26 Cdo 5709/2016-147
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v
právní věci žalobkyně RESIDOMO, s.r.o., se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě,
Gregorova 2582/3, IČO 05253268, proti žalovaným 1) Z. S., narozenému XY, trvale
bytem XY a 2) M. B. narozené XY, trvale bytem XY, o zaplacení částky 36.448 Kč
s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod
sp. zn. 114 C 517/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v
Ostravě ze dne 23. června 2016, č. j. 71 Co 46/2016-98, t a k t o :
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobou podanou dne 28. 5. 2015 se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení
částky 36.448 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že na základě nájemní smlouvy
ze dne 4. 7. 2014 užívali byt č. 7 na adrese XY a že za období od 1. 8. 2014 do
31. 12. 2014 dluží na nájemném 22.498 Kč a na službách spojených s užíváním
bytu částku 13.950 Kč. Spolu s dlužným nájemným žádala zaplacení úroku z
prodlení ve výši 25 % ročně, sjednaného v nájemní smlouvě, a spolu s úhradou
služeb poplatek z prodlení v zákonné výši, to vše vždy ode dne následujícího po
splatnosti jednotlivých částek. Po vyúčtování služeb za rok 2014 vzala žalobu v
částce 3.678 Kč s poplatkem z prodlení zpět.
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (soud prvního stupně) rozsudkem ze
dne 5. 11. 2015, č. j. 114 C 517/2015-47, ve znění usnesení ze dne 9. 3. 2016,
č. j. 114 C 517/2015-69, zastavil řízení co do částky 3.678 Kč s příslušenstvím
(výrok I.), uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni 32.770 Kč s
příslušenstvím (výrok II.), zamítl žalobu co do ročního úroku z prodlení ve
výši 16,95 % z částky 4.498 Kč od 6. 8. 2014 do 5. 9. 2014, z částky 8.998 Kč
od 6. 9. 2014 do 5. 10. 2014, z částky 13.498 Kč od 6. 10. 2014 do 5. 11. 2014,
z částky 17.998 Kč od 6. 11. 2014 do 5. 12. 2014 a z částky 22.498 Kč od 6. 12.
2014 do zaplacení (výrok III.) a rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit
žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 8.360 Kč (výrok
IV.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne
23. 6. 2016, č. j. 71 Co 46/2016-98, potvrdil napadený zamítavý výrok III.
rozsudku soudu prvního stupně (výrok I.), výrok IV. změnil tak, že žalovaní
jsou povinni zaplatit žalobkyni na nákladech řízení společně a nerozdílně
náhradu nákladů řízení ve výši 7.658 Kč (výrok II.), a rozhodl, že žádný z
účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III.).
Odvolací soud shledal ujednání ve smlouvě o nájmu bytu ze dne 4. 7. 2014, v
němž si účastníci sjednali smluvní úrok z prodlení ve výši 25 % ročně z dlužné
částky (za prodlení s platbou nájemného), v rozporu se zákonem s odůvodněním,
že v případě nájmu bytu je sjednání jakýchkoliv úroků z prodlení nad rámec
zákonem stanovené výše obcházením zákazu smluvní pokuty, a tudíž je podle § 580
odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neplatné.
Žalobkyni proto náleží pouze úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády
č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s
uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena
orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního
věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, jenž jí byl soudem
prvního stupně přiznán.
Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal a rozhodl o něm
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1.
1. 2014 do 29. 9. 2017 – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání bylo
podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky advokátního
zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval jeho přípustností.
Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o.
s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze
spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se
přitom nepřihlíží.
Dovolání zjevně směřuje proti rozhodnutí, v němž dovoláním napadeným výrokem
bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, když
kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení v dané věci činí 19.704 Kč (úrok ve výši
16,95 % z částky 4.498 Kč od 6. 8. 2014 do 5. 9. 2014 je 65 Kč, z částky 8.998
Kč od 6. 9. 2014 do 5. 10. 2014 je 125 Kč, z částky 13.498 Kč od 6. 10. 2014 do
5. 11. 2014 je 194 Kč, z částky 17.998 Kč od 6. 11. 2014 do 5. 12. 2014 je 251
Kč a z částky 22.498 Kč od 6. 12. 2014 do zaplacení je s ohledem na ustanovení
§ 238 odst. 2 o. s. ř. 19.069 Kč). Protože se nejedná o vztahy ze
spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy, Nejvyšší soud dovolání
žalobkyně jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
odmítl. Obdobně postupoval ostatně i v řadě svých dřívějších rozhodnutích
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2014, sp. zn. 26 Cdo
3560/2013, ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. 26 Cdo 4395/2014, ze dne 8. 12. 2015,
sp. zn. 26 Cdo 3009/2015, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5858/2016, ze dne
25. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4031/2017), přičemž jeho postup, který vyústil v
odmítnutí dovolání, nebyl shledán protiústavním (srov. usnesení Ústavního soudu
ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. IV. ÚS 1744/14, ze dne 10. 5. 2016, sp. zn. IV. ÚS
928/16, ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. III. ÚS 862/17, ze dne 9. 10. 2018, sp. zn.
II. ÚS 3598/17).
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího
řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 11. 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předseda senátu