26 Cdo 1365/2025-275
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Romana Šebka, Ph.D., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci navrhovatelů a) O. N., a b) Z. N., zastoupených JUDr. Pavlem Kiršnerem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, za účasti účastníka Společenství vlastníků jednotek XY, zastoupeného JUDr. Kateřinou Preiningerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Celetná 598/11, o vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění účastníka, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 Cm 47/2021, o dovolání navrhovatelů proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2024, č. j. 9 Cmo 142/2024-231, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 20. 1. 2025, č. j. 9 Cmo 142/2024-245, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně účastníkovi náhradu nákladů dovolacího řízení 6 070 Kč k rukám JUDr. Kateřiny Preiningerové, advokátky se sídlem v Praze 1, Celetná 598/11, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Navrhovatelé se domáhali vyslovení neplatnosti usnesení č. 1, jímž bylo schváleno hospodaření za rok 2019 (dále též jen „usnesení č. 1“), a usnesení č. 2, jímž byla schválena část úhrady (ve výši 10 000 Kč „na jedno okno“) za montáž venkovních rolet na fasádu domu do oken bytových jednotek 2+kk (dále též jen „usnesení č. 2“ a obě usnesení společně též jen „předmětná usnesení“), přijatých mimo zasedání (7.) shromáždění účastníka (Společenství vlastníků jednotek XY – dále též jen „Společenství“), vyhlášených dne 4. 1. 2021.
2. Městský soud v Praze (soud prvního stupně) – poté, co jeho předchozí (zamítavý) rozsudek ze dne 9. 2. 2022, č. j. 74 Cm 47/2021-134, zrušil Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 6. 2. 2023, č. j. 9 Cmo 91/2022-156, a věc mu vrátil k dalšímu řízení – usnesením ze dne 1. 2. 2024, č. j. 74 Cm 47/2021-210, zamítl návrh na určení, že usnesení č. 1 (výrok I) a usnesení č. 2 (výrok II) ze 7. zasedání shromáždění Společenství konaného mimo
3. Na základě odvolání navrhovatelů odvolací soud usnesením ze dne 5. 12. 2024, č. j. 9 Cmo 142/2024-231, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 20. 1. 2025, č. j. 9 Cmo 142/2024-245 (dále též jen „usnesení odvolacího soudu“), usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II).
4. Nejvyšší soud dovolání navrhovatelů (dále též jen „dovolatelé“) proti usnesení odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), z posléze uvedených důvodů.
5. Ve vztahu k dovolateli předkládaným otázkám, zda obsah usnesení č. 1 a usnesení č. 2 představuje důležitý důvod dle § 1209 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“) pro jejich přezkum soudem, zda usnesení č. 2 bylo přijato v souladu se stanovenou působností shromáždění Společenství a jaké kvorum mělo být ve skutečnosti k jeho přijetí potřebné a zda usnesení č. 2 nebylo přijato při „zneužití své tehdejší majority“ členem Bytové družstvo XY, v likvidaci, se sídlem XY, neobsahuje údaj, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.). Dovolateli pouze obecně uvedený údaj, že rozhodnutí odvolacího soudu „závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“ (aniž je taková ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu identifikována) takové způsobilé vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nepředstavuje. V dovolacím řízení nelze pro tyto vady pokračovat.
6. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
7. Takový údaj se však v dovolání nenachází. Úkolem dovolacího soudu není, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. k vymezeným otázkám a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatelů (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1142/2019).
8. Dovolatelé dále právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňují též prostřednictvím skutkových námitek (ohledně způsobu a hodnocení důkazů odvolacím soudem; bez bližší konkretizace, jakých skutkových zjištění a závěrů by se mělo týkat). Zde však uplatňují jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř.
9. Jen pro úplnost lze uvést, že z obsahu spisu se podává, že skutková zjištění odvolacího soudu (a soudu prvního stupně, s jehož skutkovými zjištěními a závěry se odvolací soud ztotožnil) nevykazují jakýkoli významný nesoulad s provedenými důkazy a skutkové závěry soudů nejsou v rozporu s obsahem spisu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.).
10. Sluší se rovněž dodat, že důležitý důvod pro přezkoumání usnesení přijatého shromážděním společenství vlastníků jednotek dle § 1209 odst. 1 o. z. je dán tehdy, jestliže dotčeným usnesením bylo rozhodnuto o záležitosti, která přímo zasahuje buď do samotného právního postavení vlastníků jednotek, nebo do podstaty předmětu jejich vlastnictví z hlediska účelu jeho využití; takovým usnesením zásadně není rozhodnutí o zvýšení plateb příspěvků na správu domu a pozemku (nejde-li o zvýšení extrémní), ani rozhodnutí o schválení účetní uzávěrky, zprávy o hospodaření, schválení rozpočtu nebo výše záloh na služby (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. 26 Cdo 406/2023, ze dne 16. 8. 2022, sp. zn. 26 Cdo 1298/2022, nebo ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4567/2016).
11. Ohledně příspěvků na správu domu a pozemku též platí, že je na rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek (a tedy v jeho působnosti), jak příspěvky za minulé období vypořádá - např. vznikne-li přebytek, nemusí ho vlastníkům jednotek vracet, může ho ponechat s ohledem na plánované výdaje (na úhradu nákladů) na účtu společenství (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2275/2021, nebo jeho usnesení ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 26 Cdo 3826/2023).
12. Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatelé napadají rozsudek odvolacího soudu jakoby v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává [s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.)] názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo (objektivně) přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.]. 13. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.); proto se výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení neodůvodňuje. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 30. 7. 2025
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu