26 Cdo 457/2024-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Mgr. Jany Misiačkové a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobce P. R., proti žalované Oblastní nemocnici Jičín a. s., se sídlem v Jičíně – Valdické Předměstí, Bolzanova 512, IČO 26001551, o žalobě pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2022, č. j. 21 Co 135/2022-60, 21 Co 136/2022-60, a proti usnesení Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 10 C 107/2021, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2022, č. j. 1 Nc 650/2022-4, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2022, č. j. 5 Co 235/2022-10, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2022, č. j. 1 Nc 650/2022-4, se zastavuje. II. Řízení o dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2022, č. j. 5 Co 235/2022-10, se zastavuje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Vrchní soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 6. 12. 2022, č. j. 5 Co 235/2022-10, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze (soud prvního stupně) ze dne 17. 8. 2022, č. j. 1 Nc 650/2022-4, jímž tento soud vyslovil místní nepříslušnost k projednání žaloby pro zmatečnost proti „rozhodnutí Krajského soudu v Praze, sp. zn. 21 Co 135, 136/2022, a proti rozhodnutí Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. 10 C 107/2021“ a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému.
2. Usnesení soudu prvního stupně i soudu odvolacího napadl žalobce dovoláním a požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení advokáta Mgr. Tomáše Marka jeho zástupcem.
3. Řízení o dovolání proti usnesení soudu prvního stupně Nejvyšší soud podle § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zastavil, neboť dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána ani funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání – srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
4. Podáním dovolání proti usnesení odvolacího soudu vznikla dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [§ 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů]. Dovolatel soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě nezaplatil, ačkoli byl k zaplacení vyzván a řádně poučen o procesních následcích nezaplacení (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne ze dne 6. 12. 2023, č. j. 1 Nc 650/2022-188).
5. Soud prvního stupně tak nepochybil, jestliže nepřihlížel k žádosti dovolatele o osvobození od placení soudního poplatku, neboť ze strany žalobce se vzhledem k počtu řízení, kterých zahájil stovky a která nemohou být úspěšná, jedná o zjevné zneužití procesních práv.
6. Nelze totiž přehlédnout, že stávající procesní postup dovolatele postrádá jakýkoli praktický smysl a Nejvyššímu soudu je z rozhodovací činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, a v průběhu řízení o těchto žalobách podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i řádných i mimořádných opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9.2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016, ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 27 Cdo 46/2021, nebo ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2424/2022).
7. Dovolací soud proto řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích zastavil.
8. Skutečnost, že žalobce není zastoupen advokátem, ani nedoložil, že sám má odpovídající právnické vzdělání, není podstatná, protože rozhodovací praxe dovolacího soudu je ustálena v závěru, že zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku má přednost (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSCR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) před zastavením dovolacího řízení pro nedostatek povinného zastoupení.
9. O odkladu právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle § 243 o. s. ř. nelze uvažovat, je-li zřejmé, že samotnému dovolání nemůže být vyhověno. Za situace, kdy Nejvyšší soud bez zbytečných odkladů po předložení věci řízení o dovolání zastavil, nerozhodoval již samostatně o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
10. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 3. 2024
JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu