25 Cdo 1858/2024-905
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Hany Tiché v právní věci žalobkyně: S. N., zastoupená JUDr. Jakubem Vozábem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Květnici 713/7, Praha 4, proti žalovanému: městys Krucemburk, IČO 00267716, se sídlem náměstí Jana Zrzavého 13, Krucemburk, zastoupený JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem Horní 6, Havlíčkův Brod, o zaplacení 2 099 294,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 8 C 21/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 2023, č. j. 19 Co 141/2023-861, takto:
I. Dovolání se odmítá II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů dovolacího řízení 16 480 Kč k rukám advokáta JUDr. Lubomíra Málka do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 1. 12. 2022, č. j. 8 C 21/2018-789, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 138 129 Kč s úrokem z prodlení (výrok I), žalobu co do 1 961 165, 30 Kč s úrokem z prodlení zamítl (výrok II), rozhodl o nákladech účastníků řízení (výrok III) a státu (výrok IV). V řízení o náhradu škody na nemovitosti vyšel ze zjištění, že po žalovaným provedené rekonstrukci chodníku v roce 2013 se zvýšila vlhkost v sousedící nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně.
Příčinou zvýšené vlhkosti bylo nesprávné napojení lapače střešních splavenin do dešťové kanalizace uložené v rekonstruovaném chodníku. Po opravě lapače v roce 2017 se vlhkost v nemovitosti významně snížila na úroveň před rekonstrukcí chodníku. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný porušil povinnost podle § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (dále též jen „obč. zák.“), a je proto odpovědný za škodu, která tím vznikla a je představována náklady vynaloženými žalobkyní na odstranění následků zvýšené vlhkosti.
Celkem se podle znaleckého posudku (jehož závěry byly potvrzeny soudem vyžádaným revizním posudkem znaleckého ústavu) jednalo o 138 129 Kč (monitoring kanalizace, oprava dešťového svodu s napojením na kanalizaci, otlučení obkladů a omítek v garáži, opravy omítek v garáži, vyčištění otvoru pro shoz brambor do sklepa, vysoušení a opravy omítek v chodbě, dlouhodobý pronájem přístrojů na vysoušení zdiva). Zbylé náklady vyčíslené žalobkyní podle projektu na odstranění vlhkosti v domě soud s odkazem na závěry znaleckého zkoumání neshledal v příčinné souvislosti s nesprávně napojeným lapačem střešních splavenin.
Vlhkost v nemovitosti žalobkyně byla vždy, i před rekonstrukcí chodníků, neboť se jedná o starý dům bez hydroizolace. Také v současnosti je vlhkost v domě ovlivněna absencí hydroizolace a způsobem užívání domu.
2. Krajský soud v Hradci Králové k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 31. 10. 2023, č. j. 19 Co 141/2023-861, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky II a III). Vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, pro účely posouzení příčinné souvislosti doplnil dokazování výslechem zástupce znaleckého ústavu, který zpracoval revizní znalecký posudek, a ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že příčinou zvýšené vlhkosti, jejíž následky již byly odstraněny, bylo chybné napojení lapače střešních splavenin.
Z důvodu absence hydroizolace se v domě vyskytuje i nadále zvýšená vlhkost, která není důsledkem pochybení žalovaného, a náklady na její odstranění nemohou jít k tíži žalovaného. V nemovitosti žalobkyně byla zvýšená vlhkost již před rekonstrukcí chodníku, jak vyplývá nejen z vyjádření samotné žalobkyně, ale i ze znaleckých posudků; znalec vycházel při posouzení stupně vlhkosti v domě mimo jiné z jeho srovnání se stavem budov v podobném stavebním provedení. Další dokazování ohledně stavu nemovitosti v době před rekonstrukcí chodníku proto považoval odvolací soud za nadbytečné.
Uzavřel, že žalovaný odpovídá pouze za škodu, která vznikla v důsledku chybného napojení lapače střešních splavenin. Odvolací soud shodně se soudem okresním při jejím vyčíslení vyšel z toho, jaké náklady pokládal za účelně vynaložené pro nápravu zvýšené vlhkosti znalecký ústav. Dodal, že se škodou rozumí to, co již žalobkyně na opravu věci vynaložila, nikoli náklady, které jí snad vzniknou v budoucnu.
3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost odůvodnila tím, že rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, konkrétně výkladu pojmu škoda, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odkázala na judikaturu, podle níž se škodou rozumí újma, která znamená snížení hodnoty věci v důsledku jejího poškození oproti stavu před poškozením. V úvahu pak připadají dva způsoby určení její výše, buď rozdílem obvyklé ceny, nebo výší nákladů potřebných k tomu, aby poškozený uvedl věc do stavu před poškozením. Odvolací soud pochybil, pokud při určení výše škody vyšel pouze z nákladů, které žalobkyně již vynaložila, a odmítl žalobkyni přiznat náhradu těch, které bude muset vynaložit na uvedení nemovitosti do původního stavu až v budoucnu. Dovolatelka je přesvědčena, že se odvolací soud měl zabývat tím, jaká škoda žalobkyni skutečně vznikla, tedy zjištěním rozdílu mezi původním stavem nemovitosti a stavem po poškození a výší nákladů na odstranění zhoršení, a nikoli pouze určením výše nákladů, které musela vynaložit na to, aby zabránila dalšímu zhoršování stavu. Takové náklady totiž tvoří pouze část toho, co je nezbytné na uvedení nemovitosti do původního stavu. V této souvislosti namítla, že odvolací soud jí mimo jiné nepřiznal právo na náhradu za zhotovení obkladů v garáži. Dovolatelka nesouhlasila ani se závěry nalézacích soudů ohledně obvyklé úrovně vlhkosti nemovitosti před rekonstrukcí chodníku. Podle dovolatelky byla nižší, než jaká je v nemovitosti nyní po opravě provedené v roce 2017. Nemovitost nikdy neměla hydroizolaci, přesto netrpěla zvýšenou vlhkostí. Z toho je zřejmé, že za zvýšenou vlhkostí stojí výlučně rekonstrukce chodníku a změna odtokových poměrů. V této souvislosti odvolací soud pochybil, pokud neprovedl důkaz svědeckými výpověďmi rodinných příslušníků žalobkyně o stavu nemovitosti před provedením rekonstrukce chodníku a fotografiemi z průběhu rekonstrukce nemovitosti. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v jakém potvrdil zamítnutí žaloby soudem prvního stupně, spolu s rozsudkem soudu prvního stupně v této části, zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě k dalšímu řízení.
4. Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil s právním posouzením odvolacího soudu a navrhl dovolání odmítnout a přiznat mu náhradu nákladů dovolacího řízení.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), avšak není přípustné.
6. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
7. Za škodu se považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Skutečnou škodou na věci se rozumí taková újma, která znamená zmenšení majetkového stavu poškozeného oproti stavu před škodní událostí a která představuje majetkové hodnoty, jež je třeba vynaložit k uvedení věci do předešlého stavu. Při poškození nemovitosti se v důsledku škodní události snižuje její hodnota a tím i majetkový stav poškozeného. Škoda spočívá v rozdílu mezi obecnou hodnotou nemovitosti před škodní událostí a její sníženou hodnotou po škodní události. Není přitom podstatné, zda poškozený věc následně opravil či nikoliv, neboť výši škody nelze činit závislou na tom, jak poškozený s věcí naloží. V praxi se někdy používá vyčíslení jako tzv. rozpočtové, tj. předpokládanou cenou opravy, která dosud nebyla provedena. Nic ale nebrání poškozenému, aby si nechal poškozenou věc opravit. Pak může být výše škody vyjádřena i cenou opravy. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 11. 1988, sp. zn. 1 Cz 82/88, publikovaný pod č. 25/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 347/2000, nebo ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3019/2015.)
8. V projednávané věci žalobkyně požadovala náhradu v penězích. Tu vyčíslila jako cenu posudků, vysoušení domu, opravy dešťového svodu a chodníku a cenu oprav a stavebních úprav, které mají zbavit dům nadměrné vlhkosti. Soudy obou stupňů vyšly ze skutkového zjištění, že v domě žalobkyně není žádná hydroizolace, v roce 2013 žalovaný při rekonstrukci přilehlého chodníku poškodil svod dešťové vody a dům žalobkyně byl poté poškozen vodou pronikající do jeho konstrukcí. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že ve shodě se soudem prvního stupně založil svůj závěr o tom, jaké poškození domu je v příčinné souvislosti s pochybením žalovaného, jaké náklady jsou nezbytné k odstranění těchto škod, a naopak jaká vlhkost jde na vrub nedostatečné hydroizolaci, na odborném posouzení znalců. Žalovanému pak uložil, aby žalobkyni zaplatil náhradu nákladů nutných na odstranění škod způsobených mimořádným zvýšením vlhkosti v důsledku pronikající dešťové vody z porušeného lapače střešních splavenin. Náklady, které by měly být vynaloženy v budoucnu k vyřešení otázky hydroizolace nemovitosti, nesouvisí s porušením povinnosti žalovaným, žalovaný není povinen je nést, a proto v rozsahu těchto nákladů odvolací soud shledal žalobu nedůvodnou.
9. Odvolací soud v závěru odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně má právo na to, „co na opravu věci způsobenou vadným napojením gajgru již vynaložila a nikoli náklady, které jí snad vzniknou v budoucnu“. Toto poněkud matoucí vyjádření, vytrženo z kontextu celého rozhodnutí, snad mohlo v žalobkyni vyvolat dojem, jako by podle odvolacího soudu posouzení důvodnosti náhrady záviselo na tom, zda již byly náklady na odstranění škod vynaloženy či nikoli. Je však nezbytné jej vnímat v kontextu celého odůvodnění napadeného rozhodnutí i odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, na jehož správné skutkové i právní závěry odvolací soud odkázal.
Odvolací soud v odůvodnění rozsudku vyložil, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni jen náklady, které jsou podle znalců nezbytné k nápravě škod způsobených silně zvýšenou vlhkostí způsobenou žalovaným, a nikoli náklady na odstranění vlhkosti v domě, který určitou míru vlhkosti vykazoval již před poškozením (a bude ji bez hydroizolace vykazovat i nadále). V tomto smyslu zjevně zmínil náklady, které by mohly vzniknout v budoucnu. Z rozsudků soudu prvního stupně i soudu odvolacího vyplývá, že oba soudy při stanovení výše škody vycházely z nákladů na uvedení nemovitosti do původního stavu a nedůvodným shledaly požadavek na náhradu nákladů na úplné vyřešení hydroizolace domu.
Právní závěry odvolacího soudu tedy respektují shora citovaná judikatorní východiska, odvolací soud se neodchýlil od výkladu pojmu škoda, který vyplývá z judikatury dovolacího soudu.
10. Ve zbývající části dovolání směřuje žalobkyně své výhrady proti hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním nalézacích soudů, přičemž přehlíží, že dovolací soud je instance toliko přezkumná, a nikoliv nalézací, a je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem (případně soudem prvního stupně, pokud z něj odvolací soud vychází). Správnost skutkových zjištění, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, popř. soudem prvního stupně, nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sb. rozh. obč., či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, a ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1611/2020). Napadá- li tak dovolatelka skutkové závěry nalézacích soudů (podle žalobkyně před rekonstrukcí chodníků nebyla v nemovitostech vlhkost, způsobena byla jen změnou odtokových poměrů po rekonstrukci chodníku), nevymezuje tím jediný možný dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení a nezakládá tím přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Při námitce opomenutých či odmítnutých důkazů dovolatelka navíc přehlíží, že soud není povinen provádět všechny důkazy navrhované účastníkem řízení, neboť záleží vždy na jeho uvážení (§ 120 odst. 1 o. s. ř.), které důkazy je nezbytné provést, resp. zda a nakolik je potřebné dosavadní stav dokazování doplnit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2008, sp. zn. 32 Odo 801/2006, uveřejněný v Souboru pod C 5978, a ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3116/2011, či usnesení téhož soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3983/2008); vždy se pouze musí vypořádat s tím, proč některé navržené důkazy neprovedl (k tomu srov. též rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 68/99, IV. ÚS 582/01, III. ÚS 52/2000, II. ÚS 127/96, II. ÚS 56/95), což učinil. Odvolací soud řádně vyložil, že existenci zvýšené vlhkosti nemovitosti před rekonstrukcí chodníku měl za dostatečně prokázanou a další důkazní návrhy žalobkyně k těmto skutečnostem proto považoval za nadbytečné.
11. Nejvyšší soud ze shora uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl jako nepřípustné.
12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. 6. 2025
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu