Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Marty Škárové a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce: D. M., narozený XY, bytem XY, zastoupený JUDr. Ivanem Peclem, advokátem se sídlem Zábrdovická 15/16, Brno, proti žalované: Fakultní nemocnice Ostrava, se sídlem 17. listopadu 1790/5, Ostrava, IČO 00843989, zastoupená JUDr. Petrem Svatošem, advokátem se sídlem Sadová 1585/7, Ostrava, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Česká pojišťovna a. s., se sídlem Spálená 75/16, Praha 1, IČO 45272956, o 1.500.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 141/2012, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Otravě ze dne 28. 3. 2018, č. j. 57 Co 115/2018-343, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. 3. 2018, č. j. 57 Co 115/2018-343, změnil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 2. 2018, č. j. 16 C 141/2012-328, jímž okresní soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 173.865 Kč, pouze tak, že tato částka činí 211.365 Kč, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že již bylo pravomocně rozhodnuto, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů v plné výši v částce, jež bude vyčíslena v samostatném usnesení, a poté posoudil účelnost nákladů vynaložených žalovanou a přiznal zčásti i náklady vynaložené na znalecký posudek.
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, v němž namítal porušení práva na spravedlivý proces a domáhal se aplikace § 150 o. s. ř. Nejvyšší soud o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vzhledem k datu jeho vydání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 1 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
S ohledem na jednoznačnou dikci citovaného ustanovení, které s účinností od 30. 9. 2017 vylučuje přípustnost dovolání proti rozhodnutím o nákladech řízení, je dovolání žalobce objektivně nepřípustné. Na tomto posouzení nemůže nic změnit ani nesprávné poučení odvolacího soudu o opravných prostředcích. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. S ohledem na širší okolnosti případu, zjevný rozdíl v majetkových poměrech účastníků a zdravotní stav žalobce a jeho zatížení povinností k náhradě nákladů předchozích fází řízení nebyla žalovanému přiznána náhrada nákladů dovolacího řízení (§ 150, § 243c odst. 3 o.
s. ř.). Námitky vznesené ve vyjádření k dovolání k aplikaci § 150 o. s. ř. nejsou opodstatněné, neboť nákladový výrok není založen na závěrech, s nimiž žalovaná polemizuje, nýbrž na hlediscích vyplývajících z ustálené judikatury (srov. např. usnesení ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2880/2013, ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 4384/2013, ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2941/2013, ze dne 29. 5. 2014, sp. zn.
33 Cdo
4275/2013, ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2234/2014), rekapitulace průběhu řízení je nadbytečná a argumentace zabývající se věcnou správností dovoláním napadeného rozhodnutí je s ohledem na zjevnou nepřípustnost dovolání bezpředmětná, a nelze tudíž vyjádření v podstatné části považovat za účelné bránění práva. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.