27 Cdo 1706/2017
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní
věci žalobce Budějovického Budvaru, národního podniku, Budweiser Budvar,
National Corporation, Budweiser Budvar, Entreprise Nationale, se sídlem v
Českých Budějovicích, K. Světlé 512/4, PSČ 370 04, identifikační číslo osoby
00514152, proti žalovaným 1) M., 2) D. J., 3) M. M., a 4) A. N., zastoupenému
JUDr. Pavlem Zálišem, advokátem, se sídlem v Mariánských Lázních, Nádražní nám.
299/8, PSČ 353 01, o zaplacení 275.000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro
zmatečnost a žalobě na obnovu řízení podané čtvrtým žalovaným proti rozsudku
Vrchního soudu v Praze ze dne 14. září 2010, č. j. 6 Cmo 119/2010-112, a proti
rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. listopadu 2009, č.
j. 13 Cm 1466/2007-69, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp.
zn. 13 Cm 1466/2007, o dovolání čtvrtého žalovaného proti usnesení Vrchního
soudu v Praze ze dne 26. února 2015, č. j. 4 Co 23/2015-321, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. února 2015, č. j. 4 Co 23/2015-321,
a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. prosince 2014, č.
j. 13 Cm 1466/2007-289, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu
řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 26. listopadu 2009, č. j. 13 Cm 1466/2007-69, uložil prvnímu žalovanému zaplatit žalobci 275.000 Kč s
příslušenstvím ve výroku specifikovaným (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení
275.000 Kč s příslušenstvím vůči druhé žalované, třetí žalované a čtvrtému
žalovanému (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastníků (výroky III., IV. a V.), opatrovnice (výrok VI.) a státu (výrok VII.). K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. září 2010, č. j. 6
Cmo 119/2010-112, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II., IV. a
V. tak, že druhé žalované, třetí žalované a čtvrtému žalovanému uložil zaplatit
žalobci společně a nerozdílně 275.000 Kč s příslušenstvím ve výroku
specifikovaným (výrok první), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů
ve vztahu mezi žalobcem a druhou, třetí a čtvrtým žalovaným (výrok druhý) a
odmítl odvolání žalobce proti výrokům VI. a VII. rozsudku soudu prvního stupně
(výrok třetí). Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 19. prosince 2012, č. j. 23 Cdo 2397/2012-181,
zamítl dovolání druhé žalované proti rozsudku odvolacího soudu. Proti rozsudkům soudu prvního stupně a soudu odvolacího (dále jen „napadené
rozsudky“) podal čtvrtý žalovaný dne 8. dubna 2013 žalobu pro zmatečnost a
žalobu na obnovu řízení. Usnesením ze dne 18. dubna 2014, č. j. 13 Cm 1466/2007-268, ve spojení s
usnesením ze dne 24. září 2014, č. j. 13 Cm 1466/2007-275, Krajský soud v
Českých Budějovicích spojil řízení o žalobách pro zmatečnost a na obnovu řízení
podaných čtvrtým žalovaným ke společnému řízení. Poté Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 5. prosince 2014, č. j. 13 Cm 1466/2007-289, zamítl žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení
podané čtvrtým žalovaným (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Vyšel přitom z toho, že:
1) V době od 26. května 1993 do 5. října 2005 měl čtvrtý žalovaný nahlášený
trvalý pobyt na adrese Ch. 2) V době od 5. října 2005 do 14. listopadu 2008 měl čtvrtý žalovaný nahlášený
trvalý pobyt na adrese Ch. (jde o adresu Městského úřadu v Ch.). 3) Od 14. listopadu 2008 měl čtvrtý žalovaný nahlášený trvalý pobyt na adrese P. 4) Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení ve věci samé vyšel při určení
místa pobytu čtvrtého žalovaného z výpisu z Centrální evidence obyvatel ze dne
25. ledna 2008. K tomuto datu měl čtvrtý žalovaný nahlášený trvalý pobyt na
adrese Ch. [viz výše bod 2)], pročež byl na tuto adresu v řízení obesílán a
bylo mu na ni doručováno předvolání k jednání nařízenému na 28. února 2008. Jednání bylo odročeno a řízení bylo usnesením ze dne 22. prosince 2008, č. j. 13 Cm 1466/2007-43, přerušeno. 5) Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení ve věci samé dále provedl
ohledně místa pobytu čtvrtého žalovaného šetření v evidenci vězňů dotazem na
Vězeňskou službu ČR ze dne 12. června 2009, na nějž obdržel (negativní) odpověď
dne 26. června 2009. 6) Usnesením ze dne 21. srpna 2009, č. j. 13 Cm 1466/2007-49, Krajský soud v
Českých Budějovicích v řízení ve věci samé ustanovil opatrovnicí čtvrtého
žalovaného advokátku JUDr.
Ludmilu Zdvořákovou, neboť měl za to, že čtvrtý
žalovaný je neznámého pobytu. Uvedl, že na adrese uvedené v Centrální evidenci
obyvatel se nezdržuje, nenachází se ve vazbě ani ve výkonu trestu a nezdržuje
se ani na adresách uvedených v databázi rejstříku živnostenského podnikání. 7) O napadených rozsudcích se čtvrtý žalovaný dozvěděl dne 12. března 2013 v
souvislosti s řízením o výkon těchto rozhodnutí vedeným u Okresního soudu v
Karlových Varech pod sp. zn. 27 E 662/2010. Soud prvního stupně - poté, kdy dovodil včasnost podané žaloby pro zmatečnost -
uvedl, že podle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále též jen „o. s. ř.“), může předseda senátu ustanovit opatrovníka
účastníkovi, jehož pobyt není znám. Důvod ustanovení opatrovníka musí být
spolehlivě prokázán, pročež je třeba vyčerpat všechny dostupné možnosti ke
zjištění místa pobytu účastníka. Soud prvního stupně uzavřel, že s ohledem na
provedení potřebných šetření (výpis z Centrální evidence obyvatel, dotaz na
Vězeňskou službu ČR) Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení ve věci samé
splnil podmínky ustanovení opatrovníka stanovené § 29 odst. 3 o. s. ř. a
opatrovnici čtvrtému žalovanému ustanovil důvodně; ten se totiž v době rozhodné
pro doručování žaloby a předvolání k jednání (tj. od 5. října 2005 do 14. listopadu 2008) nezdržoval na nahlášené adrese. Soud prvního stupně zamítl i žalobu na obnovu řízení, neboť v projednávané věci
nebyl dán důvod obnovy podle § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Ve výroku označeným usnesením Vrchní soud v Praze k odvolání čtvrtého
žalovaného potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. v (odvoláním
napadeném) rozsahu, jímž byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost, ve výroku II. usnesení soudu prvního stupně změnil co do výše žalobci přiznané náhrady
nákladů řízení (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý
výrok). Odvolací soud - poté, kdy vysvětlil rozdíl mezi zmatečností podle § 229 odst. 1
písm. h) o. s. ř. a podle § 229 odst. 3 o. s. ř. - označil skutková zjištění
soudu prvního stupně za dostačující, zcela se ztotožnil s jeho právním
posouzením věci a pro stručnost odkázal na odůvodnění jeho rozhodnutí. Uzavřel,
že ke dni vydání usnesení o ustanovení opatrovníka byly splněny podmínky pro
takový procesní postup, neboť se z obsahu spisu podává, že se čtvrtý žalovaný v
rozhodném období (od 4. října 2007, kdy došlo k podání žaloby, do 14. listopadu
2008) na adrese Ch., která byla uvedena v Centrální evidenci obyvatel,
nezdržoval.
Proti usnesení odvolacího soudu podal čtvrtý žalovaný dovolání, opíraje jeho
přípustnost o § 237 o. s. ř., uplatňuje dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s.
ř. a navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu
vrátil k dalšímu řízení.
Podle dovolatele závisí napadené rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení otázky
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolací soud nesprávně posoudil existenci
zmatečnostní vady dle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť učinění toliko
jednoho dotazu na Centrální evidenci obyvatel na počátku řízení a toliko
jednoho dotazu na Centrální evidenci vězňů je pro účely zjištění pobytu
účastníka řízení zcela nedostatečné. Takový postup je zcela v rozporu s
judikaturou Ústavního soudu (kterou dovolatel rozsáhle cituje), zejména s
nálezem ze dne 7. května 2009, sp. zn. II. ÚS 460/09.
Dovolatel zdůrazňuje, že jej v projednávané věci soud prvního stupně nejprve
opakovaně obesílal na adrese, kde nikdy neměl hlášený trvalý pobyt, a následně
učinil jen dva zcela formální úkony, které nelze považovat za vyčerpání všech
dostupných možností ke zjištění místa pobytu účastníka, a to obzvlášť za
situace, kdy zjištěné místo trvalého pobytu bylo na adrese sídla Městského
úřadu v Ch. a kdy prakticky jakýkoli další úkon soudu (dotaz na Městský úřad v
Ch., Českou poštu a místní poštovní doručovatele) by vedl ke zjištění
faktického pobytu dovolatele. Podle dovolatele by dokonce stačilo, kdyby soud
prvního stupně učinil opakovaný dotaz na Centrální evidenci obyvatel, neboť
dovolatel byl již od 14. listopadu 2008 hlášen k trvalému pobytu na adrese P.,
kde se do dnešní doby fakticky zdržuje; takový dotaz se jeví jako vhodné
opatření, neboť výpis, ze kterého soud prvního stupně při ustanovení
opatrovníka vycházel, byl déle než rok a půl starý.
Podle názoru dovolatele se odvolací soud, který nedostatek podmínek pro
ustanovení opatrovníka účastníkovi neznámého pobytu v projednávané věci
neshledal, odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2001, sp. zn.
20 Cdo 2850/99, uveřejněného pod číslem 10/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek (dále jen „R 10/2003“), a od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18.
května 2009, sp. zn. 23 Cdo 107/2009. Na rozpor s uvedenou judikaturou
Nejvyššího soudu a Ústavního soudu dovolatel poukazoval již v odvolacím řízení,
odvolací soud se však s jeho námitkami nijak nevypořádal.
A konečně dovolatel považuje za nesprávný postup i to, že mu byla za
opatrovnici ustanovena JUDr. Ludmila Zdvořáková, která byla ustanovena jako
opatrovnice i prvnímu žalovanému M. H. Mezi prvním žalovaným („primárním“
dlužníkem) a dovolatelem (ručitelem) je totiž zjevná kolize zájmů, JUDr.
Zdvořáková proto nemohla vystupovat v řízení jako opatrovnice obou účastníků.
Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k posouzení otázky splnění
předpokladů pro ustanovení opatrovníka účastníkovi z důvodu neznámého pobytu
podle § 29 odst. 3 o. s. ř., na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí,
neboť odvolací soud se při jejím řešení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu.
Dovolání je i důvodné.
Z § 29 odst. 3 o. s. ř. se podává, že pokud neučiní jiná opatření, může
předseda senátu ustanovit opatrovníka také neznámým dědicům zůstavitele,
nebyl-li dosud v řízení o dědictví stanoven okruh jeho dědiců, účastníku, jehož
pobyt není znám, jemuž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, který
byl stižen duševní poruchou nebo z jiných zdravotních důvodů se nemůže nikoliv
jen po přechodnou dobu účastnit řízení nebo který není schopen srozumitelně se
vyjadřovat.
Podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může
napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu,
kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník
z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou
adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady.
Citovaná ustanovení od vydání usnesení o ustanovení opatrovníka nedoznala změn.
Žaloba pro zmatečnost je mimořádný opravný prostředek v občanském soudním
řízení, který lze podat proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí. Je prostředkem
k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými
vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před
soudem, popřípadě je-li takovými vadami postiženo řízení, které vydání
rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale
i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena, bez
ohledu na to, zda po stránce skutkové nebo právní jsou nebo nejsou věcně
správná (srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. června 2009, sp. zn.
21 Cdo 2868/2008, jež je veřejnosti dostupné - stejně jako ostatní rozhodnutí
Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 - na webových stránkách tohoto soudu
www.nsoud.cz).
Byl-li účastníku ustanoven z důvodu neznámého pobytu opatrovník, ačkoliv k tomu
nebyly splněny předpoklady uvedené v § 29 odst. 3 o. s. ř., jde o zmatečnost
podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., kterou je postiženo rozhodnutí soudu
prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno a které bylo
vydáno v řízení, v němž účastníka zastupoval takto nezákonně ustanovený
opatrovník (viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn.
21 Cdo 2759/2012).
Podle již ustálené judikatury soudů ustanovení opatrovníka účastníku z důvodu,
že není znám jeho pobyt, musí vždy předcházet šetření o tom, zda jsou splněny
předpoklady pro takové rozhodnutí a zda není na místě přijmout jiné opatření,
neboť také účastníku řízení, jehož pobyt není znám, musí být (srov. též § 2 o.
s. ř.) zajištěna ochrana jeho práv a právem chráněných zájmů a je třeba dbát o
to, aby práv nebylo zneužíváno na úkor osob, jejichž pobyt není znám.
Předpoklady pro ustanovení opatrovníka nejsou splněny, jestliže soud před
vydáním rozhodnutí neprovedl odpovídající šetření o pobytu účastníka, jehož
pobyt není znám; toto šetření se provádí prostřednictvím orgánů obecních úřadů
v místě posledního bydliště účastníka, prostřednictvím orgánů na pracovištích,
kde byl účastník naposledy zaměstnán, výslechem příbuzných účastníka, vyžádáním
spisů od soudních i jiných orgánů, u nichž probíhalo řízení ve věci, jež se
týká účastníka (viz opět důvody usnesení sp. zn. 21 Cdo 2759/2012), šetřením v
dostupných databázích (např. dotazem na vězeňskou službu, na úřad práce, popř.
orgány sociálního zabezpečení, na osoby blízké zjištěné z evidence obyvatel
apod.) [viz důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2013, sp. zn. 33
Cdo 123/2012]. Šetření, jež mají předcházet ustanovení opatrovníka účastníku,
jehož pobyt není znám, musí být dostatečně aktuální, aby mohla být oporou pro
závěr soudu, že důvody pro ustanovení opatrovníka jsou dány ke dni vydání
usnesení o tomto opatření (srov. dovolatelem přiléhavě citované rozhodnutí R
10/2003).
V projednávané věci byla dovolateli ustanovena usnesením Krajského soudu v
Českých Budějovicích ze dne 21. srpna 2009, č. j. 13 Cm 1466/2007-49,
opatrovnicí JUDr. Ludmila Zdvořáková, jež jej zastupovala v řízení o věci samé
před soudem prvního stupně i před soudem odvolacím. Tomuto kroku však ze strany
soudu prvního stupně předcházel toliko dotaz na Centrální evidenci obyvatel a
Centrální evidenci vězňů.
Ve světle výše uvedeného je nutné uzavřít, že šetření o místě pobytu dovolatele
provedené soudem prvního stupně bylo nedostatečné; zcela zjevným porušením
povinnosti vést ohledně pobytu účastníka řízení řádné šetření pak byla
skutečnost, že si soud prvního stupně před vydáním usnesení o ustanovení
opatrovníka nevyžádal aktuální výpis z Centrální evidence obyvatel a vyšel z
údajů více než rok a půl starých (opatrovník byl ustanoven 21. srpna 2009,
výpis, z něhož soud vycházel, obsahoval údaje platné k 25. lednu 2008). Z
obsahu spisu se přitom podává, že od 14. listopadu 2008 měl dovolatel nahlášen
trvalý pobyt na adrese P.; z výpisu vyhotoveného ke dni, který by bezprostředně
předcházel vydání usnesení o ustanovení opatrovníka (vyžádaného soudem stejně
tak, jako dříve v případě prvního žalovaného - viz č. l. 47 spisu), by tak bylo
možné zjistit skutečný pobyt dovolatele (srov. i § 154 odst. 1 a § 167 odst. 2
o. s. ř.).
Závěr odvolacího soudu, podle něhož ke dni vydání usnesení o ustanovení
opatrovníka byly splněny podmínky pro takový postup, tudíž není správný.
Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky, na které napadené rozhodnutí
spočívá, není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl
uplatněn právem), Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1
věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval otázkou kolize zájmů
soudem ustanovené opatrovnice (resp. jejích opatrovanců), usnesení odvolacího
soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát
rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně;
Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu
řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro soud prvního stupně i pro odvolací soud
závazný. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně
řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu, podle kterého Nejvyšší soud dovolání
projednal a rozhodl o něm (do 31. prosince 2013), se podává z článku II bodu 2
zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní
řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2017
JUDr. Filip C i l e č e k
předseda senátu