USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele P. S., zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, PSČ 602 00, za účasti 1) J. S., 2) MÍR, stavebního bytového družstva, se sídlem v Brně, Bedřichovická 1199/21, PSČ 627 00, identifikační číslo osoby 00046906, zastoupeného Mgr. Evou Barákovou Karasovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Všetičkova 615/5, PSČ 602 00, 3) L. H., zastoupeného JUDr. Martinem Machačem, advokátem, se sídlem v Brně, náměstí Svobody 702/9 , PSČ 602 00, o určení členství v bytovém družstvu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 166/2014, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 11. 2023, č. j. 8 Cmo 96/2022-1417, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Navrhovatel je povinen zaplatit třetímu účastníkovi na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce třetího účastníka. III. Ve vztahu mezi navrhovatelem a prvním a druhým účastníkem žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 2. 11. 2010 se původní navrhovatel J. S., narozený XY, zemřelý XY (dále jen „původní navrhovatel“), proti J. S., narozenému XY, domáhal „udělení souhlasu soudem k nahrazení podpisu žalovaného ve věci zpětného převodu členských práv a povinností“.
2. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. 4. 2014, č. j. Ncp 334/2014-268, určil že k projednání věci jsou příslušné krajské soudy, a po právní moci tohoto usnesení postoupil věc k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně.
3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2016, č. j. 19 Cm 166/2014-432, bylo rozhodnuto, že v řízení bude na straně navrhovatele pokračováno s P. S. (dále též jen „navrhovatel“) jako jediným dědicem původního navrhovatele.
4. Usnesením ze dne 15. 1. 2020, č. j. 19 Cm 166/2014-798, Krajský soud v Brně připustil změnu návrhu tak, že namísto „žaloby o vrácení daru“ se navrhovatel domáhá určení, že původní navrhovatel byl ke dni jeho úmrtí členem družstva MÍR, stavebního bytového družstva (dále jen „družstvo“), a nájemcem ve výroku specifikovaného družstevního bytu (dále jen „družstevní byt“).
5. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 12. 2021, č. j. 19 Cm 166/2014-1191, určil, že původní navrhovatel byl ke dni svého úmrtí členem družstva, a nájemcem družstevního bytu (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
6. K odvolání družstva a třetího účastníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. 11. 2023, č. j. 8 Cmo 96/2022-1417, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý až sedmý výrok).
7. Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, když usnesení ze dne 15. 6. 2022, č. j. 8 Cmo 96/2022-1267, Nejvyšší soud zrušil usnesením ze dne 21. 6. 2023, sp. zn. 27 Cdo 2873/2022, a věc odvolacímu soudu vrátil k dalšímu řízení (dále jen „zrušující usnesení“).
8. Proti usnesení odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.
9. Dovolatel má za to, že dovolání je přípustné, neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky „jestli ujednání formulářové smlouvy o převodu členských práv a povinností vztahujících se k družstevním bytu, obsahující prohlášení smluvních stran, že všechny pohledávky plynoucí z převodu členského podílu a členských práv a povinností jsou vzájemně vyrovnané, případně že všichni účastnící spolu vypořádali zůstatkovou hodnotu převáděného členského podílu, je dostatečným důkazem úplatnosti smlouvy, anebo zda takovéto ujednání připouští z hlediska úplatnosti či bezúplatnosti obojí výklad“, při jejímž řešení se odvolací soud měl odchýlit od závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2010, sp. zn. 26 Cdo 5147/2009.
10. Tato otázka dovolání přípustným nečiní.
11. Odvolací soud v souladu s pokyny, které mu udělil Nejvyšší soud ve zrušujícím usnesení provedl výklad smlouvy z 9. 12. 2002, kterou původní navrhovatel převedl členská práva a povinnosti v družstvu spojená s právem nájmu družstevního bytu na prvního účastníka (dále jen „smlouva“), a dovodil, že tato smlouva byla sjednána jako úplatná.
12. Výklad smlouvy, provedený odvolacím soudem, je plně v souladu s výkladovými pravidly stanovenými v § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, a v § 266 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, jakož i se zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sb. rozh. obč., v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84, či v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3759/2017.
13. Názor odvolacího soudu, podle kterého je ujednání smlouvy, v němž strany prohlašují, že zůstatkovou hodnotu členského podílu si mezi sebou vypořádaly, zpravidla postačující pro závěr, podle něhož jde o smlouvu úplatnou (není-li zjištěn odlišný skutkový stav), odpovídá ustálené rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007, uveřejněné pod číslem 16/2010 Sb. rozh. obč., ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1786/2011, či ze dne ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 29 Cdo 3279/2015).
14. Rovněž výtka dovolatele, podle které odvolací soud zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces tím, že úplatnost smlouvy (jako předběžnou otázku) posoudil jinak, než soudy v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 170/2016, přípustnost dovolání založit nemůže. Je tomu tak již proto, že (jak je Nejvyššímu soudu známo z úřední činnosti) uvedené řízení nebylo v době vydání napadeného rozhodnutí pravomocně skončeno, a dovolateli tak žádné legitimní očekávání nemohlo vzniknout.
15. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání navrhovatele bylo odmítnuto a účastníkům vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Prvnímu a druhému účastníku však žádné účelně vynaložené náklady dovolacího řízení nevznikly. 16. Náklady dovolacího řízení vzniklé třetímu účastníku sestávají z odměny zástupce třetího účastníka za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 15. 5. 2024) podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 3.100 Kč a z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal třetímu účastníku k tíži navrhovatele celkem 4.114 Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 1. 4. 2025
JUDr. Filip Cileček předseda senátu