25 Cdo 2238/2023-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Martiny Vršanské a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: L. U., zastoupený Mgr. Ing. Robertem Bochníčkem, advokátem se sídlem Americká 489/33, Plzeň, proti žalované: Auto Nepomucká, s. r. o., IČO 06357130, se sídlem Nepomucká 664/196, Plzeň, zastoupená Mgr. Michaelou Miklášovou, advokátkou se sídlem Wagnerovo nám. 1541, Beroun, o zaplacení 163 779 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 38 C 130/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 3. 2023, č. j. 56 Co 17/2023-116, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení 9 632 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta Mgr. Ing. Roberta Bochníčka.
příslušenstvím a kterým rozhodl o náhradě nákladů řízení; dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení. V řízení o vrácení zaplacené kupní ceny 149 900 Kč oproti vydání zakoupeného motorového vozidla Toyota RAV4 (dále jen „vozidlo“) a o nahrazení nákladů ve výši 13 879 Kč vynaložených v souvislosti s uplatněním práv z vad vyšel odvolací soud ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná koupila a dovezla vozidlo ze Spolkové republiky Německo. Při koupi ani při zkušební jízdě v Německu žádné závady nezjistila, po dovezení vozidla do České republiky jej před prodejem prohlédl její zaměstnanec, který zajistil i STK, kde zjistili lehké závady – korozi, avšak jinak shledali vozidlo způsobilým k provozu na pozemních komunikacích.
Tento zaměstnanec sepsal rovněž záznam o technickém stavu vozidla, který se posléze stal přílohou kupní smlouvy uzavřené s žalobcem. Podle tohoto záznamu mělo vozidlo najeto 171 050 km, ve všech parametrech záznam odkazoval na servisní knihu či výrobce, pouze u brzd výslovně uváděl opotřebení 50 % a u specifikace podvozku a hnacího ústrojí uváděl, že součásti odpovídají stáří a ujetým kilometrům. Žalobce od žalované vozidlo po krátké zkušební projížďce koupil a rovnou v něm odjel. Po asi 15 minutách jízdy, když se motor zahřál, začal vynechávat, kouřil a vozidlo při jízdě škubalo.
Žalobce se proto obrátil na automechanika M. K. (dále jen „automechanik“), který vyčíslil opravy vozidla na 100 000 Kč (repase vstřikovačů, čerpadla a vyčištění palivového systému); za demontáž a následnou zpětnou montáž vadných dílů mu žalobce zaplatil 5 000 Kč. Žalobce oznámil žalované vady a informoval ji o plánovaném předání vozidla autorizovanému servisu. Ten konstatoval dlouhodobou závadu vstřikovačů a podávacího čerpadla motoru. Za demontáž, kontrolu vadných dílů a zpětnou montáž zaplatil žalobce autoservisu 4 879 Kč, za přepravu vozidla 4 000 Kč. Následně žalobce od kupní smlouvy odstoupil a požádal žalovanou o vrácení kupní ceny oproti vydání vozidla.
Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně věc posoudil podle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 5. 1. 2023 (dále jen „o. z.“) a uzavřel, že žalobce prokázal výskyt vady vozidla v průběhu 6 měsíců od jeho předání (vyjádřením automechanika a autorizovaného servisu), a proto se uplatnila domněnka podle § 2161 odst. 2 o. z., že vada existovala již v době převzetí vozidla. Bylo proto povinností žalované tuto domněnku vyvrátit, o čemž ji soud prvního stupně poučil.
Žalovaná však domněnku nevyvrátila, neboť jí předložený doklad o koupi vozidla ve Spolkové republice Německo, protokol o technické prohlídce vozu, záznam o technickém stavu vozu, výpověď jednatele žalované a zaměstnance žalované nevycházely z podrobného zkoumání motoru a jeho funkčnosti, na rozdíl od vyjádření automechanika a autorizovaného servisu, na které se obrátil žalobce. Odvolací soud uzavřel, že předmětná vada vozidla je porušením smlouvy podstatným způsobem podle § 2002 o. z. a založila právo žalobce od smlouvy podle § 2106 odst. 1 písm. d) o.
z. odstoupit. Žalobce od kupní smlouvy odstoupil, proto byly strany povinny si vzájemně poskytnutá plnění vrátit. Částku 13 879 Kč (5000 Kč zaplacených automechanikovi, 4879 Kč a 4000 Kč autoservisu) shledal soud podle § 1924 o. z. náklady účelně vynaloženými v souvislosti uplatňováním práv z vad a přiznal žalobci jejich náhradu.
2. Rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu napadla žalovaná dovoláním. Jeho přípustnost podle § 237 o. s. ř. dovodila z toho, že napadené rozhodnutí závisí na otázce hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, nebo na otázce, která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Formulovala jen jednu otázku, a to, zda může soud přenést na účastníka řízení důkazní břemeno a požadovat po něm, aby prokazoval negativní skutečnosti. Podle žalované žalobce neunesl důkazní břemeno ohledně vady vozidla, neprokázal její rozsah a okamžik jejího vzniku, když vyjádření automechanika i autorizovaného servisu byla vytvořena více než měsíc po předání vozidla, a proto z nich nebylo možné vycházet. Nalézací soudy měly pro tyto účely zadat zpracování znaleckého posudku. Důkazní břemeno ohledně existence vady měl nést žalobce a nikoli žalovaná, navíc nalézací soudy pochybily, požadovaly-li po žalované, aby prokazovala negativní skutečnost – že vozidlo v době předání vadu nemělo. I pokud by snad takový závěr soudů byl správný, je žalovaná přesvědčena, že se jí podařilo prokázat funkčnost, pojízdnost a bezvadnost vozidla v době jeho předání. Vozidlo prošlo technickou kontrolou, kde posoudili stav vozidla včetně jeho motoru. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
3. Žalobce se ve vyjádření ztotožnil s posouzením odvolacího soudu a navrhl dovolání odmítnout, popř. zamítnout. V replice žalovaná setrvala na své argumentaci, že v průběhu řízení neměly soudy obrátit důkazní břemeno, neboť pro to nebyly splněny podmínky. Stanoviska komerčních společností nebyla relevantní a soudy měly pro posouzení vad vozidla zadat zpracování znaleckého posudku.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky právního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), avšak není přípustné (§ 237 o. s. ř.).
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Dovolatelka směřuje své výhrady vůči hodnocení důkazů a skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, přitom přehlíží, že dovolací soud je instance toliko přezkumná, a nikoliv nalézací, a je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem (případně soudem prvního stupně, pokud z něj odvolací soud vychází). Správnost skutkových zjištění, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (nebo soudem prvního stupně), nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, a ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1611/2020). Napadá-li tak dovolatelka skutkové závěry nalézacích soudů a hodnocení důkazů odvolacím soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů (že žalobce prokázal existenci vady v době 6 měsíců od předání vozidla a naopak žalovaná neprokázala, že v době předání vozidlo vady nemělo), nevymezuje tím jediný možný dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení a nezakládá tím přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. Poukazuje-li žalovaná na nemožnost požadovat po účastníkovi prokazování negativních skutečností, je třeba uvést, že negativní teorie důkazní, z níž tato myšlenka vychází, se v současnosti pokládá za překonanou a prokazování negativních skutečností se po stranách civilního procesu nezřídka vyžaduje (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. 22 Cdo 4707/2010, ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 22 Cdo 3108/2010, a ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3542/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2140/2023, dále srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. III. ÚS 430/17, bod 20., a Lavický, P. Důkazní břemeno v civilním řízení soudním. Praha: Leges, 2017, s. 232 až 233). V daném případě ostatně nejde o prokázání negativní skutečnosti, ale o vyvrácení domněnky výskytu vady v době prodeje prokázáním bezvadnosti předmětu koupě (absence konkrétní vady, která se po koupi vyskytla). Z přehledu judikatury uvedené k této otázce shora vyplývá, že se nejedná o procesní otázku dosud dovolacím soudem neřešenou. Žalovaná k přípustnosti dovolání dále tvrdila, že má jít o otázku, v níž je judikatura dovolacího soudu nejednotná a současně o otázku, kterou vyřešil odvolací soud v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Je zřejmé, že oba tyto posléze uvedené důvody přípustnosti nemohou být splněny současně a žalovaná v dovolání k žádnému z nich nepředložila žádný argument. Lze uzavřít, že otázka prokazování tzv. negativních skutečností stejně jako otázka rozložení důkazního břemene v dané věci byly odvolacím soudem vyřešeny v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
7. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
8. Z uvedených důvodů dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho výkon (exekuci).
V Brně dne 22. 5. 2024
JUDr. Martina Vršanská předsedkyně senátu