21 Cdo 2299/2024-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Malým v právní věci žalobců a) T. R. a b) L. R., proti žalovaným 1) TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a. s. se sídlem v Třinci – Starém Městě, Průmyslová č. 1000, IČO 18050646, a 2) České republice Ministerstvu práce a sociálních věcí se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Na Poříčním právu č. 376/1, IČO 00551023, o 18 018 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 14 C 155/2022, o dovolání žalobců a) a b) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2024, č. j. 30 Co 377/2023-172, takto:
Řízení o dovolání žalobců a) a b) se zastavuje.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
1. Městský soud v Praze (jako soud odvolací) usnesením ze dne 30. 1. 2024, č. j. 30 Co 377/2023-172, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 10. 2023, č. j. 14 C 155/2022-163, jímž tento soud vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku jako soudu místně příslušnému.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podali oba žalobci (nezastoupeni advokátem) dne 12. 2. 2024 dovolání.
3. Podáním dovolání žalobcům vznikla povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů].
4. Soud prvního stupně předložil věc k rozhodnutí dovolacímu soudu, aniž žalobce vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání, který žalobci nezaplatili.
5. Nejvyšší soud usnesením ze dne 3. 10. 2024, č. j. 21 Cdo 2299/2024-211, které bylo žalobci b) doručeno dne 6. 11. 2024, a usnesením ze dne 3. 10. 2024, č. j. 21 Cdo 2299/2024-213, které bylo žalobkyni a) doručeno dne 6. 11. 2024, vyzval oba žalobce, aby do 15 dnů ode dne doručení těchto usnesení zaplatili soudní poplatek za dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2024, č. j. 30 Co 377/2023-172, který činí podle položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků u každého z nich 4 000 Kč, a zároveň oba žalobce poučil, že nebude-li uvedený soudní poplatek za dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.
6. Dne 6. 11. 2024 doručili Nejvyššímu soudu podání nazvané „Stížnost a námitky absolutní neplatnosti právního jednání na Nejvyšší soud ČR“, v němž mimo jiné požádali o „úplné osvobození od soudních poplatků a nákladů řízení“.
7. Z obsahu spisu se podává (a dovolacímu soudu je i z jiné úřední činnosti známo), že dovolatelé dlouhodobě zneužívají svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podávají velké množství procesních podání, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků mimořádných, opakovaně podávají žádosti o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce (aniž by dokládali své majetkové poměry), přičemž tyto žádosti jsou soudy zamítány, nebo jsou řízení o těchto žádostech ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř. zastavována (dovolací soud zde odkazuje například na věci projednávané u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 21 Cdo 1661/2024, sp. zn. 26 Cdo 2959/2023, sp. zn. 30 Cdo 1208/2020 nebo sp. zn. 32 Cdo 2917/2019). Takové dlouhodobé a cílené počínání účastníků lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08 a ze dne 10. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 3921/17). K obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší soud, k tomu srov. konkrétně ve vztahu k dovolatelům např. usnesení ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3107/2023, ze dne 22. 12. 2023, 29 Cdo 2131/2022, ze dne 23. 11. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2805/2022, ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 30 Cdo 176/2020 a další.
8. Vzhledem k výše uvedenému má Nejvyšší soud za to, že dovolatelé procesními obstrukcemi dlouhodobě zneužívají svá procesní práva, a to nikoliv za účelem soudní ochrany, a způsobují bezdůvodné průtahy (procesní obtíže) v soudním řízení. Jejich postup tak podle § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. Zneužití procesního práva totiž může mít jak podobu snahy získat výhodu nepředvídanou procesním právem, tak i podobu maření řádného postupu v řízení. Má-li zneužití práva účastníkem podobu jeho procesního úkonu a není-li stanoveno jiné řešení, pak se k němu v souladu s § 41a odst. 3 o. s. ř. jako k nepřípustnému nepřihlíží (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2020, sp. zn. 33 Cdo 1030/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sp. zn. 32 Cdo 5201/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 499/2020).
9. Nejvyšší soud proto k žádostem dovolatelů o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení, které ničím nedoložili (přestože si při podání těchto žádostí s ohledem na mnohá předchozí poučení a rozhodnutí soudů o jejich opakovaných žádostech o osvobození od soudních poplatků museli být vědomi, že žadatel je povinen žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodnit a věrohodným způsobem soudu doložit své majetkové poměry nebo jejich případné změny, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti), nepřihlížel a těmito žádostmi dovolatelů se nezabýval.
10. Protože dovolatelé dosud nezaplatili soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byli vyzváni usneseními Nejvyššího soudu ze dne 3. 10. 2024, č. j. 21 Cdo 2299/2024-211, a č. j. 21 Cdo 2299/2024-213, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobců a) a b) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2024, č. j. 30 Co 377/2023-172, podle ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, zastavil.
11. Vzhledem k tomu, že se tímto rozhodnutím dovolacího soudu řízení o věci nekončí, bude rozhodnuto o náhradě nákladů vzniklých v tomto dovolacím řízení v konečném rozhodnutí soudu prvního stupně, popřípadě soudu odvolacího (§ 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2024
JUDr. Pavel Malý předseda senátu