26 Cdo 3216/2024-123
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a) E. K., a b) P. K., zastoupených JUDr. Jaroslavem Kozlerem, advokátem se sídlem Domažlice, Mánesova 272, proti žalovaným 1) J. T., a 2) A. T., zastoupených JUDr. Denisou Neumannovou, advokátkou se sídlem Karlovy Vary, Jateční 2121/6, o zaplacení částky 128 676,18 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 115/2023, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 6. 2024, č. j. 61 Co 106/2024-88, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12 664 Kč k rukám JUDr. Denisy Neumannové, advokátky se sídlem Karlovy Vary, Jateční 2121/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
1. Žalobci (bývalí nájemci „bytové jednotky č. 2, o velikosti 4+1, v domě čp. XY, XY ulici v XY“ – dále jen „byt“) se změněnou žalobou domáhali, aby jim žalovaní (bývalí pronajímatelé bytu) zaplatili částku 142 550 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení). Z toho částku 128 550 Kč požadovali uhradit z titulu pokuty (ve výši 50 Kč denně) podle § 13 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění do 31. 12. 2022 (dále jen „zákon č. 67/2013 Sb.“), za prodlení se zasláním řádného vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za léta 2019 a 2020 a za poměrnou část roku 2021 (konkrétně za období od 1. 1. 2021 do 16. 5. 2021), dále též jen „rozhodné období“; přitom prodlení s vyúčtováním služeb za rok 2019 mělo činit 1140 dnů (od 1. 9. 2020 do 16. 10. 2023), za rok 2020 898 dnů (od 1. 5. 2021 do 16. 10. 2023) a za rok 2021 533 dnů (od 1. 5. 2022 do 16. 10. 2023). Zbylou částku 14 000 Kč pak požadovali uhradit z titulu složené kauce, která jim měla být vrácena nejpozději do 30 dnů od skončení nájmu bytu (tj. do 30 dnů od 16. 5. 2021).
2. Žalovaní s žalobou nesouhlasili. Namítali, že běh smluvní pokuty jim skončil ke dni 30. 8. 2022, kdy žalobcům zaslali vyúčtování služeb z bytu za celé rozhodné období, z něhož vznikly žalobcům nedoplatky. Tyto nedoplatky pak započetli na pohledávky žalobců tak, že na složenou kauci šlo 12 500 Kč (zbylou část kauce v částce 1 500 Kč žalovaní započetli na úhradu nákladů na odborné zapojení nového sporáku v bytě, k němuž museli přistoupit, jelikož „starý“ sporák žalobci z bytu bezdůvodně odstranili) a na pokuty z prodlení zbylých 54 976,18 Kč.
3. Okresní soud v Karlových Varech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 1. 2024, č. j. 15 C 115/2023-59, uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům (do tří dnů od právní moci rozsudku) částku 12 023,82 Kč (výrok I) a zamítl žalobu ohledně zaplacení (zbylých) částek 116
4. K odvolání žalobců Krajský soud v Plzni (odvolací soud) rozsudkem ze dne 26. 6. 2024, č. j. 61 Co 106/2024-88, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku II, kterou byla zamítnuta žaloba do částek 116 176,18 Kč a 14 000 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (dále jen „potvrzující výrok“), a změnil ve zbylé části tohoto výroku tak, že uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům (do tří dnů od právní moci rozsudku) částku 350 Kč a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 309,42 Kč (dále jen „měnící výrok“) [výrok I]. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III) a o vrácení tam specifikované části zaplaceného soudního poplatku (výrok IV).
5. Dovolání žalobců (dovolatelů) proti rozsudku odvolacího soudu, které podle obsahu směřuje do částky 128 676,18 Kč, Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) – dílem pro vady, jež nebyly v dovolací lhůtě odstraněny, a dílem pro nepřípustnost.
6. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu § 237 o. s. ř. či jeho části (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
7. Dovolatelé zpochybňovali obsah zásilky odeslané jim 30. 8. 2022 s tím, že není zcela jasné, zda jím bylo právě Vyúčtování, k této otázce však (kromě citace části textu § 237 o. s. ř. v úvodu dovolání) nevymezili, které z kritérií přípustnosti dovolání považují za splněné; dovolání je proto v této části vadné.
8. Dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázky doručení Vyúčtování dovolatelům, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
9. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož účinnost adresných právních jednání předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice. Slovním spojením „dostane do sféry jeho dispozice“ je třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním jednáním. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného právního jednání adresátem, ale i ty případy, kdy doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát právního jednání objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem právního jednání, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit. S těmito právními názory se Nejvyšší soud ztotožňuje i v poměrech právní úpravy obsažené od 1. 1. 2014 v § 570 odst. 1 o. z. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2024, sp. zn. 27 Cdo 3499/2023, a v něm citovanou judikaturu).
10. V posuzované věci bylo Vyúčtování dovolatelům doručováno prostřednictvím držitele poštovní licence (České pošty, s. p.) na adresu jejich trvalého bydliště (XY), jež byla v té době jejich jedinou známou adresou (viz bod 12 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Dovolatelé netvrdili, že by se v době doručování Vyúčtování na uvedené adrese nezdržovali a neuvedli ani žádný relevantní důvod, který by bránil tomu, aby si doručovanou písemnost vyzvedli dříve, než se nevyzvednutá zásilka vrátila dne 19. 9. 2022 zpět odesílateli; okolnost, že žalovaní se nepokusili jim Vyúčtování zaslat opakovaně nebo jim je doručit jinými způsoby, takovým relevantním důvodem není. Jestliže za tohoto stavu dospěl odvolací soud k závěru, že zásilka obsahující Vyúčtování se dostala do jejich dispoziční sféry, tedy byla jim doručena, je jeho rozhodnutí výrazem standardní soudní praxe.
11. Odkaz dovolatelů na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2178/2020, ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3039/2020, a ze dne 15. 2. 2022, sp. zn. 26 Cdo 2977/2021, je v této souvislosti nepřípadný. Citovaná rozhodnutí totiž řeší otázku „zavinění druhé strany“ ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., které vylučuje, aby poskytovateli či příjemci služeb, jenž nesplnil včas svoji povinnost upravenou tímto zákonem, vznikla povinnost platit protistraně pokutu podle citovaného ustanovení. Za takové zavinění je považována např. skutečnost, že se příjemce služeb na adrese, kterou sdělil poskytovateli služeb, několik let nezdržuje, poštu zde nepřebírá a současně odmítá sdělit, na jakou adresu mu má doručovat, a zavinil tak, že mu vyúčtování služeb nemohlo být doručeno. O takový případ však v projednávané věci nešlo.
12. Dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř. ani pro řešení otázky, zda Vyúčtování bylo provedeno řádně, neboť i tuto otázku vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
13. V soudní praxi není pochyb o tom, že vyúčtování, které poskytovatel služeb provedl, je řádné (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) jen tehdy, jestliže obsahuje všechny předepsané náležitosti a je v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši; pouze v takovém případě může vyúčtování přivodit splatnost nedoplatku (přeplatku) plynoucího z tohoto vyúčtování a poskytovatel služeb splnit svou povinnost vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby za každé zúčtovací období.
14. Náležitosti (řádného) vyúčtování služeb obecně upravuje § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., podle něhož musí vyúčtování služeb obsahovat celkovou výši přijatých měsíčních záloh za služby, skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi. Výčet náležitostí (řádného) vyúčtování služeb uvedený v § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. není úplný (uzavřený), a další „potřebné“ náležitosti jsou stanoveny také v jiných právních předpisech, které musí vyúčtování služeb obsahovat, aby je bylo možné pokládat za řádně provedené. Vyhláška č. 269/2015 Sb. v § 6 vymezuje náležitosti vyúčtování nákladů na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody příjemcům služeb, které musí poskytovatel služeb uvést ve vyúčtování; u ostatních poskytovaných služeb musí jejich vyúčtování obsahovat minimálně také údaj o ceně za tu kterou službu a současně též údaj o množství dodané služby [§ 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví]. Příjemce služeb tedy musí z obsahu vyúčtování zjistit minimálně takové informace, na základě kterých bude schopen rozpoznat, zda poskytovatelem služeb požadovaná úhrada odpovídá jeho spotřebě či způsobu výpočtu této spotřeby tak, jak byl účastníky dohodnut nebo jak je stanoven právním předpisem.
15. Při zjišťování, zda je vyúčtování řádné, soud z úřední povinnosti zejména zkoumá, zda poskytovatel služeb uvedl ve vyúčtování všechny právními předpisy předepsané náležitosti a zda je dostatečně srozumitelné; jinak ho přezkoumává jen na základě konkrétních námitek příjemce služeb (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2024, sp. zn. 26 Cdo 731/2023, a tam citovanou judikaturu).
16. Podle zjištěného skutkového stavu zásilka odeslaná dovolatelům dne 30. 8. 2022 (dále též jen „zásilka“) obsahovala 1) průvodní dopis sepsaný jménem žalovaných jejich (zplnomocněnou) advokátkou, 2) tabulku („celkové shrnutí“), ve které jsou uvedeny v každém roce náklady na jednotlivé položky, žalobci zaplacené zálohy a výsledný rozdíl, 3) vyúčtování spotřeby elektřiny ve společných prostorách za různá období let 2019 až 2021, 4) vyúčtování nákladů na odvoz odpadu za jednotlivá léta rozhodného období, 5) vyúčtování nákladů na vytápění, teplou a studenou vodu za jednotlivá léta rozhodného období, 6) faktury od distributora elektřiny spol. Yello energy a 7) poučení o možnosti nahlížení do podkladů k vyúčtování a vypořádání námitek v podobě citace textu § 8 zákona č. 67/2013 Sb.
17. Průvodní dopis [listina ad) 1] logicky a pochopitelně popisuje jednotlivé listiny obsažené v zásilce, vymezuje jejich roli jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a společně je uspořádává do jednotného celku, jehož zřejmým nosným účelem bylo provést vyúčtování služeb z bytu příjemcům služeb, jimiž byly dovolatelé jako jeho nájemci, a to za jednotlivá zúčtovací období, po kterou trval jejich nájem bytu. Za této situace se dovolací soud ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, z nějž vycházel i odvolací soud, že sporné Vyúčtování, konkrétně pak listiny uvedené shora ad 1) až 5), je třeba vnímat jako jeden celek [listiny ad 6) jsou zjevně jen podkladem k vyúčtování, listina ad 7) pak sděluje poučení, jež bylo učiněno nad rámec samotného vyúčtování služeb].
18. Nelze proto za vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytu v rozhodném období považovat snad jen samotnou listinu ad 2), tedy tabulku obsahující „celkové shrnutí“ vyúčtování služeb za rozhodné období, a zbylé listiny mít za pouhé „přílohy pro kontrolu“, jak to v dovolání formulovali dovolatelé, vůči nimž by se snad měl prosadit judikaturní závěr, že slouží nájemci k tomu, aby mu byla umožněna účinná kontrola správnosti vyúčtování, a nikoli k tomu, aby byly zhojeny případné vady (nedostatky) vyúčtování (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020, na nějž v uvedené souvislosti poukázali dovolatelé).
19. Z uvedeného současně vyplývá, že listiny obsažené v zásilce nebylo možné vnímat jinak, než v jejich úhrnu jako vyúčtování služeb určené dovolatelům jako příjemcům služeb [§ 7 odst. 1 ve spojení s § 2 písm. b) zákona č. 67/2013 Sb.], a nic na tom nemění, že při jeho provedení byly použity i listiny původně adresované někomu jinému.
20. Prostřednictvím dovolacích námitek, že spotřeba elektrické energie společných prostor při srovnání s přiloženými podklady Yello Energy neodpovídá částkám uvedeným ve Vyúčtování a že ve vyúčtování nákladů na vytápění, na teplou a studenou vodu (míněno zřejmě vyúčtování daných nákladů za období od 1. 1. 2021 do 16. 5. 2021) je u studené vody uvedena cena 78,28 Kč za m?, přitom ale u nákladu bytové jednotky je cena 89,99 Kč, nelze odvolacímu soudu úspěšně vytýkat, že se nezabýval zkoumáním, zda ve Vyúčtování je uvedena cena provedení služeb ve správné výši. Uvedené námitky totiž dovolatelé podle obsahu spisu uplatnili až v dovolání. Přitom nejde o námitky vztahující se k otázkám, jež má soud při zjišťování, zda je vyúčtování řádné, zkoumat z úřední povinnosti (náležitosti vyúčtování a jeho srozumitelnost).
21. Námitku, že ve vyúčtování nákladů na vytápění, teplou a studenou vodu je škrtáno a přepisováno období tak, aby to odpovídalo trvání nájemního vztahu dovolatelů, sice dovolatelé uplatnili již v řízení před soudy nižších stupňů, avšak okolnost, že ve vyúčtování služeb byl určitý (zpravidla chybný) údaj přeškrtnut a namísto (vedle) něj byl uveden (ručně napsán) údaj jiný (správný), sama o sobě nesprávnost vyúčtování nedokládá.
22. Namítají-li návazně dovolatelé, že Vyúčtování nesplňuje požadavky kladené na účetní doklady § 11 písm. c), d) a f) zákona č. 563/1991 Sb., je třeba zdůraznit, že požadavky podle § 11 písm. d) a f) citovaného zákona by muselo Vyúčtování splňovat jen tehdy, pokud by žalovaní jako poskytovatelé služeb byli účetní jednotkou ve smyslu § 1 odst. 2 citovaného zákona. Jen účetní jednotky mají totiž povinnost vést účetnictví podle zákona č. 563/1991 Sb. a zachycovat skutečnosti, které jsou předmětem účetnictví (účetní případy), účetními doklady (srov. § 6 odst. 1 téhož zákona). Bylo-li tedy v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2778/2019 (proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 3010/20) řečeno, že vyúčtování je účetní doklad, a mělo by proto obsahovat i jeho obecné náležitosti, vyplývající z § 11 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, stalo se tak pouze proto, že v tam řešené věci bylo poskytovatelem služeb, který vyhotovil vyúčtování, společenství vlastníků jednotek, tedy právnická osoba mající sídlo na území České republiky, jež je vždy účetní jednotkou [§ 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 563/1991 Sb.]. V posuzované věci však jsou poskytovateli služeb fyzické osoby, přičemž z obsahu spisu nevyplývá, že by měli postavení účetní jednotky podle některého z ustanovení § 1 odst. 2 písm. d) až h) zákona č. 563/1991 Sb.
23. Lze tudíž uzavřít, že požadavky stanovené v § 11 písm. d) a f) zákona č. 563/1991 Sb. Vyúčtování splňovat nemuselo. Požadavku stanovenému v § 11 písm. c) téhož zákona, jehož splnění je třeba vyžadovat (per analogiam) i u vyúčtování služeb, jež nejsou účetními doklady (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 731/2023), pak Vyúčtování (jednotlivé jeho složky) nepochybně vyhovuje.
24. Správnost závěru, že Vyúčtování bylo provedeno řádně, dovolatelé zpochybnili rovněž prostřednictvím skutkových námitek (že vyúčtování neobsahuje údaj započitatelné plochy bytu příjemce služeb v m?), Ve skutečnosti tak nesouhlasí se skutkovými zjištěními odvolacího soudu (soudu prvního stupně) a hodnocením provedeného dokazování a uplatňují jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Skutková zjištění, k nimž soudy dospěly, však nevykazují jakýkoli významný nesoulad s provedenými důkazy a odpovídají obsahu
spisu. Soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry odůvodnily. Nejde tedy o tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními (viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod č. 460/2017 Sbírky zákonů), ani nebyly opomenuty žádné – pro právní posouzení věci významné – důkazy, které účastníci v řízení označili, a nemohlo být proto ani porušeno jejich právo na spravedlivý proces. 25. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li žalobci dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 31. 3. 2025 Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu