USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., v exekuční věci oprávněné I. N., proti povinnému J. M., zastoupenému Mgr. Martinem Pechem, advokátem se sídlem v Plzni, Purkyňova 3032/15, o návrhu povinného na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu Plzeň-sever pod sp. zn. 305 EXE 57/2019, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 3. 2023, č. j. 13 Co 293/2022-254, takto:
Dovolání se odmítá.
2. Krajský soud v Plzni (soud odvolací) usnesením ze dne 9. 3. 2023, č. j. 13 Co 293/2022-254, usnesení soudu prvního stupně potvrdil v zamítavém výroku I (výrok I) a zrušil v nákladovém výroku II (výrok II).
3. Dovolání povinného (dovolatele) směřující (podle jeho obsahu – § 41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“) proti potvrzujícímu výroku I usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3 větou první) o. s. ř., neboť trpí vadami, jež nebyly včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
4. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), resp. jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. Přitom předkládá-li dovolatel k dovolacímu přezkumu více otázek, ať již hmotného či procesního práva, musí ve vztahu ke každé z nich uvést, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014, či ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1167/2019).
5. Těmto požadavkům dovolatel nedostál, neboť v úvodu dovolání pouze citoval § 237 o. s. ř., poukazoval na to, že podal „návrh na obnovu řízení kvůli neplatnosti dražby jeho nemovitosti“, zdůrazňoval „nutnost korekce výkonu práva zásadou souladu výkonu práv s dobrými mravy“ a namítal vady exekučního titulu (notářského zápisu NZ 732/18 sepsaného dne 29. 11. 2018 notářkou JUDr. Miroslavou Protivovou – dále jen „Notářský zápis“). Z obsahu dovolání však nelze dovodit, jaké konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva má dovolatel na mysli, ani jaké kritérium přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. považuje ve vztahu k nim za splněné, a dovolání je proto vadné.
6. Měl-li snad dovolatel na mysli (s přihlédnutím k obsahu dovolání), že se odvolací soud odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1630/2002, a ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4113/2009, když požadavek oprávněné na vyklizení nemovitosti neshledal v rozporu s dobrými mravy, nebylo by dovolání ani tak přípustné podle § 237 o. s. ř.
7. Nejvyšší soud opakovaně ve své rozhodovací praxi zdůraznil, že dobré mravy představují hmotněprávní korektiv. Návrh na výkon rozhodnutí je však úkonem procesně právním, jeho posuzování z hlediska rozporu či souladu s dobrými mravy jakožto morálními pravidly je tudíž nepřípadné, jelikož jde o využití možnosti vyplývající pro oprávněného (má-li za to, že povinnost nebyla splněna dobrovolně) z právního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. 20 Cdo 380/2016, uveřejněné pod č. 82/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v něm citovanou judikaturu).
8. Jestliže tedy odvolací soud nezastavil za použití korektivu dobrých mravů exekuci Notářského zápisu podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., vyřešil rozhodnou procesní otázku v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.
9. Dovolatelův odkaz na závěry výše citovaných rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1630/2002 a 22 Cdo 4113/2009 je nepřípadný, neboť tato rozhodnutí se týkají otázky rozporu výkonu práva s dobrými mravy v nalézacím řízení (v řízení o žalobě na vyklizení), nikoli v řízení exekučním (vykonávacím).
10. Pouze pro úplnost lze dodat, že v daném případě evidentně nešlo (dovolatel ani netvrdil okolnosti svědčící pro takový závěr) ani o důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. spočívající v podání tzv. šikanózního exekučního návrhu, jímž se rozumí takový návrh, jehož podání není primárně motivováno snahou domoci se plnění (tj. není respektován esenciální smysl a účel exekuce, oprávněný jím primárně nesleduje ochranu svého subjektivního práva), ale má sloužit k postihu povinného z jiného důvodu, např. zatížit jej náhradou nákladů řízení, jako reakce na legální využití důkazních prostředků k prokázání tvrzení (protiprávního jednání protistrany) v jiném sporu mezi účastníky apod. (v podrobnostech srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 20 Cdo 925/2021, a ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 20 Cdo 1115/2024, či nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14, uveřejněný pod č. 218/2015 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu).
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 1. 2025
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu