25 Cdo 3719/2020-258
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a
soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: Š.
F., narozená XY, bytem XY, zastoupená JUDr. Pavlem Knitlem, advokátem se sídlem
Údolní 222/5, Brno, proti žalovanému: V. B., narozený XY, bytem XY, zastoupený
Mgr. Alešem Dvorským, advokátem se sídlem Kopečná 987/11, Brno, za účasti:
UNIQA pojišťovna, a. s., se sídlem Evropská 810/136, Praha 6, IČO 49240480,
jako vedlejší účastnice na straně žalovaného, o 70.462 Kč s příslušenstvím,
vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2115 C 10/2016, o dovolání
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2020, č. j. 44 Co
49/2020-241, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Brně usnesením ze dne 27. 1. 2020, č. j. 2115 C 10/2016-230,
zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku a žádnému z
účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 4. 2020, č. j. 44 Co 49/2020-241,
potvrdil usnesení městského soudu a nepřiznal žádnému účastníku právo na
náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud konstatoval, že žalobkyni byla
řádně doručena výzva k zaplacení soudního poplatku s poučením, že nebude-li
zaplacen ve stanovené lhůtě, bude odvolací řízení zastaveno, jak se později
stalo. Postup soudu prvního stupně tedy byl zcela správný.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž předestřela
otázku doručování prostřednictvím elektronické pošty a její poruchy, neboť k
nezaplacení soudního poplatku nedošlo jejím zaviněním, když neobdržela
e-mailovou korespondenci od svého zástupce, protože došlo ke zhroucení
poštovního serveru. Touto otázkou se odvolací soud nezabýval. Podle dovolatelky
odkazující na judikaturu Ústavního soudu měla být výzva k zaplacení soudního
poplatku adresována i přímo jí, nikoli jen jejímu právnímu zástupci. Navrhla
proto, aby Nejvyšší soudu zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a umožnil
dovolatelce zaplatit soudní poplatek. Dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu
je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není ani důvodu,
aby rozhodná právní otázka doručování výzvy k zaplacení soudního poplatku byla
vyřešena jinak. Otázka, komu má být doručována výzva k zaplacení soudního poplatku, respektive
otázka zastupitelnosti při jeho placení (srov. dikci ustanovení § 50b odst. 4
písm. a/ o. s. ř.), je v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena tak, že
výzva se doručuje pouze zástupci účastníka s plnou mocí pro celé řízení, neboť
nejde o povinnost účastníka osobně v řízení něco vykonat (viz usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1949/99, uveřejněné pod
číslem 1/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a
obchodní, shodně pak též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3610/2015, ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 5450/2015, ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2214/2016, ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 2786/2016,
nebo ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 33 Cdo 4422/2018. Dřívější judikatura
Ústavního soudu odlišně řešící doručování výzvy v občanském soudním řízení a ve
správním soudnictví byla překonána nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007,
sp. zn. Pl. ÚS 2/07 (uveřejněným ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu
pod č. 193, ročník 2007). Ve vztahu k občanskému soudnímu řízení Ústavní soud
již v usneseních ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. I. ÚS 590/02, a ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. II. ÚS 671/02, deklaroval ústavní konformitu shora citované
judikatury Nejvyššího soudu a na tomto názoru setrval i nadále – viz např. usnesení ze dne 6. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 1597/12, ze dne 15. 1. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3182/13, ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. III. ÚS 3165/19, nebo ze dne
9. 2. 2021, sp. zn. II. ÚS 1090/20. Srov. též shodné závěry odborné literatury
– LAVICKÝ, Petr a kol. Občanský soudní řád (§ 1 až 250l). Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016, komentář k § 50b, č. II; JIRSA, Jaromír a kol. Občanské soudní řízení. Soudcovský komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019,
komentář k § 50b; SVOBODA Karel a kol. Občanský soudní řád. Komentář, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, komentář k § 50b, marg. č. 13; WALTR, Robert. Zákon o soudních poplatcích a předpisy související. Komentář. 2. vydání. Praha:
C. H. Beck, 2012, komentář k § 9; VEČEŘA, Jiří. Zákon o soudních poplatcích a
předpisy související. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2015, komentář k § 9.
Na řešení otázky neobdržení emailové korespondence žalobkyní od jejího advokáta
rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá, a nemá tudíž na správnost rozhodnutí
odvolacího soudu i postupu soudu prvního stupně žádný vliv. Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není
tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání
žalobkyně odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 3. 2022
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu