Nejvyšší soud Usnesení občanské

25 Cdo 5065/2014

ze dne 2015-02-02
ECLI:CZ:NS:2015:25.CDO.5065.2014.1

25 Cdo 5065/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci

žalobce L. B., zastoupeného Mgr. Veronikou Urbánkovou, advokátkou se sídlem

Brno, Hradiska 5, proti žalované Střední škole potravinářské, obchodu a služeb

Brno, IČO 60552255, se sídlem Brno, Charbulova 106, zastoupené JUDr. Sylvou

Ševčíkovou, advokátkou se sídlem Brno, Fanderlíkova 9, za účasti vedlejšího

účastníka na straně žalované Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance

Group, IČO 47116617, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, o 1.350.000,- Kč s

příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 19 C 140/2008, o

dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2014, č.j.

44 Co 88/2013-209, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Žalobce se po žalované domáhal náhrady škody na zdraví – ztížení společenského

uplatnění ve výši 1.350.000,- Kč, což představuje patnáctinásobek základního

bodového ohodnocení stanoveného znalcem.

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 11. 2012, č.j. 19 C

140/2008-162, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 360.000,- Kč

(výrok I), v částce 990.000,- Kč žalobu zamítl (výrok II) a žádnému z účastníků

nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 4. 2014,

č.j. 44 Co 88/2013-209, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o

zamítnutí žaloby, dále jej změnil ve výroku o nákladech řízení před soudem

prvního stupně tak, že žalobci přiznal náhradu nákladů ve výši 60.240,- Kč, a

žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Žalobci bylo tedy za ztížení společenského uplatnění přiznáno odškodnění ve

výši 360.000,- Kč, představující pětinásobek základního bodového ohodnocení po

snížení o 20% spoluzavinění žalobce na vzniku škody (750 bodů; 5 x 90.000,- Kč

– 20 %).

Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které směřuje „do

všech výroků“. Přípustnost dovolání dovozuje ze skutečnosti, že se odvolací

soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to zejména tím,

že žalobci přiznal nepřiměřeně nízké odškodnění za ztížení společenského

uplatnění (porušení principu proporcionality) a od částky po zvýšení

nepřípustným postupem odečetl částku rovnající se spoluzavinění žalobce v

rozsahu 20 %.

Dovolání není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního

řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“),

přípustné, neboť odvolací soud posoudil věc v souladu s dosavadní judikaturou a

zohlednil všechny okolnosti případu, jež vedly k přiznání mimořádného zvýšení

odškodnění za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č.

440/2001 Sb., které nelze považovat v daném případě za nepřiměřeně nízké.

Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, kdy v důsledku dopravní nehody utrpěl

žalobce ve věku 28 let omezení hybnosti páteře těžkého stupně a ztrátu sleziny,

což vedlo k tomu, že je v relativně mladém věku podstatně omezen ve svém

osobním a rodinném životě. Pro zmíněné následky je částečně invalidní, nemůže

se věnovat dosavadním sportovním aktivitám ani výchově svých tří dětí při

jejich mimoškolních sportovních aktivitách. Na druhou stranu je schopen běžného

života, je zcela soběstačný a nadále pracuje, příležitostně si zabruslí, ve

výchově svých dětí není omezen s výjimkou sportu. Hlediska, která odvolací soud

při své úvaze zohlednil, tudíž respektují požadavky zákona a zásadu

přiměřenosti (k tomu srov. např. stanovisko občanskoprávního a obchodního

kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. Cpjn 203/2010, publikované

pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího

soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1106/2008, nebo rozsudek Nejvyššího

soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 759/2005, publikovaný pod C 4277 v

Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu). Nejde o úvahu nepodloženou nebo

nesprávnou, pokud odvolací soud na základě zjištěných skutkových okolností

případu považoval za přiměřenou celkovou částku náhrady za ztížení

společenského uplatnění 360.000,- Kč (po snížení o 20 %, původně 450.000,- Kč).

Je zároveň zřejmé, že další zvýšení odškodnění (žalobcem požadovaný

patnáctinásobek) by odpovídalo mnohem těžším následkům (srov. odvolacím soudem

zmiňovaný případ řešený pod sp. zn. 25 Cdo 847/2004 nebo také případ řešený pod

sp. zn. 25 Cdo 1491/2009). Rozhodnutí je tedy rovněž v souladu s principem

proporcionality zdůrazněným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 350/03.

Pochybení odvolacího soudu nelze spatřovat ani ve snížení přiznané

částky o poměrnou část (20 %) odpovídající spoluzavinění žalobce na vzniklé

škodě. Pokud žalobce označuje takový postup za nesprávný a odkazuje přitom na

rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 1968, sp. zn. 8 Co

22/68, publikované pod č. 75/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, je

jeho námitka nepřiléhavá. Ze zmíněného rozhodnutí vyplývá, že okolnosti, jež

byly měřítkem spoluodpovědnosti poškozeného na vzniklé škodě, nelze brát v

úvahu při posouzení, zda je namístě zvýšení základního odškodnění ztížení

společenského uplatnění (tj. zda se jedná o zvlášť výjimečný případ hodný

mimořádného zřetele). Jestliže však soud dojde k závěru, že jsou splněny

podmínky pro zvýšení odškodnění, je nutné výslednou částku odškodnění přiměřeně

krátit podle § 441 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.

12. 2013, jelikož v rozsahu spoluzavinění poškozeného chybí příčinná souvislost

mezi protiprávním jednáním škůdce a vzniklou škodou (srov. např. odůvodnění

rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 25 Cdo 3147/2005, nebo

ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4424/2009, publikovaných pod C 4820 a C

10752 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu).

V rozsahu, v jakém dovolání směřuje proti výrokům o náhradě nákladů

řízení, neobsahuje vymezení přípustnosti, tedy postrádá obligatorní zákonnou

náležitost podle § 241a odst. 2 o. s. ř., která je předpokladem jeho

projednatelnosti.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst.

3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. února 2015

JUDr. Robert Waltr

předseda senátu