USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté
a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a Mgr. Lucie Jackwerthové ve věci žalobce JUDr.
Josefa Monsporta, se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, správce konkurzní
podstaty úpadce H-SYSTEM a. s., v konkursu, se sídlem v Praze 5 – Smíchově,
Ostrovského 253/3, IČO 60192291, zastoupeného Mgr. Janou Mrázovou,
advokátkou se sídlem v Praze 2, Londýnská 674/55, proti žalovanému Stavebnímu
bytovému družstvu Svatopluk, se sídlem v Horoměřicích, Velvarská 100, IČO
25649540, zastoupenému JUDr. Denisou Sudolskou, advokátkou se sídlem v Praze 2,
Italská 1219/2, o 1.077.289 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu
Praha-západ pod sp. zn. 3 C 134/2021, o dovolání žalovaného proti
rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2023, č. j. 23 Co 16/2023,
17/2023-273, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 12.920 Kč k rukám Mgr. Jany Mrázové, advokátky se sídlem v Praze
2, Londýnská 674/55, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobce (správce konkurzní podstaty úpadce) se žalobou domáhal po
žalovaném zaplacení částky ve výši 1.077.289 Kč s úroky z prodlení za užívání
pozemků specifikovaných v žalobě (dále jen „předmětné pozemky“, resp.
„pozemky“) v období od 1. 1. 2019 do 31. 12. 2021. Tvrdil, že vlastníkem
předmětných pozemků je úpadce, pozemky byly zahrnuty do konkurzní podstaty, jde
jednak o stavební parcely, na kterých jsou postaveny řadové rodinné domy,
jejichž vlastníkem je žalovaný, a dále o zahrady a předzahrádky ohraničené v
prostoru, které tvoří se stavebními pozemky (domy) funkční celek.
2. Okresní soud Praha-západ (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30.
8. 2022, č. j. 3 C 134/2021-235, ve spojení s usnesením ze dne 14. 11. 2022, č.
j. 3 C 134/2021-242, uložil žalovanému zaplatit žalobci do patnácti dnů od
právní moci rozsudku částku 1.077.289 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení
a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu a o soudním poplatku.
3. Krajský soud v Praze (soud odvolací) k odvolání žalovaného rozsudkem
ze dne 25. 4. 2023, č. j. 23 Co 16/2023, 17/2023-273, rozsudek i usnesení soudu
prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalovaný dovoláním, včas doplněným
podáním ze dne 1. 9. 2023, které není podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“),
přípustné, a proto ho Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
odmítl. Otázku pasivní legitimace vlastníka stavby umístěné na cizím pozemku ve
sporu o vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku, stejně jako otázku
(ne)existence funkčního celku zahrad a předzahrádek a s tím související otázku
pasivní legitimace ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení za jejich užívání,
posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího
soudu, od níž není důvod se odchýlit ani v této věci.
5. Již v poměrech předcházející právní úpravy (§ 451 zákona č. 40/1964
Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obč.
zák.“) byla rozhodovací praxe dovolacího soudu dlouhodobě ustálena v závěru, že
povinnosti vlastníka pozemku strpět užívání pozemku zastavěného stavbou ve
vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku koresponduje povinnost vlastníka
stavby poskytnout mu za užívání pozemku náhradu;
neplní-li vlastník stavby tuto povinnost, obohacuje se tím na úkor vlastníka
pozemku, neboť se nezmenšuje jeho majetek, ač by se tak v případě plnění
uvedené povinnosti nepochybně dělo (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2746/2013, včetně rozhodnutí v něm uvedených).
K obohacení vlastníka stavby dochází přitom již ze samotného titulu
vlastnického práva, které zakládá jeho oprávnění stavbu na cizím pozemku
užívat, bez ohledu na to, jakým způsobem a v jaké intenzitě jsou jeho
vlastnická práva realizována (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne
12. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3082/2018, a ze dne 16. 7. 2018, sp. zn. 28 Cdo
816/2018). Uvedené závěry lze vztáhnout i na spoluužívané pozemky stavbou
bezprostředně nezastavěné, tvoří-li se zastavěným pozemkem funkční celek –
ucelený areál (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp.
zn. 28 Cdo 5455/2016, nebo již citovaný rozsudek ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28
Cdo 2746/2013).
6. Se zřetelem k obdobnému znění § 451 obč. zák. a § 2991 zákona č.
89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen
„o. z.“), je citovaná judikatura použitelná i v poměrech právní úpravy účinné
od 1. 1. 2014 (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2021, sp.
zn. 28 Cdo 493/2021, uveřejněný pod číslem 8/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek).
7. Otázkou funkčního celku stavebního pozemku (s řadovým rodinným domem)
se zahradami a předzahrádkami, které obhospodařují členové žalovaného (nikoliv
sám žalovaný) se Nejvyšší soud již zabýval (byť jen obiter dictum) v obdobné
věci týchž účastníků se stejným skutkovým základem (vydání bezdůvodného
obohacení za užívání týchž pozemků žalovaným, pouze za jiné časové období) v
usnesení ze dne 7. 2. 2023, sp. zn. 26 Cdo 3303/2022. Závěr odvolacího soudu,
že se jedná o funkční celek, považoval za souladný s ustálenou rozhodovací
praxí dovolacího soudu, poukázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne
7. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4558/2014, ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo
4640/2016, ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5808/2017, ze dne 16. 2. 2021, sp.
zn. 28 Cdo 182/2021, či ze dne 9. 8. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1768/2021 (ústavní
stížnosti podané proti naposledy citovaným rozhodnutím odmítl Ústavní soud
usneseními ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1245/21, a ze dne 4. 1. 2022, sp.
zn. IV. ÚS 2924/21). Je obvyklé, že řadové rodinné domy tvoří se stavebním
pozemkem, zahradou a předzahrádkou jeden funkční celek a užívají se společně.
8. Závěr odvolacího soudu, že dovolatel je pasivně věcně legitimován
nejen k vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním stavebních pozemků
bezprostředně zastavěných řadovými rodinnými domy v jeho vlastnictví, nýbrž i k
vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním pozemků (rovněž ve vlastnictví
úpadce), které tvoří se zastavěnými pozemky jeden funkční celek (zahrad a
předzahrádek), je tak v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Není
přitom významné, zda je užívání souvisejících pozemků fakticky realizováno
vlastníkem stavby, či jinými osobami (případně, kdo je jejich držitelem či
detentorem), nýbrž kdo je vlastníkem staveb na pozemcích, s nimiž zahrady a
předzahrádky tvoří jeden funkční celek. Nelze přisvědčit dovolateli, že by se
dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu týkala jen situace, kdy pozemky
tvořící společně se stavbou funkční celek využívá sám vlastník stavby na cizím
pozemku, nikoli (jako je tomu v tomto případě) jejich jiný detentor (skuteční
uživatelé) či neoprávněný uživatel (viz např. již citovaná usnesení Nejvyššího
soudu sp. zn. 28 Cdo 5808/2017 a sp. zn. 28 Cdo 1744/2023).
9. Nejvyšší soud také ve svých rozhodnutích (viz např. rozsudek ze dne
12. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 493/2021, uveřejněný pod číslem 8/2022 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 24. 10. 2023, sp. zn. 28 Cdo
1687/2023) uzavřel, že úprava § 2994 o. z. umožňuje vlastníkovi požadovat
vydání bezdůvodného obohacení jak po subjektu, který nemovitost neoprávněně
přenechal jinému k užívání, tak po faktickém uživateli, jenž své užívací právo
od tohoto subjektu odvozuje (není-li v dobré víře, že ten, kdo jí dal
předmětnou nemovitost k užívání, k tomu byl skutečně oprávněn). Z dikce § 2994
o. z. potom vyplývá, že se nastíněná idea prosadí i v případě, že subjekt, jenž
neoprávněně disponuje s cizí hodnotou, věc třetí osobě přenechal nikoli na
základě smlouvy, ale například i v rámci společenské úsluhy.
10. Dovolání proti výroku o nákladech řízení, který je ostatně
dovolatelem napadán jen jako výrok akcesorický, není přípustné podle § 238
odst. 1 písm. h) o. s. ř.
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f
odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
12. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze
dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy
přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně
nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné usnesení, může žalobce
podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 12. 2. 2024
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu