Judikát 26 Cdo 681/2026
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01.04.2026
Spisová značka:26 Cdo 681/2026
ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:26.CDO.681.2026.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Dovolání
Zastavení řízení
Zastoupení
Dotčené předpisy:§ 241 odst. 1 o. s. ř. § 241b odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E 26 Cdo 681/2026-829
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou ve věci žalobců a) Bc. Ladislava Regnarda, se sídlem v Praze 1, Opatovická 160/18, IČO 70022275, a b) Terezie Regnardové, se sídlem ve Vendryni 154, IČO 73150274, proti žalovaným 1) TRISIA, a. s., se sídlem v Třinci, nám. Svobody 526, IČO 64610152, 2) Ing. Miroslavu Bednarzovi, se sídlem ve Vendryni 10, IČO 05594111, 3) Za kulturní Třinecko, spolku, se sídlem v Třinci, nám. Svobody 526, IČO 22679740, 4) statutárnímu městu Třinec, se sídlem v Třinci, Jablunkovská 160, IČO 00297313, a 5) TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a. s., se sídlem v Třinci, Průmyslová 1000, IČO 18050646, o nezákonné vyklizení nájemních prostor, vedené u Okresního soudu v ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 13 C 383/2024, o dovolání žalobců proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2025, č. j. 8 Co 93/2025-781, takto: Řízení o dovolání žalobců a) a b) se zastavuje.
Odůvodnění:
1. Okresní soud ve Frýdku-Místku (soud prvního stupně) usnesením ze dne 11. 3. 2025, č. j. 13 C 383/2024-720, odmítl žalobu ze dne 11. 8. 2024 v části, v níž se žalobci domáhali náhrady škody ve výši 4 000 000 Kč, nespecifikované smluvní pokuty a písemné omluvy (výrok I), zastavil řízení v části, v níž se žalobci vůči první žalované domáhali určení, že vyklizení tam specifikovaných nájemních prostor, které bylo provedeno po 12. 7. 2006, nebylo oprávněné (výrok II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III).
2. K odvolání žalobců Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 16. 6. 2025, č. j. 8 Co 93/2025-781, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I) a ve výroku II změnil tak, že se řízení nezastavuje (výrok II).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci – aniž by byli zastoupeni advokátem – dovolání.
4. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).
5. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
6. Podle § 241b odst. 2 o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné.
7. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí rozhodnout o věci samé. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.
8. Podle § 241b odst. 3 věty třetí o. s. ř.
nebyl-li nedostatek podmínky uvedené v § 241 ani ve lhůtě určené ke splnění této podmínky odstraněn, předseda senátu soudu prvního stupně dovolací řízení zastaví.
9. Podle § 243c odst. 3 věty třetí o. s. ř. nerozhodl-li předseda senátu soudu prvního stupně podle § 241b odst. 3 věty třetí, ačkoliv se nezdařilo odstranit nedostatek podmínky uvedené v § 241, rozhodne o zastavení dovolacího řízení pro nesplnění této podmínky dovolací soud.
10. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení. Z dovolání nevyplývá, že by dovolatelé byli právně zastoupeni, neprokázali ani netvrdili, že jsou zastoupeni advokátem nebo že mají sami právnické vzdělání. Nesplnili tedy zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, což je důvodem k zastavení dovolacího řízení.
11. Nejvyššímu soudu je známo, že dovolatelé dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podávají velké množství procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných. Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníka lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08, a ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 3921/17). K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud, k tomu srov. například usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu přímo k dovolatelům např. v usnesení ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. 21 Cdo 2299/2024, ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3107/2023, ze dne 22. 12. 2023, sp. zn. 29 Cdo 2131/2022, ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2805/2022, ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 176/2020.
12. Dovolatelé nebyli soudem prvního stupně vyzváni ke splnění podmínky povinného zastoupení (aby si zvolili advokáta pro podání dovolání proti napadenému usnesení), avšak v jiných sporech byli opakovaně ke splnění této podmínky vyzýváni. Dovolací soud proto konstatuje, že dovolatelé si musí být vědomi své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupeni, jelikož jim tato povinnost musí být nutně známa z předchozích řízení. Procesní postup dovolacího soudu je aprobován i v rozhodovací činnosti Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8.
8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13, ze dne 11. 5. 2022, sp. zn. I. ÚS 1077/22, nebo ze dne 14. 11. 2023, sp. zn. I. ÚS 2906/23). Nejvyšší soud má proto za to, že práva dovolatelů nebyla ohrožena, neboť poučení o náležitém zastoupení se jim (dříve) opakovaně dostalo a setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení by bylo postupem neefektivním a přehnaně formalistickým (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2024, sp. zn. IV. ÚS 3208/24).
13. Nejvyšší soud proto podle § 243c odst. 3 věty třetí ve spojení s § 241b odst. 2, § 104 odst. 2 a § 243f odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení zastavil pro nesplnění podmínky povinného zastoupení dovolatelů.
14. Dovolatelé nezaplatili ani soudní poplatek z dovolání.
Ačkoli si je dovolací soud vědom, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení pro nezaplacení soudního poplatku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněný pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele již nevyzýval, neboť z jejich postoje v tomto i v předcházejících řízeních je zřejmé, že si jsou povinnosti zaplatit soudní poplatek vědomi, platit jej však nehodlají a pouze opakovaně podávají neúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků a ustanovení právního zástupce a dlouhodobě tak zneužívají svého práva na soudní ochranu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1895/2019, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1255/2020, či ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1898/2020).
15. Vzhledem k tomu, že se tímto rozhodnutím dovolacího soudu řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 1. 4. 2026 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu