26 Cdo 412/2024-203
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody a nemajetkové újmy, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2021, č. j. 22 Co 34/2021-39, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Co 34/2021, o dovolání žalobce proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022, č. j. 22 Co 34/2021-49ai, a Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 7. 2022, č. j. 4 Co 153/2022-49as, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Městský soud v Praze (soud prvního stupně) usnesením ze dne 8. 6. 2022, č. j. 22 Co 34/2021-49ai, zastavil řízení o žalobě pro zmatečnost podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek za žalobu pro zmatečnost ani ve lhůtě stanovené usnesením ze dne 13. 12. 2021, č. j. 22 Co 34/2021-49v, které bylo žalobci
2. Vrchní soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 18. 7. 2022, č. j. 4 Co 153/2022-49as, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
3. Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně i proti usnesení soudu prvního stupně podal žalobce (dovolatel) – nezastoupen advokátem – dovolání, v němž (opět) požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce.
4. Soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 10. 2022, č. j. 22 Co 34/2021-49aah, dovolatele vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši 4 000 Kč s poučením, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno. Usnesení bylo dovolateli doručeno dne 24. 10. 2022, dovolatel však ve stanovené lhůtě soudní poplatek za dovolání nezaplatil. Na výzvu reagoval pouze další žádostí o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta.
5. Nejvyšší soud je soudem funkčně příslušným k projednání dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále též jen „o. s. ř.“). Jestliže dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně (proti němuž je zásadně přípustné odvolání), funkční příslušnost k jeho projednání není občanským soudním řádem upravena; přitom nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jelikož usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2022, č. j. 22 Co 34/2021-49ai, proti němuž dovolání rovněž výslovně směřuje, je rozhodnutím soudu prvního stupně (a nikoli rozhodnutím odvolacího soudu), dovolací soud řízení o dovolání proti němu podle § 104 odst. 1 a § 243b o. s. ř. zastavil.
6. Podáním dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vznikla dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [§ 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „zákon o soudních poplatcích“]. Jelikož dovolatel soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě nezaplatil, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích a § 243f odst. 2 o. s. ř. zastavil.
7. Nerozhodoval-li soud prvního stupně o opakované - mechanické a novými skutečnostmi neodůvodněné - žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení a předložil-li věc přímo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání, postupoval v souladu s ustálenou judikaturou. Žalobce totiž dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval (jak vyplývá i z výčtu obsaženého v usnesení soudu prvního stupně ze dne 20. 10. 2022, č. j. 22 Co 34/2021-49aah). Z jeho postoje v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si je povinnosti zaplatit soudní poplatek vědom, platit jej však nehodlá a pouze opakovaně podává neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021).
8. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci a vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. a), b) o. s. ř.] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
9. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 4. 2024
Mgr. Lucie Jackwerthová pověřená členka senátu