26 Cdo 5245/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v
právní věci žalobce M. Š., zastoupeného Mgr. Jiřím Hrbkem, advokátem se sídlem
v Praze 4, Komořanská 63/42, proti žalovanému hlavnímu městu Praha, se sídlem v
Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Ing. Světlanou
Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18,
o zaplacení částky 433.987 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 130/2008, o dovolání žalovaného proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 23. června 2016, č. j. 14 Co 260/2016-205, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalovaný napadl dovoláním usnesení odvolacího soudu, kterým změnil usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 5. 2016, č. j. 15 C 130/2008-191, tak,
že nepřerušil řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl.
II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.) do pravomocného skončení dovolacího řízení
(vedeného u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 26 Cdo 3684/2016) o dovolání
žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2015, č. j. 18
Co 193/2015-762.
Dovolání žalovaného není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. Úvaha
odvolacího soudu o tom, že přerušení řízení není účelné a bylo by v rozporu se
zásadou hospodárnosti řízení, není zjevně nepřiměřená a je i v souladu s
judikaturou Nejvyššího soudu.
Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5471/2015) platí, že přerušení řízení
na dobu do pravomocného rozhodnutí o dovolání v související věci je možné (jen)
výjimečně s poukazem na zásadu hospodárnosti (účelnosti), pouze je-li
odůvodněna obava, že by účastník řízení byl při nepřerušení řízení vystaven
mimořádně tíživým a neodčinitelným následkům pro případ, že by související
pravomocné rozhodnutí, které bylo podkladem pro rozhodnutí, bylo později
zrušeno nebo změněno. Postup podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. záleží vždy
na individuální situaci, zda má související řízení pro věc natolik zásadní
význam, že by si danou otázku nebylo možné předběžně posoudit v tomto řízení,
jeho smyslem je zajistit hospodárnost řízení i s ohledem na celkovou délku
řízení, tak aby nedocházelo ke zbytečným průtahům (srovnej usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 22 Cdo 572/2014, odůvodnění rozsudku
Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 5270/2009).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1
věty první o. s. ř. odmítl.
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním
napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a
jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. března 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu