25 Cdo 2412/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci
žalobce F. Š., zastoupeného Mgr. Ing. Vojtěchem Třískou, advokátem se sídlem
Praha 1, Národní 60/28, proti žalované Z. H., zastoupené JUDr. Karlem Krůfou,
advokátem se sídlem Praha - Chodov, Dobronická 1257, o 84.517,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 162/2005,
o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2008,
č. j. 54 Co 418/2008-207, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 13.362,- Kč k rukám Mgr. Ing. Vojtěcha Třísky, advokáta se sídlem Praha
1, Národní 60/28, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
2005 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že
právní předchůdce žalobce dodával elektřinu do odběrního místa žalované, kde
bylo dne 26. 11. 2004 zjištěno porušení plomb elektroměru a napojení kabelu,
který byl neměřený, na hlavní jistič. Kromě částky za neoprávněný odběr žalobce
požaduje náhradu za porušení plomb a za náklady spojené se zjištěním a šetřením
neoprávněného odběru. Soud dovodil, že ačkoliv znalec i svědci uváděli, že
neměřený kabel směřoval na pozemek žalované, nebylo to v řízení prokázáno,
neboť svědci uvedli, že nebylo zcela zřetelně vidět, kam odběr směřuje, kabely
byly vedeny pod zemí a v době, kdy soudem ustanovený znalec prováděl místní
šetření, byly již odstraněny. S ohledem na přístupnost měřícího zařízení mohl
zásah provést kdokoliv a není vyloučeno, že došlo k chybnému zapojení
pracovníky právního předchůdce žalobce, kteří předtím prováděli opravu
přívodního kabelu, což nelze přičítat k tíži žalované. Podle § 3 odst. 1 obč.
zák. soud požadavek žalobce shledal v rozporu s dobrými mravy, a proto žalobu
zamítl.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 12. 2008, č. j. 54
Co 418/2008-207, rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím
usnesením ze dne 13. 6. 2008, změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit
žalobci 84.517,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před
soudy obou stupňů. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně,
nikoliv s jeho právními závěry. Uvedl, že okresní soud přehlédl, že odpovědnost
je v zákoně č. 458/2000 Sb. (o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v
energetických odvětvích a o změně některých zákonů - energetický zákon)
koncipována na principu objektivity, tedy bez ohledu na zavinění. Z tohoto
pohledu je zcela nerozhodné, kdo zavinil neoprávněný odběr. Jelikož byl
neoprávněný odběr ve smyslu uvedeného zákona prokázán v řízení listinnými
důkazy, svědeckými výpověďmi i znaleckým posudkem, nemůže se žalovaná zprostit
odpovědnosti za škodu podle § 51 odst. 1 a 2 zákona č. 458/2000 Sb. Podmínky
pro aplikaci § 3 odst. 1 obč. zák. odvolací soud neshledal, neboť žalovaná
neučinila žádné opatření k odstranění závadného stavu svého odběrního místa, o
němž nepochybně věděla v dostatečném časovém předstihu před kontrolou, při níž
byl neoprávněný odběr zjištěn, a nepostupovala tak v souladu s ust. § 415 obč.
zák. ve spojení s ust. § 28 odst. 1 písm. e) zák. č. 458/2000 Sb. Za této
situace nepovažoval uplatněný nárok za odporující dobrým mravům.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání z důvodu podle § 241a
odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 o. s. ř. Poukazuje na to, že ona i její
manžel jsou v důchodovém věku, bez znalostí v oblasti elektroinstalací a zřejmě
mylně předpokládali, že když opravy prováděli pracovníci tehdejšího správce
sítě (původního žalobce), že vědí, jak si počínat. Namítá, že rozporná a
neurčitá tvrzení svědků C., B., M., T. a S. nedávají jednoznačný obraz o
skutkovém zjištění, jak jej uvedl odvolací soud. Veškerá manipulace v rozvodném
místě, spočívající v odstranění plomb a odpojování a znovu zapojování kabelů,
byla prováděna pracovníky původního žalobce se souhlasem dispečera. Nepravdivá
tvrzení svědků C. a M. vyvrátil svědek B. i soudní znalec. Poukazuje na to, že
pracovníci žalobce svou činnost na opravě kabelu prováděli v pracovní době jako
„melouch“ a za své služby byli placeni žalovanou. Postupným prodáváním
pohledávky došlo k nárůstu úroků z prodlení a odvolací soud věc nesprávně
posoudil z hlediska § 415 obč. zák., neboť žalovaná právě za účelem předejití
škodám požádala odbornou firmu o odstranění závady přívodního kabelu. V této
souvislosti dovolatelka poukázala na závěr nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.
ÚS 133/08 o tom, že ochrana poskytovaná jednomu subjektu vlastnického práva
nesmí být v nepoměru k možnostem ochrany, jež má subjekt druhý, a navrhla, aby
dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěrem odvolacího soudu a
navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto. Bylo prokázáno, že z odběrného zařízení
žalované došlo k neoprávněnému odběru elektrické energie a současně s tím došlo
k odstranění plomb. Tuto skutečnost prokázal znalecký posudek i výpovědi
svědků. Povinností žalované bylo řádně pečovat o technický stav měřícího
zařízení s tím, že v případě neoprávněného odběru je dle energetického zákona
uplatněn princip objektivní odpovědnosti.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o.s.ř.,
dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a)
o.s.ř., není z hlediska uplatněných dovolacích námitek, jejichž vymezením je
dovolací soud vázán, důvodné. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl
vydán 17. 12. 2008, postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského
soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II, bod 12, zákona
č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve
znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod
dovolání [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], může spočívat v tom, že odvolací
soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý
právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci
nesprávně aplikoval. Dovolací soud je přitom vázán uplatněným dovolacím
důvodem, včetně jeho obsahového vymezení (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.),
tzv. kvalitativní stránka přezkumné činnosti je zásadně určena tím, jak
dovolatel vymezí důvod dovolání.
Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka, byť uplatňuje dovolací důvod
nesprávného právního posouzení věci, zpochybňuje nikoliv právní názory
odvolacího soudu, nýbrž skutková zjištění, z nichž jeho rozhodnutí vychází. V
podstatě zpochybňuje věrohodnost výpovědí svědků C., B., M., T. a S.
Námitky proti skutkovým zjištěním jsou dovolacím důvodem podle ust. § 241a
odst. 3 o. s. ř., tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá
podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. O skutkové
zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, se ve smyslu uvedeného
ustanovení jedná v případě, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z
provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za
řízení najevo, nebo pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy
prokázány nebo vyšly za řízení najevo, popř. v hodnocení důkazů a poznatků,
které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které v řízení vyšly najevo, z
hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, event. věrohodnosti
je logický rozpor. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, není
možné polemizovat s jeho skutkovými závěry, např. namítat, že soud měl či neměl
uvěřit svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, nebo že
z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod. Znamená to, že hodnocení důkazů,
a tedy ani skutkové zjištění jako jeho výsledek, z jiných než z výše uvedených
důvodů nelze dovoláním úspěšně napadnout.
V dané věci odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně,
neshledal však podmínky pro aplikaci § 3 odst. 1 obč. zák. vzhledem k tomu, že
žalovaná neučinila žádné opatření k odstranění závadného stavu, ač o něm byla
včas informována. Skutkový závěr, z něhož vycházel odvolací soud při svém
rozhodnutí, má oporu v provedených důkazech, především ve výpovědi svědka B. a
manžela žalované, který veškeré záležitosti ohledně opravy přívodního kabelu a
zapojení odběrného místa zajišťoval.
Nejde tedy v daném případě o situaci, že by soud pro svá skutková zjištění
neměl oporu v provedeném dokazování, nebo že by při zjišťování skutkového stavu
věci opomenul nějaké rozhodné skutečnosti, jež byly v řízení prokázány. Nelze
tedy dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu vycházelo ze skutkových
zjištění, která v základní sporné otázce nemají oporu v provedeném dokazování.
Podle § 51 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb. se za neoprávněný odběr mj. podle
písm. e) považuje připojení nebo odběr z té části zařízení, kterou prochází
neměřená elektřina, a podle písm. f) bod 3 odběr měřicím zařízením, na kterém
bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci a měřicí zařízení vykazuje
chybu spotřeby ve prospěch odběratele. Ve spojení s ust. § 28 odst. 2 písm. e)
cit. zák. je zřejmé, že péče o řádný technický stav měřicího zařízení je
zákonem svěřena odběrateli. Právní názor odvolacího soudu na odpovědnost za
neoprávněný odběr elektrické energie je v souladu s judikaturou dovolacího
soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 229/2008, 32 Odo
1102/2006, 25 Cdo 1229/2002, 25 Cdo 916/2005) a pokud jde o povinnost zaplatit
úroky z prodlení, ta je závislá na délce doby prodlení dlužníka, nikoliv na
okolnostech postoupení pohledávky.
Odkaz dovolatelky na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 133/08 je vzhledem k
odlišnému skutkovému stavu v dané věci nepřípadný, neboť nejde o obdobnou
situaci, že by soudy přehlédly podstatný fakt, že k neoprávněnému odběru
nemohlo po odpojení odběrného místa od elektrického proudu docházet, jak tomu
bylo v případě řešeném Ústavním soudem.
Jak vyplývá z uvedeného, dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. b), odst. 3
nejsou naplněny. Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ust. § 243b odst.
2, části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná
nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a
žalobci přísluší náhrada nákladů dovolacího řízení vzniklých v souvislosti s
podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z
odměny advokáta za jeden úkon v částce 11.135,- Kč [odměna z částky určené
podle § 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod 4. vyhlášky č. 484/2000 Sb. v aktuálním
znění, krácená o polovinu podle § 18 odst. 1 této vyhlášky] a náhrady hotových
výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č.
276/2006 Sb., v částce 300,- Kč, vše zvýšeno o 20% DPH podle § 137 odst. 3 o.
s. ř., tj. celkem 13.362,- Kč.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2011
JUDr. Marta
Škárová, v. r.
předsedkyně senátu