USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy
JUDr. Filipa Cilečka, soudce JUDr. Marka Doležala a soudkyně JUDr. Michaely
Janouškové v právní věci žalobce P. R., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného
JUDr. Sylvou Kopeckou, advokátkou, se sídlem v Praze 5, Zborovská 1023/21, PSČ
150 00, proti žalovaným 1) P. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr.
Michalem Bieleckim, advokátem, se sídlem v Praze 2, Koubkova 1726/8, PSČ 120
00, a 2) Bytovému družstvu XY, se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY,
zastoupenému JUDr. Radkou Chlebcovou, Ph.D., advokátkou, se sídlem v Praze 5,
Astlova 3205/1, PSČ 150 00, o nahrazení projevu vůle, určení obsahu smlouvy a
uložení povinnosti zaevidovat žalobce do seznamu členů, vedené u Obvodního
soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 260/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku
Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2022, č. j. 23 Co 308/2021-162, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit Bytovému družstvu XY na náhradu nákladů
dovolacího řízení 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám
zástupce Bytového družstva XY.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a P. P. nemá žádný z účastníků právo na
náhradu nákladů dovolacího řízení.
[1] Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 9 dne 9. 9. 2019
(doplněnou podáním ze dne 18. 12. 2020) se žalobce domáhá, aby soud nahradil
projev vůle P. P. (dále jen „P. P.“) uzavřít smlouvu o převodu podílu v Bytovém
družstvu XY (dále jen „družstvo“) na žalobce, určil obsah této smlouvy a uložil
družstvu povinnost zaevidovat žalobce do seznamu členů.
[2] Rozsudkem ze dne 3. 5. 2021, č. j. 9 C 260/2019-116, Obvodní soud
pro Prahu 9 zamítl žalobu (výroky I. a II.) a rozhodl o nákladech řízení
(výroky III. a IV.).
[3] K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným
rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o
nákladech odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší
soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné. [5] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle § 238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle § 237 o. s. ř. [6] Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na posouzení dvou právních
otázek (předčasnosti výzvy na uzavření realizační smlouvy podle § 1786 zákona
č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku [dále jen „o. z.“], a podstatné změny
okolností způsobující zánik práva požadovat uzavření smlouvy podle § 1788 odst. 2 o. z.), z nichž každé samo o sobě – v případě jeho správnosti – obstojí jako
samostatný důvod pro zamítnutí žaloby. [7] Dovolatel namítá, že odvolací soud pochybil, jestliže v situaci, kdy
měl za to, že nelze vyhovět žalobnímu návrhu, žalobce nevyzval, aby žalobní
návrh opravil. Tímto postupem se odvolací soud měl odchýlit od závěrů
Nejvyššího soudu přijatých v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3145/2011, ze dne 26. 5. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2287/2007, a ze dne
20. 10. 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98. Z těch se podává, že:
1/ Je-li žalobní návrh (tzv. petit) neurčitý nebo nesrozumitelný, musí
výzva k odstranění vad žaloby ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř. obsahovat též vysvětlení, v čem podle soudu spočívá neurčitost nebo
nesrozumitelnost žalobního návrhu (petitu). 2/ Výzva k odstranění vad podání musí obsahovat i údaje o tom, v čem je
podání nesprávné nebo neúplné (terminologií účinného znění § 43 o. s. ř., v čem
je podání neúplné, nesrozumitelné nebo neurčité) a poučení, jak je třeba opravu
nebo doplnění provést. 3/ Výzva podle § 43 odst. 1 o. s. ř. musí být formulována přesně,
jednoznačně a srozumitelně. Jejím obsahem nemůže být pouhý demonstrativní výčet
skutečností, o které je nutno žalobu doplnit. Soud přitom musí brát v úvahu i
to, že účastníci řízení nemusejí být v řízení před soudem prvního stupně
zastoupeni advokátem, a že výzva musí být proto zcela jednoznačná a
srozumitelná i pro osobu, která nemá právnické vzdělání. 4/ Požadavek ustanovení § 79 odst. 1 věty druhé o. s. ř., aby z návrhu
bylo patrno, čeho se navrhovatel domáhá, neznamená, že by navrhovatel byl
povinen učinit soudu návrh na znění výroku jeho rozhodnutí. Nemá-li navrhovatel
tuto povinnost, není soud ani návrhem na znění výroku rozhodnutí vázán,
považuje-li ho s ohledem na uvedená skutková tvrzení za neúplný či neurčitý. Přitom projednatelnost návrhu na zahájení řízení nelze zaměňovat či poměřovat
případnou (ne)úspěšností návrhu. [8] Dovolatelem citovaná judikatura Nejvyššího soudu není přiléhavá a
její závěry na projednávanou věc nedopadají. V poměrech projednávané věci soudy
žalobu nezamítly z důvodu, že by žalobní návrh byl neurčitý či nesrozumitelný,
nýbrž (mimo jiné) z důvodu podstatné změny okolností podle § 1788 odst. 2 o. z., která měla za následek zánik povinnosti uzavřít realizační smlouvu.
Z
dovolatelem citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu žádným způsobem nevyplývá
povinnost soudu vyzvat žalobce k úpravě žalobního návrhu, má-li soud za to, že
žalobnímu návrhu nelze vyhovět. [9] Na tomto místě se rovněž sluší připomenout, že Nejvyšší soud už
dříve vyložil, že součástí poučovací povinnosti obecných soudů (definované
obecně ustanovením § 5 o. s. ř.) není ani poučení o tom, že žalobce může žalobu
změnit (§ 95 o. s. ř.) a domáhat se jiného nároku (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013). To by totiž podle
judikatury Ústavního soudu vedlo k narušení principu rovnosti účastníků [srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 4. 1995, sp. zn. I. ÚS 153/94,
aprobující závěr, že soud nemůže za účastníka řízení provádět věcnou formulaci
žalobního návrhu na rozsudečný výrok, nebo nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 1997, sp. zn. I. ÚS 63/96, podle kterého závěr o tom, zda soud může návrhu
vyhovět či ne, není výsledkem aplikace procesních předpisů, ale hmotněprávních
norem, přičemž poučení o hmotném právu, byť má důsledky v procesní oblasti, je
stále poučením o hmotném právu, které ustanovení § 5 o. s. ř. nepřipouští,
anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 3. 1998, sp. zn. III. ÚS 480/97, o
tom, že do poučovací povinnosti soudů nepatří návod, co by účastník měl nebo
mohl v daném případě dělat, aby dosáhl žádaného účinku]. [10] Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich
obsahového vymezení a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů nemůže
rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat (srov. ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS
560/08). [11] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že spočívá-li
rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu
prvního stupně ve věci samé, na posouzení více právních otázek, z nichž každé
samo o sobě vede k zamítnutí, či naopak k vyhovění návrhu na zahájení řízení
(resp. k potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně), není dovolání ve smyslu §
237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo
dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje
předpoklady vymezené v ustanovení § 237 o. s. ř. (viz za všechna rozhodnutí
např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 1268/2011,
či ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1286/2018). [12] Jelikož dovolateli se závěr odvolacího soudu o tom, že povinnost
uzavřít realizační smlouvu zanikla z důvodu podstatné změny okolností podle §
1788 odst. 2 o. z. nepodařilo zpochybnit (dovolatelem formulovaná otázka
nesplňovala předpoklady vymezené v § 237 o. s. ř.) obstojí tento závěr jako
samostatný důvod pro zamítnutí žaloby, nemůže mít věcný přezkum dovoláním
zpochybněného závěru o tom, že výzva k uzavření realizační smlouvy byla
předčasná a nevyvolala tak zamýšlené právní účinky, vliv na výsledek řízení a
neprojeví se tudíž v poměrech dovolatele, i kdyby byl dovolatelem napadený
závěr odvolacího soudu shledán nesprávným.
[13] O návrhu dovolatele na odklad právní moci napadeného rozsudku
odvolacího soudu Nejvyšší soud nerozhodoval. Návrh na odklad vykonatelnosti či
právní moci je závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017,
sp. zn. III. ÚS 3425/16), což mimo jiné znamená, že rozhodl-li dovolací soud
(bez zbytečného odkladu) o podaném dovolání, stává se návrh na odklad
vykonatelnosti bezpředmětný (obsoletní). K tomu viz obdobně například rozsudek
Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017.
[14] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3
větu první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo
odmítnuto, a družstvu tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů
řízení. P. P. žádné náklady řízení nevznikly.
[15] Náklady dovolacího řízení vzniklé družstvu sestávají z odměny
zástupce družstva za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání datované 1.
6. 2022) podle § 6 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. k)
vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a
náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši
3.100 Kč a z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve
výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč podle
§ 137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal družstvu k tíži žalobce celkem
4.114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný
domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 16. 11. 2022
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu