27 Cdo 16/2024 6 5
27 Cdo 16/2024-255
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Lenky Broučkové a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci žalobceOdborového svazu dopravy, se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 1419/11, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 00409502, zastoupeného JUDr. Ivo Bubrjakem, advokátem, se sídlem v Kroměříži, Soudní 1293/14, PSČ 767 01, proti žalované Základní organizaci OS pozemní a letecké dopravy Dopravního podniku města Brna, se sídlem v Brně, Hlinky 151, PSČ 603 00, identifikační číslo osoby 44991410, zastoupené JUDr. Karlem Schelle, LL.M., MBA, advokátem, se sídlem v Brně, Ambrožova 297/6, PSČ 635 00, o zaplacení 470.997 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2112 C 12/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 9. 2023, č. j. 19 Co 50/2023-231, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.680,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[2] Krajský soud v Brně k odvolání žalované v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
[4] Dovolatelka, odkazujíc na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 33 Odo 269/2003 (který vychází z právní úpravy obsažené v zákoně č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů), otevírá otázku, „zda lze za situace, kdy byly odborové organizace vyňaty z transformace občanských sdružení na spolky, provést transformaci koaličního vztahu člena a odborové organizace ohledně placení členských příspěvků na vztah občanskoprávní“.
[5] Přitom však přehlíží, že citovaný rozsudek se týká institutu „dohody o srážkách ze mzdy“, kterým nelze zajistit povinnost platit členské příspěvky (neboť slouží pro zajištění pohledávek plynoucích z občanskoprávních vztahů). Naopak se z tohoto rozhodnutí podává, že úprava členských příspěvků je svěřena stanovám odborové organizace. Závěr odvolacího soudu (a soudu prvního stupně), podle něhož je „znění vnitřních předpisů rozhodných pro dané řízení“ (stanov a jejich příloh) zcela „srozumitelné a určité, když z něj jednoznačně vyplývá povinnost hradit členské příspěvky, způsob výpočtu jejich výše, výše odvodů žalobci, jejich četnost a splatnost“, však dovolatelka nenapadá, a dovolacímu přezkumu jej tak neotevírá.
[6] Odvolací soud se oproti mínění dovolatelky neodchýlil ani od závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 33 Odo 848/2006, ani od jiných rozhodnutí dovolacího soudu týkajících se otázky tzv. synallagmatických závazků. Dovolatelka v dovolání především nijak nekonkretizuje, jaká protiplnění jí měl žalobce „zcela flagrantně” odmítat, a tato skutečnost se nijak nepodává ani ze skutkových zjištění soudů. Naopak soudy vyšly z toho, že dovolatelka byla členkou žalobce, ve stanovách se zavázala žalobci měsíčně hradit členské příspěvky a tato povinnost nebyla podmíněna plněním služeb ze strany žalobce. Ani tento závěr, který je ostatně v souladu se závěrem dovolatelkou citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 848/2006, dovolatelka řádným způsobem (vymezením důvodu dovolání a předpokladu jeho přípustnosti) nenapadá, a dovolacímu přezkumu jej tak neotevírá.
[7] Přípustnost dovolání nezakládá otázka, „zda je odborová organizace spolkem či právnickou osobou sui generis, a zda se její právní zakotvení odvozuje z rozhodnutí zákonodárce v právní úpravě nebo výlučně z rozhodnutí odborové organizace, resp. zda o právním zakotvení odborové organizace může rozhodovat soud“. Je tomu tak proto, že na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá, a proto se její řešení nemůže projevit v poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3754/2016).
[8] Pro rozhodnutí soudů nebyla rozhodující právní povaha žalobce ani dovolatelky (zda se jedná o odborové organizace jako právnické osoby sui generis anebo o spolky), ale skutečnost, že dovolatelka jako členka žalobce byla podle stanov žalobce povinna platit žalobci členské příspěvky.
[9] Dovolatelka též otevírá otázku výkladu § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř., když má za to, že místopředseda žalobce Pavel Počan „nebyl k podání žaloby řádně právnickou osobou pověřen“. Na této skutečnosti nemohlo „nic změnit ani dodatečné schválení fyzickou osobou – Lubošem Pomajbíkem ke dni 27. 9. 2022, učiněné teprve tehdy, když dovolatelka tuto námitku v řízení vznesla“.
[10] Ani tato otázka přípustnost dovolání nezakládá. Je tomu tak proto, že dovolatelce zásadně nepřísluší námitka nesprávného posouzení podmínek řízení týkajících se žalobce, neboť takové posouzení se netýká práv a povinností dovolatelky, v jejíž poměrech proto ani nemohla nastat žádná újma na právech, odstranitelná tím, že dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zruší (srovnej shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2227/2015, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5802/2016, či ze dne 22. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 94/2019).
[11] Pouze pro úplnost a bez ohledu na výše uvedené Nejvyšší soud dodává, že podal-li žalobu za žalobce člen (dvoučlenného kolektivního) statutárního orgánu, aniž by doložil, že k tomu byl pověřen, jde o (odstranitelný) nedostatek podmínky řízení (§ 104 odst. 2 o. s. ř.; srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. 29 Odo 295/2002, či ze dne 18. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4500/2018). Tento nedostatek podmínky řízení byl odstraněn předsedou statutárního orgánu žalobce, který prohlásil, že podání žaloby dodatečně schválil a udělil k němu souhlas (viz č. l. 63 spisu).
[12] Ve vztahu k námitce, podle níž „postup soudu při zajišťování důkazů byl nejen v rozporu s procesními předpisy, kdy soud nepřípustně zcela převzal břemeno tvrzení a důkazní za žalobce a dodatečně tak zhojoval vady žaloby, ale byl i v rozporu s mezinárodními úmluvami, kterými je Česká republika vázána“, dovolatelka řádně nevymezila předpoklad přípustnosti dovolání a důvod dovolání. V důsledku této vady (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), již dovolatelka neodstranila v dovolací lhůtě (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání k řešení (případné) otázky hmotného či procesního práva touto námitkou otevírané; proto se jí nezabýval (srovnej důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[13] Přípustnost dovolání nezakládá ani námitka dovolatelky, podle níž bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů. Touto námitkou vytýká odvolacímu soudu (údajnou) zmatečnostní vadu řízení [§ 229 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]; tím však uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (viz § 241a odst. 1 o. s. ř.), k jehož přezkoumání není dovolání přípustné.
Ke (zmatečnostní) vadě řízení pak může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.).
[14] Ze stejného důvodu pak nečiní dovolání přípustným ani namítaná vada řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti rozhodnutí odvolacího soudu „vydaného na podkladu rozhodnutí soudu prvního stupně“. Vytýkanou vadou navíc řízení ani netrpí. Vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2960/2011, či ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 27 Cdo 843/2019). Takový postup nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí nezpůsobuje.
[15] Nadto případné nedostatky odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu nebyly na újmu uplatnění práv dovolatelky. Dovolatelce nic nebránilo v tom, aby
vymezila důvod dovolání, tj. uvedla právní posouzení věci odvolacím soudem, které pokládá za nesprávné, a vyložila, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Sluší se dodat (k námitce dovolatelky, podle níž se odvolací soud nevypořádal se všemi důvody jejího odvolání), že obecné soudy nejsou povinny budovat vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jeho závěrů je sama o sobě dostatečná (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010). Námitky dovolatelky vznesené v odvolání (podle jeho obsahu) odpovídají námitkám, se kterými se vypořádal již soud prvního stupně. Pokud se tedy odvolací soud ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, neměl povinnost znovu se s každou jednotlivou námitkou opakovaně vypořádat. [16] Skutečnost, že dovolatelka (ve vztahu k většině otázek) řádně nevymezila předpoklady přípustnosti dovolání, není pro závěr o přezkoumatelnosti rozhodnutí soudů významná. [17] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 in fine o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 26. 11. 2024
JUDr. Marek Doležal předseda senátu