25 Cdo 3981/2009
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní
věci žalobce nezl. V. M., zastoupeného matkou Šárkou Kordulovou, nar. 17. 12.
1985, bytem Putim 130, jako zákonnou zástupkyní, proti žalované Nemocnici
Písek, a. s., IČO 26095190, se sídlem v Písku, Čapkova 589, zastoupené Mgr.
Janem Tarabou, advokátem se sídlem v Písku, Prokopova 339, o náhradu škody na
zdraví, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 27 C
500/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích ze dne 24. března 2009, č. j. 19 Co 505/2009-161, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. března 2009, č. j.
19 Co 505/2009-161, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne
27. listopadu 2008, č. j. 27 C 500/2007-139, ve vyhovujícím výroku o věci samé
a v závislých výrocích o nákladech řízení se zrušují a věc se v tomto rozsahu
vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
34.315.600,- Kč zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění,
že při porodu žalobce dne 11. 6. 2005 v žalované nemocnici došlo ke kontuzi
krční míchy žalobce, takže žalobce je od krční páteře ochrnut, není schopen sám
dýchat a přijímat potravu, je trvale závislý na ventilátoru, má tracheostomii a
gastrostomii, je těžce psychomotoricky opožděn, nemluví a vyžaduje nepřetržitý
dozor, neboť si sám dokáže odstranit dýchací okruh. Soud v řízení provedl
důkazy listinami zejména z obsahu trestního spisu Policie ČR včetně posudku
znalce doc. MUDr. Lukáše Roba, CSc., podle nějž s největší pravděpodobností
došlo k uklouznutí lékaře při přiložení kleštin a na tom základě k poranění
žalobce, dále vyslechl ošetřujícího lékaře, porodní asistentku a zdravotní
sestru a provedl důkaz znaleckým posudkem prof. MUDr. Antonína Doležala, DrSc.,
podle jehož závěru ukončení porodu klešťovým způsobem bylo indikováno lege
artis, nanejvýš pravděpodobně došlo k transversálnímu sklouznutí kleštin, jež
vzniklo náhlou změnou směru trakce při naznačeném pádu operatéra. Soud dospěl k
závěru že odpovědnost žalované nemocnice je dána podle § 421a obč. zák., neboť
k poškození zdraví žalobce došlo na základě způsobu vedení porodu, kdy byl
správně lékařsky indikován porod tzv. „klešťovým způsobem“ (Forceps Kjelland),
při němž „došlo k nasazení kleštin na hlavu žalobce a následkem sklouznutí
kleštin došlo k dynamickému působení kleštin na hlavičku a krční páteř žalobce
(trh, tah), na základě které utrpěl míšní lézi“. Soud dovodil, že příčinou
poškození zdraví žalobce byl způsob vedení porodu kleštěmi a kleště použité při
porodu způsobily svou povahou vznik škody, porod samotný byl však proveden lege
artis. Na bolestném soud přiznal za 320 bodů částku ve výši 38.400,- Kč,
náhradu za ztížení společenského uplatnění, jež bylo ohodnoceno 6.850 body,
zvýšil podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. o dvacetinásobek, tedy na
částku 17.300.400,- Kč vzhledem k tomu, že již od samého počátku byla žalobci
absolutně uzmuta možnost uplatnit se ve všech oblastech běžného života a do
konce života bude odkázán na péči druhé osoby.
K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze
dne 24. 3. 2009, č. j. 19 Co 505/2009-161, rozsudek soudu prvního stupně v
napadeném vyhovujícím výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před
soudy obou stupňů. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a
ztotožnil se s jeho právním posouzením. Uvedl, že použití porodních kleští bylo
znalci shledáno jako postup lege artis, avšak jak vyplývá ze znaleckého
dokazování, při klešťovém porodu může zdravotní poškození novorozence
vzniknout, i když výkon je proveden lege artis. Vzhledem k tomu, že k poškození
krční míchy žalobce došlo při použití porodních kleští, a to v důsledku
transversálního sklouznutí kleštin při jejich dynamickém působení na hlavičku a
krční páteř žalobce, odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního
stupně, že žalovaná odpovídá podle § 421a obč. zák. za škodu způsobenou
žalobci. Zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3
vyhlášky č. 440/2001 Sb. o dvacetinásobek shledal přiměřeným povaze následků a
jejich předpokládanému vývoji s přihlédnutím k tomu, že odškodnění má žalobci
umožnit, aby mohl být převzat do rodinné péče, což bude vyžadovat náklady na
pomoc zdravotnického personálu.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost
dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř., a podává je z důvodů
podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Zásadní význam rozhodnutí
odvolacího soudu spatřuje v tom, že se soud odchýlil od základních zásad
náhrady škody na zdraví, od zásad upravujících předpoklady občanskoprávní
odpovědnosti a od zásady funkce náhrady imateriální škody, a uzavřel, že při
úvaze o odpovědnosti za škodu podle § 421a obč. zák. je vyloučena možnost
aplikace § 418 obč. zák. Uvádí, že jde-li v tomto případě o odpovědnost podle §
421a obč. zák. bez možnosti zproštění odpovědnosti, zůstala nezodpovězena
otázka případného spoluzavinění poškozeného, neboť i podle závěru znalců
ukončení porodu klešťovým způsobem bylo provedeno správně, tento způsob byl
indikován výlučně z důvodů jedině možného lékařsky asistovaného zrození
poškozeného, tedy z důvodů na jeho straně, a tyto biologicky nastavené
parametry jeho zrození považuje dovolatelka za prvek jeho spoluzavinění v
právním slova smyslu. Dále vytýká odvolacímu soudu, že zcela pominul zásady
funkce náhrady škody, jak jsou zakotveny v hmotném právu, tedy funkci
reparační, restituční a satisfakční, a pominul skutečnost, že možnosti
uplatnění poškozeného v životě byly nastaveny v přímé souvislosti se způsobem
jeho zrození, a to „se všemi zdravotními komplikacemi, se kterými přišel na
svět“. Uvádí, že ze zjištěného skutkového stavu je zcela zřejmé, že zákrok byl
nezbytně nutný k okamžité záchraně života matky poškozeného, jež dle lékařské
etiky je prioritou při porodu, a soud nesprávně vyloučil aplikaci § 418 odst. 1
obč. zák. Namítá nesprávnou aplikaci právní normy náhrady škody na skutkový
stav věci a navrhuje, aby Nejvyšší rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že
dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení zastoupeným advokátem, rozhodl o
dovolání podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve
znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. čl. II bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.),
neboť dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 24. 3. 2009.
Přípustnost dovolání v dané věci se řídí ustanovením § 237 odst. 1
písm. c) o. s. ř., podle nějž je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku
odvolacího soudu přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že
napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména
tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována
rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3
o. s. ř.).
Z hlediska § 237 odst. 3 o. s. ř. dovolací soud shledává v dané věci
zásadní právní význam rozhodnutí především v otázce aplikace § 421a obč. zák.
na daný skutkový stav, která je zároveň předpokladem pro řešení vztahu § 418
obč. zák. k § 421a obč. zák.
Podle názoru dovolacího soudu je námitka nesprávné aplikace ust. § 421a
obč. zák. na skutkový stav důvodná.
Podle § 421a odst. l obč. zák. každý odpovídá za škodu způsobenou
okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo
použito při plnění závazku.
Ustanovení § 421a obč. zák. obsahuje skutkovou podstatu zvláštní
objektivní odpovědnosti za škodu; jde o odpovědnost toho, kdo plní závazek (zde
poskytuje zdravotnické služby), za nebezpečí či riziko způsobení škody, které
je dáno povahou či vlastnostmi užitého přístroje, nástroje či jiné věci, ovšem
za předpokladu, že škodu vyvolaly právě ty okolnosti, které měly svůj původ v
povaze této konkrétní užité věci. Odpovědnost nastává, jestliže škodlivý
následek byl způsoben v důsledku kvalifikované události - vlivem okolností
přímo vyplývajících z povahy použité věci a nebýt škodlivých účinků, jež sama
věc způsobila, škoda (zde újma na zdraví) by nevznikla, tak – jak z hlediska
kvalitativního i kvantitativního – vznikla. Jde o objektivní odpovědnost, jíž
se nelze zprostit. Stále ovšem platí, že tato tzv. absolutní objektivní
odpovědnost neznamená odpovědnost za všech okolností, nýbrž vzniká pouze tehdy,
jsou–li splněny všechny její zákonné podmínky.
Ve smyslu § 421a obč. zák. se okolností, jež má původ v povaze
přístroje či jiné věci, rozumí – kromě vady či chybějící vlastnosti - především
typické či charakteristické vlastnosti, jimiž se věc projevuje, tedy účinky
samotné její povahy. Odpovědnost je dána, jestliže konkrétní újma byla
způsobena těmi okolnostmi, jež přímo vyplývají z povahy věci použité při
poskytnutí služby, tedy v případě, že tato věc, byť správně použitá, právě svou
povahou zapříčinila vznik škody. Závěr, že škoda byla způsobena okolnostmi
majícími původ v povaze věci použité při zákroku, nelze učinit, byla-li škoda
způsobena okolností, jež má jiný původ, než jsou samotné účinky věci použité
při zákroku; vedl-li např. k poškození zdraví chybně provedený zákrok, nelze
toto ustanovení aplikovat (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8.
2004, sp. zn. 25 Cdo 2542/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006,
sp. zn. 25 Cdo 508/2005, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp.
zn. 25 Cdo 118/2006). Předpokladem aplikace § 421a obč. zák. je tedy zjištění,
že vyvolávajícím činitelem poškození zdraví při zákroku byly vlastnosti
konkrétní věci (přístroje či nástroje), která při použití ke svému účelu je
způsobilá vyvolat určitý škodlivý následek a v daném případě jej také
způsobila. Jde tedy o příčinnou souvislost mezi působením určitých vlastností
věci použité ke svému účelu a škodlivým následkem. Soudní praxe shledala takové
charakteristické vlastnosti, jež způsobily poškození zdraví pacienta např. v
konstrukci operačního přístroje, jeho ostrosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2046/2007, uveřejněný pod č. 30/2010 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek) či vlastnosti materiálu (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 25 Cdo 1129/2005).
Pokud jde o zjištění skutkových okolností, jež vedly k poškození zdraví
nezl. žalobce (poranění krční míchy), odvolací soud ze skutkových zjištění
soudu prvního stupně a především ze znaleckého posudku prof. MUDr. Antonína
Doležala, DrSc., učinil závěr, že k poškození krční míchy žalobce došlo v
důsledku transversálního sklouznutí kleštin při dynamickém působení kleštin na
hlavičku a krční páteř žalobce (tah, trh). Na tomto skutkovém základě se
ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně, že je dána odpovědnost
podle § 421a obč. zák.
S tímto posouzením odpovědnosti žalovaného podle § 421a obč. zák. se
dovolací soudu neztotožňuje. Dynamické působení kleštin (tah, trh) na hlavu a
krk ani jejich sklouznutí nebylo totiž vyvoláno samotným použitím kleštin a
není to ani projevem jejich vlastní povahy, dané např. jejich materiálem,
konstrukcí, projevem jejich specifických vlastností. Navíc, jak vyplývá ze
skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i odvolací soud při
svém rozhodnutí, podle závěrů znaleckého posudku prof. MUDr. Antonína Doležala,
DrSc., nanejvýš pravděpodobně došlo k transversálnímu sklouznutí kleštin, jež
vzniklo náhlou změnou směru trakce při naznačeném pádu operatéra, a toto
dynamické působení nazývá manuálním selháním, a jak bylo zjištěno soudem
prvního stupně z posudku znalce doc. MUDr. Lukáše Roba, CSc., s největší
pravděpodobností došlo k uklouznutí lékaře při přiložení kleštin.
Ani tyto okolnosti nesvědčí o tom, že by dynamické působení kleštin na
hlavičku a krk dítěte bylo účinkem plynoucím ze samotné jejich povahy, tedy že
by toto působení bylo vyvoláno nějakými jejich vlastnostmi. Ostatně ani způsob
vedení porodu není okolností mající původ v povaze přístroje či jiné věci, jež
byla při zdravotnické službě použita (§ 421a obč. zák.).
Vzhledem k tomu, že odvolací soud nesprávně vyložil po právní stránce
ustanovení § 421a obč. zák. a v důsledku toho je chybně aplikoval na uvedený
skutkový poklad, není jeho právní posouzení uplatněného nároku správné.
Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je naplněn.
Za této situace řešení vztahu § 418 obč. zák. k ust. 421a obč. zák.
nemá pro rozhodnutí v dané věci právní význam. V obecné poloze lze uvést, že §
418, jenž je v občanském zákoníku zařazen pod rubrikou „Předcházení hrozícím
škodám“, má obecnou platnost ve vztahu ke všem případům obecné a zvláštní
občanskoprávní odpovědnosti za škodu.
Teprve po vyřešení základu odpovědnosti žalované za škodu na zdraví
žalobce z hlediska obecné odpovědnosti (§ 420 obč. zák.) se bude soud zabývat
otázkou přiměřenosti výše náhrady a bude možno posoudit, zda se na konečném
následku podílely též okolnosti na straně žalobce (§ 441 obč. zák.), jak namítá
dovolatelka.
Ze shora uvedených důvodů dovolací soud rozsudek odvolacího soudu
zrušil a vzhledem k tomu, že stejnou vadou, pro kterou byl zrušen rozsudek
odvolacího soudu, trpí i rozhodnutí soudu prvního stupně, byl i tento rozsudek
v odpovídajícím rozsahu zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena Okresnímu
soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta druhá o. s.
ř.). Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1, věta
za středníkem, a § 226 odst. 1 o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení, včetně
nákladů dovolacího řízení, rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§
243d odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2012
JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu