25 Cdo 1392/2025-184
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. PhDr. Filipa Havrdy a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: Deratovec s.r.o., IČO 03688828, se sídlem Příkop 838/6, 602 00 Brno, zastoupená JUDr. Petrem Procházkou, advokátem se sídlem náměstí Svobody 77/12, 602 00 Brno, proti žalované: Allianz pojišťovna, a.s., IČO 47115971, se sídlem Ke Štvanici 656/3, 186 00 Praha 8, o zaplacení 323 245 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 28 C 145/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2022, č. j. 29 Co 303/2022-133, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů dovolacího řízení 12 003 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně.
(výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala 438 399,50 Kč s odůvodněním, že mezi účastnicemi byla 31. 5. 2017 uzavřena pojistná smlouva č. 745565376, jejímž předmětem bylo havarijní pojištění vozidla tovární značky AUDI A8, registrační značky XY (dále jen „vozidlo“). Dne 23. 8. 2017 došlo k dopravní nehodě, když jednatel žalobkyně (dále jen „řidič“) usnul při řízení vozidla, avšak žalovaná odmítla vyplatit pojistné plnění. Soudem prvního stupně přiznané pojistné plnění odpovídá obvyklé ceně vozidla stanovené znaleckým posudkem vypracovaným Stanislavem Bartoněm, znalcem z oboru ekonomika a strojírenství.
2. Městský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 8. 12. 2022, č. j. 29 Co 303/2022-133, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I a III potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že vozidlo 23. 8. 2017 havarovalo poté, co řidič nezvládl řízení a naboural do stromu. Je nepodstatné, zda se tak stalo v důsledku nepřizpůsobení rychlosti jízdy stavu komunikace, v důsledku vyhýbání se přebíhající zvěři nebo v důsledku krátkodobého spánku řidiče, jak v různých verzích o vzniku dopravní nehody tvrdila žalobkyně.
Nebylo totiž prokázáno, že by k poškození vozidla došlo jinak než způsobem popsaným v čl. 2 odst. 1 písm. a) Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel – Autopojištění 2015 (dále jen „VPP“), a všechny žalobkyní tvrzené verze vzniku dopravní nehody lze podřadit pod hypotézu havárie podle tohoto ustanovení VPP. Jestliže jsou všechny verze důvodem k plnění z pojistné smlouvy, bylo by projevem přepjatého formalismu aplikovat článek 11 odst. 5 písm. b) VPP umožňující pojistiteli pojistné plnění odmítnout, pokud oprávněná osoba při uplatňování práva na pojistné plnění z pojištění vědomě uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo podstatné údaje týkající se této události zamlčí.
3. Rozsudek odvolacího soudu napadla včasným dovoláním žalovaná. V něm poukázala na to, že jednatel žalobkyně oznámil dne 28. 8. 2017 škodní událost č. 2017135967 a jako její příčinu uvedl, že mu do cesty náhle vběhlo zvíře, jemuž se snažil vyhnout, přestože do protokolu o dopravní nehodě uvedl, že nepřizpůsobil rychlost jízdy okolnostem a v mírné levotočivé zatáčce vyjel vpravo mimo vozovku do lesa. Žalovaná přibrala k šetření škodní události znalce Ing. Josefa Jírovce, z jehož znaleckého posudku vyplynulo, že ani jedna z tehdy žalobkyní prezentovaných verzí nebyla pravdivá, a znalec dospěl k závěru, že incident nevykazuje znaky reálné dopravní nehody.
Poté, co se žalobkyně seznámila s důvody, pro které žalovaná odmítá plnit, přišla v žalobě s třetí verzí incidentu, podle které měl řidič usnout za volantem, a v řízení se čtvrtou verzí, podle které měl řidič usnout a následně se probudit ve chvíli, kdy mu přes cestu přebíhalo nějaké zvíře. Soud prvního stupně žalobě částečně vyhověl, různé verze incidentu vyhodnotil jako nedorozumění vyjasněné čtvrtou verzí žalobkyně, přičemž ani nepředvolal znalce Ing. Jírovce, jehož znalecký posudek také tuto verzi vyvrací.
Ze závěrů znaleckého posudku soud žádné závěry nedovodil a uzavřel, že žalovaná neprokázala, že nehodový děj proběhl jiným způsobem, než řidič popisoval. O výši nároku rozhodl soud prvního stupně podle znaleckého posudku vypracovaného znalcem Stanislavem Bartoněm, podle kterého byla obvyklá cena vozidla žalobkyní nadhodnocena o 43 %. Odvolací soud měl za prokázané, že žalobkyně uvedla tři verze incidentu, ale nezabýval se tím, jak k němu ve skutečnosti došlo. Věc zjednodušeně uzavřel nesprávným skutkovým závěrem, že řidič nezvládl řízení a naboural do stromu, přičemž přiznal, že neví, zda příčinou bylo nezvládnutí řízení, mikrospánek, nebo jiná okolnost.
Žalovaná předkládá dovolacímu soudu jako v jeho rozhodování neřešenou otázku, 1/ zda je pro účely posouzení oprávněnosti odmítnutí plnění pojistitelem podle § 24 odst. 1 písm. b) zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě (dále jen „ZPS“), respektive identického ujednání v pojistné smlouvě, podstatné, jak ve skutečnosti k události, z níž žalobkyně dovozuje právo na pojistné plnění, došlo, resp. jak k ní dojít mohlo, jak k ní dojít nemohlo a zda lze nebo nelze dostatečně prokázat, jak k ní opravdu došlo.
Odkazuje-li odvolací soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2017, sp. zn. 32 Cdo 2120/2015, je si dovolatelka vědoma, že není objektivně možné vyvrátit verzi o mikrospánku. Žalovaná však neodmítá poskytnout pojistné plnění na základě neprokazatelného tvrzení, že žalobkyně údajnou pojistnou událost zinscenovala, nýbrž na základě nezpochybnitelného faktu, že žalobkyně v souvislosti s likvidací škodní události č. 2017135967 opakovaně lhala, čímž spáchala pojistný podvod. Jako další dovolacím soudem dosud neřešenou žalovaná předkládá otázku, 2/ zda může pojistitel odmítnout pojistné plnění podle § 24 odst. 1 písm.
b) ZPS,
respektive identického ujednání v pojistné smlouvě, v případě, že osoba uplatňující právo na pojistné plnění prokazatelně opakovaně lhala ohledně příčiny údajné pojistné události, kterou navíc nelze jednoznačně stanovit. Postup žalobkyně je nejen hrubě nemravný, ale také trestný. Žalovaná žádá, aby byl proveden takový výklad § 24 odst. 1 písm. b) ZPS, který by byl souladný s čl. 11 Listiny základních práv a svobod a umožnil by pojistitelům odmítat pojistné plnění alespoň v případech jednoznačně prokázaných pojistných podvodů. Žalovaná navrhla, aby bylo dovoláním napadené rozhodnutí změněno a žaloba byla zamítnuta.
4. Žalobkyně ve vyjádření k podanému dovolání uvedla, že k dopravní nehodě byla přivolána Policie České republiky a skutečnost, že řidič usnul za volantem, byla uváděna od počátku. Zda škodní událost hlásil řidič anebo zaměstnanec servisu, si již nepamatuje. Řidič nebyl kontaktován pojišťovnou ani znalcem, znalecký posudek odmítla žalovaná žalobkyni ukázat. Přes svá tvrzení o pojistném podvodu žalovaná trestní oznámení nepodala a její tvrzení jsou nepodložená. Žalobkyně navrhla, aby bylo podané dovolání zamítnuto.
5. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a po zjištění, že bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za kterou jedná osoba, která má právnické vzdělání ve smyslu § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.
6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Vzhledem k tomu, že pojistná smlouva byla uzavřena 31. 5. 2017 a k pojistné události došlo 23. 8. 2017, posoudí se uplatněný nárok podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a to včetně článku 11 odst. 5 písm. b) VPP, do kterého účastníci převzali původní text § 24 odst. 1 písm. b) ZPS (srov. § 3028 odst. 3 o. z.).
8. V dané věci odvolací soud uzavřel, že k nehodě vozidla došlo poté, co řidič nezvládl řízení a naboural do stromu, přičemž všechny žalobkyní tvrzené verze lze podřadit pod hypotézu havárie coby nahodilého náhlého působení vnějších mechanických sil na pojištěné vozidlo definovanou v čl. 2 odst. 1 písm. a) VPP.
9. Jestliže žalovaná v dovolání sama uvádí, že není objektivně možné jednoznačně vyvrátit verzi o mikrospánku řidiče, a dovozuje, že šlo o zinscenovanou pojistnou událost, lze ve shodě s odvolacím soudem odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 32 Cdo 2120/2015, podle kterého je to pojistitel, koho stíhá důkazní břemeno ohledně prokázání skutečností, s nimiž pojistná smlouva či zákon spojuje jeho právo odmítnout plnění z pojistné smlouvy, popřípadě skutečností, pro něž podle pojistné smlouvy či podle zákona nevzniká z události sjednané ve smlouvě jako pojistná událost právo na pojistné plnění. Je to tedy žalovaná, kdo byl povinen prokázat, že ve skutečnosti k pojistné události, z níž žalobkyně dovozuje právo na pojistné plnění, došlo jiným způsobem, než uvádí žalobkyně. Tvrdí-li žalovaná v této souvislosti, že došlo ke spáchání trestného činu žalobkyní, přehlíží, že podle čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. Žalobkyně ani řidič jejího vozidla nejenže nebyli pravomocně uznáni vinnými ze spáchání trestného činu, ale z obsahu spisu ani nevyplývá, že by věc vůbec byla prošetřována orgány činnými v trestním řízení.
10. První položenou otázkou se tak žalovaná fakticky domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž nesouhlasí. Jestliže dovolatelka
právní posouzení buduje na vlastních skutkových závěrech (o nehodovém ději, který se jí nepodařilo vyvrátit), neuplatňuje způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu či proti hodnocení důkazů totiž nejsou předmětem dovolacího přezkumu a nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč.). 11. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2021, sp. zn. 32 Cdo 3172/2020, podle nějž se ohledně možnosti pojistitele odmítnout pojistné plnění občanský zákoník výrazně odklonil od předchozí právní úpravy, jelikož do zákonné reglementace nepřevzal někdejší princip fraus omnia corrumpit, tedy možnost odmítnutí pojistného plnění dříve upravenou v § 24 odst. 1 písm. b) ZPS, podle kterého mohl pojistitel plnění z pojistné smlouvy odmítnout vždy a v celém rozsahu, když oprávněná osoba uvedla při uplatňování práva na plnění z pojištění vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo podstatné údaje týkající se této události zamlčela. Smluvní sjednání principu fraus omnia corrumpit ve vztahu k nekorektnímu uplatňování práva na pojistné plnění však není nadále vyloučeno ani § 2809 o. z., ani jiným ustanovením občanského zákoníku. 12. Přípustnost dovolání nezakládá ani žalovanou předložená druhá otázka, jestliže v posuzované věci odvolací soud postavil své rozhodnutí na závěru, že všechny verze dopravní nehody předkládané žalobkyní jsou důvodem k plnění z pojistné smlouvy, neboť naplňují hypotézu havárie coby nahodilého náhlého působení vnějších mechanických sil na pojištěné vozidlo, že žalovaná neprokázala, že by k poškození vozidla došlo jinak a že skutkové okolnosti nenasvědčují úmyslnému poškození automobilu za účelem získání pojistného plnění, a nikoli na žalovanou akcentované variantnosti popisu pojistné události. 13. Jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. je i to, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí, jinak řečeno, že je pro napadené rozhodnutí určující (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Účelem dovolacího řízení není řešit dovolatelkou předestřené teoretické (hypotetické) otázky bez podstatnějšího významu pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019, ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3648/2018, či ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1078/2020). Pokud na dané otázce napadené rozhodnutí nezávisí, nemůže založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 25 Cdo 83/2020). 14. Pro úplnost lze uvést, že vědomost pojištěného (nebo jiné osoby, která má na pojistné plnění právo) při porušení právní povinnosti s podstatným vlivem na vznik nebo zhoršení následků pojistné události je významnou okolností ovlivňující úvahu o přiměřenosti snížení pojistného plnění pojistitelem, nezakládá však důvod pojistné plnění zcela odmítnout (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. 25 Cdo 1079/2024). 15. Z těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. 16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon (exekuci).
V Brně dne 26. 1. 2026
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu