26 Cdo 84/2025-107
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lucie Jackwerthové a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Romana Šebka, Ph.D., ve věci oprávněných a) V. Š., b) J. Š., zastoupených JUDr. Janem Opletalem, advokátem se sídlem v Praze 3, Jeseniova 586/99, proti povinné A. D., zastoupené JUDr. Markem Czivišem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 3, Přemyslovská 48/13, o zastavení exekuce pro vyklizení bytové jednotky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 72 EXE 1764/2024, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2024, č. j. 20 Co 435/2024-69, takto:
Dovolání se odmítá.
1. Usnesením Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 11. 11. 2024, č. j. 20 Co 435/2024-69, bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (soud prvního stupně) ze dne 4. 10. 2024, č. j. 72 EXE 1764/2024-46, kterým byl zamítnut návrh povinné ze dne 2. 9. 2024 na zastavení exekuce vedené Mgr. Michalem Suchánkem, LL.M., Exekutorský úřad Praha 9, pod sp. zn. 220 EX 7372/24.
2. Dovolání povinné (dovolatelky) proti usnesení odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud posoudil otázku okolností významných pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 o. s. ř. v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby tato rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
3. Podle ustálené soudní praxe důvody zastavení výkonu rozhodnutí vypočítává § 268 odst. 1 o. s. ř.; pod písmeny a) až g) uvádí důvody relativně konkrétní, pod písmenem h) důvod formulovaný všeobecně, jehož účelem je umožnit, aby výkon rozhodnutí byl zastaven i v jiných závažných případech, jež pro jejich možnou rozmanitost nelze s úplností předjímat, resp. podrobit konkrétnímu popisu.
4. Jiné důvody podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř, pro které je exekuce nepřípustná, se typicky spojují s vadami exekučního titulu [pokud nezpůsobují jeho (materiální) nevykonatelnost, jež zakládá důvod zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], s pochybeními při nařízení exekuce (např. postižením jiného účtu než účtu povinného - srov. § 303 a násl. o. s. ř.), s rušivými okolnostmi při provádění exekuce (např. odmítne-li oprávněný poskytnout součinnost při výkonu odebráním věci podle § 345 a násl. o. s. ř., nebo setrvávají-li v bytě, který má být podle § 340 a násl. o. s. ř. vyklizen, osoby, jež důvod bydlení neodvozují od povinného), případně se specifickým jednáním povinného (vznese-li důvodně námitku promlčení, způsobí-li započtením zánik vymáhané pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí, event. vymáhanou pohledávku uspokojí do takové výše, že se další výkon stane nevhodným). Z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení exekuce) musí jít o takové okolnosti, pro které její další provádění je způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je exekuce (jakožto procesní institut) vybudována [srov. § 268 odst. 1 písm. a), b), c), d) a f) o. s. ř.], anebo je protichůdné účelu, který se jím sleduje (§ 261 o. s. ř.), totiž zajistit splnění povinnosti, vyplývající z vykonávaného titulu [srov. § 268 odst. 1 písm. e) a g) o. s. ř.]. Z toho plyne, že aby exekuce byla prohlášena za nepřípustnou, musí jít o okolnosti, které se v uvedených směrech vyznačují odpovídající relevancí, resp. působí intenzivně a v podstatné míře; přirozeným smyslem exekuce totiž je, aby byla provedena, nikoli zastavena. Tomu odpovídá i míra ochrany, jež je poskytována povinnému, a která je (osobně) limitována též tím, že dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem uloženo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1508/98, nebo ze dne 18. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 4289/2013, uveřejněné pod č. 75/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
5. V projednávané věci však námitky povinné o takových okolnostech nesvědčí. Povinné bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 1. 2024, č. j. 7 C 35/2023-31, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2024, č. j. 30 Co 111/2024-77, uloženo vyklidit tam specifikovanou bytovou jednotku. Oprávněné tak disponují exekučním titulem, kterým byla povinné uložena povinnost vyklidit předmětnou nemovitost, a tuto povinnost povinná dobrovolně nesplnila. Nebylo prokázáno, že by exekuční titul nebyl vykonatelný, že by byl zrušen nebo se stal neúčinným nebo že by zaniklo právo jím přiznané. Dovolatelka argumentuje tvrzením, že z vyrozumění o zahájení exekuce není patrné, pro jakou částku se exekuce vlastně vede, tato skutečnost ale není relevantní pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
6. Odkaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3590/2009, je v této souvislosti nepřípadný, neboť (jak uvádí sama dovolatelka) v citovaném rozhodnutí se dovolací soud vyjádřil k otázce náležitostí jednotlivých výroků soudního rozhodnutí. Vyrozumění o zahájení exekuce však takovým rozhodnutím není – srov. § 44 odst. 1 in fine zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád).
7. Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že „ignoroval námitku, že oprávněné neposkytly k předání a převzetí bytu patřičnou součinnost“, uplatňuje vady řízení, které však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem. K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., totiž dovolací soud přihlíží jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají.
8. Pro úplnost lze dodat, že v rozsudku ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1242/2008, na který dovolatelka v této souvislosti poukazuje, se Nejvyšší soud zabýval výkladem § 365 ve vazbě na § 370 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, tedy zcela odlišnou právní problematikou. Rozhodnutí sp. zn. 32 Odo 524/2006, dovolatelkou rovněž zmíněné, neexistuje.
9. Nejvyšší soud proto dovolání povinné jako nepřípustné odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
10. S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně
nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad právní moci napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v (Ústavním soudem zdůrazněné) přiměřené lhůtě. Ostatně nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu právní moci dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. a) o. s. ř.] – srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 865/2016, či ze dne 3. 10. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4097/2017.
11. Odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí [§ 243 písm. a) o. s. ř.], který dovolatelka rovněž navrhovala, nepřichází z povahy věci v úvahu (napadeným rozhodnutím nebyla uložena žádná vymahatelná povinnost).
12. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů]. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 3. 2025
Mgr. Lucie Jackwerthová předsedkyně senátu