25 Cdo 4321/2008
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobkyně ČSOB Pojišťovny, a. s., člena holdingu ČSOB, IČ: 45534306, se sídlem
v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1458, proti žalovanému M. T., zastoupenému
Mgr. Janem Vodičkou, advokátem se sídlem v Kladně, Váňova 3180, o 753.737,- Kč
s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 17 C 104/2007,
o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 2.
2008, č. j. 27 Co 616/2007-124, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2008, č. j. 27 Co 616/2007-124
se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
do částky 273.662,- Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě
nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaný dne 30. 6. 2002 při řízení
osobního motorového vozidla, jehož provozovatelem byl J. M., nedodržel pod
vlivem alkoholu nejvyšší povolenou rychlost a způsobil dopravní nehodu, při níž
byly zraněny tři osoby. Těm vyplatila žalobkyně z titulu pojištění odpovědnosti
za škodu způsobenou provozem předmětného vozidla celkem 753.737,- Kč a regresu
této částky se domáhala po žalovaném s odkazem na § 10 odst. 1 písm. b) a § 10
odst. 2 písm. e) zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu
vozidla (dále též jen zákon). Soud prvního stupně shledal důvodnou námitku
promlčení části uplatněného nároku podle § 106 odst. 1 obč. zák. v dvouleté
subjektivní promlčecí době. Dovodil, že pro stanovení počátku běhu promlčecí
doby není rozhodný okamžik výplaty pojistného plnění poškozeným, ale okamžik,
kdy se žalobkyně nebo pojištěný, tj. J. M., dozvěděli o vzniku škody, její
konečné výši a o tom, kdo za ni odpovídá.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 2. 2008, č. j.
27 Co 616/2007-124, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku
potvrdil (zamítavý výrok zůstal odvoláním nedotčen) a rozhodl o náhradě nákladů
odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a
ztotožnil se i s jeho posouzením promlčení části žalovaného nároku. Žalobkyni
nevznikl podle § 10 odst. 1 písm. b) a § 10 odst. 2 písm. e) zákona vůči
žalovanému nárok na náhradu toho, co poškozeným plnila, neboť žalovaný, jakožto
řidič, nebyl osobou pojištěnou ve smyslu 6 odst. 1 téhož zákona; tou byl
výhradně provozovatel vozidla J. M.. Na žalobkyni však přešlo podle § 827 obč.
zák. postižní právo J. M. vůči žalovanému na náhradu škody podle § 440 obč.
zák. Odvolací soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok na náhradu škody na
zdraví s tím, že pro účely počátku běhu promlčecí doby podle § 106 obč. zák. je
třeba znát konečnou výši bolestného a nákladů vynaložených na léčení, tedy
celkovou výši vzniklé škody.
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, jehož přípustnost dovozuje
z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Za otázku zásadního právního významu
považuje, zda u nároků na bolestné počíná promlčecí doba běžet samostatně od
vystavení lékařského potvrzení a zaplacení částečné náhrady škody nebo je
potřeba znát konečnou výši těchto nároků. Dovozuje, že promlčecí doba počala
běžet vždy na základě lékařského potvrzení o výši bolestného a zaplacení této
částky. Namítá, že soudy obou stupňů věc nesprávně posoudily po právní stránce
(dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), když přes námitku
promlčení i zbylou část nároku žalobkyni přiznaly. Závěr odvolacího soudu, že
je třeba znát konečnou výši nároků na bolestné, aby mohla začít běžet promlčecí
doba, považuje za odporující požadavku právní jistoty. Navrhl, aby Nejvyšší
soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k
dalšímu řízení.
dovolání je přípustné a také důvodné. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené
rozhodnutí bylo vydáno dne 12. 1. 2009, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle
dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před
1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího
soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu
prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v
dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího
soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno
rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena
b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po
právní stránce zásadní význam [písm. c)].
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy,
řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu v dané věci
se řídí ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto
ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky,
zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost
dovolání nezakládají – srov. ust. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí
jednat o právní otázku zásadního významu.
V posuzované věci vyšel odvolací soud z nesprávného právního názoru, že
žalovaný jako řidič vozidla, jehož provozem byla způsobena škoda, není
pojištěným podle zák. č. 168/1999 Sb. Rozumí-li se totiž podle § 2 písm. f)
zákona č. 168/1999 Sb. pro účely tohoto zákona pojištěným ten, na jehož
odpovědnost za škodu se pojištění odpovědnosti vztahuje, a podle § 6 odst. 1
cit. zákona se pojištění odpovědnosti za škodu vztahuje na každou osobu, která
odpovídá za škodu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě, je
třeba za pojištěného považovat nejen provozovatele vozidla, ale i osobu
odlišnou od provozovatele, která vozidlo tohoto provozovatele v době dopravní
nehody řídila a za škodu odpovídá. Pojištění odpovědnosti za škodu podle cit.
zákona tak dopadá jak na odpovědnost osoby provozovatele vozidla podle § 427 a
násl. obč. zák., tak i na osoby odpovídající za škodu podle § 420 obč. zák.,
například na řidiče vozidla (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
20. 7. 2010, sp. zn. 32 Cdo 2875/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5.
února 2008, sp. zn. 25 Cdo 1957/2006 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13.
srpna 2008, sp. zn. 25 Cdo 2871/2007).
Postižní právo pojišťovny, která nahradila za pojištěnou osobu škodu
poškozeným, vůči pojištěnému podle § 10 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. má povahu
zvláštního, originárního nároku, který se promlčuje podle ust. § 101 obč. zák.
v obecné tříleté promlčecí době, a nikoliv podle ust. § 106 obč. zák., jež se
vztahuje na nároky poškozeného na náhradu škody proti tomu, kdo za škodu
odpovídá. Pro obecnou promlčecí dobu platí, že začíná běžet ode dne, kdy právo
mohlo být vykonáno (uplatněno) poprvé, tedy ode dne, kdy právo bylo možno
odůvodněně jako nárok uplatnit u soudu podáním žaloby. V dané věci je proto
rozhodující, kdy žalobkyně mohla své postižní právo, odvíjející se od toho, že
poskytla plnění poškozeným, vykonat poprvé (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 22. dubna 2008, sp. zn. 25 Cdo 799/2006).
Z uvedeného vyplývá, že posoudil-li odvolací soud promlčení nároku žalobkyně
podle § 106 obč. zák., je jeho právní posouzení v rozporu s hmotným právem, což
přiznává rozsudku odvolacího soudu zásadní právní význam (§ 237 odst. 3 o. s.
ř.) a zakládá přípustnost dovolání proti němu podle § 237 odst. 1 písm. c) o.
s. ř.
Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení (§ 243b odst. 2, věta za středníkem, odst. 3, věta prvá, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1 o. s. ř.). V
novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů původního a dalšího
řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. března 2011
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu