USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Tiché a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobců: a) M. J., narozená XY, b) V. Č., narozená XY, c) M. Č., narozený XY a d) E. Č., narozená XY, všichni bytem XY, všichni zastoupeni JUDr. Viktorem Pakem, advokátem se sídlem Francouzská 171/28, 120 00 Praha 2, proti žalované: NH Hospital a.s., IČO 27872963, se sídlem Okruhová 1135/44, 155 00 Praha 5, zastoupená Mgr. Martinem Rottou, advokátem se sídlem Maiselova 38/15, 110 00?Praha 1, za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 47116617, se sídlem Pobřežní 665/21, 186 00?Praha 8, o 6 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 28 C 213/2016, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2022, č. j. 36 Co 212/2022-398, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Ve sporu o náhradu nemajetkové újmy za usmrcení osoby blízké vyšel soud ze zjištění, že dne 5. 9. 2015 byl ve večerních hodinách hospitalizován na chirurgickém oddělení žalované A. J. [manžel žalobkyně a), otec žalobkyně b), tchán žalobce c) a dědeček žalobkyně d)] se zánětem žlučníku. Jednalo se o chronicky nemocného pacienta, který užíval větší množství léků, z toho na revmatoidní artritidu imunosupresivní lék Trexan 2,5 mg (1 tabletu týdně), jenž snižuje obranyschopnost organismu, má vedlejší účinky a potencuje infekce.
Ve vstupní dokumentaci žalované bylo chybně uvedeno dávkování tohoto léku (1-0-1 denně) a tato informace byla dále převáděna do další zdravotní dokumentace. Dne 5. 9. 2015 byla pacientovi podána 1 tableta s tím, že ranní medikaci užil doma, od 6. 9. 2015 do 9. 9. 2015 mu byly podávány vždy 2 tablety denně a dne 10. 9. 2015 mu byla podána 1 tableta, neboť po upozornění žalobkyně a) bylo jeho podávání zastaveno. Celkem po dobu hospitalizace užil 9 tablet Trexanu, tj. 22,5 mg v rozmezí 6 dnů. Poté, co se jeho zdravotní stav zhoršil, byl A.
J. dne 18. 9. 2015 přeložen na oddělení ARO, konstatován dřeňový útlum, těžká sepse, septický šok a multiorgánové selhání. Dne 23. 9. 2015 A. J. zemřel. Ze závěrů znaleckých posudků (zejména ústavního znaleckého posudku) soud zjistil, že lék Trexan v uvedeném dávkování nebyl příčinou útlumu krvetvorby A. J. a nejednalo se ani o předávkování metotrexátem (účinná látka tohoto léku). Příčinou dřeňového útlumu byla sepse. Lék Trexan mohl zhoršit průběh infekce, avšak nebyl příčinou úmrtí. Soud věc posoudil podle § 2951, § 2956, § 2957 a § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.
z.“). Odkázal na judikaturou stanovená kritéria, dovodil aktivní legitimaci všech žalobců a existenci újmy na jejich přirozených právech. Dovodil, že žalovaná ve věci poskytování zdravotní péče A. J. nepostupovala v souladu s doporučeními a terapeutickými postupy České revmatologické společnosti, ani v souladu s aktuálním Souhrnem údajů o přípravku, když pacientovi v době jeho hospitalizace od 5. 9. 2015 do 10. 9. 2015 podávala lék Trexan v dávce 2 tablety 2,5 mg denně a současně mu nepodávala kyselinu listovou.
Nepovažoval za podstatné, zda bylo chybné dávkování léku způsobeno nesprávnými údaji poskytnutými při příjmu nebo chybným vedením zdravotní dokumentace, neboť to byla žalovaná, kdo si měl s ohledem na rizikovost léčiva a předpokládanou diagnózu pacienta, vyhodnotit přínosnost dalšího podávání tohoto léku. Současně však uzavřel, že chybné podávání léku Trexan nebylo s největší pravděpodobností příčinou zhoršujícího se zdravotního stavu pacienta, který vyústil v těžkou sepsi a multiorgánové selhání, které bylo příčinou jeho úmrtí.
Vzhledem k tomu, že A. J. by s vysokou pravděpodobností zemřel i v případě, že by mu lék Trexan nebyl podáván vůbec, soud uzavřel, že není dána příčinná souvislost mezi vznikem újmy a protiprávním jednáním žalované, a proto žalobu zamítl. 2.
K odvolání žalobců i žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 15. 9. 2022, č. j. 36 Co 212/2022-398, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s právními závěry soudu prvního stupně, na něž odkázal. Uzavřel, že argumentace žalobců ustanovením § 6 odst. 2 o. z. není relevantní za situace, kdy není dána příčinná souvislost jako základní podmínka odpovědnosti za újmu. Zdůraznil, že příčinná souvislost musí být dostatečně prokázána a nemůže zůstat v rovině pravděpodobnosti.
Vycházel ze závěrů znalců, že vliv léku Trexan na obranyschopnost pacienta nebyl klinicky významný a pacient by s vysokou pravděpodobností zemřel, i pokud by mu tento lék nebyl v průběhu hospitalizace vůbec podáván. Ohledně odkazu žalobců na rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 41/2017 odvolací soud uzavřel, že jeho závěry byly překonány rozsudkem velkého senátu Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2376/2021. Se svým odvoláním směřujícím pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení byla neúspěšná i žalovaná.
3. Proti výroku I, jímž odvolací soud potvrdil zamítavé výroky soudu prvního stupně o věci samé, podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost spatřují v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo které se vztahují k ochraně základních práv a svobod a odvolací soud se při jejich řešení odchýlil od ustálené judikatury Ústavního soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Konkrétně předkládají otázky, zda platí, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého či protiprávního jednání, že těžit z vlastního protiprávního jednání je v rozporu s obecnými principy práva a že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého či protiprávního jednání, s výjimkou posouzení otázky příčinné souvislosti. Citují pasáže z rozhodnutí odvolacího soudu týkající se hodnocení důkazů a konfrontují je s vlastní argumentací obsaženou v odvolání. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1144/2014 a Ústavního soudu sp.
zn. I. ÚS 1737/16 spatřují nesprávné právní posouzení v aplikaci § 6 odst. 2 o. z. odvolacím soudem a domáhají se toho, aby se základní zásada soukromého práva obsažená v tomto ustanovení uplatnila rovněž při posouzení otázky příčinné souvislosti. Navrhli zrušení potvrzujícího výroku I rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 4. Nejvyšší soud posoudil dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (dále jen „o. s. ř.“) a jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupenými advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., shledal, že dovolání žalobců není přípustné. 5. Předpokladem vzniku povinnosti nahradit újmu podle § 2910 o. z. je protiprávní jednání, jímž dojde k zásahu do absolutního (nebo relativního) práva jiného, vznik újmy, příčinná souvislost mezi nimi a zavinění, jež se ve formě nedbalosti presumuje (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 1621/2020). Napadené rozhodnutí je založeno na závěru o neprokázání příčinné souvislosti mezi postupem žalované při poskytování zdravotní péče a škodním následkem (úmrtím příbuzného žalobců) jako jednoho z nezbytných předpokladů odpovědnosti za újmu. 6. Otázka existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek NS, C. H. Beck – dále jen „Soubor“), neboť v řízení se zjišťuje, zda škodná událost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Právní posouzení příčinné souvislosti pak spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2007, sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, Soubor C 5514). Vztah příčinné souvislosti je naplněn, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a škoda ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, ke škodě by nedošlo (condicio sine qua non). V medicínských sporech vzniká odpovědnostní vztah pouze tehdy, je-li pochybení lékaře, zakládající porušení právní povinnosti, doloženou příčinou újmy na zdraví pacienta. I když je pro tzv. medicínské spory obvyklé, že vztah příčiny a následku nelze vždy postavit zcela najisto, tj. na 100 % (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 8. 2008, sp. zn. I. ÚS 1919/08, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, č. 50/2008), soudní praxe důvodně vyžaduje splnění této podmínky prokázané alespoň s vysokou mírou pravděpodobnosti či stupněm hraničícím s jistotou (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2014, sp. zn. 25 Cdo 1628/2013, Soubor C 14066, a ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1222/2012, Soubor C 14503), neboť nelze škůdci uložit povinnost k náhradě, jestliže podmínky vzniku odpovědnosti nejsou dány. Tento závěr lze uplatnit i pro posouzení nároků odvozených, tedy nároků žalobců, kteří uplatňují odčinění nemajetkové újmy způsobené úmrtím osoby blízké (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1788/2017). 7. V projednávané věci odvolací soud tato hlediska zohlednil, jestliže na základě skutkového stavu (který dovolacímu přezkumu nepodléhá) uzavřel, že chybné podání 9 tablet léku Trexan A. J. nebylo s největší pravděpodobností příčinou jeho úmrtí, neboť jeho smrt byla způsobena těžkou sepsí a multiorgánovým selháním u pacienta, který byl v celkově nepříznivém zdravotním stavu. Odvolací soud se tak od ustálené rozhodovací praxe dovolacího ani Ústavního soudu neodchýlil. 8. Námitka žalobců, že soud nesprávně vyložil § 6 odst. 2 o. z., se opírá o odlišný skutkový stav, než k němuž dospěl odvolací soud. Žalobci argumentují tím, že jestliže bylo podávání Trexanu A. J. jednoznačně nesprávné, kontraindikované a protiprávní, potom „z nejistoty“, zda a v jaké míře tento lék vedl u pacienta k závažnějšímu průběhu infekce a snížil schopnost organismu se sepsí bojovat, nemůže žalovaná těžit. Zcela však pomíjejí skutkový závěr soudů nižších stupňů opírající se o znalecké posudky, včetně ústavního znaleckého posudku, že s největší pravděpodobností příčinou úmrtí A. J. podávání léku Trexan nebylo a nejednalo se tedy o „nejistotu“ ohledně zjištění příčiny úmrtí (ve vztahu k míře pravděpodobnosti stanovení příčiny a následku v medicínských sporech srov. judikaturu uváděnou v bodu 6. tohoto rozhodnutí). Jestliže dovolatelé na odlišném skutkovém stavu budují své vlastní od odvolacího soudu odlišné právní posouzení, uplatňují tím jiný než přípustný dovolací důvod podle § 241a o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu nejsou předmětem dovolacího přezkumu a ani nezakládají přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sb. rozh. obč.). 9. Judikatura, na niž dovolatelé v souvislosti s výkladem § 6 odst. 2 o. z. odkazují, není na projednávanou věc přiléhavá. Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1144/2014 se zabývá citovaným ustanovením v souvislosti s přenesením důkazního břemene na zdravotnické zařízení v případě neúplné či ztracené zdravotní dokumentace a vychází tedy ze zcela odlišných skutkových okolností. Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1737/16 řešil otázku způsobení újmy dítěti vydáním nezákonného rozhodnutí, přičemž o vydání takového rozhodnutí nebylo pochyb. 10. Dovolateli vymezené právní otázky z uvedených důvodů přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládají, proto Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl. 11. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 4. 2023
JUDr. Hana Tichá předsedkyně senátu