26 Cdo 1765/2025-730
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně O. K., zastoupené JUDr. Reginou Soukupovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, U Prašnébrány 1079/3, proti žalovanému P. K., zastoupenému Mgr. Jakubem Drábkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Nezamyslova 423/13, o zrušení společného nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 170/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 1. 2025, č. j. 70 Co 552/2024-684, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 4. 2025, č. j. 70 Co 552/2024-700, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3 327,50 Kč k rukám JUDr. Reginy Soukupové, advokátky se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1079/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobkyně se domáhala zrušení společného nájmu účastníků (rozvedených manželů) k „bytu č. 3, 4+1, I. kat., v 1. patře domu č. p. XY, v kat. území a části obce XY, na adrese XY (dále jen „Byt“).
2. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 27. 8. 2024, č. j. 11 C 170/2018-638, zrušil společné nájemní právo účastníků k Bytu a určil žalobkyni jeho výlučnou nájemkyní (výrok I), dále nepřiznal žalovanému náhradu za zrušené nájemní právo (výrok II) a rozhodl
3. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 1. 2025, č. j. 70 Co 552/2024-684, ve znění opravného usnesení ze dne 10. 4. 2025, č. j. 70 Co 552/2024-700, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení účastníků (výrok II).
4. Dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť dovoláním zpochybněnou otázku zániku společného nájmu účastníků k Bytu trvalým opuštěním společné domácnosti žalobkyní odvolací soud vyřešil v intencích právních názorů vyslovených ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2024, č. j. 26 Cdo 260/2024-591, jimiž byl vázán.
5. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (srov. např. rozsudky ze dne 20. 3. 2003, sp. zn. 26 Cdo 1297/2002, či ze dne 21. 12. 2005, sp. zn. 26 Cdo 679/2005) dovodil, že aby došlo k následkům předvídaným v § 708 ve spojení s § 707 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a aby se poté, co žalobkyně trvale opustila společnou domácnost, výlučným nájemcem Bytu stal žalovaný, museli by účastníci vést společnou domácnost v Bytě, jehož byli společnými nájemci. Tak tomu ale v projednávané věci nebylo, neboť podle skutkových zjištění odvolacího soudu od roku 1996 účastníci žili v jejich domě v XY. Jelikož žalobkyně opustila společnou domácnost vedenou v tomto domě, a nikoli v Bytě, k zániku společného nájmu Bytu tím nedošlo a společnými nájemci Bytu tak zůstali oba účastníci.
6. Protože se skutkový základ věci nezměnil, dovolací soud nemá důvod se od těchto právních názorů odklonit – přes uplatněné dovolací námitky – ani v současné fázi řízení.
7. Dovolatelův odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. 26 Cdo 1399/2005, ze dne 10. 6. 2009, sp. zn. 26 Cdo 3133/2007, a ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 292/2013, je v této věci nepřípadný, neboť v prvních dvou citovaných rozhodnutích dovolací soud posuzoval situaci, v níž jeden z manželů (společných nájemců) opustil (v prvním případě dočasně, ve druhém případě trvale) společnou domácnost vedenou (právě) v bytě v jejich společném nájmu, a ve třetím situaci, v níž členové jedné a téže společné domácnosti bydleli střídavě ve více bytech. Nešlo tedy o situace srovnatelné s posuzovaným případem, v němž se účastníci nejprve společně odstěhovali z Bytu do jejich domu v XY, následujících pět let (pouze a jen) v něm (a nikoli tedy i v Bytě) vedli společnou domácnost, a poté se žalobkyně odstěhovala právě z této jejich společné domácnosti, tj. ze společné domácnosti vedené v uvedeném domě, a nikoli (též) v Bytě.
8. Jestliže tedy odvolací soud za popsané skutkové situace dovodil, že žalobkyně je aktivně věcně legitimována se domáhat zrušení společného nájmu účastníků k Bytu, neodchýlil se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
9. Namítá-li dovolatel, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný, vytýká soudům nižších stupňů vady řízení a v této části tak uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.], přitom dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají.
10. Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
11. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně
nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. a) o. s. ř.] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017. 12. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 12. 8. 2025
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu