USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněné Letiště Praha, a. s., se sídlem v Praze 6 - Ruzyni, K letišti 1019/6, IČO 28244532, zastoupené JUDr. Janem Mikulášem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Opletalova 1525/39, proti povinnému A. Š., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Šmucrem, advokátem se sídlem v Plzni, V Malé Doubravce 1242/27, pro vyklizení pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 64 EXE 1692/2020, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 7. 2022, č. j. 15 Co 253/2022-337,
Dovolání se odmítá.
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 27. 7. 2022, č. j. 15 Co 253/2022-337, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 5. 5. 2021, č. j. 64 EXE 1692/2020-101, kterým zamítl návrh povinného (ze dne 17. 12. 2020) na částečné zastavení exekuce. Nejvyšší soud dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
Předně je třeba zdůraznit, že dovolatel zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem (soudem prvního stupně) především prostřednictvím skutkových námitek a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř.
Otázku (ne)přiměřenosti exekuce (§ 47 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „e. ř.“) posoudil odvolací soud (soud prvního stupně) v souladu s ustálenou judikaturou a jeho závěry nejsou ani v rozporu s odůvodněním usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3570/2014, a ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 30 Cdo 5350/2014 (na něž poukázal dovolatel). Především je třeba zdůraznit, že v obou těchto rozhodnutích bylo dovolání odmítnuto jako nepřípustné. Nebyla-li však dovolání přípustná, nemohl z nich ani plynout meritorní právní názor, který by mohl zakládat judikaturní rozpor.
Odvolací soud v souladu s judikaturou (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 26 Cdo 53/2015) při posuzování vhodnosti způsobu provádění exekuce přihlédl ke všem relevantním kritériím, tedy i k tomu, zda by k pokrytí předpokládaných nákladů na provedení exekuce (vyklizení pozemků) nepostačovaly jen některé z exekutorem zvolených způsobů provedení exekuce (viz např. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2003, sp. zn. 14 Co 98/2003, uveřejněné pod číslem 77/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jeho závěr, že (zatím) nebylo zjištěno, že by na náklady na provedení exekuce postačovalo vedení exekuce jen prodejem některých pozemků povinného, není zjevně nepřiměřený, odpovídá obsahu spisu i specifickým okolnostem dané věci.
Je primárně na povinném (nevyplývá-li to již z obsahu spisu), aby tvrdil a prokázal, že zvolený způsob (rozsah) provedení exekuce je zřejmě nevhodný a že postižení jeho majetku v menším rozsahu bude postačovat a povede v kratší době k naplnění účelu exekučního řízení, tj. uspokojení vymáhané pohledávky. Nesouhlasí-li dovolatel se závěrem odvolacího soudu (soudu prvního stupně), že toto tvrzení neprokázal (neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní), pak zpochybňuje správnost skutkového závěru odvolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1656/2010), jenž dovolacímu přezkumu nepodléhá.
Vytýká-li povinný snad (podle obsahu dovolání) odvolacímu soudu, že svůj závěr o neprokázání tvrzení o nepřiměřenosti rozsahu postiženého majetku dostatečně přesvědčivě neodůvodnil, uplatnil tím opět jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237-238a o. s. ř.). Pro úplnost je možné dodat, že rozhodnutí odvolacího soudu má náležitosti stanovené v § 157 odst. 1, 2 o. s. ř. a dovolatelem tvrzené nedostatky jeho odůvodnění ani nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění jeho práv (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. exekučního řádu). Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. 3. 2023
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu