26 Cdo 2498/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně Obce Rožmitálu na Šumavě, se sídlem v Rožmitálu na Šumavě 131, zastoupené Mgr. Ondřejem Pustějovským, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Zahradní 314/8, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Rašínovo nábřeží 390/42, Územní pracoviště České Budějovice, se sídlem v Českých Budějovicích, Prokišova ul. 1202/5, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 6 C 87/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. února 2017, č. j. 5 Co 85/2017-205, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Českém Krumlově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. listopadu 2016, č. j. 6 C 87/2013-183, zamítl žalobu (podanou 2. dubna 2013), kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastnicí tam specifikovaných pozemků (výrok I.), zastavil řízení v části, v níž se domáhala určení vlastnického práva k částem tam specifikovaných pozemků (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastnic (výrok III.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne ze dne 15. února 2017, č. j. 5 Co 85/2017-205, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I. s výjimkou zamítavého rozhodnutí o určení vlastnického práva k tam specifikovanému pozemku (výrok I.), ohledně tohoto pozemku citovaný rozsudek zrušil a řízení v této části zastavil (výrok II.), změnil ho v napadeném nákladovém výroku III. (výrok III.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic (výrok IV.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací shledal, že dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí je výrazem ustálené soudní praxe, s níž se ztotožňuje i v posuzovaném případě a od níž nemá důvod se odchýlit ani přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky. Při řešení účinně nastolené otázky (otázky, zda lhůta „do 31. března 2013“ upravená v § 8 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, ve znění po novele provedené zákonem č. 173/2012 Sb., je lhůtou hmotněprávní prekluzivní, na jejíž „počítání“ se nevztahuje ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013) totiž odvolací soud důsledně vycházel z právních názorů (na něž lze pro stručnost odkázat), jež byly ve vztahu k uvedené právní otázce vyjádřeny nejprve v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. listopadu 2013, sp. zn. 7 Co 2428/2013, uveřejněném pod č. 89/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a následně též v rozhodnutích Nejvyššího soudu z 27. května 2014, sp. zn. 28 Cdo 1782/2014, z 15. října 2014, sp. zn. 28 Cdo 1008/2014, z 10. března 2015, sp. zn. 28 Cdo 644/2015 (ve spojení s nálezem Ústavního soudu z 9. srpna 2016, sp. zn. Pl. ÚS 20/2016), či z 8. listopadu 2016, sp. zn. 26 Cdo 2158/2016 (ve spojení s odmítacím usnesením Ústavního soudu z 28. února 2017, sp. zn. III. ÚS 418/17).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 8. 2017
JUDr. Miroslav Ferák předseda senátu