25 Cdo 5065/2014
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci
žalobce L. B., zastoupeného Mgr. Veronikou Urbánkovou, advokátkou se sídlem
Brno, Hradiska 5, proti žalované Střední škole potravinářské, obchodu a služeb
Brno, IČO 60552255, se sídlem Brno, Charbulova 106, zastoupené JUDr. Sylvou
Ševčíkovou, advokátkou se sídlem Brno, Fanderlíkova 9, za účasti vedlejšího
účastníka na straně žalované Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance
Group, IČO 47116617, se sídlem Praha 8, Pobřežní 665/21, o 1.350.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 19 C 140/2008, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2014, č.j.
44 Co 88/2013-209, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Žalobce se po žalované domáhal náhrady škody na zdraví – ztížení společenského
uplatnění ve výši 1.350.000,- Kč, což představuje patnáctinásobek základního
bodového ohodnocení stanoveného znalcem.
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 11. 2012, č.j. 19 C
140/2008-162, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 360.000,- Kč
(výrok I), v částce 990.000,- Kč žalobu zamítl (výrok II) a žádnému z účastníků
nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 4. 2014,
č.j. 44 Co 88/2013-209, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II o
zamítnutí žaloby, dále jej změnil ve výroku o nákladech řízení před soudem
prvního stupně tak, že žalobci přiznal náhradu nákladů ve výši 60.240,- Kč, a
žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Žalobci bylo tedy za ztížení společenského uplatnění přiznáno odškodnění ve
výši 360.000,- Kč, představující pětinásobek základního bodového ohodnocení po
snížení o 20% spoluzavinění žalobce na vzniku škody (750 bodů; 5 x 90.000,- Kč
– 20 %).
Žalobce napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které směřuje „do
všech výroků“. Přípustnost dovolání dovozuje ze skutečnosti, že se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to zejména tím,
že žalobci přiznal nepřiměřeně nízké odškodnění za ztížení společenského
uplatnění (porušení principu proporcionality) a od částky po zvýšení
nepřípustným postupem odečetl částku rovnající se spoluzavinění žalobce v
rozsahu 20 %.
Dovolání není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“),
přípustné, neboť odvolací soud posoudil věc v souladu s dosavadní judikaturou a
zohlednil všechny okolnosti případu, jež vedly k přiznání mimořádného zvýšení
odškodnění za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č.
440/2001 Sb., které nelze považovat v daném případě za nepřiměřeně nízké.
Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu, kdy v důsledku dopravní nehody utrpěl
žalobce ve věku 28 let omezení hybnosti páteře těžkého stupně a ztrátu sleziny,
což vedlo k tomu, že je v relativně mladém věku podstatně omezen ve svém
osobním a rodinném životě. Pro zmíněné následky je částečně invalidní, nemůže
se věnovat dosavadním sportovním aktivitám ani výchově svých tří dětí při
jejich mimoškolních sportovních aktivitách. Na druhou stranu je schopen běžného
života, je zcela soběstačný a nadále pracuje, příležitostně si zabruslí, ve
výchově svých dětí není omezen s výjimkou sportu. Hlediska, která odvolací soud
při své úvaze zohlednil, tudíž respektují požadavky zákona a zásadu
přiměřenosti (k tomu srov. např. stanovisko občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. Cpjn 203/2010, publikované
pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1106/2008, nebo rozsudek Nejvyššího
soudu ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 759/2005, publikovaný pod C 4277 v
Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu). Nejde o úvahu nepodloženou nebo
nesprávnou, pokud odvolací soud na základě zjištěných skutkových okolností
případu považoval za přiměřenou celkovou částku náhrady za ztížení
společenského uplatnění 360.000,- Kč (po snížení o 20 %, původně 450.000,- Kč).
Je zároveň zřejmé, že další zvýšení odškodnění (žalobcem požadovaný
patnáctinásobek) by odpovídalo mnohem těžším následkům (srov. odvolacím soudem
zmiňovaný případ řešený pod sp. zn. 25 Cdo 847/2004 nebo také případ řešený pod
sp. zn. 25 Cdo 1491/2009). Rozhodnutí je tedy rovněž v souladu s principem
proporcionality zdůrazněným v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 350/03.
Pochybení odvolacího soudu nelze spatřovat ani ve snížení přiznané
částky o poměrnou část (20 %) odpovídající spoluzavinění žalobce na vzniklé
škodě. Pokud žalobce označuje takový postup za nesprávný a odkazuje přitom na
rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 1. 1968, sp. zn. 8 Co
22/68, publikované pod č. 75/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, je
jeho námitka nepřiléhavá. Ze zmíněného rozhodnutí vyplývá, že okolnosti, jež
byly měřítkem spoluodpovědnosti poškozeného na vzniklé škodě, nelze brát v
úvahu při posouzení, zda je namístě zvýšení základního odškodnění ztížení
společenského uplatnění (tj. zda se jedná o zvlášť výjimečný případ hodný
mimořádného zřetele). Jestliže však soud dojde k závěru, že jsou splněny
podmínky pro zvýšení odškodnění, je nutné výslednou částku odškodnění přiměřeně
krátit podle § 441 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31.
12. 2013, jelikož v rozsahu spoluzavinění poškozeného chybí příčinná souvislost
mezi protiprávním jednáním škůdce a vzniklou škodou (srov. např. odůvodnění
rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2006, sp. zn. 25 Cdo 3147/2005, nebo
ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 25 Cdo 4424/2009, publikovaných pod C 4820 a C
10752 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu).
V rozsahu, v jakém dovolání směřuje proti výrokům o náhradě nákladů
řízení, neobsahuje vymezení přípustnosti, tedy postrádá obligatorní zákonnou
náležitost podle § 241a odst. 2 o. s. ř., která je předpokladem jeho
projednatelnosti.
Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst.
3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. února 2015
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu