25 Cdo 1517/2023-228
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: M. R., narozená XY, bytem XY, proti žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, o 571 976 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 55 Co 101/2021, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2022, č. j. 55 Co 101/2021-190, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2022, č. j. 4 Co 68/2022-199, takto:
I. Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2022, č. j. 55 Co 101/2021-190, se zastavuje. II. Řízení o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2022, č. j. 4 Co 68/2022-199, v části, kterou bylo potvrzeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2022, č. j. 55 Co 101/2021-190, ve výroku o zastavení řízení o žalobě pro zmatečnost, se zastavuje, jinak se dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2022, č. j. 4 Co 68/2022-199, odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 18. 7. 2022, č. j. 4 Co 68/2022-199, potvrdil usnesení ze dne 18. 1. 2022, č. j. 55 Co 101/2021-190, jímž Městský soud v Praze zastavil řízení o opakované žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků, zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost pro nezaplacení soudního poplatku a rozhodl o nákladech řízení, rozhodl též o nákladech odvolacího řízení. Uvedená usnesení napadla žalobkyně (nezastoupená advokátem) dovoláním, ve kterém navrhla zrušit rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně.
Současně opětovně požádala o ustanovení advokáta a osvobození od soudních poplatků. Žalobkyně svoji žádost odůvodnila obdobně jako předchozí (již pravomocně zamítnutý) návrh na ustanovení advokáta tím, že nedisponuje dostatečnými peněžními prostředky. Současně navrhla odložení právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí a namítla podjatost soudců soudu prvního a druhého stupně. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
Opravným prostředkem pro přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, pokud to zákon nevylučuje (§ 201 o. s. ř.). Občanský soudní řád proto také neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti takovému rozhodnutí. Tím, že žalobkyně směřovala dovolání výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně, uvedenou podmínku dovolacího řízení opomenula. Protože je nedostatek funkční příslušnosti neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18.
1. 2022, č. j. 55 Co 101/2021-190, které touto vadou trpí, podle § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s § 243b o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“). Dovolání dále směřuje proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2022, č. j. 4 Co 68/2022-199. Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání.
Jelikož soud prvního stupně o žádosti žalobkyně o ustanovení advokáta v řízení již opakovaně rozhodoval, k žádosti nepřihlížel a žalobkyni opětovně nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení. Tímto postupem však nemohla být ohrožena procesní práva žalobkyně, neboť z rozhodovací činnosti je Nejvyššímu soudu známo, že v řadě téměř shodných sporů byla žalobkyně opakovaně ke splnění této podmínky vyzývána, a žalobkyni je tudíž bezpochyby známo, že v dovolacím řízení musí být zastoupena advokátem (k tomu srov. např. řízení vedená pod sp. zn. 20 Cdo 3842/2022, sp. zn. 30 Cdo 3837/2022, sp. zn. 20 Cdo 3658/2022, sp. zn. 30 Cdo 2896/2022, a sp. zn. 21 Cdo 2509/2022).
Také z obsahu procesního spisu v této věci je zřejmé, že dovolatelka opakovaně soudům předkládá své žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Tyto žádosti jsou zamítány nebo jsou řízení o těchto žádostech zastavována. Takové jednání žalobkyně lze označit za obstrukční a sudičské (srov.
usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016). Otázku, zda jsou u žalobkyně splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o jejím dovolání, zhodnotil přímo dovolací soud, neboť opětovné posouzení této otázky soudem prvního stupně by vzhledem k dosavadnímu postupu žalobkyně v řízení vedlo k neustálému neukončenému řetězci rozhodnutí o (ne)ustanovení zástupce pro dovolací řízení (k tomu postupu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.
7. 2014, sen. zn. 29 NSČR 82/2014, či usnesení ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, publikované pod číslem 78/2015 Sb. rozh. obč., nebo ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 3039/2019, či ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2529/2020 a 25 Cdo 2530/2020). Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem nalézacích soudů, že v projednávané věci žalobkyně neprokázala splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků tak, jak jsou uvedeny v § 138 o. s. ř., proto nejsou splněny ani podmínky pro ustanovení zástupce (advokáta) pro řízení (§ 30 o.
s. ř.). V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobkyni advokáta pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, a kdy žalobkyně neodstranila nedostatek povinného zastoupení, ač byla o následcích nečinnosti již dříve poučena, postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. a řízení zastavil v rozsahu, v němž neshledal důvody pro jeho odmítnutí pro objektivní nepřípustnost dovolání ve smyslu § 238 odst. 1 písm. i) a h) o. s. ř.
ve spojení s § 241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř., tedy v části, v níž dovolání směřovalo proti části rozhodnutí odvolacího soudu potvrzující rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení o opakované žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a proti rozhodnutí o nákladech řízení. Námitkou údajné podjatosti soudců Městského soudu v Praze a Vrchního soudu v Praze se Nejvyšší soud nemohl zabývat, neboť jde o tvrzenou vadu řízení podle § 229 odst. 1 o. s. ř., ke které může dovolací soud přihlédnout pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o.
s. ř.). Dovolatelka rovněž nezaplatila soudní poplatek z dovolání. Ačkoli si dovolací soud je vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. 29 ICdo 6/2012, publikovaný pod číslem 65/2014 Sb. rozh. obč.), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatelku již nevyzýval, neboť z jejího postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědoma, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
Žalobkyně tak dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňovala a respektovala procesní povinnosti podmiňující jejich věcné projednání. Opakovaně i v dalších jí zahajovaných řízeních v žalobě ani v řádných či mimořádných opravných prostředcích neuvádí ani takové základní skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, čeho a z jakých důvodů se domáhá.
I toto počínání žalobkyně lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016). O návrhu na odklad vykonatelnosti či právní moci napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. nebylo samostatně rozhodováno, neboť dovolací soud rozhodl o dovolání samotném bez zbytečných odkladů po předložení věci (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23.
8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.