27 Cdo 1729/2024-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka, soudkyně JUDr. Lenky Broučkové a soudce JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce V. S., zastoupeného Mgr. Lenkou Čihákovou, advokátkou, se sídlem ve Slavkově u Brna, Palackého náměstí 67, PSČ 684 01, proti žalovanému Agropodnik Mašovice, a. s., se sídlem v Mašovicích č. p. 154, PSČ 669 02, identifikační číslo osoby 13693476, o zaplacení 630.358 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 254/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2024, č. j. 19 Co 14/2024-20, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
4. Dovoláním zpochybněný závěr odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně, podle něhož projednání věci brání překážka věci pravomocně rozhodnuté, je v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Z té se podává, že: 1/ Překážka věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae) je, v návaznosti na § 159a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. o závaznosti výroku rozsudku pro účastníky řízení a jiné osoby a orgány, upravena v § 159a odst. 4 o. s. ř., podle něhož, jakmile bylo ve věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.
2/ Překážka věci pravomocně rozhodnuté je dána tehdy, má-li být v novém řízení projednána stejná věc. O stejnou věc jde zásadně tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo v jiném řízení pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Co do totožnosti osob není samo o sobě významné, mají-li stejné osoby v různých řízeních rozdílné procesní postavení (např. vystupují-li v jednom řízení jako žalovaní a v druhém jako žalobci).
Týchž osob se řízení týká i v případě, jestliže v pozdějším řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které jsou (byly) účastníky dříve zahájeného řízení.
3/ Pro posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté, není významné, jak byl soudem skutek, který byl předmětem řízení, posouzen po právní stránce. Překážka věci pravomocně rozhodnuté je proto dána i tehdy, jestliže skutek byl soudem posouzen po právní stránce nesprávně, popřípadě neúplně (např. skutek byl posouzen jako vztah ze smlouvy, ačkoliv ve skutečnosti šlo o odpovědnost za bezdůvodné obohacení). O stejný předmět řízení tedy jde také tehdy, jestliže byl stejný skutek (skutkový děj) v novém řízení právně kvalifikován jinak než v řízení původním.
Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 463/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2481/99, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99, a ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, uveřejněné pod čísly 60/2001, 31/2002, 85/2003 a 84/2007 Sb. rozh. obč., rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 906/2000, ze dne 10. 5. 2022, sp. zn. 24 Cdo 23/2022, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 29 Cdo 4602/2007, ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3967/2011, ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 26 Cdo 4433/2015, ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 2588/2017, ze dne 12. 6. 2019, sp. zn. 27 Cdo 6048/2017, či ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 27 Cdo 2902/2023.
5. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani argumentace dovolatele, podle níž se v návrhu na zahájení řízení domáhal „nápravy pochybení soudu postupem podle § 80 o. s. ř.“, přičemž „soudy obou stupňů odmítly akceptovat, že na projednání dané věci je naléhavý právní zájem, neboť prvotní rozhodnutí bylo vydáno v rozporu se zákonem“. Jakkoli je návrh na zahájení řízení ze dne 12. 9. 2023 nepřehledný, Nejvyšší soud nemá pochybnosti (a dovolatel to přímo ve svém dovolání potvrzuje), že dovolatel se jím na žalovaném domáhá zaplacení 630.358 Kč s příslušenstvím, kdy svůj nárok opírá o smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 3. 10. 1996.
6. Jelikož o uvedeném (domnělém) nároku dovolatele již bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 17. 5. 2000, č. j. 5 C 220/99-56, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2001, č. j. 17 Co 360/2000-95, brání jeho (opětovnému) věcnému přezkumu překážka věci pravomocně rozhodnuté.
7. S ohledem na závěr, že o stejné věci bylo již rozhodnuto v jiném řízení, nejsou právně významné námitky, že by napadené rozhodnutí žalobci upíralo přístup k soudu. Nadto za situace, kdy žalobce ve svém návrhu na zahájení řízení netvrdí žádné „nové“ skutkové okolnosti, neexistuje z hlediska ústavně zaručeného práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod žádný důvod, proč by o něm mělo být rozhodováno znovu (srov. obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 11. 2023, sp. zn. II. ÚS 2595/23).
8. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 10. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu