27 Cdo 2873/2022

27 Cdo 2873/2022-1332

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele P. S., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem, se sídlem v Brně, třída Kpt. Jaroše 1922/3, PSČ 602 00, za účasti 1) J. S., narozeného XY, bytem XY, 2) M., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Evou Barákovou Karasovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Všetičkova 615/5, PSČ 602 00, 3) L. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinem Machačem, advokátem, se sídlem v Brně, náměstí Svobody 702/9 , PSČ 602 00, o určení členství v bytovém družstvu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 19 Cm 166/2014, o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 6. 2022, č. j. 8 Cmo 96/2022-1267, takto:

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. 6. 2022, č. j. 8 Cmo 96/2022-1267, se ruší a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

I. Dosavadní průběh řízení

[1] Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 2. 11. 2010 se původní navrhovatel J. S., narozený XY, zemřelý 31. 3. 2014 (dále jen „původní navrhovatel“), proti J. S., narozenému XY (dále jen „J. S.“), domáhal „udělení souhlasu soudem k nahrazení podpisu žalovaného ve věci zpětného převodu členských práv a povinností“.

[2] Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. 4. 2014, č. j. Ncp 334/2014-268, určil že k projednání věci jsou příslušné krajské soudy, a po právní moci tohoto usnesení postoupil věc k dalšímu řízení Krajskému soudu v Brně.

[3] Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 5. 2016, č. j. 19 Cm 166/2014-432, bylo rozhodnuto, že v řízení bude na straně navrhovatele pokračováno s P. S. (dále jen „navrhovatel“) jako jediným dědicem původního navrhovatele.

[4] Usnesením ze dne 15. 1. 2020, č. j. 19 Cm 166/2014-798, Krajský soud v Brně připustil změnu návrhu tak, že namísto „žaloby o vrácení daru“ se navrhovatel domáhá určení, že původní navrhovatel byl ke dni jeho úmrtí členem družstva M., (dále jen „družstvo“) a nájemcem ve výroku specifikovaného družstevního bytu (dále jen „družstevní byt“).

[5] Krajský soud v Brně usnesením ze dne 2. 12. 2021, č. j. 19 Cm 166/2014-1191, určil, že původní navrhovatel byl ke dni svého úmrtí členem družstva, a nájemcem družstevního bytu (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

[6] Soud prvního stupně vycházel (mimo jiné) z toho, že: 1) Smlouvou z 9. 12. 2002, jejíž znění vycházelo ze vzorové smlouvy o převodu členských práv a povinností poskytnuté družstvem (dále jen „smlouva o převodu“), převedl původní navrhovatel členská práva a povinnosti v družstvu (dále jen „družstevní podíl“) spojená s právem nájmu družstevního bytu na J. S. Součástí smlouvy o převodu bylo mimo jiné ujednání, podle něhož obě strany prohlásily, že zůstatková hodnota podílu v družstvu ve výši 48.520 Kč mezi nimi byla vypořádána.

2) Dopisem z 26. 9. 2010 původní navrhovatel vyzval J. S. k vrácení daru (družstevního podílu) pro nevděk J. S. vůči původnímu navrhovateli. 3) Smlouvou z 24. 11. 2010, jejíž znění rovněž vycházelo ze vzorové smlouvy o převodu družstevního podílu poskytnuté družstvem, převedl J. S. družstevní podíl na L. H. (dále jen „L. H.“). Součástí smlouvy o převodu bylo mimo jiné ujednání, podle něhož obě strany prohlásily, že zůstatková hodnota podílu v družstvu ve výši 58.899 Kč mezi nimi byla vypořádána.

4) Družstvo smlouvou z 18. 4. 2011 převedlo družstevní byt do vlastnictví L. H.

[7] Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně konstatoval, že v souladu se závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007, uveřejněného pod číslem 16/2010 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 16/2010“), z ujednání smlouvy o převodu, podle něhož „zůstatková hodnota podílu v družstvu byla vypořádána“, lze usuzovat, že jde o úplatný převod, ale „existence tohoto ujednání nemůže bez dalšího odůvodnit závěr, že smlouva byla platně uzavřena“.

[8] Vzhledem k tomu, že v řízení se nepodařilo prokázat, že původní navrhovatel a J. S.

by si sjednali výši a podmínky úplaty ze smlouvy o převodu, nebyla tato smlouva platně uzavřena. Nebyla-li pak platně uzavřena smlouva o převodu mezi původním navrhovatelem a J. S., nemohl J. S. družstevní podíl platně převést na L. H; původní navrhovatel tak byl ke dni svého úmrtí členem družstva s podílem spojeným s právem nájmu družstevního bytu.

[9] K odvolání družstva a L. H. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 15. 6. 2022, č. j. 8 Cmo 96/2022-1267, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že návrh zamítl (první výrok), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý až sedmý výrok).

[10] Odvolací soud doplnil dokazování a přijal „skutkové zjištění“, podle kterého protiplnění za převod družstevního podílu mělo spočívat v zaplacení zůstatkové hodnoty družstevního podílu a v poskytnutí bezplatného bydlení původnímu navrhovateli s tím, že původní navrhovatel se bude pouze podílet na platbách za spotřebu elektrické energie.

[11] Posléze odvolací soud uvedl, že pojem „úplatný převod“ chápe jako „protipól“ pojmu „bezúplatný převod“, přičemž podle jeho názoru nejde o bezúplatný převod, bylo-li sjednáno protiplnění v jakékoliv výši. Za takové protiplnění je pak třeba považovat i dohodu, podle které měl původní navrhovatel družstevní byt užívat bezplatně (případně za „příspěvek k inkasu“), neboť užívání bytu „má majetkovou hodnotu rovnou obvyklé výši nájmu“. V poměrech projednávané věci je tak odvolací soud přesvědčen, že v případě smlouvy o převodu šlo o úplatnou smlouvu, přičemž „výše protiplnění a způsob, jakým k němu mělo dojít, vyplývají ze skutečnosti, že členství v družstvu bylo převáděno z otce na syna“.

[12] Na takovém závěru nemůže podle odvolacího soudu nic změnit ani přesvědčení původního navrhovatele, podle něhož „P. byt daroval“, neboť v takovém případě by šlo „nanejvýš o omyl v pohnutce, který právní úkon neplatným nečiní“.

[13] Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, zda jde o platnou darovací smlouvu v případě, že dar je spojen se závazkem obdarovaného umožnit převádějící osobě (dárci) bezplatné užívání předmětu daru, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

[14] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

[15] Dovolatel brojí proti názoru odvolacího soudu, podle něhož pouhá skutečnost, že se J. S. za převod členství v družstvu zavázal poskytnout původnímu navrhovateli bezplatné užívání družstevního bytu, vylučuje, aby v případě smlouvy o převodu šlo o darovací smlouvu.

[16] Odvolací soud se podle přesvědčení dovolatele odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, zejména od závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 645/2016, podle nichž platí, že jde o platnou darovací smlouvu, jestliže dar nebo slib daru je spojen se závazkem obdarovaného spočívajícím v omezení výkonu jeho vlastnického práva po uskutečněném darování, a to jak bezplatným (smlouva o zřízení věcného břemene nebo o osobním závazku umožnit dárci užívání předmětu daru), tak úplatným (užívání na základě budoucí nájemní smlouvy), jakož i od závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 22 Cdo 2248/2004, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2021, sen. zn. 29 ICdo 102/2019.

[17] Nadto je dovolatel přesvědčen, že odvolací soud zasáhl do jeho „ústavně zaručeného práva na legitimní očekávaní“, když nevzal v potaz závěry soudů v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 31 C 170/2016, v němž „tři soudní instance dospěly k závěru, že se v případě smlouvy o převodu jednalo o převod bezúplatný“.

[18] L. H. ve vyjádření k dovolání z 31. 10. 2022 uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné, a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl.

[19] Nejvyšší soud má na tomto místě za potřebné zdůraznit, že k podání (v té době nezastoupeného) dovolatele ze dne 27. 7. 2022 nepřihlížel, neboť požadavku na tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele při podání dovolání dovolatel vyhoví – jak vyplývá z § 241 odst. 4 o. s. ř. – nikoliv již tím, že si zvolí zástupcem advokáta (případně mu na žádost bude ustanoven), ale teprve tehdy, bude-li dovolání advokátem také sepsáno. Ke splnění požadavku na tzv. povinné (nucené) zastoupení dovolatele při podání dovolání je tedy třeba, aby advokát buď sám sepsal dovolání nebo, podal-li dovolatel dovolání již dříve sám, již učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním dovoláním, popřípadě alespoň písemně nebo ústně do protokolu sdělil, že se s již učiněným podáním ztotožňuje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp.

III. Přípustnost dovolání

[20] Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a splňující podmínku podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.

[21] Dovolání není přípustné v části, v níž dovolatel vytýká odvolacímu soudu „porušení jeho práva na legitimní očekávání“, neboť ve vztahu k této námitce neformuluje žádnou otázku hmotného či procesního práva, na níž by rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo, a která by splňovala kritéria § 237 o. s. ř.

[22] Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelem předestřené otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

IV. Důvodnost dovolání a) Použitá právní úprava [23] Nejvyšší soud předesílá, že věc posoudil podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2002 (dále jen „obch. zák.“). [24] Podle § 229 odst. 1 obch. zák. členská práva a povinnosti může člen převést na jiného člena družstva, pokud to stanovy nevylučují. Dohoda o převodu členských práv a povinností na jinou osobu podléhá souhlasu představenstva. Stanovy mohou určit důvody, které převod vylučují. Proti zamítavému rozhodnutí se může člen odvolat k členské schůzi. Rozhodnutím představenstva nebo členské schůze o schválení dohody o převodu členských práv a povinností se stává nabyvatel členských práv a povinností členem družstva v rozsahu práv a povinností převádějícího člena. [25] Podle § 230 obch. zák. převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu na základě dohody nepodléhá souhlasu orgánů družstva. Členská práva a povinnosti spojená s členstvím přecházejí na nabyvatele ve vztahu k družstvu předložením smlouvy o převodu členství příslušnému družstvu nebo pozdějším dnem uvedeným v této smlouvě. Tytéž účinky jako předložení smlouvy o převodu členství nastávají, jakmile příslušné družstvo obdrží písemné oznámení dosavadního člena o převodu členství a písemný souhlas nabyvatele členství. b) K úplatnosti smlouvy o převodu a způsobu určení ceny [26] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že: 1) Jde o platnou darovací smlouvu, jestliže dar nebo slib daru je spojen se závazkem obdarovaného spočívajícím v omezení výkonu jeho vlastnického práva po uskutečněném darování, a to jak bezplatným (smlouva o zřízení věcného břemene nebo o osobním závazku umožnit dárci užívání předmětu daru), tak úplatným (užívání na základě budoucí nájemní smlouvy) [viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 645/2016]. 2) Ke vzniku smlouvy o převodu práv a povinností spojených se členstvím v bytovém družstvu je nezbytná řádná identifikace účastníků smlouvy a bytového družstva, k němuž se převáděná členská práva a povinnosti vztahují, určení (rozsahu) převáděných práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, určení, zda jde o převod úplatný či bezúplatný, a v případě úplatnosti převodu rovněž stanovení ceny nebo způsobu jejího určení (dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010, uveřejněné pod číslem 31/2012 Sb. rozh. obč., ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3804/2010, ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 218/2018, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2505/2012). 3) Dohodu o doživotním užívání bytu nelze (bez dalšího) – s ohledem na účel tohoto ujednání – považovat za stanovení ceny za převod práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu či způsob určení této ceny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3061/2017). 4) Účastníci písemně uzavřené smlouvy o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu – je-li z obsahu smlouvy zjistitelné, že šlo o převod úplatný – se mohou dohodnout o formě a výši úplaty ústně (k tomu srov. R 16/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1786/2011, či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3279/2015). [27] S ohledem na právě citované judikatorní závěry Nejvyšší soud nemůže (bez dalšího) přisvědčit dovolateli, že v případě smlouvy o převodu jde o smlouvu bezúplatnou, a to právě z důvodu ujednání smlouvy o převodu, podle kterého smluvní strany prohlásily, že si mezi sebou vypořádaly zůstatkovou hodnotu družstevního podílu ve výši 48.520 Kč, přičemž v řízení nebylo zjištěno, že by si mezi sebou původní navrhovatel a J. S. ujednali něco odlišného. [28] Dovolání je však přesto důvodné. [29] Je tomu tak proto, že odvolací soud své právní posouzení založil výlučně na názoru, podle něhož smlouva o převodu nemohla být smlouvou darovací, neboť J. S. se zavázal poskytnout původnímu navrhovateli bezplatné užívání družstevního bytu, přičemž podle odvolacího soudu „užívání bytu má majetkovou hodnotu rovnou obvyklé výši nájmu“. [30] Tento názor však s ohledem na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nemůže obstát. Závazek poskytnout dárci bezplatné užívání převáděné věci totiž sám o sobě neznamená, že by nemohlo jít o darování (srov. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 645/2016 a judikaturu v něm citovanou). [31] Nejvyšší soud nemůže odhlédnout ani od skutečnosti, že již v rozsudku sp. zn. 27 Cdo 3061/2017 formuloval a odůvodnil (výše uvedený) závěr, podle něhož ujednání o bezplatném užívání družstevního bytu – ani v případě, že smlouva o převodu byla smlouvou úplatnou – nelze považovat za způsob stanovení ceny za převod družstevního podílu. [32] Dovodil-li odvolací soud, že dohoda o bezplatném užívání družstevního bytu jednak neumožňuje posoudit smlouvu o převodu jako smlouvu bezúplatnou, a jednak představuje určení ceny za převod družstevního podílu, není jeho právní posouzení dovoláním otevřené otázky správné. c) Shrnutí rozhodnutí [33] Jelikož právní posouzení věci není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelem uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozsudek odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. [34] V dalším řízení odvolací soud zejména provede výklad smlouvy o převodu v souladu s výkladovými pravidly určenými § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a § 266 obch. zák., jakož i zásadami pro výklad právních úkonů formulovanými např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98, uveřejněného pod číslem 35/2001 Sb. rozh. obč., či v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 625/03. [35] Odvolací soud přitom nepřehlédne, že na rozdíl od skutkového stavu v R 16/2010, není součástí smlouvy o převodu pouhé prohlášení, že zbytková hodnota družstevního podílu byla mezi smluvními stranami vypořádána, nýbrž je ve smlouvě o převodu určena i hodnota tohoto vypořádání (48.520 Kč). Úkolem odvolacího soudu tak bude zjistit, zda se J. S. a původní navrhovatel ústně dohodli odchylně (a to například i tak, že družstevní podíl převedli bezúplatně), nebo zda úplatou za převod družstevního podílu měla být právě tato částka. [36] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 6. 2023

JUDr. Filip Cileček předseda senátu