USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Filipem Cilečkem v právní věci oprávněného města Lomnice nad Popelkou, se sídlem v Lomnici nad Popelkou, Husovo náměstí 6, PSČ 512 51, identifikační číslo osoby 00275905, proti povinnému 1) J. H., a povinné 2) J. H., o zaplacení 99.139 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 25 Co 92/2016, o dovolání povinných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2022, č. j. 6 Cmo 311/2021-531, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II.), jelikož dovolatelé ani přes opakované výzvy a poučení o důsledcích nezaplacení vyměřeného soudního poplatku za podané dovolání ve stanovené lhůtě poplatkovou povinnost nesplnili (viz usnesení soudu prvního stupně ze dne 23. 9. 2019, č. j. 25 Co 92/2016-428, ze dne 31. 7. 2020, č. j. 25 Co 92/2016-447, či ze dne 25. 6. 2021, č. j. 25 Co 92/2016-496).
2. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 1. 2022, č. j. 6 Cmo 311/2021-531, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podali povinní společné „dovolání“, aniž by za něj zaplatili soudní poplatek, přičemž požádali o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů.
4. O žádostech dovolatelů o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 a § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo obecnými soudy v souvislosti s jednotlivými podáními dovolatelů již mnohokrát rozhodováno, včetně nyní posuzované věci (viz v odst. 1 uvedená usnesení soudu prvního stupně, jimiž byly žádosti dovolatelů zamítnuty). Vzhledem k tomu, že se dovolatelé domáhají osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů opakovaně, dovolací soud sám posoudil, zda splňují předpoklady uvedené v ustanovení § 30 a § 138 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné pod číslem 78/2015 Sb. rozh. obč.).
5. Dovolatelé v souvislosti s nyní projednávaným dovoláním nijak nedoložili své majetkové poměry, respektive jejich změnu, jež by osvobození od soudních poplatků odůvodňovala. Navíc z postoje dovolatelů v tomto i v dalších řízeních je zřejmé, že si jsou povinnosti zaplatit soudní poplatek vědomi, platit jej však nehodlají.
6. Nadto dovolateli podanou žádost o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení považuje Nejvyšší soud za zjevné zneužití procesního práva dle § 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 2755/2020, či ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2425/2022). Uvedené plyne jednak z obsahu samotné žádosti, v níž neuvádí žádné konkrétní okolnosti, které by jejich žádost odůvodňovaly, přičemž Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že obdobně dovolatelé postupují též v dalších řízeních. Jednání dovolatelů lze považovat za obstrukční a nikoli za vedené snahou účinně bránit svá práva, do nichž bylo dle jejich názoru neoprávněně zasaženo.
7. Konečně dovolání povinných lze považovat za zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť v projednávané věci ve svém důsledku dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku a o žádosti účastníků o ustanovení zástupce. Dovolání v tomto případě však není objektivně přípustné [§ 238 odst. 1 písm. i) a j) o. s. ř.].
8. V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro osvobození dovolatelů od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, neboť dovolatelé uplatňují zřejmě bezúspěšně právo.
9. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
10. Povinné zastoupení je zvláštní podmínkou dovolacího řízení týkající se dovolatele, jejíž nedostatek lze odstranit, avšak bez jejíhož splnění není možno vydat – s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení zastavuje, nebo usnesení, jímž se dovolání odmítá – rozhodnutí, jímž se řízení končí. Podle § 104 odst. 2 o. s. ř. jde-li o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit, učiní k tomu soud vhodná opatření. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, soud řízení zastaví.
11. Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně žalované nevyzval ke splnění podmínky povinného zastoupení podle § 241 odst. 1 o. s. ř. s poučením o procesním následku, který nastane, nebudou-li v dovolacím řízení zastoupeni advokátem.
12. K ohrožení procesních práv dovolatelů však tímto postupem dojít nemohlo, neboť byli o následcích nesplnění podmínky povinného zastoupení poučeni soudem prvního stupně i v posuzované věci již dříve, nadto je Nejvyššímu soudu z úřední činnosti známo, že se dovolatelé v minulosti na Nejvyšší soud s dovoláním obraceli mnohokrát a byli tak soudy ke splnění podmínky povinného zastoupení vyzýváni opakovaně, opět včetně poučení o následcích nevyhovění těmto výzvám (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016, či ze dne 29. 3. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4528/2018).
13. Jak se přitom podává z ustálené judikatury Ústavního i Nejvyššího soudu, poučení o důsledcích nesplnění podmínky povinného zastoupení není nezbytné, jestliže byl stěžovatel v minulosti opakovaně poučován o nutnosti povinného zastoupení a důsledcích jeho nesplnění. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku dalšího poučení pro konkrétní řízení neefektivním a formalistickým; srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (a v něm citovaná usnesení Ústavního soudu), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3052/2014, sp. zn. 30 Cdo 3716/2015, sp. zn. 30 Cdo 3993/2016, či ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5291/2016.
14. Jelikož dovolatelé neodstranili nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2 a § 241b odst. 2 o. s. ř. zastavil.
15. Nejvyšší soud nepřehlédl, že dovolatelé podáním datovaným dne 15. 10. 2024 vznesli námitku podjatosti soudců soudního oddělení (senátu) 27 Cdo Nejvyššího soudu (kterému dle rozvrhu práce Nejvyššího soudu přísluší věc projednat a rozhodnout), s tím, že „bylo a je objektivně a nevyvratitelně prokazatelné, že nejen v této věci byly a jsou vědomě páchány a kryty velmi závažné zločiny“.
16. Takto vznesená námitka podjatosti neobsahuje žádná tvrzení o okolnostech, z nichž by bylo možno seznat, že je dán důvod pochybovat o nepodjatosti soudců soudního oddělení 27 Cdo Nejvyššího soudu (tvrzení o poměru soudců k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům).
17. Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jsou nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce (popřípadě neodůvodněná vůbec), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), která s přihlédnutím k § 2 o. s. ř. nepožívá právní ochrany [srov. v daných souvislostech obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sb. rozh. obč.]. Uvedené platí i s přihlédnutím k § 6 o. s. ř. a ke způsobu, jakým dovolatelé přistupují k využití svých procesních práv (viz odst. 6). Důvod předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti jinému senátu Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) tak dán není.
18. Jelikož bylo dovolací řízení zastaveno, Nejvyšší soud o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, jenž sdílí osud dovolání, nerozhodoval (srov. obdobně důvody usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. I. ÚS 1785/17).
19. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 12. 2024
JUDr. Filip Cileček předseda senátu