26 Cdo 538/2004
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Feráka a soudců JUDr. Roberta Waltra a Doc. JUDr. Věry Korecké,
CSc., ve věci žalobců a) P. H., b) H. H., c) H. B., a d) P. H., zastoupených
advokátem, proti žalované O. P., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 18 C 165/99, o dovolání žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č. j. 18 Co
254/2003-225, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2003, č.
j. 18 Co 254/2003-225, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 6 (soud prvního stupně) – poté co jeho
předchozí, zamítavý rozsudek ze dne 29. 1. 2002, č.j. 18 C 165/99-128, byl
usnesením Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2002, č.j. 18 Co 185/2002-148,
zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení – rozsudkem ze dne 20. 2. 2003 (v
písemném vyhotovení chybně uvedeno 20. 2. 2002), č.j. 18 C 165/99-186, přivolil
k výpovědi z nájmu bytu č. 4, o velikosti 2+1 s přísl., II.
kategorie, v 2. podlaží domu čp. 806 v P., k. ú. B. (dále „předmětný byt“),
kterou dali žalobci žalované dne 9. 7. 1999 a 8. 3. 2000, určil, že tříměsíční
výpovědní lhůta počne běžet prvým dnem kalendářního měsíce následujícího po
právní moci rozsudku a žalované uložil předmětný byt vyklidit a vyklizený
předat žalobcům do patnácti dnů od zajištění náhradního bytu; dále rozhodl o
nákladech řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že výpovědní důvod
podle § 711 odst. 1 písm. d) obč. zák., uplatněný ve výpovědi dané žalobci
(spoluvlastníky domu, ve kterém se nachází předmětný byt) žalované (nájemkyni
předmětného bytu), není dán potud, že žalobci neprokázali, že by právě žalovaná
instalovala bez stavebního povolení a kolaudačního rozhodnutí v bytě plynový
kotel, avšak je dán potud, že žalovaná nezaplatila za dobu delší než tři měsíce
nájemné v plné výši.
K odvolání žalobců i žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne
28. 11. 2003, č. j. 18 Co 254/2003-225, změnil rozsudek soudu prvního stupně
tak, že žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu předmětného bytu zamítl; dále
rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil s
názorem soudu prvního stupně, že předpoklady přivolení k výpovědi z nájmu
nejsou dány, pokud byla jako důvod výpovědi uplatněna instalace plynového
kotle, neboť na základě doplnění dokazování odvolací soud zjistil, že instalaci
provedli předchozí nájemníci, a žalované nemůže být dáno k tíži, že předmětný
byt užívala ve stavu, v jakém se nacházel při jejím nastěhování. Na rozdíl od
soudu prvního stupně však dále neshledal ani existenci výpovědního důvodu
neplacení nájemného, když dospěl k závěru, že žalovaná není typickou
„neplatičkou nájemného“, jelikož bylo prokázáno, že měla za to, že má vůči
žalovaným pohledávku z titulu slevy z nájemného, kterou hodlala proti nájemnému
kompenzovat tím, že neplatila nájemné v plné výši, rozdíl však skládala do
notářské úschovy a jakmile jí bylo soudem sděleno, že nemá pohledávku za
žalobci, rozdíl uhradila. Dále žalovaná prokázala, že v jednom případě k
opožděné platbě došlo chybou banky a v jednom případě v důsledku toho, že byla
okradena.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož
přípustnost opírali o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a v němž
uplatnili dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (řízení je
postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), §
241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci) a § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového
zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném
dokazování). Naplnění uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 písm.
b) o.s.ř. spatřují dovolatelé především v tom, že v neplacení nájemného
neshledal odvolací soud naplnění výpovědního důvodu dle § 711 odst. 1 písm. d)
obč. zák. V této souvislosti namítali, že složení části nájemného do notářské
úschovy nelze považovat za splnění závazku, neboť nebyly dány podmínky uvedené
v § 568 obč. zák. Skutečnost, že žalovaná v průběhu řízení dlužnou částku
uhradila, označili dovolatelé za irelevantní s tím, že důvodnost výpovědi je
třeba zkoumat dle stavu v době doručení výpovědi. Žalovaná objektivně neměla
vůči žalobcům žádnou pohledávku, a proto podle jejich názoru nebyla oprávněna
neplatit část nájemného. Odvolací soud též dle přesvědčení dovolatelů
nekriticky převzal tvrzení žalované, že jednou zaplatila pozdě vinou banky a
jednou proto, že byla okradena, aniž by žalovaná k těmto tvrzením předložila
důkazy. Navíc nájemné platila z účtu své dcery, a tudíž není zřejmé, jak
nezaplacení nájemného souvisí s údajným okradením. Dovolatelé dále poukázali na
to, že dali žalované výpověď též proto, že plynový kotel a etážové topení
užívala bez jejich souhlasu a ačkoliv z jejich výzev věděla, že tak činí v
rozporu s právními předpisy a že technické provedení tohoto topení je v rozporu
s příslušnými technickými normami a je životu nebezpečné. Soudy obou stupňů
dospěly k závěru, že tento výpovědní důvod není dán proto, že žalovaná topení
neinstalovala, nezabývaly se jím však v celém výše uvedeném rozsahu. V tom
žalobci spatřují též dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. Současně
jsou žalobci toho názoru, že je uvedenými okolnostmi naplněn dovolací důvod dle
§ 241a odst. 3 o.s.ř., neboť soud nepokládal za zjištěnou podstatnou
skutečnost, která bez dalšího z obsahu spisu vyplývá. Navrhli, aby rozsudek
odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že setrvává na svých
dosavadních stanoviscích a nic nedoplňuje, neboť spis je kompletní.
Dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky
řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky
advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 o.s.ř.), a je podle § 237 odst. 1
písm. a) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu,
jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí
odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán
uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout k vadám řízení
uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř.
(jejich existence nebyla tvrzena a ze spisu se nepodává) a k tzv. jiným vadám
řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Námitku, že odvolací soud pominul, že výpověď byla žalované dána i z
toho důvodu, že plynový kotel a topení užívala, ačkoliv z výzev žalobců věděla,
že tak činí bez souhlasu pronajímatelů, v rozporu s právními předpisy a že
technické provedení topení je v rozporu s technickými normami a je životu
nebezpečné, neshledal dovolací soud opodstatněnou, neboť odvolací soud v
odůvodnění svého rozhodnutí k této námitce výslovně uvedl, že žalované nemůže
být dáno k tíži, že předmětný byt užívala ve stavu, v jakém se nacházel při
jejím nastěhování.
Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.
lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním
posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud
posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo
právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný
skutkový stav nesprávně aplikoval.
S přihlédnutím k právnímu posouzení věci odvolacím soudem a k obsahové
konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s.
ř. půjde v dovolacím řízení o posouzení správnosti právního závěru, že vzhledem
ke zjištěným skutečnostem není naplněn výpovědní důvod podle § 711 odst. 1
písm. d/ obč. zák. spočívající v neplacení nájemného žalovanou za dobu delší
než tři měsíce.
Podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. může pronajímatel s přivolením
soudu vypovědět nájem bytu, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti
vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za
plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce.
Podle právního názoru zaujatého opakovaně Nejvyšším soudem České
republiky z ustanovení § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. vyplývá, že neplacení
nájemného nebo úhrad za plnění poskytovaná s užíváním bytu nájemcem po dobu
delší než tři měsíce je zákonem výslovně označováno jako hrubé porušení
povinnosti nájemcem bytu, které zakládá důvod výpovědi nájmu bytu
pronajímatelem (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2001,
sp. zn. 26 Cdo 532/2000, uveřejněné pod poř. č. 144 v sešitě č. 12 z roku 2001
časopisu Soudní judikatura, rozhodnutí ze dne 12. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo
1716/2000). Za neplacení nájemného ve smyslu § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.
se považuje i situace, kdy nájemce neplatí nájemné v plné výši, tedy je placeno
v nižší částce než dohodnuté, resp. v částce nižší než jednostranně zvýšené. Z
žádného právního předpisu nevyplývá možnost, aby si nájemce v případě
nesouhlasu s výší nájemného sám nájemné snížil. Nesouhlasí-li nájemce s výší
nájemného, může se bránit podáním příslušné žaloby u soudu (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 26 Cdo 585/2002). Z toho, co bylo
uvedeno, nutně plyne, že okolnosti, pro které nájemce platil nájemné v nižší
částce, nemohou mít právní relevanci pro posouzení naplněnosti skutkové
podstaty výpovědního důvodu podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. (srov.
rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 26 Cdo 513/2001, a sp.
zn. 26 Cdo 514/2001).
Soudní praxe je rovněž zajedno v názoru, že i v případě výpovědi z
nájmu bytu pro neplacení nájemného soud existenci výpovědního důvodu posuzuje k
okamžiku doručení výpovědi, a že i v případě, kdy je naplněn výpovědní důvod
podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák., nemusí soud žalobě na přivolení k
výpovědi z nájmu bytu vyhovět s ohledem na § 3 odst. 1 obč. zák. za
předpokladu, že nájemce dlužné nájemné po doručení výpovědi uhradil; při
posouzení věci z hlediska § 3 odst. 1 obč. zák. lze též přihlédnout k
okolnostem (důvodům), pro které nájemce nájemné neplatil (srov. rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1706/97, uveřejněný jako R
43/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Soud přitom přihlíží též k
době, která uplynula od porušení povinností zakládajících výpovědní důvod podle
§ 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3.
1999, sp. zn. 20 Cdo 2059/98, uveřejněný pod poř. č. 86 v sešitě č. 9 z roku
1999 časopisu Soudní judikatura).
Zaujal-li tedy v souzené věci odvolací soud právní názor, že výpovědní důvod
podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč. zák. spočívající v nezaplacení nájemného za
dobu delší než tři měsíce není dán proto, že žalovaná není typickou
„neplatičkou nájemného“, že měla za to, že má vůči žalovaným pohledávku,
kterou hodlala proti nájemnému kompenzovat tím, že neplatila nájemné v plné
výši, rozdíl však skládala do notářské úschovy a jakmile jí bylo soudem
sděleno, že nemá pohledávku za žalobci, rozdíl uhradila, a že v jednom případě
k opožděné platbě došlo chybou banky a v jednom případě v důsledku toho, že
byla žalovaná okradena, není jeho právní posouzení věci správné.
S ohledem na uvedené závěry je předčasné zabývat se námitkou proti
skutkovému zjištění týkajícímu se důvodů dvou opožděných plateb nájemného.
Dovolací soud proto podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil
napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu podle § 243b odst. 3 věty první
o.s.ř. vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d
odst. 1 věta první za středníkem o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení,
včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. prosince 2004
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu