27 Cdo 218/2018-187
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa
Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci
navrhovatelky V. T. L., zastoupené Mgr. Lucií Horákovou, advokátkou, se sídlem
v Praze 2, Karlovo nám. 317/5, PSČ 120 00, za účasti 1) I. H., zastoupené Mgr.
Michalem Krčmou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Štupartská 599/4, PSČ 110 00,
a 2) BYTOVÉHO DRUŽSTVA KŘIVENICKÁ 406-408, se sídlem v Praze 8, Křivenická
407/4, PSČ 181 00, identifikační číslo osoby 25131346, zastoupeného JUDr. Jiřím
Šídlem, advokátem, se sídlem v Horoměřicích, Malá 967, PSČ 252 62, o určení
členství v družstvu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 79 Cm
177/2012, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne
10. července 2017, č. j. 6 Cmo 67/2017-160, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. prosince 2016, č. j. 79 Cm
177/2012-125, zamítl návrh na určení, že do dědictví po J. L. nespadá členský
podíl v BYTOVÉM DRUŽSTVU KŘIVENICKÁ 406-408 (dále jen „družstvo“) [výrok I.],
zamítl návrh na určení, že navrhovatelka je členkou družstva (výrok II.), a
rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).
K odvolání navrhovatelky Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením
potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech
odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, které Nejvyšší
soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti
žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §
237 o. s. ř. Nejvyšší soud přijal při výkladu § 230 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního
zákoníku (dále jen „obch. zák.“), následující závěry:
1) Dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu
uzavřená podle ustanovení § 230 obch. zák. nemusí mít písemnou formu; jestliže
písemnou formu nemá, musí dosavadní člen družstva písemně oznámit družstvu
převod členských práv a povinností a nabyvatel musí vyslovit s převodem písemný
souhlas (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo
225/2001, usnesení Nejvyššího ze dne 18. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 328/2007,
uveřejněné pod číslem 16/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne
24. srpna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2097/2008, ze dne 31. května 2011, sp. zn. 29
Cdo 2288/2010, a ze dne 10. února 2016, sp. zn. 29 Cdo 1294/2015). 2) Ke vzniku dohody o převodu práv a povinností spojených se členstvím v
bytovém družstvu je nezbytná řádná identifikace účastníků dohody a bytového
družstva, k němuž se převáděná členská práva a povinnosti vztahují, určení
(rozsahu) převáděných práv a povinností spojených s členstvím v bytovém
družstvu, určení, zda jde o převod úplatný či bezúplatný, a v případě
úplatnosti převodu rovněž stanovení ceny nebo způsobu jejího určení (viz důvody
usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu
ze dne 19. října 2011, sp. zn. 31 Cdo 271/2010, uveřejněného pod číslem 31/2012
Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jímž byly překonány závěry rozsudků
Nejvyššího soudu ze dne 7. února 2001, sp. zn. 29 Cdo 1402/99, a ze dne 25. listopadu 2010, sp. zn. 26 Cdo 5147/2009, na které poukazuje dovolatelka). 3) V oznámení o převodu členství ve smyslu § 230 obch. zák. musí dosavadní člen
přinejmenším označit dohodu o převodu členských práv a povinností, na jejímž
základě k převodu došlo, identifikovat její účastníky a bytové družstvo, k
němuž se převáděná členská práva a povinnosti vztahují, a vymezit převáděná
práva a povinnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2012, sp. zn. 29 Cdo 1367/2011, uveřejněné pod číslem 94/2012 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek). Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelka uzavřela se svým synem J. L. ústní bezúplatnou dohodu o převodu práv a povinností spojených s členstvím v
bytovém družstvu a listina ze dne 1. února 2010 označená jako „Dohoda o převodu
členství v bytovém družstvu - předložení“ doručená družstvu je písemným
oznámením dosavadního člena o převodu členství (členských práv a povinností),
obsahujícím písemný souhlas nabyvatele s převodem (§ 230 in fine obch. zák.),
je v souladu se shora citovanou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Na uvedeném ničeho nemění ani poukaz dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 26. února 2008, sp. zn.
29 Odo 1101/2006, a rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 15. května 2012, sp. zn. 26 Cdo 1720/2011. Za situace, kdy dovolatelka
netvrdila ani neprokazovala, že jí náležejí členská práva a povinnosti
vztahující se k více družstevním bytům (resp. k bytům ve vlastnictví více
bytových družstev), nelze než uzavřít, že převáděná práva a povinnosti (jejich
rozsah) byly v dohodě o jejich převodu i v písemném oznámení převodu družstvu
vymezeny dostatečně určitě. A konečně, namítá-li dovolatelka, že se odvolací soud nezabýval jejím tvrzením
o podjatosti soudkyně rozhodující o věci v řízení před soudem prvního stupně,
vytýká tím odvolacímu soudu toliko vadu řízení (opomenutí odvolací námitky),
jež není způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.);
dovolatelka v souvislosti s ní Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou otázku
hmotného či procesního práva, na jejímž posouzení napadené rozhodnutí spočívá a
jež by splňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř. Jelikož dovolání bylo odmítnuto, Nejvyšší soud o návrhu na odklad právní moci a
vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval
(srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. července 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3, § 224
odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelky bylo odmítnuto,
I. H. a družstvu však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné účelně
vynaložené náklady nevznikly. Vyjádření družstva k dovolání obsahuje pouhé
obecné přitakání závěrům odvolacího soudu. Nejvyšší soud proto nepovažuje
náklady vynaložené na takový úkon právní služby za účelně vynaložené ve smyslu
§ 142 odst. 1 o. s. ř. a družstvu náhradu nákladů dovolacího řízení vůči
navrhovatelce nepřiznal.
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince
2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé
další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění
pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. března 2018
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu