracován posudek doc. ing. Šachlem, CSc., který zároveň
reagoval na závěry posudků předchozích (Ing. Strouhal, Ing. Vlasák). Ze
znaleckých posudků vypracovaných v trestním řízení vedeném proti žalobci
obžalovanému pro trestný čin pojistného podvodu vyplynuly závěry odlišné, pokud
jde o to, zda poškození vozidel koresponduje jejich vzájemné poloze, tj. zda
vzniklo skutečně srážkou těchto tří vozů. Průběh nehodového děje tvrzeného
žalobcem a v trestním řízení obžalovanými nebylo možno vyloučit.
Nelze ovšem přehlédnout, že v trestním řízení se uplatňuje zásada in dubio pro
reo, tedy v pochybnostech ve prospěch obviněného, která je řešením situace, kdy
skutkový stav potřebný pro právní posouzení viny není jednoznačný; taková
důkazní situace vede ke zproštění obžaloby, neboť vina v trestním řízení musí
být prokázána na základě skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné
pochybnosti (§ 2 odst. 5 trestního řádu). Takto je třeba nahlížet i na znalecké
posudky vypracované v trestním řízení i na požadavky na ně kladené; aby mohl
být žalobce odsouzen pro skutek spočívající ve fingování dopravní nehody,
muselo by mu být prokázáno, že se dopravní nehoda nestala. Nebylo-li možno k
takovému závěru jednoznačně dospět, postačilo ke zproštění obžaloby to, že
žalobcem tvrzený průběh nehody nelze vyloučit. Oproti tomu ve sporu o náhradu
škody a pojistné plnění v občanském soudním řízení je to poškozený v postavení
žalobce, kdo musí prokázat, že k nehodě skutečně došlo, a sporný skutkový stav
jde k jeho tíži, neboť není-li jeho tvrzení jednoznačně prokázáno, nemůže ve
sporu uspět. Z toho je tedy zřejmé, že na jednotlivé znalecké posudky je třeba
nahlížet způsobem, který zdůvodnil, byť velmi stručně, v odůvodnění napadeného
rozhodnutí odvolací soud.
K námitkám dovolatele je třeba ještě doplnit, že liší-li se posudky v závěru,
zda charakter poškození vozidel a stopy vyvolané jejich nárazem dokládají
žalobcem tvrzený mechanismus srážky, jde právě o situaci důkazní nejistoty v
této klíčové skutkové otázce. Pochybnosti o reálnosti dopravní nehody pak jsou
navíc zvýrazňovány závěry znaleckého posudku doc. Ing. Šachla, CSc., který
jediný se zabývá i tím, že stopy kol zadního vozidla na silnici svědčí o jeho
předem připravené pozici na vedlejší polní cestě, z níž se připojilo ke kolizi
dvou vozů. Ani revizní posudek Vysokého učení technického, který se vyjadřoval
ke správnosti tohoto posudku, tyto jeho závěry nevyvrátil (uvedl, že je nelze
vyloučit ani potvrdit) pro nedostatečnost materiálů z policejního ohledání
místa. Pak ovšem při takovýchto pochybnostech nelze odvolacímu soudu vytýkat
jeho hodnocení důkazů tak, že dopravní nehoda a takový její průběh, který by
žalobci zakládal nárok na náhradu škody a pojistné plnění, nebyl
prokázán.
Podle § 213 odst. 1 o.s.ř. není odvolací soud vázán skutkovým stavem, jak jej
zjistil soud prvního stupně. Podle odstavce 2 téhož ustanovení může odvolací
soud zopakovat dokazování, na základě kterého soud prvního stupně zjistil
skutkový stav věci; dosud provedené důkazy zopakuje, má-li za to, že je z nich
možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud prvního stupně.
Odvolací soud musí přistoupit k zopakování dokazování v odvolacím řízení tehdy,
má-li za to, že z důkazů, jež byly provedeny v řízení před soudem prvního
stupně, je možné dospět k jinému skutkovému zjištění, než které učinil soud
prvního stupně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2010, sp. zn. 30
Cdo 1802/2010). Jestliže se rozsah dokazování v řízení před soudem prvního
stupně nekryje s rozsahem důkazů, které odvolací soud v odvolacím řízení
postupem předvídaným v § 213 odst. 2 o.s.ř. zopakoval, je v takové procesní
situaci nezbytné, aby odvolací soud v odůvodnění písemného vyhotovení svého
rozsudku vyložil, z jakých důvodů došlo k důkazní redukci, resp. proč ten který
- v řízení před soudem prvního stupně provedený - důkaz nepovažoval z hlediska
prokazování tvrzených skutkových okolností souzeného případu za právně
relevantní (např. pro jeho zjevnou nadbytečnost, neúčelnost atd.), tedy proč
jej v odvolacím řízení nezopakoval.
Písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu musí samozřejmě odpovídat zákonným
požadavkům vyplývajícím z § 157 odst. 2 o.s.ř., zejména se musí odpovídajícím
způsobem vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi a jeho myšlenkový postup
musí být v odůvodnění jednoznačně vysvětlen nejen poukazem na všechny
skutečnosti zjištěné provedeným dokazováním, ale rovněž s poukazem na právní
závěry, které přijal. Účelem odůvodnění rozsudku je především prokázat jeho
správnost a odůvodnění musí být prostředkem kontroly správnosti postupu soudu
při vydávání rozhodnutí soudu, tj. musí být přezkoumatelné. Absence některé ze
zákonem předepsaných náležitostí odůvodnění rozsudku může pak přivodit stav,
kdy takový rozsudek je nepřezkoumatelný, což z pohledu dovolacího řízení, v
němž na podkladě dovolání jako mimořádného opravného prostředku má být věcnému
přezkumu podrobeno meritorní rozhodnutí odvolacího soudu, zakládá jinou vadu
řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3
o.s.ř.), a je důvodem k vydání kasačního rozhodnutí.
I když napadený rozsudek odvolacího soudu je v odůvodnění velmi stručný, nelze
jej považovat za nepřezkoumatelný, neboť hlavní argumenty, proč byly důkazy
znaleckými posudky hodnoceny odlišně, jsou v něm vystiženy. Odvolacímu soudu
pak nelze vytýkat, že sám zopakoval důkaz posudkem znalce ustanoveného v
soudním řízení. Ostatní listinné důkazy opakovat nemusel, neboť při nich
nepůsobí další skutečnosti (jako např. u výslechu svědků), které by mohly mít
vliv na posouzení věrohodnosti důkazu. Důvody, proč neopakuje dokazování
posudky z trestního řízení, pak odvolací soud objasnil rozdílnými požadavky na
zjištění skutkového stavu v trestním řízení a v řízení občanskoprávním.
Konečně ani dovolatelem zmiňovaná dvojinstančnost není obecnou zásadou
občanského soudního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2008,
sp. zn. 21 Cdo 5161/2007) ani ústavně zaručeným právem (srov. nález sp. zn.
III. ÚS 150/03, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České
republiky, sv. 31, pod č. 128) a občanský soudní řád ve znění účinném od 1. 4.
2005 omezil možnost rušení rozhodnutí soudu prvního stupně a vracení věci k
dalšímu řízení a naopak rozšířil možnost doplnění dokazování odvolacím soudem;
dovolatelem citovaná judikatura pochází z doby předchozí. Tedy ani z tohoto
pohledu netrpí řízení před odvolacím soudem vadou, která by měla vliv na
správnost rozhodnutí.
Protože je rozhodnutí odvolacího soudu z pohledu uplatněných dovolacích námitek
věcně správné, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2 o.s.ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce ve věci úspěch neměl
a žádnému z žalovaných v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. srpna 2013
JUDr. Petr Vojtek
předseda senátu