25 Cdo 2317/2025-188
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Hany Tiché a JUDr. PhDr. Filipa Havrdy v právní věci žalobkyně: Česká podnikatelská pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, IČO 63998530, se sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8, zastoupená advokátem JUDr. Tomášem Hlaváčkem, se sídlem Kořenského 15/1107, Praha 5, proti žalovanému: J. K., zastoupený advokátem Mgr. Ondřejem Šimánkem, se sídlem Masarykova 186, Milevsko, o 60 548 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 20 C 394/2023, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 3. 2025, č. j. 10 Co 505/2024-157, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 828 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám advokáta JUDr. Tomáše Hlaváčka.
zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ve sporu o postižní nárok žalující pojišťovny podle § 10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném ke dni vzniku škodní události (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“), vyšel ze zjištění, že dne 19. 6. 2020 ve městě XY bylo poškozeno vozidlo VW Multivan (ve vlastnictví I. J.) nezjištěným řidičem vozidla VW Fox, jehož vlastníkem byl žalovaný s pojištěním odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalobkyně.
Žalovaný oznámil žalobkyni dopravní nehodu až po její výzvě dne 11. 9. 2020, aniž by uvedl, kdo v době dopravní nehody jeho vozidlo řídil, a aniž by poskytl další informace o skutkovém stavu týkajícím se této dopravní nehody. Žalobkyně poukázala dne 8. 2. 2023 pojistné plnění ve výši 60 548,70 Kč ve prospěch zástupkyně poškozeného a po žalovaném poté uplatnila regresní nárok podle § 10 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb. Odvolací soud neshledal důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovaným s tím, že podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.
z.“), je promlčecí lhůta pro uplatnění tohoto práva tříletá a začala běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tj. od výplaty pojistného plnění škodní zástupkyni poškozeného; žaloba byla podána dne 29. 9. 2023, tedy před uplynutím promlčecí lhůty.
2. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce promlčení (odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020 sp. zn. 25 Cdo 1510/2019). Má za to, že promlčecí lhůta počala běžet již v okamžiku, kdy se žalobkyně dozvěděla o nehodě, resp. nejpozději v okamžiku, kdy vyzvala žalovaného k nahlášení škodní události, a kdy na tuto výzvu žalovaný reagoval přípisem svého právního zástupce (11. 9. 2020). Protože byla žaloba podána až 29. 9. 2023, je podle jeho názoru nárok promlčen. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se žaloba zamítá v plném rozsahu.
3. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že námitka promlčení není důvodná. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4321/2008 a sp. zn. 25 Cdo 799/2006 a uvedla, že výplata pojistného plnění z titulu pojištění odpovědnost z provozu vozidla zakládá originární nárok pojistitele, jenž vzniká okamžikem výplaty pojistného plnění. Žalobkyně proto nemohla uplatnit regresní nárok dříve, než pojistné plnění vyplatila, neboť takový nárok neexistoval. Navrhla, aby bylo dovolání žalovaného odmítnuto.
4. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., není však přípustné.
5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolací soud je vázán tzv. kvalitativním vymezením rozsahu dovolání a může vést přezkum jen k otázkám formulovaným v dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta první v návaznosti na § 241a odst. 3 o. s. ř.).
7. Žalovaný napadá dovoláním pouze závěr odvolacího soudu v otázce promlčení žalobkyní uplatněného nároku na úhradu vyplacené částky podle § 10 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. a počátku běhu promlčecí lhůty. Rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, která charakterizuje postižní právo pojistitele vůči pojištěnému ve smyslu § 10 zákona č. 168/1999 Sb. jako zvláštní, originární nárok, jenž není nárokem na náhradu škody vzniklé poškozenému proti tomu, kdo škodu způsobil, ani zákonným postoupením tohoto nároku poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 799/2006, ze dne 27. 1. 2010, sp. zn. 25 Cdo 4724/2007, a ze dne 29. 3. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4321/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1096/2008, a ze dne 7. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2846/2016, uveřejněné pod č. 81/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; srov. též důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. III. ÚS 812/06). V uvedených rozhodnutích Nejvyšší soud rovněž vyslovil, že toto postižní právo se promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. V nyní projednávané věci tedy podle § 619 a § 629 odst. 1 o. z., nikoliv ve lhůtách daných pro uplatnění nároku na náhradu újmy (§ 636 o. z.), jež se vztahují na nároky poškozeného na náhradu proti tomu, kdo za újmu odpovídá. Promlčecí lhůta začíná běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno (uplatněno) poprvé, tedy ode dne, kdy právo bylo možno uplatnit u soudu podáním žaloby. Žalobkyně v postavení pojistitele odpovědnosti tak mohla postižní právo uplatnit nejdříve až v okamžiku, kdy poskytla za pojištěného žalobce pojistné plnění poškozenému. Promlčecí lhůta proto začala běžet až dnem, kdy žalobkyně vyplatila pojistné plnění (8. 2. 2023). Odkaz dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1510/2019 není přiléhavý z toho z důvodu, že se zabývá počátkem běhu promlčení v případě náhrady škody u pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, nikoli regresním nárokem pojistitele v případě plnění za pojištěného.
8. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu je v souladu s ustálenou soudní judikaturou, Nejvyšší soud dovolání žalovaného pro nepřípustnost odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.
V Brně dne 15. 10. 2025
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu