20 Cdo 1115/2024-451
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněných a) P. O., a b) J. O., oběma zastoupeným Mgr. Ester Šamajovou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Křížkovského 617/10, proti povinné J. B., pro vymožení nepeněžitého plnění, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 EXE 13523/2017, o dovolání povinné proti unesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2022, č. j. 9 Co 21/2021-324, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Okresní soud v Ostravě (dále též jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 6. 8. 2020, č. j. 48 EXE 13523/2017-196, zamítl návrh povinné ze dne 19. 4. 2018, ve znění podání ze dne 25. 4. 2018, 16. 5. 2019 a 16. 1. 2020 na zastavení exekuce. Exekučními tituly jsou rozhodnutí Magistrátu města Havířova, odbor stavebního a silničního správního úřadu, ze dne 9. 12. 2014, č. j. SSSÚ/ 119097/2011-6, a ze dne 7. 11. 2013, č. j. SSSÚ/96574/2012-7. Exekuce je vedena k vymožení povinnosti povinné odstranit stavbu elektro přípojky – zemní kabelové přípojky NN a stavbu přípojky vody – zemní PE DN 25, jež jsou blíže popsány v exekučních titulech a nacházejí se na pozemcích parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY. Povinná v návrhu na zastavení exekuce namítala, že exekuce je nepřípustná z důvodu probíhajícího civilního řízení u Okresního soudu ve Frýdku- Místku pod sp. zn. 14 C 253/2015, jehož předmětem je zřízení služebností spočívajících ve vedení přípojek. Soud prvního stupně konstatoval, že výsledek tohoto nalézacího řízení nemůže mít žádný bezprostřední vliv na existenci exekučních titulů – správních rozhodnutí, neboť se jedná o soukromoprávní spor mezi účastníky a nemůže v něm přímo dojít ke změně či zrušení exekučních titulů. Uvedl, že rovněž ostatní námitky povinné týkající se skutkových okolností zřízení přípojek nepředstavují relevantní důvody pro zastavení exekuce, protože se týkají věcné správnosti exekučních titulů; exekuční soud je obsahem exekučních titulů vázán a v exekučním řízení nelze jejich věcnou správnost přezkoumávat. Není podstatné ani to, zda odstraňované stavby provedla sama povinná či jak došlo k jejich vzniku.
2. Krajský soud v Ostravě (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se exekuce zastavuje ve vztahu k pozemku povinné parc. č. XY v k. ú. XY, a ve zbytku usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud uvedl, že oba exekuční tituly vycházejí ze závěru, že vlastníkem přípojek je povinná. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudky ze dne 12. 4. 2019, č. j. 14 C 253/2015-230, a ze dne 6. 11. 2020, č. j. 14 C 253/2015-450, zamítl žalobu povinné, kterou se vůči oprávněným (žalovaným) domáhala zřízení služebnosti ve vedení a údržbě inženýrských sítí – přípojky elektřiny na služebních pozemcích parc. č. XY a XY ve prospěch panujícího pozemku parc. č. XY a vodovodní přípojky na služebném pozemku parc. č. XY ve prospěch panujícího pozemku parc. č. XY, vše v k. ú. XY, a to v rozsahu stanoveném geometrickými plány. Okresní soud ve Frýdku-Místku uzavřel, že v případě přípojky elektřiny se nejedná o případ, se kterým zákon spojuje vznik služebnosti rozhodnutím soudu, kdy povinná si musela být vědoma, že buduje přípojku bez souhlasu vlastníků dotčených pozemků, a v případě vodovodní přípojky se nepodařilo zjistit, kdo ji postavil, resp. která osoba ji na své náklady pořídila, a povinná proto není jejím vlastníkem.
3. Odvolací soud exekuci částečně zastavil ohledně odstranění přípojek z pozemku povinné parc. č. XY, neboť exekučními tituly jsou správní rozhodnutí, jejichž vymáhání primárně přísluší správnímu orgánu; oprávněným jako osobám, které v exekučním řízení chrání svá subjektivní práva, pak přísluší domáhat se vymožení povinnosti pouze v rozsahu, který se bezprostředně dotýká jejich pozemku, a tedy zasahuje do jejich práv.
4. Odvolací soud dále uzavřel, že exekuce je vedena za základě pravomocných a vykonatelných exekučních titulů, které nebyly změněny, zrušeny ani se nestaly neúčinnými a na tom nemůže nic změnit ani výsledek řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 14 C 253/2015, neboť závěry v něm vyslovené nemají žádný přímý vliv na exekuční tituly a jejich obsah. Skutečnost, že si správní orgán a soudy vyhodnotily předběžnou otázku vlastnictví vodovodní přípojky odlišně, nemůže být důvodem k zastavení exekuce a nenaplňuje kritérium zjevné nespravedlnosti. Exekuční soud je obsahem exekučního titulu vázán a nepřísluší mu jej věcně přezkoumávat; bylo na povinné, aby se v řízení, z nějž exekuční tituly vzešly, bránila. Podle odvolacího soudu není důvodem k zastavení exekuce ani skutečnost, že elektrická přípojka je odpojena a nezatěžuje pozemek oprávněných, neboť nikdo nemůže být nucen strpět faktickou existenci nepovolené stavby na svém pozemku, a to ani za cenu zvýšených nákladů na odstranění této stavby.
5. Povinná v dovolání, jež bylo sepsáno advokátem, namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když se dostatečně nevypořádal s rozporem, v rámci kterého bylo jiným okresním soudem v řízení týkajícím se jiného nároku, avšak týchž věcných práv, rozhodnuto o právním postavení povinné rozdílně, než bylo rozhodnuto nalézacím soudem v této věci, což zakládá stěžejní nesoulad v právních poměrech povinné. Povinná má za to, že z hlediska právní jistoty je nepřípustné, aby byla soudy stejná právní otázka týkající se týchž práv a účastníků posuzována v různých řízeních různě. Okresním soudem ve Frýdku-Místku v řízení vedeném pod sp. zn. 14 C 253/2015 bylo v jiné věci, v níž se povinná domáhala zřízení věcného břemene k přípojce vody, jejíž odstranění je povinné nařízeno exekučním titulem, dovozeno, že povinná není vlastníkem této přípojky. Přesto odvolací soud podle dovolatelky nesprávně konstatoval, že tento závěr není pro exekuční řízení podstatný a nemá vliv na exekuční tituly. Odvolací soud nepovažoval za rozhodné, že jiným soudem bylo pravomocně rozhodnuto o tom, že povinná není vlastníkem přípojky vody, dispozice s níž je jí však nařízena exekucí, jejíhož zastavení se povinná domáhá. Povinná zdůraznila, že rozporem závěrů soudů v řízení o zřízení věcného břemene a v exekučním řízení je významně narušeno legitimní očekávání povinné na to, že soudy budou stěžejní otázky práva posuzovat konzistentně.
6. Podle dovolatelky exekuční soudy došly k nesprávnému závěru, že povinné svědčí pasivní legitimace, a nevypořádaly se dostatečně s námitkami povinné, že není osobou povinnou předmětné přípojky odstranit. Dovolatelka uvedla, že v soudním řízení opakovaně tvrdí, že není stavebníkem ani vlastníkem staveb – přípojek ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon, a nemůže tak s nimi disponovat, tedy ani je na své náklady odstranit. Povinná uvádí, že již ve stádiu vydání exekučních titulů došlo k bezohlednému přístupu k šetření práv povinné (byla jí uložena povinnost zakládající se na právní skutečnosti, která nebyla v řízení dostatečně osvědčena). Pokud se jedná o elektro přípojku, její odstranění považuje povinná s ohledem na všechny okolnosti případu za neúčelné, nadbytečné a částečně kontraproduktivní, neboť tato přípojka oprávněné dotčené pozemky nijak neomezuje ani neohrožuje jejich bezpečnost či jiný zákonem chráněný zájem. Povinné navíc bylo v minulosti ze strany ČEZ sděleno, že neodstranění tohoto typu přípojek je běžná praxe. Povinná se proto domnívá, že výkon rozhodnutí v souvislosti s touto povinností nabývá charakteru šikanózního výkonu práva.
7. Dovolatelka je toho názoru, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v důsledku toho, že věc nesprávně právě posoudil, když bez dostatečné opory v právu a prokázaných skutečnostech učinil závěr, že povinná je vlastníkem přípojek a jako taková je osobou zavázanou povinnostmi uloženými jí na základě exekučních titulů. Povinná navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se exekuce zastavuje.
8. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též jen „o. s. ř.“. Dovolání není přípustné.
9. Je výrazem ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98 (uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002 (uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1570/2003 (uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), ze dne 21. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2273/2008, a ze dne 5. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 4548/2007]. Exekuční řízení je ze své podstaty určeno pouze pro faktický výkon rozhodnutí, nikoli pro autoritativní nalézání práva. Stejně tak není řízením přezkumným (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 871/11, bod IV, nebo nález ze dne 3. 4. 2012, sp. zn. IV. ÚS 2735/11, bod 14, 15, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2023, sp. zn. 20 Cdo 2564/2023). Případné vady nalézacího řízení do řízení vykonávacího nepřenášejí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3547/2006, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2512/2021).
10. Judikatura Ústavního soudu, jejíž závěry Nejvyšší soud převzal (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 3194/18, nebo ze dne 1. 11. 2016, sp. zn. II. ÚS 2230/16, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 20 Cdo 52/2020, ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2162/2020, ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3478/2020, ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 806/2020, ze dne 4. 5. 2021, sp. zn. 20 Cdo 881/2021), připouští, že výjimečně může dojít k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. i v případě soudního rozhodnutí, jestliže by exekuce vedla ke zjevné nespravedlnosti nebo byla v rozporu s principy právního státu. Prostor pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. se vytváří jen tehdy, když „nespravedlnost“ plnění přisouzeného exekučního titulu je již s ohledem na zcela základní okolnosti případu (k přezkumu všech okolností případu není exekuční soud povolán) natolik zjevná, že je nezbytné zasáhnout z pozic argumentačně mimořádně silných, tj. měl-li by být vykonán exekuční titul, který je svým obsahem v kolizi se základními principy demokratického právního řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 20 Cdo 4022/2017, ze dne 12. 11. 2019, sp. zn. 20 Cdo 3459/2019, ze dne ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2179/2021, nebo bod 16 nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. II. ÚS 502/17).
11. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je dále ustálena v tom směru, že důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. je dán i v případě specifického jednání oprávněného, které je zneužitím práva a může spočívat v podání tzv. šikanózního exekučního návrhu. Tím se rozumí takový návrh, jehož podání není primárně motivováno snahou domoci se plnění (tj. není respektován esenciální smysl a účel exekuce, oprávněný jím primárně nesleduje ochranu svého subjektivního práva), ale má sloužit k postihu povinného z jiného důvodu, např. zatížit jej náhradou nákladů řízení, jako reakce na legální využití důkazních prostředků k prokázání tvrzení (protiprávního jednání protistrany) v jiném sporu mezi účastníky apod. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.
7. 2016, sp. zn. 20 Cdo 366/2016, ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3599/2017, ze dne 2. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 562/2018, ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3405/2018, ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2245/2020, ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 20 Cdo 925/2021, ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. 20 Cdo 2179/2021, nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3216/14). Důvodem pro zastavení exekuce tedy může být jednání či naopak nečinnost oprávněného před zahájením exekuce, pokud v přímém spojení s exekučním návrhem vede nikoliv k prosazení práva stanoveného exekučním titulem, ale sleduje se jím zcela jiný účel, jímž je poškození povinného jiným způsobem než samotnou realizací exekučního titulu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
10. 2018, sp. zn. 20 Cdo 3405/2018). Jedná se např. o situaci, kdy byl povinný objektivně připraven dobrovolně plnit exekučním titulem uloženou povinnost, avšak oprávněný tomu prokazatelně bránil, ať již neposkytnutím smluvní či zákonné součinnosti (např. u platební povinnosti sdělením čísla bankovního účtu či adresy, na níž lze plnit poštovní poukázkou) nebo nedodržením povinným žádané a z hlediska již existujícího prodlení akceptovatelné lhůty k plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.
1. 2019, sp. zn. 20 Cdo 1532/2018, či ze dne 6. 9. 2021, sp. zn. 20 Cdo 925/2021).
12. Správní orgán v exekučních titulech uložil povinné odstranit vodovodní přípojku a elektropřípojku, přičemž vycházel ze závěru, že povinná je jejich vlastníkem. Tvrdí-li dovolatelka, že vlastníkem vodovodní přípojky není a že exekuční soud nerespektoval závěry, k nimž dospěl Okresní soud ve Frýdku- Místku v řízení vedeném pod sp. zn. 14 C 253/2015, rozporuje věcnou správnost exekučních titulů, která nemůže být v exekučním řízení zpochybněna a přezkoumávána. Exekuční soud je vázán exekučním titulem (a je povinen z něj vycházet), nikoli rozhodnutím Okresního soudu ve Frýdku-Místku v citované věci, která se exekučních titulů netýká a jejímž meritem ani nebyla otázka vlastnického práva k předmětným přípojkám, ale problematika zřízení služebností ve vedení a údržbě inženýrských sítí (vodovodní a přípojky a přípojky elektřiny). V exekučním řízení nebylo zjištěno (a dovolatelka ani netvrdila), že by byly exekuční tituly zrušeny či jinak odstraněny jejich účinky, ať již v odvolacím řízení či v rámci správního soudnictví.
13. Dovolací soud neshledává, že by domněnka povinné o neúčelnosti a nadbytečnosti odstranění elektropřípojky byla natolik mimořádnou okolností, která by odůvodňovala prolomení citované zásady zákazu věcného přezkumu exekučního titulu či snad závěr o šikanózní povaze exekučního návrhu. Nejvyšší soud nemá důvodu z dosud soudy zjištěných skutečností usuzovat na jinou motivaci oprávněných k podání exekučního návrhu než právě vymožení jejich práva (ochranu jejich vlastnického práva) podle exekučních titulů, tj. odstranění předmětných přípojek, jež byly neoprávněně a bez jejich souhlasu vybudovány na pozemcích v jejich vlastnictví.
14. Protože rozhodnutí odvolacího soudu je zcela v souladu se shora citovanou ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání povinné podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
15. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. 9. 2024
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu