27 Cdo 2065/2017-113
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra
Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci
navrhovatelů a) R. Č., a b) L. Č., obou zastoupených JUDr. Pavlem Kožouškem,
advokátem, se sídlem v Praze 8, U Sluncové 612/21, PSČ 186 00, adresa pro
doručování: Praha 3, Koněvova 138, PSČ 130 00, za účasti Stavebního bytového
družstva POKROK, se sídlem v Praze 8, Kollárova 157/18, PSČ 186 00,
identifikační číslo osoby 00034398, zastoupeného Mgr. Martou Janouškovou,
advokátkou, se sídlem v Praze 5, Malátova 645/18, PSČ 150 00, o prohlášení
rozhodnutí shromáždění delegátů o vyloučení z družstva za neplatné, vedené u
Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 26/2014, o dovolání navrhovatelů
proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. května 2016, č. j. 7 Cmo
39/2015-76, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Navrhovatelé jsou povinni zaplatit Stavebnímu bytovému družstvu
POKROK na náhradě nákladů dovolacího řízení společně a nerozdílně 4.114 Kč, do
tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. listopadu 2014, č. j. 81 Cm
26/2014-54, nepřipustil přistoupení L. Č., do řízení jako účastnice na straně
navrhovatelů (výrok I.), prohlásil za neplatné rozhodnutí shromáždění delegátů
Stavebního bytového družstva POKROK (dále jen „družstvo“) ze dne 23. listopadu
2013, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí představenstva ze dne 12. prosince 2012
o vyloučení navrhovatelů z družstva (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení
(výrok III.).
Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání družstva
rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že zamítl „žalobu“ o
vyslovení neplatnosti rozhodnutí shromáždění delegátů (první výrok), a rozhodl
o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
Proti rozsudku odvolacího soudu podali navrhovatelé dovolání, jež Nejvyšší soud
odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu
(dále jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné. Učinil tak proto, že dovolání
nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není
přípustné ani podle § 237 o. s. ř. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Rozhodne-li představenstvo družstva o vyloučení člena, nekončí jeho účast v
družstvu již okamžikem, kdy je členu toto rozhodnutí oznámeno, ale až
rozhodnutím členské schůze (shromáždění delegátů) o vyloučení člena, popřípadě
marným uplynutím lhůty k podání odvolání (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. 29 Odo 428/2004, uveřejněný pod číslem 70/2005 Sbírky
soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, a např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. 29 Cdo 3783/2012). 2) Převede-li člen družstva členský podíl (členská práva a povinnosti) poté,
kdy představenstvo rozhodlo o jeho vyloučení z družstva, ale dříve, než zanikla
jeho účast, přechází členská práva a povinnosti na nabyvatele v tom „stavu“, v
jakém se „nacházejí“ ke dni účinnosti dohody uzavřené podle § 230 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Právní postavení
nabyvatele ve vztahu k družstvu je zásadně stejné, jaké bylo právní postavení
jeho předchůdce (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. září 2014, sp. zn. 31 Cdo
1147/2012, uveřejněné pod číslem 7/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, část občanskoprávní a obchodní; dále jen „R 7/2015“, usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2015, sp. zn. 29 Cdo 1131/2015, či
obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2014, sp. zn. 29 Cdo
2096/2014). 3) V situaci popsané v předchozím bodě je členský podíl v družstvu i po převodu
na nabyvatele „zatížen“ rozhodnutím o vyloučení, a neodstraní-li toto
rozhodnutí k odvolání nabyvatele podílu členská schůze (shromáždění delegátů),
účast nabyvatele zanikne. Řečené platí bez ohledu na to, že nabyvatel důvody,
jež vedly k rozhodnutí o vyloučení převodce z družstva, nezavinil. 4) Přijetí opačného závěru, podle něhož se účinky rozhodnutí o vyloučení na
nabyvatele podílu nevztahují, by ve svém důsledku vedlo k tomu, že by člena
družstva nebylo možné vyloučit, ačkoliv by pro to byly splněny zákonné
předpoklady, neboť člen družstva by se vyloučení „vyhnul“ tím, že členský podíl
převede (R 7/2015, či usnesení sp. zn. 29 Cdo 2096/2014). 5) Zanikne-li účast člena obchodní korporace v této obchodní korporaci,
přestává být členem korporace. Spolu se zánikem členství ztrácí člen korporace
zásadně i práva a povinnosti, vtělená do podílu v korporaci (srov. obdobně
důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2014, sp. zn. 29 Cdo
2189/2012, a ze dne 18. září 2014, sp. zn. 29 Cdo 3677/2012, jejichž závěry se
v tomto směru obdobně prosadí i v poměrech družstev).
Závěr odvolacího soudu, podle něhož dovolatelům nesvědčí aktivní věcná
legitimace k podání návrhu na vyslovení neplatnosti usnesení shromáždění
delegátů, neboť jejich účast v družstvu zanikla nikoliv v důsledku vyloučení,
ale převodem členského podílu na jejich dceru, je v souladu s výše citovanou
ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Právo dovolat se neplatnosti usnesení
členské schůze (shromáždění delegátů) o vyloučení svědčí členu družstva, jehož
účast v důsledku tohoto rozhodnutí zanikla. Převedli-li dovolatelé svůj členský
podíl (členská práva a povinnosti) na svoji dceru a stal-li se převod vůči
družstvu účinný v souladu s § 230 obch. zák. dříve, než jejich účast mohla
zaniknout v důsledku vyloučení, přestali být členy družstva (jejich účast
zanikla převodem) a spolu s tím ztratili i práva a povinnosti vtělené do
členského podílu, včetně práva brojit proti rozhodnutí představenstva a
následně proti rozhodnutí shromáždění delegátů. Aktivní věcná legitimace k
podání odvolání proti rozhodnutí představenstva a k podání návrhu na vyslovení
neplatnosti usnesení shromáždění delegátů o tomto vyloučení svědčila – s
ohledem na okolnosti projednávané věci (kdy představenstvo rozhodlo o vyloučení
dovolatelů z družstva dne 12. prosince 2012 a členská práva a povinnosti přešly
na dceru dovolatelů v důsledku převodu ke dni 8. ledna 2013) – dceři
dovolatelů. Poukazují-li dovolatelé na to, že R 7/2015 bylo přijato až poté, kdy došlo ke
shora popsaným okolnostem, přehlížejí, že judikatura vyšších soudů, jež slouží
ke sjednocení výkladu právních předpisů, z povahy věci vzniká až s určitým
časovým odstupem a působí zpětně (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 27. dubna 2017, sp. zn. 29 Cdo 5379/2016, a v něm citovanou judikaturu
Nejvyššího i Ústavního soudu). S dovolateli pak nelze souhlasit, usuzují-li, že
přijetím R 7/2015 došlo v tomto směru ke změně judikatury. Naopak, R 7/2015
(při výkladu otázky rozhodné i pro posouzení projednávané věci) vychází z
dosavadního výkladu obdobných situací, jaký Nejvyšší soud přijal např. v
usnesení ze dne 30. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 1158/2009. Ve vztahu k ostatním námitkám (zejména povahy řízení) dovolatelé nevymezují
předpoklady přípustnosti dovolání. V důsledku této vady (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), jíž dovolatelé neodstranili v dovolací lhůtě (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), Nejvyšší soud nemohl učinit odpovídající závěr o přípustnosti dovolání
k řešení (případných) otázek hmotného či procesního práva těmito námitkami
otevíraných; proto se jimi nezabýval (srov. důvody rozsudku velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. listopadu
2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, uveřejněného pod číslem 15/2015 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek). Zbývá dodat, že řízení v projednávané věci (zahájené návrhem ze dne 20. února
2014), jehož předmětem je posouzení platnosti rozhodnutí orgánu obchodní
korporace (družstva), je řízením ve statusových věcech právnických osob ve
smyslu § 3 odst. 2 písm. a), § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních
řízeních soudních (srov.
důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října
2016, sp. zn. 29 Cdo 1817/2016). Tomu také odpovídá označení účastníků řízení v
záhlaví tohoto rozhodnutí. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1 a
§ 146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání navrhovatelů bylo odmítnuto a družstvu
vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty sestávají z odměny zástupkyně družstva za jeden úkon právní služby
(vyjádření k dovolání) podle § 7 bodu 5 a § 9 odst. 4 písm. c) advokátního
tarifu, ve výši 3.100 Kč, a náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 3
advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21 % daň z přidané
hodnoty ve výši 714 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal
družstvu k tíži dovolatelů celkem 4.114 Kč. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 29. září 2017)
se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se
mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,
zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněné
družstvo domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně 31. října 2017
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu